Cestu jsme projeli celou, vrátili se zpět. A pak ještě jednou. Při druhém a třetím průjezdu si byl FFF v serpentinách mnohem jistější, tedy jsme mohli jet malinko rychleji. Před druhým průjezdem FFF prohlásil, že serpentiny už nechce nikdy vidět a pak si cestu opravdu užil. Holt mládí.
Na cestě na Grossglockneru potkáte rozmanitá vozidla. Od sportovních aut ze šedesátých let, přes veterány motocykly jedoucími krokem v oblaku modrobílého dýmu vonícího vzpomínkami; taktéž všchny moderní stroje. Potkali jsme i recesisty na malinkých skůtrech vybavených gumovými záchodovými zvony, aby se mohli přicucnout k autu, které je předjíždí. Potkali jsme seniory na koloběžkách s bantamovými koly, kteří sjížděli kopce za doprodu velkého tranzitu s vozíkem, který je vyvezl na kopec a oni jenom sjeli dolů - zkrátka zábava na celý den.
Holky zůstaly v kempu s tím, že vyrazí prozkoumat okolní města. Saša lákala Ábi na turistiku, ale marně. I pěší sestup do údolí odsoudila Ábi s tím, že se pojede na motorce. Však on je Rebel obě "pohodlně" uveze.
Vyrazili spolu po nákupech do blízkého města Bruck an der Grossglocknerstrasse a odpoledne pak absolvovali - a to se Ábi opravdu bránila - turistickou vycházku do místního Taxenbachu, prakticky jenom sešli necelých tisíc výškových metrů dolů a pak zase nahoru, trvalo jim to přes čtyři hodiny.
Na fotkách zdraví vysokohorští potápěči! Camelbak je praktická věc. Staříček Pagáč by řekl, že je to měch s vodů na zádoch a šlauch do huby.
Zítra nás všechny čeká přesun - a na Ábi s její malou motorečkou čeká jejich první horský průsmyk vedoucí přes Sankt Nicolai im Solktal, cesta vede do Svatého Petra.
