úterý 31. prosince 2013

Silvestr na Lomu

 [fotky]
Jeden z nejkrásnějších „silvestrů,“ jaké jsme si mohli přát. Místo dobře zvolené, místo, kde řádí Olešnický duch[1]. Spousta přečtené literatury[2], návštěva na místním „ledovci“ a jediný kus půlnoční pyrotechniky v podobě práskací kuličky šikovně vhozené do kaluže bez jakéhokoli zvukového efektu. Na tomto pobytu na Lomu bylo přínosné především to, že se započítá do roku loňského i letošního.

středa 25. prosince 2013

úterý 24. prosince 2013

sobota 21. prosince 2013

Enduro je zločin...

Áronova památeční věta na posledním podzimním výletě: „Zazimovat enduro je zločin.“
Díky Sašence vznikl originál pro mě a pro vás ostatní je dispozici potisk viz. [1].

úterý 17. prosince 2013

neděle 15. prosince 2013

Tramp

Konec kalendářního roku na dohled, polovina prosince. Venku čtyři a půl stupně Celestýna. Plus. Běžkaři netrpělivě vyhlíží první vločky, sjezdaři si vesele jezdí na umělém sněhu a my s kolegou si lebedíme – protože zatím nám stačí naše totálně sjeté špunty – s padajícím sněhem přiostříme pneu.
V časopise Motocykl pan trenér doporučuje alespoň hodinu týdně trávit udržováním techniky, čili poctivým tréninkem na motorce. A ne takové to svezení, co jsme provozovali v neděli.

neděle 8. prosince 2013

Kolem komína: Březová a Myšáčka

[fotky]
Nejteplejší část dne kolem poledne; teplota -2 až +1,4°C. Test aktualizovaného firmware pro AST.

pátek 6. prosince 2013

Mikulášský maraton

[fotky] [1]
Šest mateřských škol, jeden karneval a jeden vypleněný motoshop – to je mikulášská bilance posledních tří dnů. Mít s sebou v mateřince dva hravé čertíky je přínosné a veselé[*].
Iniciační rozhovor s dětmi probíhá asi takto:
– „Milé děti, jestlipak víte, kdo já jsem?“
– „Bezdomovec... myslivec...“
– „Ne, děti, já jsem Mikuláš“

středa 4. prosince 2013

Mikuláš v Uherském Brodě

[fotky][video]
Mikulášský karneval na Domě kultury a po páté hodině večerní setkání s mikulášskou družinou na náměstí. Dětí se sešlo snad více než rodičů a čerti se báli dětí víc, než děti čertů. Tradiční akce, která již podruhé proběhla pod taktovkou Šermířského klubu Uherský Brod[1].

sobota 30. listopadu 2013

Kateřinský jarmark v Uherském Brodě

fotky: Saša[1]; Stanislav Haluza[2]; Elenka Sladká[3]
video: [4]
Další příjemná akce Šermířského klubu Uherský Brod[5].

středa 27. listopadu 2013

Čekání na sníh

14–15 hodin, teploty kolem nuly (-0,3–1,8°C)

pátek 22. listopadu 2013

Podzim v plné kráse

I když se pomalu chystáme otevřít adventní kalendář, motocyklová sezóna stále nekončí a daří se najít slunečné chvilky kolem poledního, kdy se teplota pohybuje kolem deseti stupňů, což je pro offroadový výlet ideální. Ten dnešní trval asi dvě hodiny a krom pěkných panoramat – jako na Klondike – mě po dlouhé době potkal pád asi ve čtyřicetikilometrové rychlosti z blátě přímo do bláta; až na pěkný drn v padacím rámu nestalo se vůbec nic. Poučení jediné z toho plynoucí je, že potřebujeme ostřejší pneu.

neděle 17. listopadu 2013

Jak vybrat první motorku?

Potkal jsem před pár dny kolegu, kamaráda. A hned jak mě viděl, zasypal mě otázkami, že si vybírá motorku - zdůrazňuji jde o výběr prvního motocyklu - ať mu poradím s výběrem.
Pokusím se k tomuto neuchopitelnému tématu obecně a snad korektně vyjádřit.
Na tohle téma se dá najít pěkných pár článku, google najde a poradí viz.[1][2][3] nebo [4]. Existuje web, kde si můžete zjistit, jak bude motorka poměrové k tělu jezdce, zda se na motorku poskládáte nebo zda z ní dosáhnete na zem viz.[5]
A k tomu samotnému výběru motorky?
Důležité a ověřené je, že první volba nebývá optimální. A neplatí to jenom o motorkách. Tedy až druhý stroj bude možná takový, jaký ho člověk potřebuje.
Co tedy budoucímu motocyklistovi poradit?
Může zkusit univerzální motorku, pak pochopí své zaměření, jestli chce závodit nebo cestovat a pak už půjdete najisto.
Říká se, že s roustoucími zkušenostmi a zlepšující se technikou jízdy skončí řidič motocyklu buď na okruhu nebo v offroadu. Ale do tohoto bodu zlomu má můj kolega ještě daleko.
Představy se od reality mnohdy liší, já jsem taky předpokládal u sebe pár tisíc kilometrů ročně po víkendech pro radost a vyšlo z toho pár desítek tisíc kilometrů každoročně.
V každém případě je nutné řešit zkušenost jezdce - pořídit si do začátku litrový čtyřválec je odvážné a nebezpečné. Hlavně pokud se má člověk opravdu naučit řídit motorku, měl by začít s něčím nezáludným a ne mrchou, kde cuknutí plynem znamená pro zkušeného jezdce krásný drift a pro začátečníka nepříjemný pád.
Požádal jsem kolegu, aby odpověděl na pár otázek.
Chce především cestovat? Ne. Jezdit ve dvou? Ne. Že hledá motorku pro zábavu a chce někde začít.
Má hlavu plnou poloprav a mýtu z internetu a od kamarádů motorkářů. Jedna za všechny: že mu kamarád řekl, že čtyřválec ne, protože má motor jako auto a že to nejede a není s tím zábava.
Co k tomu říct? Jaký čtyřválec? Kde má vrchol kroutícího momentu? Jak asi pojede, když motor točí nad osm tisíc otáček?
Těmto doporučením bych se rád zcela vyhnul.
Je jedno jakou motorku si nakonec vybere, ale měl by vědět, že ta první asi nebude ta pravá.
Velmi dobře se tomu dá předejít zkušební jízdou - tím bych nazval pár hodin v sedle. Motorka se dá půjčit od kamaráda nebo v prodejně - je to všude stejné - typický Triumph Brno, po domluvě má člověk motorku klidně na celý den. Složí vratnou kauci 10% ceny motorky, dostane motorku s plnou nádrží a s plnou nádrží ji vrátí. Dokonce jim nevadilo, že jsem jim vrátil Tygra 800XC zabláceného, vždyť je to cestovní enduro, že.
Problém pro začátečníka úplného může být takový, že má obavu, že půjčenou motorku poškodí. Protože nemá zkušenosti žádné. Pokud někoho tato obava reálně napadla, nezbývá než začít úplně na začátku. Vzít nějakou stopětadvácu a dát si na ní 1500km jako start.
A tady se vracím k již řečenému - do začátku nezáludnou motorku. Alespoň na jednu sezónu. Navíc, když motorka nebude nová, nebude mrzet nějaká ta odřeninka po drobném škobrtnutí, které přijít prostě musí.
Takže má rada?
Kolega není ve stavu, že by mohl vybírat motorku, protože nemá vůbec nic najeto. Je třeba nasbírat pár tisíc kilometrů a pak už bude vědět.
Nejmenší počet ujetých kilometrů potřebných k seznámení s charakterem stroje je 300-1000km. Čím víc má člověk najeto, tím rychleji si jiný stroj dokáže osahat.
Je potřeba jezdit a je jedno na čem, aby se člověk začal orientovat a to jinde než v sedle nejde. Tohle nenačtete z časopisu ani nenakoukate z videí na youtube.
Konec rady.

Jaké to bylo u mě?
Po zkušenostech s veteránem GPZ 550 jsem pochopil, že pomalé ploužení se po lesních cestách čtyřválci příliš nechutná. Po 10tis. kilometech přišla ona nemilá zkušenost se zničenou klikou a motor byl na výměnu. Kawasaki změnila majitele, který si ji opravil a stále hýčká.
A já jsem hledal dál, nějaký spolehlivý stroj z kategorie motorek, na kterých se dá objet svět. Sem V-Strom jednoznačně patří, ale pokud bych hledal u motorky emoce, tak sáhnu jinam. V žádném případě bych nepodceňoval jednoválce. Je zajímavé, že Duke 690 vám dá intenzívní pocit z jízdy v legálních rychlostech už kolem 80km/h. Stejný pocit jízdy se na Hornet 900 dostaví až při dvojnásobné rychlosti. U V-Stromu se nejspíš nedostaví vůbec, ta motorka je takový příjemný autobus; pocit z jízdy je stejný, at člověk jede sólo nebo plně naložený se spolujezdcem a třemi kufry. A tím si mne moje Suzuki získala. Ta zmínka o autobusu platí pouze, pokud se otáčky motoru drží kolem 5tis. Když se smířím s vyšší spotřebou a motor točí 8tis. tak už se dají nějaké emoce vytěžit a docela to i jede.

Dobrý lov všem, kteří byli lapeni do tenat výběru motocyklů.
A nepodceňujte jednoválcové motory! Takové jednoválcové BMW umí být taky slušný fun bike, pokud to není Scarver.

pondělí 11. listopadu 2013

Emulátor historických herních konzolí IM-02 aj.

Píše se rok 1981, Nintendo přináší na trh herní konzoli s názvem Mickey Mouse. SSSR ihned dodává svou kopii, v první verzi s Mickey Mousem a později u nás rozšířenou verzi pod názvem НУ, ПОГОДИ!  v kapesním zařízení IM-02. V kopii této hry soudruzi vyměnili slavnou myš za neméně slavného vlka. V kopii IM-03 hry „chobotnice“ od Nintenda se v ruské verzi změnilo pouze jméno na ТАЙНЫ ОКЕАНА. Chobotnice byla a je nejvíce akční a adrenalinovou hrou z celé série Game&Watch nebo IM-X.
originál IM-03
z emulátoru Handheld Quake – stále nevím, jestli se při 200 bodech
smažou chyby stejně jak to bývá zvykem v Mickey nebo Fire. Nikdy se mnou
tři hrdinní potápěči nevydrželi tak dlouho.
Technika tohoto „automatu,“ jak jsme těmto kapesním konzolím kdysi říkali, je přehledně popsána v historii počítačových her, 28. část odstavec 5 viz.[1].
Těchto her bylo mnoho druhů[2], ale základní verze těchto her jsou obsaženy v emulátoru Handheld Quake[3], ke stažení pro Windows[4] i Linux[5]. Ovládání pohodlné a celkově velmi hratelné.
můj rekord – hra FIRE je veselá, ale akční je až od 900 bodů,
ale pak už to opravdu „sype“

sobota 9. listopadu 2013

Podzimní Lom

[fotky] trasy: [1][2][3]

pátek 8. listopadu 2013

čtvrtek 7. listopadu 2013

čtvrtek 31. října 2013

Mlžné ráno...


Sašenka a Jan...

[fotky]

Zadní brzdové destičky V-Strom pro offroad

Ověřeno. Bendix MA 157. Levná varianta, vydrží 8–10tis. km
Nájezd jiných destiček viz. [1]

pondělí 28. října 2013

Chladič CPU

Chladič procesoru Cooler Master Hyper 412 Slim, univerzální. Malinko mě překvapila velikost, protože v mém počítači pro samý chladič nezbylo místo pro zdroj. Cool Master je tichý převelice. Montáž je složitější, protože je potřeba vyměnit i držák kolem procesoru na spodní části základní desky. Obsah celého univerzálního balení viz. [1].

Podzim klepe na dveře

Podsvícení itineráře

Podsvícení roadbooku „malý Čížek[1]“ vyřešeno. Problém s čitelností byl hlavně ve stínu pod stromy a po setmění. Čtyři diody LED, konektor cinch pro připojení palubního napětí.
Díky Anubisovi[2].

neděle 27. října 2013

sobota 26. října 2013

středa 23. října 2013

V-Strom a plně syntetický olej

Z důvodu extrémní zátěže při offroadovém ježdění začínáme V-Strom krmit plně syntetickým olejem. Aktuálně Motul 7100 10w60.
AST[1] počítá motohodiny, tak zkusíme srovnat kilometrový nájezd a nájezd v motohodinách.
Podle výrobce má DL 650 plánovou výměnu oleje po 6000km. Při 90km/h točí motor zhruba 5000 otáček. To je výměna oleje po 66mth. Poslední výměna oleje[2] proběhla až po 10000km, tedy asi po 111mth a bylo nutné olej několikrát dolít.

připsáno před další výměnou oleje: 
Konečně máme k dispozici data ohledně teploty oleje a to díky instalaci teploměru oleje do výpustného šroubu, teplotu oleje i chladící kapaliny monitoruje palubní počítač AST[3]. Při běžné jízdě po asfaltu je teplota oleje 60–65°C. S velmi zaneseným chladičem[4] je teplota oleje při jízdě po asfaltu 75°C. Při dlouhé jízdě v offroadu, při velké zátěži nepřesáhne teplota oleje 100°C. Čímž je zodpovězeno, že vysoce kvalitní sytetický olej 10w60 není potřeba. Tuto teplotu bez problémů zvládne i mnohem levnější polosyntetický 10w50.

Result: drahý syntetický olej není potřeba, teplota oleje ani při extrémní nepřesáhne hranici 100°C

neděle 20. října 2013

Endurocamp 2013

fotky: [1][2][3][4][5]
Endurocamp časopisu Motocykl[6] v Bělé pod Bezdězem. Příjemně strávený den s lidmi, kteří chtějí zlepšit svoji techniku jízdy v terénu. Dopoledne se nám dostalo podrobného tréninkového plánu na celé nadcházející zimní období. Podrobně jsme prošli a vyzkoušeli všechny cviky a pomůcky zmíněné v rámci celého seriálu enduroškoly. Odpoledne se jezdilo. Trenér a instruktoři měli oči všude a každý dostal radu, kde má slabiny a na čem pracovat. Nakonec jsme si užili dvě hodiny lesního ježdění, bláta, písku i výjezdů.
Obávám se, že graf uvedený na začátku, platí nejen pro enduro, ale i pro silniční jezdce a pro jakýkoli sport či sezónní činnost obecně. Jeden trenérův trefný postřeh z mnoha: „Začátečník v golfu ví, že nejméně rok bude trvat, než bude mít základní techniku, aby trefil jamku. O jízdě na motocyklu si to lidé nemyslí. Proč?“

pátek 18. října 2013

BRODexpo 2013

Sašenka virtuálně svařuje...
[fotky]
Před Domem kultury je živo, projíždí kolem nás historický monocykl, obhlížíme skútry ve stánku Kentoya[1]; blížíme se ke stánku Azub[2], vyhýbáme se lehokolu a kocháme se nádhernými svařenci na vystaveném hliníkovém rámu. Vcházíme dovnitř, skrz automatická vrata Hörmann[3]; model železnice, automatický kotel na tuhá paliva, který zvládne pětidenní bezobslužný provoz. Necháváme si spočítat stravenky v automatickém počítadle na lístky s integrovanou čtečkou čárových kódů.
První patro – na uvítanou mě pětkrát objíždí místní robot – malinké automatické vozítko, je k němu uvázaný balónek, aby ho někdo nezašlápl. Zkoušíme měkkost terénních pneu modelu offroadového auta firmy Astramodel[4], na terase se prohání jeho rádiem řízený závodní speciál a polovinu zrcadlového sálu zabírá obří autodráha stejné firmy; taktéž nabízí k vyzkoušení simulátor rádiem řízeného letadla – tady se nikdo nemusí obávat, že rozbije drahocenný model a na opravdové letiště vyrazí, až zvládne simulátor.
V chodbě laserová střelnice ČZ[5]. S reálnou 9mm krátkou kulovou netrefím na pět metrů z deseti ran terč lidské postavy ani jednou,  s laserovou je to výrazně snazší; ale až ve chvíli kdy beru do rukou laserovou pušku mám jistotu, že osm ran z deseti budou v desítkovém středu – ok, uznávám, střílet z pušky na pistolové a jen dvacet pět metrů vzdálené terče bylo snadné a příjemné.
Stánek gymnázia[6] ukázal, jak se experimentálně odhaduje Planckova konstanta. Opět se potkávám s robotickým vozítkem, pronásleduje mě až ke schodům do velkého sálu; tady je expozice Slováckých strojíren[7], center odborné přípravy České Zbrojovky[8], stavitelů jaderných elektráren EGP[9] a jiných a jiných firem.
Uchvátilo nás virtuální MIG/MAG svařování; je to solidní způsob, jak se naučit základy. Tady se soutěžilo snad ještě více než u laserové střelnice. Kdo nenasvařoval v rychlosti/vedení alespoň osm set bodů, musel pokus několikrát opakovat.
Jdeme dál, prohlížíme si ryté zbraně a u šikovného rytce–slečny si nechávám podepsat telefon. Upnula celokovový mobil do svěráku, docela pevně a rydlem a kladívkem vyťukala do hliníku předkreslené křivky. Radost se dívat.
Tak vypadá letošní BRODexpo, čili prezentace průmyslových firem a středních škol působících v Uherském Brodě a blízkém okolí.

NÚLK expozice

[fotky]
V NÚLK[1] velmi pěkně zpracovali výstavu – řemesla a dětské postýlky, řezbářství, košíkářství, keramika.

sobota 12. října 2013

Na Krocana do Jizerek posedmé

[fotky] [trasa] [fotky na cenduro.cz]
V místě, kam by se sotva Krakonoš na SERku odvážil, v horách kde vládne mocný duch hor Muhu[1], tam děly se věci mezi nebem a blátem.
O technice enduro jízdy, o výběru pneu nebo kontrolovaném dávkování výkonu motoru, o fyzické přípravě, vybavení motocyklu nebo jezdce se asi dočtete jinde. Tohle bude takové lyrickoepické postesknutí nad tím, že vydržíme jet pouze pár hodin.
Myslím, že ve skupině lidí, kteří se o víkendu potkali, šlo o pocity a prožitky. Odvézt si domů na vozíku nebo v tranzitu blátem obézní motorku a v hlavě zážitek. Pro někoho denní chleba sklízený v Qwertlandu, pro jiné příjemné zpestření nudných dní a pro někoho akce, o níž bude jednou vyprávět vnoučatům – Ok, to už je asi moc velká fabulace – ale vážně, pokud někdy letos motosezóna skončí a má mít někde tečku, tak tohle by mohla být pořádná inkoustová kaňka před tím, než bude tečka napsána.
Nabídnout lidem, krom obvyklé vyjížďky s vodičem, orientační soutěž v níž nejde o rychlost, ale o minimalizaci najetých kilometrů[2]; je zajímavé a ku prospěchu všem. Víc takových akcí.
Start. Kamenitý výjezd, přede mnou Superenduro, za mnou Adventure, za ním se tlačí HP2. Rozestupy minimální, prostě si věříme, místy až moc. Jinde výjezd blátivý, lehká 450ka mě krmí blátem. Chválím se za to, že dneska jsem ještě štítek ze Stroma nesundal a rallye stavbu DL650R odložil až na jaro.
Za rozkošnou označím zkušenost s klouzáním se po blátíčku ve vytěženém kukuřičném poli. Opět platí, že v rychlosti je síla. Jenom to ustát.
Je odvážné každému účastníkovi setkání dát v pátek večer při zápisu štampdle, lépe skleněnou odlivku zdobenou logem akce, a ráno pak očekávat sportovní výkony.
Pískovna. Plná písku. Písek. Mokrý písek. Sypký písek. Zahrabáni do písku. Tahle vsuvka byla sice krátká, ale výživná. Jenom mě mrzí, že jsem nenašel odvahu a sílu opakovat písečný výjezd několikrát. Však v neděli na Endurocampu v Bělé si písku užijeme do sytosti. Stromovi písek chutnal, celý olepený blátem dozdobil se žlutě. Slušelo mu to a řetězu a všemu pohyblivému zvláště.
Po úporném výjezdu kličkujíce mezi stromy, potichu jsem přemýšlel, zda v enduro zbroji nemám náhodou ramena širší než řídítka. Nemám. Nebo jsem měl štěstí. 
Čím více se čas usypal k večeru, tím víc bylo v jízdě chyb. Ač bylo kolem třinácti stupňů nad nulou a vlhko jako v pralese, docenil jsem CamelBak. Až si říkám, jak já hloupý mohl kdy vyjet bez něho.

Miloslav Nevrlý a jeho Kniha o Jizerských horách (1976) hovoří za vše – cituji: „Rašelinné louky se neočekávaně otevírají před poutníkem v lesích, na plochých vrcholech hor, v mělkých horských sedlech či v nehlubokých údolích potoků a říček na východě a ve středu hor. Rašelinište jsou vždycky nádherná, ať nad nimi visí mlha s deštěm, nebo slunce svítí do černohnědých vod jejich tůní, či ať je pokrývá první říjnový mráz průzračným ledem a jejich trávy a ostřice na dlaň silným jíním.“

Ke kritice počasí od nevlhkomilů na této i minulé akci se vyjádřil Tom zcela jasně: „Krocan je vodní pták.“
Je zajímavé, že ač má Pardál nechávat stopy[3] pro přírodovědce snadno čitelné, nechává stopy jiné[4].
Slíbil jsem postesknutí a tady je. Není co vytknout Krocanovi ani pořadatelům, můžeme vytýkat sobě – proč den byl tak krátký, proč soumrak uhodil z nenadání, proč nám síly došly tak časně. Cítím v tom výzvu a hlásím se k ní hrdě, příště zvládneme více.
Jestli v sobotním vlhkém soumraku mělo mít štěstí nějakou personifikaci či inkarnaci, byl jsem jí já.
Děkuji.

neděle 6. října 2013

Muzeum války 1866 na Chlumu

Muzeum války 1866 u Chlumce je jako nové, strhující videofilmy a celkově zajímavě zpracovanou, byť malinkou expozici. A my jsme ji konečně mohli navštívit. Mají tam i pěkné informační kiosky se spoustou dalších informací ve verzi pro děti i pro dospělé.

Něco víc k bitvě u Hradce Králové viz. [1].

sobota 5. října 2013

Josefínské slavnosti, Terezín 2013

autor videa Pavel Beránek
Období sedmileté války[1] jsme si vybrali proto, že bitvy sedmileté války jsou již pár let v Česku docela v kurzu. Pořádají se i dvě bitvy ročně a každých pět let tři. Letošní Josefínské slavnosti v Terezíně byly impozantní. Sešlo se na čtyři sta vojáků, dělostřelci a dvacet jízdních husarů.
Informace a fotogalerie od povolanějších viz. [2][3][4].
Fotky od nás viz. [5][6][7].
Další video viz [8]

pátek 27. září 2013

Finanční stráž


[fotky]
Vernisáž výstavy Peníze habsburských panovníků [1], kde se naše jednotka účastnila coby finanční stráž v muzejní pokladnici.

Zprávička z Dobrého dne s kurýrem viz. [2].


středa 18. září 2013

Zvolte si politika svého srdce...

(námět/scénář/kamera/střih: Maruška Římovská)
Přijďte k nám na výstavu [1]. Vernisáž 24. října 2013 v 17h.

pondělí 16. září 2013

Liduška má jmeniny

[fotky]

Eggies – jaká doopravdy jsou...

Napadlo vás někdy uvařit vejce bez skořápky? Jde to. A docela snadno.
Krátký video návod s klasickou a rychlou metodou „ztraceného vejce“
Kdo neumí uvařit ztracené vejce – ať dál ani nečte.

Dostaly se nám totiž do kuchyně Eggies, jako velmi vtipný a milý dárek. Eggies jsou formičky na vajíčka. Má to být způsob, jak snadno uvařit vejce bez skořápky. Někdo je zná z televizní reklamy viz. [2]. Ideální předmět k testování, zda je ta věc opravdu tak zázračná, jak tvrdí reklama. A krátce lze říci – zas takový zázrak to není – funguje to, ale má to své několikeré „ale.“ Výrobce[3] a jeho prezentace výrobku říká – rozbít vejce do formičky – vařit – obrátit formičku. A vše je hotovo. Doplnil bych, že Eggies je třeba vytřít troškou oleje a vejce natvrdo se ve formičce vaří alespoň sedmnáct minut. Taktéž výrobce neuvádí krok poslední a nezbytný – jako je párání nezbytnou součástí šití, je neoddělitelnou součástí vaření obecně neoblíbené mytí nádobí. Eggies obsahují utěsňovací gumičku, osazení a dva závity. Vaječný bílek vždy všechno zalepí a zde nepomůže ani myčka. Pěkně kousek po kousku rozebrat a očistit. Tedy pokud Eggies mají urychlit vaření vajec tím, že je nemusíme loupat, trvá všechno ve výsledku déle, protože vaříme déle a myjeme víc. Pokud byl cílem tvar uvařené vejce ve formičce, mohly mít nápaditější tvary než oblé vejce – třeba hvězdičku a srdíčko.
Zajímavá recenze obsahující podrobné fotky formičky i gumičky viz. [4]. Jak to vypadá naživo viz. [5].
Myslím, že jediné rozumné využití tohoto vynálezu je tohle [6].

Také by bylo vhodné zmínit, že na obalu není uveden druh použitého plastu ani žádná homologační známka nebo prohlášení o shodě. Je uvedeno pouze made in China. Balení výrobku neobsahovalo český návod.

neděle 15. září 2013

Odpoledne s Václavem hrabětem z Kounic

Václav hrabě z Kounic s chotí Josefou v Uherském Brodě v září 1913. Toho času lehce churav a žel již 14. října vydechne naposled. Dožínková slavnost coby připomenutí sto let od úmrtí tohoto významného vlastence.
JUDr. Václav Robert hrabě z Kounic
foto Elen Sladká viz. [1]
foto Oldřich Prajza, František Blaha viz. [2]