pátek 30. srpna 2013

středa 28. srpna 2013

Pasování (zá)školáků

U nás v Uherském Brodě se stává pasování hitem. Od školky až do školy. V předškolním věku pasovat na školáky, v první třídě na čtenáře... Jsme zvědaví převelice, u jakého pasování se potkáme příště.

Král Qwerty je mrtev...

Ty tam jsou časy, kdy kovbojové s klávesnicí měli klávesnici. Opravdovou klávesnici. Odvážím se tvrdit, že kovboj s klávesnicí[1] nemůže být sám sebou pokud klávesnici nemá. Ano, u počítače, notebooku, tam jsme zvyklí klávesnici mít. Ale potřebujeme ji? Musím opravdu všude kam přijdu psát? Vyřídit email, pořídit nějaký zápis z přednášky nebo tabulku a text vůbec? Nemohu s sebou nosit diktafon? Jako špatný detektiv. A věci, které potřebuji nutně zapsat jednoduše namluvit? Diktafon by byl lepší než klávesnice, zvlášť při pořízení záznamu rozhovoru. Ale to my neděláme. Nejsme novináři. Jsme kovbojové. Kovbojové s klávesnicí. Nic víc a nic méně. Ever.
Takže! Znovu a lépe. Potřebuji k životu klávesnici. Opravdovou, hmatatelnou. Žádnou imitaci. Nikoli projekci klávesnice nebo její obrázek. Ale opravdovou žhavou a proklatě nízko zavěšenou – klávesnici.
Mé první seznámení s mobilními platformami
.
Blíží se konec tisíciletí, spekuluje se o problému Y2K a bublina dot-com ještě nepraskla. Píše se rok 1997 a a firma Psion uvádí na trh počítač pro novináře značky pět, o dva roky později je to stroj 5MX. V té době jsme o kapesním počítači za třicet tisíc tajně snili a sny zůstaly dlouhé roky nenaplněny. Až jednou[2].  
Kapesní počítač s dotykovou obrazovkou a výdrží jedenáct hodin intenzivního používání na dvě tužkové baterie! To už se dnes nenosí. O mnoho let později, kdy se dá takový počítač pořídit za hubičku reálně doceňuji jeho možnosti - pohodlná klávesnice, ICQ do vlaku skrz mobil a infraport, simulace univerzálního dálkového ovládání a přepínání programů na TV v baru plném fanoušků v průběhu hokejového mistrovství. A že má Psion diktafon ovladatelný zvenčí, to je jasná věc, je to především počítač na míru pro novináře. Stylus, dotyková obrazovka – standard. Ale již od roku 1997. Psion byl v seriálu Black Books, kdy Bernard a Fren bookovali letenky na dovolenou. Na Psionu čtu knihy mnoho let před prvním Kindlem. S Psionem si zahraju šachy a Psion mě ráno budí – ano, někdy i do práce. Alespoň tak tomu ještě nedávno bylo. Dobrá, prozradím alespoň jedno negativum, jedno jediné, ale zcela zásadní – pružný pásek spojující základní desku a displej. Při častém otevírání/zavírání vydrží rok – maximálně dva. Stále existuje v Praze firma K+M Spectrum, která pásek v zařízení vymění za 1280 korun. Což je cena, s ohledem na pracnost výměny reálná, žel s ohledem na dnešní cenu, patnáct let starého zařízení, akceptovatelná pouze náruživým spisovatelem.
Potřeba mobilního psaní pokračuje, píše se rok 2007 a Nokia má nový komunikátor E90. Je to mobilní telefon, mobilní počítač, má pohodlnou klávesnici, barevný displej s rozlišením 800×352, zvládne internet, navigaci, elektronické knihy, přehrát hudbu i filmy. To zařízení chci! A bylo potřeba na něj počkat ještě dva roky, než se cena bazarových kusů dostala na únosnou úroveň. Psaní textů pohodlné, mobilní office použitelný. Prožili jsem spolu tři krásné roky, než 330MHz procesor začal být, hm, jedním slovem – pomalý.
Současnost. Rok po konci světa, přesněji rok po přetečení mayského kalendáře. Kovboj potřebuje nové boty, ostruhy a akutně i nové mobilní zařízení s klávesnicí. Tak tedy soumrak se blíží a v záři zapadajícího slunce přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela a v ruce svírá svůj komunikátor Nokia E7. Poslední. Pro kovboje s klávesnicí. 


Opět to byla volba rozumu a citu. E7-00 je tady od roku 2011. Dnes se dá dva roky staré zařízení pořídit za cenu srovnatelnou s... s... těžko to psát i vyslovit... cenu srovnatelnou s moderními dotykovými Androidy. A stejně jako ten kovboj na té herce, co líně kráčí, jako ani nést by ho nechtěla; ten kovboj zaprášený jsa předjížděn moderními vozy; zůstává staromilcem starajícím se o svého koně i když by dávno mohl přesedlat jinam. A možná že i přesedlá, protože jeho kůň jednou padne a s posledním pohlazením přehodí ON sedlový vak přes rameno a kráčet musí dál a jen větru vděčí za to, že slza uschla dřív než skanula. Ano, realita je krušná – komunikátory vyhynuly, mobilní telefony nemají plnohodnotnou klávesnici. Kdo se chystá ubít mě argumenty Xperia Pro bude ubit nekompromisně. Důkazem toho, že qwerty klávesnice z mobilů vymizela a zároveň produktem smutku po ní je nabídka a úspěšnost řešení typu – obal na mobil s bluetooth klávesnicí[3]. Je to k neuvěření, ale to je cesta. Jediná a možná. Zbytečné jsou petice apelující na výrobce mobilů, aby se vrátili k modelům s klávesnicí[4]. 
Tady je cesta, která bezpečně provede nás pouští. Kovbojové s klávesnicí nevymřou, ale svůj manifest by mohli malinko aktualizovat. Kovboj s klávesnicí neztratí identitu, použije-li klávesnici bezdrátovou. Tak! Je třeba jít s dobou stejně jako ostatní řemesla. Dráteník![*] Pche! Bezdrátový dráteník, to teď letí. Bez ohledu na to, že i průměrně vzdělaný pavouk ví, že do WIFI sítě mouchu neuloví, ale neházejme flintu do žita, ba ani kolty; on Franta by se divil, co mu zničilo lištu na kombajnu. A nebojte se, moderní kombajn červa nevzbudí.

pondělí 26. srpna 2013

neděle 25. srpna 2013

Piškotová lady

Všechno nejlepší ke druhým narozeninám. 
Dostat hlavu koně (jako dort) potěší každého příznivce rodiny Corleone.


pátek 16. srpna 2013

Zlomený kloub řadící páky

Sklápěcí/lámací řadící páčka[1][2] má, stejně jako originální řadící páka, kloub s levotočivým závitem M6. Na originální řadící páce je kloub napevno nalisovaný, na této offroadové alternativě je kloub našroubovaný. Páka je velmi masivní odlitek, po třiceti tisících kilometrech začíná být pomalu v bronzové vložce zemědělská vůle a přes zimu zkusíme převložkovat.
Co se stalo – někde jsem trefil zespodu kořen při kličkování mezi kládami a zlomil jsem kloub; na místě se to dalo jaksi vyspravit, drátem a lepící páskou, že na dojetí by to bylo i přes půl Evropy, do offroadu ale ne.
Protože šroub je součástí kloubu, nedá se snadno opravit. Řešení existuje. Stačí použít komponentu používanou na brzdě KTM, jenom vybrat správný závit viz. [3]. Vyrábí se obě varianty, s levým i pravým závitem.

čtvrtek 15. srpna 2013

Alpská rekapitulace

[fotky] [trasa]
Najeto 1400km, průměrná spotřeba tří motorek je 12.5 litru na dálnici a 11 litrů mimo dálnici.
Snadné vyhledávání kempů viz. [1].
Záznam několika tras [2][3][4].

středa 14. srpna 2013

Pres Mariazell do Svateho Hyppolyta

Po poledni jsme vyrazili po dálnici vstříc poutnímu místu Mariazell. Cesta je příjemně klikatá, ale dostupná i pro kamiony - takové buchlovské hory. Motorek nepočítaně a na druhé straně směrem na Sankt Polten nás čekala policejní kontrola technického stavu motocyklů. Hloubka vzorku pneu a vlastně všechno. Dobře si prohlédli mé přední kolo a nebyl žádný problém. Dakaru vytknuli rezavý a málo našponovaný řetěz.
V podvečer jsme dorazili na ulici Bimbo-Binder Promenade a ubytovali se v kempu am See u jezera. Jezero je studené, kemp luxusní jako všechny doposud.
A ještě jedna drobnost: nepromokavé ponožky podle Ábi viz. http://www.youtube.com/watch?v=nllVe6UN_Jk
Ábi oznámila, že jí zatáček stačilo, ale nášivku protěže alpské si zasloužila.

Rano v kempu Murinsel

Celou noc vydatně pršelo, přestalo až kolem šesté ranní. Předpovědi jsou dobré - tady u Sbielbergu bouřky a přeháňky a kolem Mariazell slunečno. Zítra už má být slunečno všude.
Abychom mohli odjet, je třeba vyměnit zlomenou spojkovou páčku na Dakaru. Nejbližší motoobchod je Rimato.at kousek ve Spielbergu. Velký obchod a mají opravdu všechno od ventilku po motorku, tedy krom spojkové páčky na jednoválcové BMW, ale když jsem jim řekl, že klidně koupím použitou, bylo vyhráno a mohl jsem si ji v servisu sám odmontovat z civilní verze F 650 GS. Páčka byla za pusu. Pusa u nich stojí 10€.
Ábi a Saša zatím odvrčely na Rebelu prozkoumat pár kilometrů vzálené obří nákupní centrum.
FFF zjistil, že páčka téměř sedí - když uřízneme přebytečný kousek, který mačká čidlo stisknuté spojky a který je na Dakaru řešený jinak. Opět jsme zvítězili díky pilníku a řezacímu plátku bez něhož prakticky nevyjíždím.
Je půl hodiny před polednem, oblačnost se pomalu trhá, teplota stoupá; FFF pomalu balí stany a můžeme vyrazit do poutního Maziazell. Počasí vypadá tak dobře, že možná cestu zvládneme bez nutnosti navlékat nepromoky.

úterý 13. srpna 2013

Pass Solktaler

V noci vydatně pršelo, kolem šesté hodiny ranní je mlha, že by se dala krájet, ale jen dole v údolí a my jsme nad ní. Balíme mokré stany a během snídaně začíná malinko pršet. Vyjíždíme a až někde na dálnici sílí déšť natolik, že oblékáme nepromoky. Oblečením nepromoků jako obvykle déšť končí a sluníčko začíná vypalovat.
Před vjezdem do národního parku zastavujeme na oběd a pokračujeme vstříc obci Svatý Nikolaj a pak přes kopec bychom měli dorazit do Svatého Petra.
Tento výlet by se dal nazvat výletem meteorologickým. FFF v údolí řekl, že nahoře bude opravdu hnusně. Jeli jsme se přesvědčit - a opravdu bylo. Ábi zdolávala serpentinu za serpentinou, to všechno za vydatného deště. Byl to takový moto test a zvládla ho skvěle. Na vrcholu Solkapasu, prší moc, my fotíme vrcholové foto a omylem rušíme pár německých turistů v jeepu - také tvořili cosi vrcholového. Joj!
Dlouhý sjezd uzounkou stezkou do údolí, krávy se volně prochází, nikde nejsou ohradníky. Nebýt vlezlého deště bylo by to ještě lepší.
Kolem páté hodiny večerní přijíždíme do kempu Murinsel ve městě Grosslobming. Nemít navigaci, kemp bychom nenašli, je velký, ale dobře ukrytý. Ubytování máme přímo V.l.P. kousek od hlavní budovy. Nahásili jsme odjezd hned ráno, tak nás pan vedoucí nechal postavit stany na místě pro karavany. Je tu i malé posezení, které jsme zrekvírovali. Pan vedoucí nás kasíruje 9€ za hlavu a na dotaz: Ist hier free wifi zone? Tedy zda je tady bezplatný internet - odpovídá souhlasně řka, že heslo k bezdrátové síti je ukryto v kuchyňce ve druhém šupleti. Hledáme marně, v resturaci se ptám na free wifi a paní mně ochotně podává mobil, kde na druhém konci pan vedoucí hlásí snad i naučenou fází - heslo je v kuchyni, ve druhém šuplíku. Bylo! Jenom jsme museli najít tu správnou kuchyň. Jsou tady tři a byla to ta třetí.
Do setmění jsme stihli ještě nákup v Eurosparu, čili ve velkém nákupním centru. Pan vedoucí kempu nám ochotně popsal cestu - doleva, přes most, doprava, podjet železniční trať a jsme tam. Nemít navigaci nejsme a bloudíme ještě teď. Most přes řeku asi stavěli ženisti-skauti v rámci prázdninové akce. Ale vydržel cestu tam i zpět. A dokonce je i v mapě.
Po příjezdu do kempu, kde je všude na cestě poctivý štěrk si FFF položil motorku tak šikovně, že zlomil páčku spojky. To je za posledních třicet dnů již podruhé, co spadnul "na Chipa" a zlomil si spojku. Zítra musíme někam do motoshopu koupit další páčku, takže z kempu určitě nevyrazíme brzy ráno.
Ábi natočila drobné video s velkým kouzlem bílého muže, tak se třeba zasmějete viz. http://www.youtube.com/watch?v=vUEDroumm0U
Zítra nás čeká poutní místo Mariazell a zkusíme najít nějaký kemp snad blízko k Vídni, aby Ábi na čtvrtek zůstal nějaký čas na nákupy.

Na fotkách zdraví vysokohorští potápěči, zlomená páčka spojky, posezení pod Svatým Nikolajem aj.

pondělí 12. srpna 2013

Grossglockner

Zatáčky, zatáčky a místy docela velký provoz; takový byl třetí den v Alpách. Z kempu to bylo k mýtnici slabých třicet kilometrů. Vyrazili jsme až hodinu před polednem, jen já na Stromu a FFF na Dakaru. Vjezd jednoho motocyklu na den stojí 23€, přísahal bych, že loni to bylo jen dvacet. Zatáčky a zatáčky, serpentin nepočítaně. Máme štěstí na počasí, není mlha. Loni jsme měli právě kvůli mlze cestu pod kopcem Hochtor nahoru na výhledy uzavřenou.
Cestu jsme projeli celou, vrátili se zpět. A pak ještě jednou. Při druhém a třetím průjezdu si byl FFF v serpentinách mnohem jistější, tedy jsme mohli jet malinko rychleji. Před druhým průjezdem FFF prohlásil, že serpentiny už nechce nikdy vidět a pak si cestu opravdu užil. Holt mládí.
Na cestě na Grossglockneru potkáte rozmanitá vozidla. Od sportovních aut ze šedesátých let, přes veterány motocykly jedoucími krokem v oblaku modrobílého dýmu vonícího vzpomínkami; taktéž všchny moderní stroje. Potkali jsme i recesisty na malinkých skůtrech vybavených gumovými záchodovými zvony, aby se mohli přicucnout k autu, které je předjíždí. Potkali jsme seniory na koloběžkách s bantamovými koly, kteří sjížděli kopce za doprodu velkého tranzitu s vozíkem, který je vyvezl na kopec a oni jenom sjeli dolů - zkrátka zábava na celý den.
Holky zůstaly v kempu s tím, že vyrazí prozkoumat okolní města. Saša lákala Ábi na turistiku, ale marně. I pěší sestup do údolí odsoudila Ábi s tím, že se pojede na motorce. Však on je Rebel obě "pohodlně" uveze.
Vyrazili spolu po nákupech do blízkého města Bruck an der Grossglocknerstrasse a odpoledne pak absolvovali - a to se Ábi opravdu bránila - turistickou vycházku do místního Taxenbachu, prakticky jenom sešli necelých tisíc výškových metrů dolů a pak zase nahoru, trvalo jim to přes čtyři hodiny.
Na fotkách zdraví vysokohorští potápěči! Camelbak je praktická věc. Staříček Pagáč by řekl, že je to měch s vodů na zádoch a šlauch do huby.
Zítra nás všechny čeká přesun - a na Ábi s její malou motorečkou čeká jejich první horský průsmyk vedoucí přes Sankt Nicolai im Solktal, cesta vede do Svatého Petra.

Rano v kempu Oberhasenberghof

V noci malinko sprchlo, bydlíme kousek od jezírka, spolu s dalšími třemi našinci na motorkách. Kemp je takový typicky vesnický, dřevo, všude králíci, výhled neuvěřitelný. Výš položené bydlení bychom v okolí hledali jen těžko.
Je kolem deváté hodiny ranní, FFF ještě vyspává. Dnes se dělíme na dvě skupiny. Saša a Ábi jedou do Zell am See mrknout na jezero a do města. Nás s FFF čeká Grossglockner Hochalpenstrasse.

neděle 11. srpna 2013

S Rebelem do Alp

Bylo na čase vylákat Ábi na výlet do Alp, však má řidičák více jak tři týdny, tak je třeba ověřit schopnosti. Kolem desáté ranní jsme se vybatolili z Brodu, povinšovali panu otcovi k narozeninám, posbírali křížky na čela od maminek; Filda si nabral do svého BMW plnou nádrž a vyrazili jsme na Vídeň. Dálniční známka na malinké stopětadvacítce vypadá vtipně. Cesta ubíhala velmi svižně, Rebel jede reálných stopět kilometrů v hodině - pokud veze Ábi - z kopce i stodeset. Kolem páté hodiny odpolední jsme se již procházeli po hřbitově v centru Solnohradu. Odtud to byla hodinka cesty do Taxenbachu, kde jsme za světla rozbili tábor v kempu Oberhasenberghof, který je vysoko nad Taxenbachem, dostupný po úzké, čtyři kilometry dlouhé asfaltové pěšince. Tady se Ábi poprvé setkala s obravdovými serpentinami. Však také říkala, den tam pojedeme, den tam budeme a tři dny se budeme vracet zpátky. Tedy zítra čeká Ábi ten jediný regenerační den dovolené.

sobota 3. srpna 2013

První smrtozeniny

Přesně před rokem nás opustil náš pan Domácí. Vzpomeňte s námi.
Viz. [1]

pátek 2. srpna 2013