pondělí 29. dubna 2013

sobota 27. dubna 2013

T.K.C. 2013

[fotky] moje, [fotky] Bonnyes a [fotogalerie] pořadatelů
naše trasa [1][2][3][4] asi 100km

Setkání offroadových nadšenců pod Bezdězem[5]. Večer byl příjemný, pro některé včetně mě, seznamovací a hlavně dlouhý a poté, co se rozezněla kytara byl ještě delší; dalo by se říct, že nebýt té „zeleniny“ konzumované v nadměrném množství, nestalo se ten večer vlastně nic zajímavého.
Ráno po snídani proběhla rozprava o cestě – myslím, že to bylo šestnáct bodů v turistické mapě, soutěž skupin, šlo o to, kdo najede nejméně kilometrů[6].
S Barvajzem jsme dvěma V-Stromy doplnili semknutou a vyježděnou skupinu s XTZetkama. Vzhledem k tomu, že s nimi mám půl motorky společné[7], odvažuji se s majiteli „estéček“ hovořit bez ostychu.
Vyrazili jsme mezi posledními, či snad dokonce poslední, protože kluci v mapě podrobně vyznačili všechny průjezdní body a naplánovali a vyznačili trasu kudy se pojede.
S nadšením jsme vyrazili a urazili kus cesty, užili si písku i výjezdu. Bonnyes se ptal: „Jak dáváte ty kořeny na stromech?“ Odpovídám: „Cože? Špatně rozumím.“ A on: „Říkám, jak dáváte ty kořeny na Stromech?“ Za čtvrtým zastavením jsme malinko zakufrovali a vjeli do Drasslerovy rokle[8] a pak se začaly dít věci  – nějaký škarohlíd by snad mohl říci, že se nám výlet začal i hatit – cesta vedla přes větve po těžbě dřeva a nevedla nikam. Končila paloučkem s křižovatou a dvěmi výjezdy, které nelze vyjet, o oba se Bonnyes pokusil a ve druhém málem zůstal – odnesla to jen nalomená brzdová páčka. Když jsme se vraceli před dřeva a větve zpět, tak stejně jako na cestě tam, museli jsme si pomáhat – lépe a pravdivě řečeno – museli nám pomáhat, všichni tři kluci na XTZetkách proskákali přes dřeva a větve a my se Stromy zapadli mezi stromy a kusy stromů. Při návratu v mé motorce něco křuplo a nastal první technický problém dnešního dne. Velký kus dřeva se dostal mezi řetěz a rozetu a shodil řetěz, ten se naroloval někde u sekundárního kolečka a zlomil moji jedinou, novou a krásnou tyčku spojky – měnil jsem ji nedávno, po podzimním Krocanu, kde jsem ji pro změnu ohnul[9]. Tyčka zlomená na tři kusy.
Díky mé smůle jsme se docela zdrželi, já jsem jim říkal, ať jedou dál a nechají mě bídně zahynout v místě plném vlčích stop a podivné mlhy. Nechtěli. Svorně zůstali se mnou – za to jim díky – a kibicovali jak a co dělat dál. Nakonec to nebylo tak děsivé, Lachtan našel šroubovák naprosto stejného průměru jako byla moje tyčka spojky a řezací plátek s sebou vozí snad každý. Stačilo to jenom zkrátit a znovu nastavit spojku, řezání šlo pomalo, šroubovák byl poctivý, kalený; nechal jsem křížovou část směrem do motoru a řezal to na straně vnější, abych nepoškodil guferko.
Drží to tam a funguje doteď a vzhledem k tomu, že nová tyčka spojky dorazí až za víc než týden, odjedu s Lachtanovým šroubovákem bodajícím do mého motoru ještě offroad na Touratech Adventure days[10] příští víkend.
Vsuvka: Celý problém by mělo do budoucna vyřešit vodítko řetězu, které zajistí, že řetěz z rozety nemůže spadnout[11]. Stojí pár stovek, ale dám to tam až s výměnou řetězu, protože se ta věc musí na řetěz navléknout a roznýtovávat řetěz těsně před smrtí nebudu. Konec vsuvky.
Drobný technický problém byl tedy vyřešen a mohli jsme pokračovat. Ten kraj je nádherný, lesní cesty písčité, výjezdy co jsme potkali snadné a zábavné. Dá se jet příjemně rychle a díky tomu, že Barvajz má cesty na T.K.C. docela sježděné, dokázal říct kdy bude lepší vyhnout se obtížným úsekům typu vratký dřevěný mostek přes řeku Ploučnici. Říkal, že to není nic hrozného, že zábradlí je laťkové z jedné strany, shnilá je jenom levá kláda a když se budeme držet uprostřed, mělo by se to dát pojet, z jedné strany je velký schod, z druhé je to prý pohoda. Mostek široký necelý metr, pod ním dva metry vzduchového polštáře a dopad měkký do metru a půl vody v Ploučnici – v lepším případě při pádu trefíme nějaký, pod mostem v tu chvíli právě projíždějící, raft plný vodáků. Ne děkuji.
Společně a ještě v plném počtu jsme objedli celkem šest bodů trasy a dorazili až do Mimoně, kde jsme se po dobrém obědě rozloučili s klukama s XTZétkama, kteří museli pokračovat na jinou akci ku Praze. Tak jsme v tom zůstali se dvěma Stromy jako vždycky.
Spolu s Barvajzem jsme pak zdolali ještě dalších osm zastavení, postupně a svižně. Proběhl krátký exkurz bunkru, prohlídka hydrogeovrtu u Božích muk, našli jsme brod přes Ještědský potok, který jsme oba projeli, abychom pak zjistili, že bříza se vzkazem je na druhé straně
V obci Břevniště jsme potkali vzteklého ovčáka – psa, ne chlapa – německý ovčák si vybral Barvajze jako lovnou zvěř a šel po něm. Běžel za ním a lovil ho neuvěřitelných 1,7km viz. mapa[12]. Nebylo kde uhnout nebo jakkoli psa objet, nakonec to skončilo velkým obloukem po louce, kde pes léčku prohlédl, vydal se po sečně a minul modrého V-Stroma tak o čtyři metry. Být tam kámen nebo díra, tak tam skončila motorka a Barvajze by žral pes. Takhle napsané to vypadá vesele, ale nebylo. Zajímavé je, že můj bílý Strom psa nelákal. Možná jenom neměl rád laděné výfuky a nebo na něj Barvajzova opice vyplázla jazyk.
Poslední kousek cesty, který jsme stihli, vedl z obce Ouč po modré turistické značce, jsou tam pěkné schody a po dole pak cesta alespoň osmkrát křižuje potok a bylo to jediné mokré a trochu zabahněné místo z celého výletu. Tak si mumlám pod vousy: „Hele, takhle kaluž je fakt nepěkná, velká a hnusná, zatím jsem čistej, tak se snad nezašpiním, ne.“ A jak tu kaluž míjím, dívám se do ní pořád víc a víc a říkám si: „Joj, tak tady bych nechtěl skončit.“ A bylo to. Předním kolem v díře v kaluži a blátě a zadním kolem nahoře mimo cestu. Vymáchal jsem se pořádně. Je to už podruhé, co jsem zůstal ležet v blátě jenom proto, že jsem se ho snažil objet. Jak říkají opravdoví enduristé – Bláto cti netratí! Alespoň nemusím kupovat drahý Touratech sprej s imitací bláta.
Do tábora jsme se vrátili s deštěm a s večerem. Při vyhodnocení to bylo neuvěřilelné, ale umístili jsme se; kdyby soutěžily jenom tři týmy, stáli bychom na bedně. Takto jsme byli sedmí ze sedmi. Ale taky pěkné. Lépe než být poslední, nich wahr?

Vyhodnocení: 
3. místo – celkem 138,7km – jeden vynechaný bod přičte 15 trestných km a  dva nepovinné body zase bonusově odečetly 40km
2. místo – celkem 123,6km – dojeli bez trestného bodu,přijedli v časovém limitu a to stihli oběd a půl hodiny opravovali motorku
1. místo –  celkem 123km – vynechali dva body, tedy 30km plus
Rozdíl šest set metrů, který rozhodl o vítězství boxer teamu je k pousmání.

Pořadatelům dík za svělou akci, dobré zázemí, jídlo i pití. Chtělo by se říci, že Máchův kraj mne mocně inspiruje, když je to místo kam jezdím i dvakrát měsíce[13], ač to mám k vám na T.K.C. skotných tři sta kilometrů, rád je absolvuji, abych vás viděl a mohl se vymáchat v blátě, které mému Stromu chutná nejvíce. Dík. Sportu zdar, enduru zvláště!

pátek 26. dubna 2013

Památný strom Bezdědice

[mapa]  GPS 50°28'55.721"N, 14°42'12.347"E

Památný strom Bělá pod Bezdězem

[mapa] GPS 50°30'11.739"N, 14°48'1.585"E

úterý 23. dubna 2013

Zadní ráfek V-Strom

Vždy je lepší mít dvě sady kol – offroad a na asfalt – než neustále přezouvat. Zatím máme zadní ráfek, zachovalý, černý. Na inzerát za dva tisíce korun, ložiska jsou zdravá, ráfek je netknutý.

neděle 21. dubna 2013

Zřícenina Rýsov u Provodova

[fotky]
Mít obuté céčkové pneu znamená vyhýbat se asfaltu. Počasí odpoledne bylo přímo letní, tak jsme vyrazili dobýt zříceninu hradu Rýsova[1], projeli jsme kolem Čertova kamene[2] a skrz Paseky po asfaltové cyklostezce do Želechovic nad Dřevnicí.

O Čertových kamenech jsem našel legendu (zdroj: z nepříliš funkčního odkazu[3] na webu treking.cz)
Místní pověsti se týkají ponejvíce obrovských balvanů, k nimž lidé vzhlíželi s respektem a neklidem stran jejich původu. Nu není divu. Erozní rýhy, důlky a trhliny v červenavé hornině byly považovány za „čertovy pece“ nebo „čertovy vidličky“. Čert tu prý hodoval na dobytku a drůbeži ukořistěných ubohým místním. Kopec Rýsov skrývá dle tradice také nevyčerpatelné zásoby zlata.
Pod Čertovým kamenem prý bydlil i hodný černokněžník. Uchovala se i vzpomínka na dřevěný hrádek v podobě místní pověsti, dle níž tu stával dřevěný zámek, jediným jeho obyvatelem měl být tajemný (jak jinak než) černý kůň, jehož divoké ržání se sem tam dosud nese noční tmou.

[trasa] nejlepší to bylo po zelené turistické značce – kameny, mech, listí, prostě radost se „procházet“ – jenom tak lehce, asi na tři tisíce otáček...

Tatiana za volantem

Kdo to říkal, že holka nemůže řídit „ferari“ od Fiatu?

Památné stromy v Želechovicích nad Dřevnicí

[mapaGPS: 49°11'12.842"N, 17°44'15.424"E
Tento památný strom – Vidovský dub – stojí před zákazem vjezdu do oblasti „Pasek.“
[mapaGPS: 49°11'27.980"N, 17°44'3.956"E
Druhý památný strom v Želechovicích – Hašpicova lípa – stojí na oploceném dvorku, poblíž nebyl nikdo, kdo by umožnil vjezd.  Zatím.

neděle 14. dubna 2013

U obce Zamachy, okr. Mladá Boleslav

[mapa] GPS 50°22'56.295"N, 14°42'57.427"E

sobota 13. dubna 2013

R.B.M. 2013

Tam, kde možná někdy v parném létě bude cesta suchá jako troud, je teď opravdové bahniště. A tudy vedla povětšinou trasa. Tedy alespoň ten malý kousek, který se mně podařilo za šest hodin překonat. Třicet tři kilometrů za pět a půl hodiny a bylo to výživné.
Nebylo to o motorce, ale o technice jízdy a ostrém obutí. Místa, která zkušení na Afrikách projeli snadno, měli méně zkušení problémy překonat, byť jeli na LC4.
Taky bych tento článek mohl nazvat – první jarní rally z pohledu nejslabšího účastníka.
V roklince jsem se zasekal úplně nejvíc, na každém kmenu jsem zůstal viset. Někde, protože jsem s sebou omylem vezl centrální stojan, jinde zas protože byl kmen prostě velký. Obtížnější kousky pro mě vyžadovaly spolupráci ve dvou lidech. Když už před námi bylo přes čtyřicet lidí, byla cesta pořádně vymletá. Motorku jsem neplánovaně položil asi pětkrát a plánovaně pak nepočítaně – přijet k překážce, položit na bok, vzít za zadní kolo a posunout o kousek nahoru, pak přední kolo, zadní kolo atd. zvednou motorku, překonat překážku. Bylo to zábavné a vyčerpávající zároveň.
Někde bylo lepší nanosit si ploché kameny, aby se to dalo přejet.
Pak jsem položil motorku tak, že jsem s ní nedokázal ani hnout. Ležela aspoň patnáct minut než jel kolem dobrák, který mně ji pomohl zvednout a odjel. Pak jsem pro jistotu počkal dalších patnáct minut, ať nateče všechno tam kam má a dalo se pokračovat.
Do té roklinky snad nechodí ani turisté pěšky a možná i fanatičtí mykologové tam chodí pouze s lanem a ve dvou.
Bohužel došlo i k nějakým zraněním – jedna zlomená klíční kost, nějaká ta pochroumaná noha nebo koleno.
Něco utrpěly i motorky – jeden jezdec na Kawě – napřed mu odešla zadní brzda a při ostřejším sjezdu na to zapomněl a pak vyskakoval z rozjeté motorky do křoví, pak mu kdesi před cílem spadl řetěz a namotal se tak, že nešlo dělat nic. Posledních pět kilometrů ho táhli na kurtně a to měl našlápnuto na vítězství.
Nějaké ty rozbité plasty, jeden chladič probodlý větví, jedna usmažená spojka, nějaké rozbité nádrže a jedna KTM komplet utopená.
Náš Stromek obstál skvěle, taky je dobře oblečený na takové výlety. Naprosto beze škod – zrcátka jsem nesklopil, tak jsem o levé přišel, nerozbilo se, jenom se vyskočilo z uložení. Zadní blatník drží, ale v místě sváru[1] povolil, asi mu nesvědčily ty vánoční stromky, co jsem s sebou vezl. A možná přibylo pár šrámů na kulaté schránce vzadu.
Celkem celou trasu projelo asi dvacet lidí z padesáti. Bylo to bahnité a místy bych nevěřil, že něco takové lze projet na motorce, na jakékoli. O Stromu nemluvě. 
Mám se ještě moc co učit.
Vyhrál borec na Africe, zajel celých sto šedesát kilometrů za pět a půl hodiny, za stejnou dobu jsem zdolal slabou pětinu trasy. Druhá byla taky Afrika a třetí přijel třicet let starý boxer BMW.
Bylo to úplně supéér. Sice kvůli mně nemuseli najíždět 160km, když jsem v čase nejrychlejšího stihl jenom malý kousek. Já totiž jezdím zatím jako šnek.
Díky pořadatelům za skvělé zajištění a teplé bydlení. Také díky všem, kteří mně pomohli pokousat se roklinkou. Už se těším na další ročník.
[trasa1][trasa2] offroadu (heslo je jméno vítěze malými písmeny)

pátek 12. dubna 2013

Pozvánka na vernisáž - Ano v bílém?


Přijďte se podívat na Ano v bílém viz.[1]
Vernisáž 19.4.2013 v 17h.

přidáno 22.4.2013
Zpráva a fotografie z vernisáže [2]

pozn. autorka obou videospotů je Maruška Římovská

přidáno 29.4. 2013
[fotky] z vernisáže 

čtvrtek 11. dubna 2013

Červený k červeným

Myslím, že by podobná auta by měla parkovat vždy spolu.

úterý 9. dubna 2013

Příprava na první jarní rallye

Do roadbooku „malý Čížek“[1] se s rezervou vešlo sedm délek papíru A3, šířka 104mm. Reálná namotaná délka 257cm při gramáži papíru 90g/m². V případě použití kvalitního pauzovacího papíru o menší gramáži 75g/m², dalo by se namotat výrazně víc. Itinerář přišel jako 14×A4, proběhla konverze do PDF, převedení každé stránky do obrázku, ořez, seskládání na šířku 104mm a tisk na A3, aby bylo co nejméně spojů. Zpracování na pár minut. Pak nařezat pásky a slepit tenkou izolepou pouze z horní strany. To už tak rychle nešlo.
Papír má své kouzlo. Je to jako číst knihu nebo číst ebook. Ano, napadlo mě, že bych mohl mít před sebou jakoukoli ebook čtečku vybavenou e-inkem. Něco jako Amazon Kindle, kde je klávesa na otáčení stran. Aby člověk nebyl odkázaný na dotykovou obrazovku v rukavicích. A po stránkách by se v tom bez problémů listovalo. Nebo existuje sofistikované řešení OffroadNAVI[2], které řeší elektronický roadbook.
Ale papír je papír. Je to jako opravdové rallye...

pondělí 8. dubna 2013

246km kolem komína

na Žuráni nejsou hodiny

Nad Smraďavkou je sníh na cestě, ale musel jsem ho hledat. Dole pak, pod lesním sjezdem k rybníku jsem se krásně vymázl v blátě, prakticky upadla jenom motorka, ale byla tak zabahněná, že mě dokonce napadlo, že bych ji tam nechal...

Informace z palubního počítače - venkovní teplota stabilní kolem osmi stupňů Celsiových, nahoře na vrcholech hlavní cesty přes hory Buchlovské kolem šesti stupňů a u křížku na rozcestí Březová, Suchá Loz, Strání bylo stupňů jenom pět. Teplota oleje od čtyřiceti osmi do šedesáti pěti stupňů.

neděle 7. dubna 2013

Tripmaster AST má svůj blog

Je nutné pravidelně zveřejňovat veškeré změny ohledně dění kolem palubního počítače AST. Protože toto je především můj osobní blog, nebylo by vhodné ani přehledné psát všechno kolem tripmasteru sem.
Tripmaster AST získává svůj vlastní blog: TripmasterAST.blogspot.cz[1]
na tuto adresu také odkazuje nahoře v liště „Tripmaster AST...“
Blog o AST je zařazen do seznamu blogů „Další čtení,“ takže o žádný příspěvek nepřijdete.

sobota 6. dubna 2013

Tripmaster AST 1.0 – představení funkcí

Neformální představení funkcí tripmasteru a palubního počítače AST 1.0 aneb drobnosti z jedné garáže přímo na internet.

středa 3. dubna 2013

Čtenář měsíce

Skončil březen – měsíc knihy – máme tady vyhodnocení nejpilnějšího čtenáře měsíce.
[fotky]

Tripmaster AST 1.0 aneb levný palubní počítač pro motocykl

AST 1.0
[fotky]

Co je AST
Jedná se o komunitní produkt od rallye nadšenců pro rallye nadšence. Je to tripmaster, tachometr, voltmetr a teploměr v jednom.

Prvotní myšlenka
Pro účast na rallye potřebujeme tripmaster, jet rallye bez něho je nepohodlné a někdy snad i nemožné. Lidé co rallye jezdí poradili, co takové zařízení má umět, tak vzniklo zajímavé zadání pro tvorbu palubního počítače, který se se dá, krom jiných funkcí, použít i jako přesný tripmaster.
Viz. diskuse k tématu AST  na cenduro.cz viz.[1].

Požadavky, jimž palubní počítač AST vyhovuje
Je robustní, prachotěsný, odolný stříkající i tekoucí vodě, umístěný v masivním hliníkovém boxu.
Displej je vidět na přímém slunci i v naprosté tmě.
Obsahuje dálkové ovládání.

Co umí AST 1.0 (jaké má režimy)
Tripmaster – dvě nastavitelná počitadla kilometrů, čas strávený na rallye, průměrná a maximální rychlost, možnost korekce nepřesnosti itineráře v desetinách promile.
Trackmaster – ruční počitadlo kol na trati, stopky, motivační prvek, nejlepší čas a průměrná rychlost
Běžný provoz – využití AST mimo závod – plnohodnotná náhrada tachometru (aktuální rychlost, dvě denní počitadla kilometrů, celkový ODO nájezd) a navíc monitoruje a umí zobrazit venkovní teplotu, teplotu oleje, palubní napětí; obsahuje upozornění na poruchu dobíjení nebo přebíjení baterie, upozornění na možnost námrazy, upozornění na přehřátí motoru.

Podrobný návod k použití a popis všech funkcí viz.[2].

Je možnost získat vlastní AST
Cena zařízení je 3000 korun, osobně k vyzvednutí v Praze nebo v Uherském Brodě případně jinde podle domluvy. Cena pokrývá prakticky pouze náklady na hardware a práci spojenou se kompletováním elektroniky a mechanické úpravy hliníkové krabičky.
Při zaslání poštou 200 korun poštovné a balné.
Jedná se o kusovou výrobu.
Když není zařízení skladem, je nutné poslat zálohu 1000 korun předem na účet.
Dodací lhůta může být až třicet dní, nutno objednat displej, zadat výrobu boxu atd.

První AST ve verzi 1.0 se právě testuje v praxi a pomalu dochází k úpravě ergonomie ovládání.
Odladěné zařízení bude k objednání od června 2013.
kontakt pro objednávku a dotazy: tripmaster@seznam.cz

Aktualizace firmware AST
Máme hotovou a odladěnou verzi 1.0
Nově se testuje verzi 1.1, se zobrazením otáčkoměru – jak v režimu „běžný provoz“ tak i ve zvláštním režimu „pouze otáčkoměr“ – REV COUNTER.
Hardware je vždy univerzální. Pokud dojde ke změně software, je možné AST otevřít a připojit servisní konektor k počítači a nahrát dovnitř nový firmware. Neuděláte si to doma sami, ale můžete nám AST poslat na aktualizaci a třeba pokud se potkáme někde na akci, rádi a bezplatně vám zařízení aktualizujeme.
AST po zapnutí vždy napíše číslo verze firmwaru, který je uvnitř.

Životnost AST
Každých 50 metrů se všechna data ukládají do vnitřní EEPROM. Paměť má omezený počet zápisů na buňku, proto postupně měníme každých 4000km místo zápisu. Reálně je životnost této paměti 200000km. Proto AST měří celkové najeté kilometry ODO, zobrazitelné v režimu „běžný provoz“ NO RACE. Kdo tyto kilometry s AST najede, tomu bude paměť bezplatně vyměněna. Případná chyba se projeví pouze jako nemožnost uložit data a nastavení – takže AST bude možné dál normálně používat.

Rozměry AST
– hliníkový boxík 86×65×25mm
– dálkové ovládání 52×25×12mm
– displej 55×28mm

Informace o hardware
– procesor Atmega128, běží na 16MHz
– displej OLED 2.42"
– membránová čtyřtlačíková klávesnice na AST
– tři mikrospínače na dálkovém ovládání
– teplotní čidla -55°C až +125°C, teoretická přenost 0.025°C, ověřená přesnost 0.01°C
– obsahuje ochranu proti rušení, takže je možné AST použít i na starších motocyklech.
Vstup senzoru od kola zvládne jazýčkové relé i Hallův snímač. Hallův snímač může mít i externí napájení (tj. být součástí originálního palubního tachometru motocyklu), AST obsahuje tvarovač, kterým si napěťový signál upraví správně.

základní deska verze 0.4, schéma zapojení viz.[3]

Sledujte aktuální dění kolem tripmasteru AST viz.[4].

pondělí 1. dubna 2013

Velikonoční sněhulák

[mapa]

Je jaro opravdu za dveřmi?

[fotky]
Včera jsme posunuli čas – na letní. Nevím, jestli to bylo moudré.
Kalendář ukazuje duben – Velikonoce – pohled z okna říká prosinec – Vánoce.
Tak nebo tak už se dárků nedočkáme.
Jestli jsme v březnu lezli za kamna, tak v dubnu tam ještě pobudeme.