Offroad v tandemu

Přenesme se přes zbytečné otázky typu, proč jezdit offroad v tandemu. Ona odpověď je totiž jednoduchá. Po asfaltu nás to už tolik nebaví a žádný terénní extrém stejně nepojedeme. Jako cíl nám stačí nám pohodlně zvládnou motokrosovou trať v rychlostech kolem 25km/h a nějakou tu polní cestu, povláčené pole nebo píseček v rychlostech maximálně 60-70km/h. Občas si vyjet společně na výlet na nějakou navigačku případně se toulat po turistických značkách.
Tedy snažili jsme se objevit, jak správně jet v offroadu v tandemu a po všech kombinacích možností postojů jsme snad zjistili, jak to bude fungovat. Zkusili jsme to různě: oba ve stupačkách, řidič ve stupačkách spolujezdec sedí vpředu na místě řidiče, řidič sedí a spolujezdec jede ve stupačkách atd. 
Předpokládám, že jezdec zvládne svoji motorku řídit bezpečně v offroadu vsedě spoléhajíce na podvozek motorky. Je důležité, aby spolujezdec viděl na cestu a mohl reagovat na profil trati. Řidič sedí a nedělá chyby, jede na jistotu. Spolujezdec vidí na cestu a je schopen reagovat přizvednutím se do stupaček na případné větší nerovnosti. V případě problematické pasáže jde řidič do stupaček a spolujezdec se posune dopředu až na místo řidiče – tady je potřeba opakovaně natrénovat potřebu rychlého odšlápnutí ze stupaček, aby spolujezdec stihl reagovat na to, když řidič musí nohou na zem.
Kde jet offroad v tandemu? Třeba offroad navigační rallye na Touratech adventure days je koncentrovaná zábava a navíc ve dvou se bloudí lépe, ne? Nezkusíme postavit více tandemových posádek? A co enduroškola pro páry? Nebo dvě holky na jedné mašině...

na trati[1] mezi obcemi Studenec a Okarec

Pískovna – Brodek u Prostějova

[fotky]
Přírodní trať[1], která zarůstá tak, až je to místy nepříjemné. Zůstaly vyjeté koleje a to je asi tak všechno. Dva výjezdy/sjezdy jsou použitelné pro velká cestovní endura a za sucha lze určitě jet i na univerzálních pneu.

Hodina v Boršicích čili 23km na trati

Otázka na úvod – má smysl pilovat techniku jízdy na velkém cestovním enduru na motokrosové trati? Lehkým kroskám určitě konkurovat nebudeme, ale úvaha je taková, že pokud na běžné motokrosové trati udržíme nějakou rozumnou průměrnou rychlost, bude technika jízdy snad konkurence schopná. Myslím, že kdyby to bylo zatím třicet kilometrů v hodině, bude to dostatečné. Osobně jsem pomalu překonal hranici dvaceti pěti kilometrů a ke třiceti se pomalu blížím, však na enduro trénink máme celé léto.
Aktuálně řeším, jak jezdit zatáčky a tobogány, jestli ve stupačkách nebo s motokrosovou nohou. Ve stupačkách to jede rychleji, ale když přebrzdím před zatáčkou předek, tak to bolí víc. Vsedě se motorka ze zatáčky lépe rovná/sbírá, ale obávám se, že ve stupačkách to bude správně.

Záznam z trasy: pět kol [1] a deset kol [2].
pozn. k fotce: v kufru jsou chrániče, na trať s kufrem opravdu nejezdím

z Olešnice

Trať Olešnice, trať Písečné

[fotky]
Motokrosové trať[1] v Olešnici a trať[2] v Písečné.

Endurotrať na Pánově

[trasa] mapuje pár kol na endurotrati, které se podařilo zajet v kuse a bez nečekaných vyjetí mimo trasu spojené se chcípnutím motoru...
Konečně jsem sobě mohl v praxi ověřit, že při jízdě v písku nezáleží na tom, kam vedeme přední kolo řídítky. Motorku tlačí zadní kolo vpřed a do zatáčky se vede přenášením váhy. Nic víc. Jenom rychlost musí být dostatečně velká.
Ukazuje to pěkně video z enduroškoly viz.[1].
Kolega fyzik[2] k tomu poznamenal: „No, tak ono je to vcelku logické, protože je to písek, který nemá žádnou konzistenci, takže tady minimálně působí třetí Newtonův zákon proto se pohybuješ pouze rovně a stroj kontroluješ přenesením váhy - měníš výsledný vektor setrvačné síly.“
Jak prosté, takže vektor setrvačnaté síly!
Jedna věc je to vědět a druhé je to opravdu jet. Písek vyžaduje rychlost pocitově daleko větší, než velí hlava. Dokud nebyl písek samá brázda a kolej, šlo to pěkně a pak bylo potřeba přidat.
Teď to bylo ještě snadné, písek byl mokrý a tuhý. Uvidíme až pořádně proschne...

Písečná trať Pánov v zimě

[fotky]

Endurotrať Pánov

Jak by řekla Ábi: „Pisečéék!“ Hluboký a naštěstí místy vlhký, tak to alespoň trochu jelo. Do písku je poučka jediná – do stupaček, váhu dozadu, zařadit alespoň dvojku a plyn, plyn, plyn...
Hned za píškovištěm je endurotrať, jsem jel tu najsnažší část a s maximální rychlostí 40km/h a průměrnou rychlostí 27km/h jsem velmi velmi podprůměrný, ba dalo by říci, že jezdím jako úplný looser.
[trať] [fotky]

Písky Pánov a okolí

Ve dvou se to lépe táhne, zvláště v offroadu. Nejel jsem sám a bylo svižné. Kolega na HP2, který vyjížďku vedl jel svižně a ještě svižněji. Kde jsme se Stromem jeli opatrně sotva čtyřicet, on před námi svištěl alespoň devadesát. Holt, kdo umí, ten umí.

Písečná trať v Pánově[1] je skvělá, jsou tam písky hluboké, kam jsem se neodvážil a pak pěkná a ne tak náročná enduro trať.

[trasa]

Trať Olešnice

[mapa]
Motokrosová trať v Olešnici na Moravě, tréninkové dny jsou úterý a čtvrtek 8-19h. Já tam byl v pátek sám. Bylo vlhko převelice, místy blátivé kaluže. Objel jsem asi pět nebo šest kol a když jsem si začal užívat, že to jde jet i svižněji a nějaký mikroskok se taky podařil, byl nejvyšší čas trať opustit. V-Strom není enduro, tak musíme opatrně.

Zahájení sezóny OFFMOTO.COM, Brodek u Prostějova

Malinký sraz vyznavačů offroadu nejen na ostrých endurech [1]. Jarní slunečná sobota, pískovna v Brodku u Prostějova [2]. Ráno to prý bylo super, když jsme dorazili před polednem, už se prášilo. Sledovat výjezdy do ostrého svahu těch, co jezdit umí, bylo přímo motivující.
[fotky]

Pískovna Boršice

V Boršicích ve staré pískovně [1] je zatím prý nehotová, ale již použitelná, motokrosová trať. Vyrazili jsme s Ťufíkem na průzkum, vjezd jsme našli  bez problémů, všude suchá tráva a vyjeté koleje. Kdyby se Sáša rázně neozvala - ať zastavím - tak jsme první kolo absolvovali v tandemu. Shora to nakonec vypadalo výrazně náročnější, než pak při průjezdu. Pozdní odpolední slunce vypalovalo, na trati se proháněl jeden místní nadšenec, odhaduji, že dal celé kolo do minuty a půl, nám s V-Stromem to trvalo nejméně minut pět.
Jedinou kapitolu z knihy Offroad - technika jízdy, kterou jsem důkladně neprostudoval jsou "skoky" - to přec nikdy nebudu potřebovat. A dnes mám za sebou první úspěšný skok - nebyl ani vysoký, ani dlouhý, ani technicky správný, ale byl naprosto nečekaný. Holt, když ten dokopec je tak prudký a končí tak nečekaně rovinkou. Ač byla zem suchá jako troud, tak s pneu Anakee2 jsem se na některá stoupání neodvážil, chce to aspoň trochu špunty, třeba Mitas-E10 [2].

[víc fotek] [trasa]