neděle 30. června 2013

sobota 29. června 2013

Svatba Šárka a Víťa

Všechno nejlepší do společného života...
[fotky] [video]

čtvrtek 27. června 2013

Motovak

Motovak [1], objem sto litrů.

pondělí 24. června 2013

255. výročí bitvy u Ostřetína 1758

[fotky] [z mobilu] [cizí fotky] a [video] z cizího zdroje
Velitel bačovského regimentu v rozhovoru řekl: „Tož chorvatské ovce sa majů dobře. A ty pruské taky.“

pondělí 17. června 2013

Ponorné kalové čerpadlo

Rozbít zrcadlo znamená sedm let neštěstí. Vybrat čerpadlo je nezáviděníhodné a děsivé. Je do vrtané studny, ale jaká je uvnitř voda? Čirá? Zkalená? Přes pavučiny nevidíme hladinu. Je potřeba čerpadlo kalové? Ať vycucne ty pavouky? Vibrační? Ať je rozvibruje? Ano, dá se změřit hloubka, ať alespoň víme, jak „vysoko“ musí čerpadlo vodu vytlačit. Důležité je, že krom výšky je potřeba ještě připočíst jak daleko od studny má voda dosáhnout.
Vytlačit jeden metr do výšky je pro čerpadlo totéž jako deset metrů po rovině!
Čerpadlo, které má plovák, není nikdy určeno k nepřetržitému provozu!
Dobrý poradce pro výběr čerpadla viz.[1][2] a hlavně vynikající animované ukázky aplikací viz.[3].
Tam píší, že průtoková charakteristika napoví víc, než prosté informace o příkonu a výtlačné výšce.
Nakonec bylo vybráno ponorné kalové čerpadlo Tallas AV 240. Zvládne nečistoty do 30mm, pokud je připojeno na 5/4" hadici. My jsme použili redukci na 1" hadici, kterou lze až po několika metrech zredukovat na únosných zahradních 3/4". Důležité je, že výrobce zakazuje připojit „malou“ hadici k velkému výstupu z čerpadla, protože by čerpadlo bylo přetížené a nechladilo by se správně.
Toto čerpadlo prodává Mountfield[4] se zárukou SEDM let.
Je zajímavé, že Mountfield v akci toto čerpadlo prodá za 3tis. a jeho cena se přitom pohybuje v doméně .DE kolem 160€ a v doméně .FR 180€. a na ebay obecně 170€. Až má člověk pocit, že koupil dobře, což je, v případě velkých řetězců, přinejmenším podezřelé. Uvidíme, zda ten pocit přetrvá slibovaných sedm let – odkazuji na první, zprvu nepochopitelnou větu tohoto blogového přípisku.
Funguje to!

pátek 14. června 2013

z Olešnice


Trať Olešnice, trať Písečné

[fotky]
Motokrosové trať[1] v Olešnici a trať[2] v Písečné.

Z Olešnice do Zubří

[fotky]
Záznam trasy [1][2][3]
Malý prolog na trati v Olešnici, pak třicet tři kilometrů po zelené turistické značce a závěr na hlinité trati v Písečné.

čtvrtek 13. června 2013

Husité pod Velkým Chlumem

[mapa]
Sousoší husitských bojovníků u Bořitova, po zelené značce pod Velkým Chlumem.

pondělí 10. června 2013

Mitas C-17 po 2500km na cestovním enduru

Moje první zkušenost s 21" céčkovou pneu. Nebylo to špatné, ale. Mitas C-17 je určená pro tvrdý terén, takže v blátě má tendence se zanášet a nevede dobře. Používal jsem ji v offroadu a při asfaltových přesunech. Tím myslím 300km po asfaltu tam, na akci 100km offroadu a 300km po asfaltu zpět. A tak několikrát. Vydržela docela hodně a je zajímavé, že nejprve se ztratily všechny středové špunty, které byly umístěny malinko od sebe. Dva zůstaly a jeden zmizel a tak pořád dokola. Výsledek – prvotřídní vertikální rozkmitání předního kola v malé rychlosti.
Na asfalt huštěno 2.0-2.2 a do offroadu 1.3. C-17 na přední kole je v kombinaci s Mitas C-02 vzadu.
Teď mám vpředu obutou Michelin Enduro Competition III a výsledek je nesrovnatelný. Pneu je také tvrdá a určená do tvrdého terénu, ale dezén je řidší než u C-17, takže skvěle vede i v blátě a dobře se čistí. O té, ale až příště, uvidíme kolik najede.
pozn. najela 4500km viz. [1]

Dakar na Mitas E-07

Mitas E-07 má být slušná univerzální guma pro velká cestovní endura s vysokým kilometrovým nájezdem. Tak to tvrdí výrobce a spousta lidí to potvrzuje. Tohle jsou pneu, na který se jezdí na velkých géésách a adventurech do Albánie a jinde po offroadovém světě.

neděle 9. června 2013

Městská hlídka znovu zasahuje...

[fotky]
Šermířský klub Uherský Brod na Bílokarpatských slavnostech v Uherském Brodě.
Volně historizující průvod Přemysla Otakara II. v režii Divadla Brod a manévry Městské hlídky kolem.

sobota 8. června 2013

pátek 7. června 2013

Přední brzdové destičky Yamaha XTZ 750 do offroadu

Přední brzdové desky do offroadu – Bendix MO111 levá[1] a  Bendix MO138 pravá[2] strana. Výměna proběhla pět minut po dvanácté. Už po cestě z Jizerek se přední kotouč ozval, tak už jsem pak na předek nebrzdil vůbec. Destičky přibraly tolik na šířce, že bylo nutné odsát brzdovou kapalinu z nádobky, aby se mezi ně kotouče vůbec vešly.
Bendix MO 111  a Bendix MO 138
Stav tachometru 57500km.

pozn. přidáno 31.5.2015: Bendix používá nové kódování, přičte se 500; takže 638SI – MO138 a 611SI – MO111

Noc Patriotů

[fotky] od Ábi

čtvrtek 6. června 2013

středa 5. června 2013

Lázeňská módní abeceda

[fotky] od Stanislava Mužíka
Lázeňská módní abeceda, aneb jak jsem se styděl coby model na přehlídce. Dokud jsem byl oblečený viz.[1] jako zámožný mlynář s chotí a dětmi na lázeňského pobytu, bylo všechno v pořádku. Ale když mě přiřadili i do sekce sport, začal jsem se bát – pravdou věru jest, že postavu nemám jako zápasník Fryštejnský....
Komentovanou přehlídku uspořádal Luhačovický okrašlovací spolek Calma[2] v MuzeuUB[3].

sobota 1. června 2013

Na VI. Krocana do Jizerek

fotky [1] [2] a videa  [3] [4] [5]
V pořadí šesté setkání přátel lehkého offroadu v Jizerských horách pod taktovkou firmy Rockway[6] bylo letos vlhké, mokré, bahnité a úchvatné. Krásně by se dalo charakterizovat scénou z filmu Forrest Gump viz.[7].
Z necelé sedmdesátky přihlášených se v pátek sešla silná pětačtyřicítka, která měla v plánu hrdinně vyrazit na sobotní vyjížďku. Páteční večer byl místy monotónně vyplněn zoufalým funěním nad mobily s předpověďmi počasí; každý používá jiný předpovědní server a přitom všichni říkali totéž – déšť, celodenní, vytrvalý. Padl i zajímavý nápad – od druhé hodiny  noční, do sedmé hodiny ranní pršet nemá – tak jestli by se nemělo vyrazit už v noci „na světla.“ Ne! Raději jsem zamířil bydlet, ještě hodinu a stál bych s nastartovanou motorkou před vchodem...  zbytek noci byl vyplněn Barvajzových chrapotem – příště jdu opět bydlet s ním – připomíná mně to léta strávená na koleji. Joj, to byly časy.
Sobota ráno. Prší. Snídaně. Prší. První skupina vedená Afrikou vyrazila na vyjížďku. Prší. Pardál popochází s deštníkem a s nadějí v hlase a mobilem v ruce sděluje, že posunuje odjezd o půlhodinu, že se blíží konec přeháněk. Druhá skupina vyrazila. Prší. Uplynula hodina. Prší. První člen Pardálovy skupinky přichází připraven k odjezdu – John, ztepilý Afričan, navlečený v elastickém modrém nepromoku ladícím s barvou jeho přílby, motorky i očí. Přichází druhý, třetí. Pardál popochází deštníkem. Vypadá to, že se opravdu vyrazí. Pardál přichází oblečen na vyjížďku, v průsvitné pláštěnce se rýsuje opravdu všechno. Motorky nastartovány. Barvajz se odchází navléct do chráničů a nepromoku. Pardál odložil deštník. Je hodinu před polednem. Prší. Odjezd! Všichni odjeli a já a John jsme se za třemi zatáčkami ztratili. Prší. Volám o pomoc. Potkáváme se na benzínce. Prší. Pardál odmítá nesmělý pokus o radostné objetí, raduji se ze shledání. Pardálova skupinka se mísí s Čízákovou. Jedeme společně.
Dlužno zmínit, že srovnatelné motorky by měly jezdit spolu – Superenduro, V–Strom, BMW HP, Transalp. Síly jsou tedy vyrovnané a vyjíždíme od benzínky. Prší. První  mikroúsek je pár set metrů po mokré louce prakticky po rovině. Kdo má ostře obuto ví, kdo má E–09 ví taky. Prší.
Cestou, necestou, se spoustou přesunů po asfaltu. Kus průsekem lesem kolem hraničních patníků, dlouhý svah dolů. Prší. Objevuji možnost pomalého sjezdu s vypnutým motorem, zařazenou jedničkou. Kdy mohu rukama brzdit přední i zadní kolo a přitom mít obě nohy na zemi. Nádhera. Prší. Někde po cestě se odpojuje Schimi na V-Stromu, který odjel třicet kilometrů na E-10. Respekt!
Je o čtyři hodiny později. Prší. Zastavujeme se u vesnické hospody, kde vývěsní štít hlásá, že hospoda pomalu metamorfuje do podoby čínského bistra. Kupodivu nevadí, že jsme zablácení od ventilků až po přílby. Dáváme si nudle a odvážní řízek u něhož se nepodařilo identifikovat druh masa – podle vůně prý možná nutrie.
Pokračujeme. Prší. Zůstává nás sedm – rád bych napsal statečných – ale statečných bylo šest, já byl outěžek. Jedu poslední, jedu pořád. Prší. Výjimečně míjím zahozené hápéčko. Většinou na mě skupinka musela čekat, alespoň si odpočinuli. Já odpočívat nepotřeboval, jedu pomalu. Jak přibývá kilometrů, narůstá únava a skupina celkově malinko zpomaluje. Už je mám na dohled. Je příjemné vědět, že támhle za tou mlhou je někdo, kdo by mně pomohl, kdyby se něco stalo – ale nestalo – Strom jede pořád dál mezi stromy. Díky nově instalovanému vodítku řetězu nevznikl žádný problém. Prší.
Těžko popisovat náročný výjezd, který Pardál označil jako „malou louži“ a že výjezd je až dál, ale ten prý nepojedeme. Z té louže jsme Stroma prakticky vynesli. Díky! Prší.  Dalo by se říci, že celá trasy byla jízda v potoce, jenom se měnil směr proudu, podle toho jestli to bylo z kopce nebo do kopce.
Venku se připozdívá. Přichází slavné krocaní místo – přejezd železničních kolejí. Jedu je prvně a nic se nestalo. Jak radí moudřejší – na koleje najížděj přes pražec, šrouby ti udělají schod a pak už je to jenom mikroskok. Přijíždíme k potoku, který máme brodit. Dva zkoušíme vejít do proudu. Do promočených bot teče vrchem. Přestává pršet. Proud je silný, asi bych to nepřešel ani pěšky. Později zjišťujeme, že tudy projelo celkem šest motorek, z toho se dvě vykoupaly. Otáčíme a jedeme přes koleje zpět. Prvotní úspěch jsem nezopakoval, smýklo se zadní kolo a přeformátoval jsem kryt motoru.
Se sedmou hodinou večerní přijíždíme do cíle. Podává se večeře. Odcházím do sprchy. Odložil jsem pouze přilbu. Rukavice si nechávám. Přes nepromok je horká voda opravdu příjemná. Bláto se odplavuje. Napouštím si horkou vodu do bot, nádhera. Svlékám nepromok. Ve sprše to vypadá, jako by tam bylo prase – ale čistotné! Čvachtajíce odcházím na večeři. Převleču se, až se pocit tepla od nohou vytratí...
Sobotní večer je společensky upřímný. S množstvím vypité nálady vzrůstá hluk přes únosnou úroveň. Servíruje se krocan. Realita byla úděsná – třicet tři kilogramů masa na čtyřicet pět lidí.
Díky za skvělou akci. Počasí vyšlo, trať byla obtížná akorát – tak 30% jarního RBM[8].
Na shledanou na podzim, snad konečně někdo uvidí funkční a otestované AST[9]. 
Sportu zdar, enduru zvláště!
(autor tohoto videa: Čízák)
Douška na závěr: Neděle. Prší. Jedu přes zatopený kus Polska do Rumburka a pak 370km domů. Prší.