Poutní výjezd na Turzovku...

[fotky]

Zjevení Panny Marie v Tuzovce v knize Pojď si sáhnout na Boha viz [1] a nebo [wiki].

Najznámejší palatín v Žilinskej župe Juraj Turzo!

Maker Faire Brno...

[fotky]

[videa]

    Další ročník [Maker Faire] a my jsme byli u toho.

    Výsledek loňské SOČ viz [text] [prezentace] – implementace počítače s procesorem RISC-V pomocí logických hradel a pamětí [Pineapple ONE].

    Letos kluci zadrátovali jednoduchý procesor, který všechno, co se v něm právě děje zobrazuje  pomocí LED; Toto dění snímají kamerou, dekódují a vypisují aktuálně prováděné instrukce/program – takový optický disassembler.

Robot „fotbalista“

Závody pásových brusek byly extrémně vtipné.

Otevření nové stálé expozice muzea...

[fotky] 

videozpráva z [regionální TV]

[fotky] Maryška Švehlíková

Otevřeno jest. Muzeum Jana Amose Komenského má novou stálou expozici. Přijďte si projít novou expozici a nezapomeňte, prosím, alespoň prolistovat knihu k výstavě vydanou [Na jevišti světa | Jan Amos Komenský a jeho doba].

[youtube]

P.F.2020

Doporučím nejlepší Boulder Dash remake pro Windows, obsahuje převedené všechny původní levely, tak jak byly na C64/Atari... (Boulder Dash 1.brc)
viz http://www.caiman.us/scripts/fw/f2107.html

Veselé Vánoce...

Halloween...

Na dušičky si přejeme: Šťastné a zemřelé!

Dominik, bojovník z Brodu...

Letní lom...

Svobodný domkář Viktor s paličkou a jeho věrná vlčice あき.

[fotky]

Velmi příjemné setkání na kouzelném místě. Novinkou pro nás byla karetní hra Francouzský tarot [pravidla] a jako hra do mobilu Android viz [French tarot] a perkusní zadovka systému Smith.
Vzpomenete si, co pili pánové Hawkeye a Trapper v seriálu M*A*S*H? [Recept] na extra suché Martini. Při pití je dobré se dívat na portrét Alberta Lorenza Schwartze, vynálezce vermutu. 

Puška systému Smith, 1857 [info].

Příspěvek na totem z Cambridge - Sierpińského trojúhelník [1][2].

...takto postupně vzniká

Nový totem, předpokládáme, že každý postupně přidá kousek sebe.

Čmoud vyřezal své šachové figury. Bílý král a věž a černý kůň. Bylo potřeba vyřešit, jak je umístit na šachovnici, která nemá jasně definované okraje tak, aby to dávalo smysl. 

Nekonečný rozhovor k problematice světa Harry Pottera zakončený ukázkou bezpečného letu na koštěti bez nutnosti opor pro nohy.

S návodem za dvě hodiny...

...a pak došla káva a sušenky.

Pramen doktora Šťastného...

Velikonoční setkání...

Na koledu...

Tři bratři, aneb jak to bylo s Komenským...

záznam díky Marušce Kadlčíkové

Velkomoravské šperky...

[mjakub.cz]

Historická hostina potřetí...

[článek] a [fotky] od Maryšky Švehlíkové
[fotky] od Elenky Sladké

Velmi příjemná akce na konci prázdnin [mjakub.cz].
Pořadatelé:
- Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě
- Město Uherský Brod3
- švýcarská pěchota 15. století [Rattenschwanz]
- ŠKUB - Šermířský klub Uherský Brod

Pátý výroční ples ŠKAUTF

Pátý výroční ples multilaterální platformy ŠKAUTF [1]. Potkalo a bavilo se na padesát členů těchto tří uherskobrodských spolků a bylo to výživné tanečně i nutričně. 

Děkujeme všem zúčastněným. A za rok zas!

fotky od Peti Rabbitky viz [2].

Úvodní slovo plesu bylo tentokrát zpívané. 

Sestříhané video z plesu od Peti Rabbitky.

Ostravská sekce ŠKUBu přispěla do programu soubojem čajových mistrů.

Obvyklí podezřelí opět v plné formě. 

Kdo neviděl „Fazole“? Loňský vstup viz [3]

oficiální videoklipy 12piet viz [4]

Silvestrovské setkání na Pepčíně...

video [1][2][3]

Určitě se ptáte, jak tradiční setkání prožil písmák brodský, pan Slavíček, že Ježku:

Setkání na Pepčíně, místě nám všem tak důvěrně známém! 

Zámeček, zvaný Pepčín, byl začátkem minulého století postaven v tudorovském slohu, neměl však svou historii dlouhého trvání.

Již v pohnutých válečných dobách hodně utrpěl na svém vzhledu, po nich pak i nadále chátral, aby byl začátkem osmdesátých let pro špatný stav zcela odstraněn. Na Silvestra se stává dobrou tradicí se setkávat na místech něčím nás oslovujících. Příkladem může být vrchol Velké Javořiny, kde si lidé v tento den podávají ruce jak z naší, tak i slovenské strany, a to nejednou za svízelných klimatických podmínek. Na Uherskobrodsku se v podobném duchu střetávají v prostoru uvedeného, nyní již neexistujícího zámečku.

Chtějí si se svými přáteli a známými nejenom v uvedeném místě zavzpomínat, ale současně se i oddat okamžikům vzájemného sbližování a milého popovídání. Nejinak tomu bylo v poslední den i tohoto roku, kdy se větší či menší hloučky mužů i žen, mladších i dříve narozených, vydávaly rozmanitými cestami k paloučku, na kterém stával zámeček. 

Jedni přicházeli hraběcí cestou od Vlčnova, ti z Uherského Brodu asi zprvu vážili své kroky náročným výstupem od cihelny, aby pak jejich chůzi provázela sotva znatelná alej listnáčů.

Jiní zase dali přednost lesním, přemrzlým listím pokrytým stezkám od Drslavic, Hradčovic i nepříliš vzdálených Veletin. Po dosažení svého cíle však byli mnozí z nich překvapeni nejenom množstvím tam již přítomného lidu, ale i novým, poněkud pozměněným vzhledem lokality.

Jejich očím se předestřely základy původní stavby, která bývala desítky let nezaměnitelnou ozdobou našeho kraje.Někteří možná i chviličku postáli u obnaženého zdiva s myšlenkami, vážícími se k dějům a dobám již v hlubinách času se ztrácejícím.

Třeba v tu chvíli ve svém nitru i zapřemítali:

 „Tak v okolí těchto míst krátce po začátku minulého století jezdíval svým kočárem Václav hrabě z Kounic, který byl tehdy nejenom uznávaným mecenášem, ale i člověkem, který se svým chováním přes svůj hraběcí titul nepovyšoval nad jiné. Zde se tedy k vzájemným promluvám setkávaly tehdejší významné kulturní osobnosti, aby se pokochaly výzdobou nádherných interiérů, stejně jako obsáhlou knihovnou se vzácnými starými tisky“.

Ale toť už jenom minulost, jak bylo výše naznačeno. A tak se alespoň návštěvníkům i tuto sobotu nabídla příležitost, ve které si mohli kromě oživujících vzpomínek i navzájem přiťuknout skleničkou „ohnivé vody“ a s předstihem tak oslavit blížící se půlnoční ceremoniál. Je snad zbytečné dodávat, že v těch chvílích nebyla nouze o vřelé podávání rukou a přátelská plácání po zádech, stejně jako srdečná přání k Novému roku.

Netrvalo pak už dlouho a ke „kolébce“ nově se rodícího roku přistoupilo pět „sudiček“, aby se k ní sklonily se slovy hladícími duši. První sudička, svým působením v sídle chrámů a věží, uvážlivým hlasem pravila: „ Přeji ti, robátko, a všem zde tebe do budoucna provázejícím, hodně zdraví a nebetyčné lásky, bez které by život nebyl tím pravým!“  Pak se slova ujala sudička druhá, která v tato místa přispěchala z vísky působivých velikonočních tradic: „Já přeji z tohoto místa, kde země postupně odkrývá své historické tajemství, tobě i všem dobrým lidem rovněž hodně štěstí a zdraví“. Třetí sudička, vyšší postavy, původem z vísky světově proslulých etnografů, se s nadhledem porozhlédla po svém okolí, aby pak pronesla: „Jako i jiné moje kolegyně, tak i já ti přeji hodně štěstí a zdraví, a nenechej se v budoucnu ničím vyvést z míry, pevných nervů bude potřeba tobě i lidu všelikému“. Čtvrtá sudička, sídlící v nedalekých Bolegradicích, s plnou vážností ve tváři přistoupila ke kolébce a jedním dechem k robátku a kolem stojícím dodala:  „Já ti přeji do nastávajícího období hodně zdraví, ale optimismu a pevné vůle, neboť ta bude nutná při překonávání těžkostí“. Poslední ze sudiček, pocházející z místa světu známé Jízdy králů, si zprvu zavzpomínala na své dosavadní působení, aby se následně upřímnými slovy vyznala:  „Já nejenom tobě, robátko, ale všem zde přítomným přeji do života kromě štěstí a zdraví hlavně hodně úsměvů a radosti. Bez nich by byl život teskný“. Pak však naznačila, že se bude v budoucnu v tomto kraji sklánět již nad jinými kolébkami. 

Po vzdálení se sudiček se v místě setkání mezi přítomnými rozproudila živá debata, při které z očí všech přímo vyzařovala radost z účasti na této pospolitosti. A když se pak prostorem, obklopeným sluncem zalitým lesíkem, roznesl v pravé poledne zpěv naší a slovenské hymny, nastaly mezi těmi, kteří se shromáždili kolem základů bývalého zámečku, okamžiky nemalého dojetí a vzájemného souznění. Velebné tóny jistě s „dojetím“ vnímala i mlčící svědkyně tehdejšího času, rozložitá thuje, k obloze se majestátně vypínající na okraji palouku. 

K doladění působivé atmosféry nám všem snad už jenom chyběla představa samotného Václava hraběte z Kounic, stojícího ve svém tradičním obleku na schodišti zámečku se svou milovanou chotí Josefínou. Však tu náhle, zcela neočekávaně, se mezi námi sám pan Václav se svou paní skutečně objevil. Oděn byl v modrém hábitu se širokým, dobově vyhlížejícím kloboukem na hlavě.

Z jeho úst se záhy nato k davu nesla slova našim srdcím blízká a duši oslovující. Krátce nato se jal se sotva znatelným úsměvem ve tváři v hlubokém zamyšlení procházet kolem základů svého zámečku. Neopomínal však svým kloboukem v ruce kynout lidu kolem něho stojícímu. Nemohlo být tedy symboličtějšího zakončení tohoto silvestrovského setkání…L.P.2016.

Vernisáž – Ze sbírky Josefa Kollera v Bojkovicích...

Prodejní výstava obrazů „Ze sbírky Josefa Kollera“
Muzeum Bojkovska [1]

Výročí 120 let gymnázia JAK...

Gymnázium Jana Amose Komenského v Uherském Brodě slaví sto dvacáté narozeniny. [gjak.cz]

[fotky] od Maryšky Švehlíkové
[fotky] od Elenky Sladké
Šermířský klub Uherský Brod na akademii viz.[1]

Přepis řeči Jana Amose:
Kam jsem přišel, přišla zkáza. Teď jsem přišel udělat pořádek sem.
Víte vy vůbec, po kom je pojmenováno naše gymnázium?
Jan Amos Komenský, ale který!

Jsem tady, abych napravil všeobecný historicky vžitý komeniologický omyl a to nemyslím jen mé rodiště.

Ve skutečnosti, jsme totiž byli bratři – tři.
Jan Amos Komenský Brodský, Jan Amos Komenský Nivnický a Jan Amos Komenský Bánovský.
Snad si nemyslíte, že takové rozsáhlé dílo napsal jeden člověk. My jsme na to byli tři.

Jak by bylo možné, abych zároveň reformoval anglické školství, s Kristýnou královnou švédskou spřádal vojenskou invazi do zemí koruny České a v Lešně dopisoval Všenápravu.

To jste si museli všimnout, že mé dílo přec není konzistentní jako celek.
Já hledám a hlásám mír, ráj srdce a život v náruči Boží, však ve Všenápravě na straně 283 píšu – ze zbrojnic udělejte biblioték.
A ti dva osli vymalovali vojenskou mapu Moravy a plánovali mírovou vojenskou invazi … do Čech.
A navíc bratr Bánovský se nechává vydržovat od De Geera, největšího zbrojního průmyslníka Holandánska.
Vždyť z toho by se JEDEN zbláznil.

Ty naprosto odlišné cíle a povolání. Kněz, filozof a učitel v jedné osobě. Já volám obraťte se k Bohu a najděte Ráj, Nivničan by všechno řešil už ve školní lavici a filozof z Bánova si s lahví vína dokázal rozporovat sám.

A ten rozsah díla! To bych musel být grafoman a psát i ve spánku. Kdyby někdo zkusil naše společné dílo jenom opsat, tak by to za jeden život nestihl. Dneska. A my to škrábali brkem inkoustem ve svitu lampy. Svíčka se neosvědčila. A to jsem poctivě zálohoval  … v Lešně pod prkna. A jak to dopadlo.

A do toho pořád dopisy a poselství. Přijeď nám vyjednat mír, sestav slovník, reformuj školství, pokřti dítě, okopej vinici, nauč nás latinsky, přines ze sklepa brambory.

Byli jsme tři bratři. Proto i tři manželky moje milá Magdalénka a drahé švagrové Jana a Dorotka. A těch dětí.

Dalším důkazem jest moje podoba. To jsou tři různé tváře. A vy se tomu pořád divíte.
Mně portrétoval Juri Ovens, bratra náš společný kamarád Vašek jako Hollar a nejstaršího bráchu vymaloval Rembrant … a bez přečmrku! V tu dobu už vypadal bratr hůř než Rembrant, proto vy tady bádáte a bádáte a před dvěma roky jste objevili Ameriku  - podobizna starého muže od Rembranta je opravdu Komenský. Byl jsem u toho. Bratra portrétoval a já vázal mistrovi štětec k jeho třasem stižené ruce.

A Fertig!

A jestli vás napsalo, že kněz, filozof a učitel je málo – tak s astronomií, fyzikou, matematikou, alchymií a divadelní vědou nám pomáhali bratranci.

Ale o tom si povíme příště.

Přijďte na hostinu...

historická hostina v muzeu podruhé...

Plakát [1] na muzejním webu a ohlédnutí, jak se podařila hostina minulá viz [2]. Tentokrát velkolepěji, chutněji a stále autenticky a edukačně.