úterý 30. srpna 2011

Čištění vzduchového filtru

V-Strom má airbox pod nádrží, saje zepředu mezi teleskopy přední vidlice. Když se k němu potřebujeme dostat, je nutné sundat nádrž. Není to nic tragického, ale někde na cestě bych to, věru, dělat nechtěl. Servisní návod sděluje postup, ale neřeší detail - odpojte palivovou hadici a rozpojte konektor palivoměru. Ale jak? Bez násilí a s trochou úsilí to šlo.
Vzduchový filt je zralý na výměnu, přesněji - při další výměně oleje vyměníme i ten vzduchový filtr a bude třeba vyměnit i svíčky, každých 12tis. kilometrů. Prozatím je fitr vyčištěný, byl plný vos a zbytků jiného hmyzu.

Topolná a Pašovice



pondělí 29. srpna 2011

Sadařská výměna oleje

Výměna oleje při 20tis. kilometrech, měla proběhnout při 18tis. ale protože jsem v Chorvatsku dolil olej nový, asi 7 deci, tak jsem se do výměny oleje pustil až teď. Podle servisního návodu se olejový filtr mění ob výměnu oleje, tedy co 12tis. km. Ale protože [motoshop Trávníček] má akci - čtyři litry oleje a filtr zdarma, tak jsem neodolal a krom polosyntetického oleje 10W40 vyměnil i filtr.
Musel se sundat dole sběrač žab = kryt motoru, protože jsem s ním někde pořádně šrtnul a díra na výpusť oleje neseděla asi o čtyři centimetry. Teď už je kryt naformátovaný správně a sedí tam, kde má.

neděle 28. srpna 2011

Větrné mlýny Muzea Kroměřížska

Žeranovice [historie]

Rymice [historie], skanzen Muzea Kroměřížska

Velké Těšany - Bařice [historie]
[Muzeum Kroměřížska]
[víc fotek] [trasa]

sobota 27. srpna 2011

pátek 26. srpna 2011

Countrybeat Fénix

Páteční večer v zahradě Panského domu, teplota třicet nad nulou, na kapelu svítil kilowat z každé strany, tak byli jako kuřata pod lampou. Sešlo se pár desítek lidí, muzika příjemná, podle Ábi příliš fosilní. Nový bubeník Ludva byl zábavnou součástí večer, stydí se a hraje jen podle odposlechu...
[fenixcountrybeat.cz]

úterý 23. srpna 2011

První offroad se stromečkem



 

Přes Kochavec, po červené přes zabahněný les, s jedním pádem, pak po zelené do Pitína a po staré pitínské cestě na Žítkovou. Těším se, až si to zkusím na pořádných a podhuštěných offroad gumách. Anakee2 do bláta ani písku opravdu není.
[trasa]

Stavební firma Hyzdil a Pizdil spolu se ŠKUB opět udělala kus práce v archeoskanzenu Žítková
[fotky od Jakuba]

neděle 21. srpna 2011

Karlos vzal FFF a Ábi na výlet k Trampovi



Do Prahy na Rožmberky

Končila výstava Rožmberkové ve Valdštejné jízdárně, tak jsem vyrazil do Prahy.
Něco málo o výstavě z ČT [1]

Eva z Rožmberka

sobota 20. srpna 2011

Dobře strávené dopoledne

Dneska jsem si dopoledne mohl svařit výfuk na "vrtulníku", skříňový Peugeot JP5. Už máme objednaný výfuk nový, ale bude až za deset dní, tak snad skulptura pár dní vydrží, ale moc na to nespoléhám, je tam víc rzi než plechu.

pátek 19. srpna 2011

Od Balatonu zpátky domů

Cesta byla příjemná, všechno běželo jak mělo. Trošku se začalo všechno hatit až v Piešťanech, kde Fildovi upadla páčka řazení. Vyřešili jsme za pár minut šroubem M8 5cm, který jsme koupili v místním marketu. FFF s sebou původně měl i nářadí a náhradní díl právě na opravu té páčky, což je nejvíce exponovaná součástka, ale po pádu měl na Rebelovi prodřenou brašnu a všechny díly a klíče vytratil, než si toho všiml.
A další nepříjemnost byla vosa, co Karlosovi vletěla do přilby o kousek dál.
Prokazatelně nejhorší cesta byla od Korytné do Nivnice. A jediné kostky na cestě co jsme potkali byli právě v rodišti Komenského.
Hotovo. Jsme zpět zdraví a celí. Poslední nudle jsme pojedli v muzeu v japonské zahradě.

Najeli jsme celkem 1916 kilometrů.
Spotřeba průměrná Rebel 3.2, V-Strom 4.4 a GPZ 4.9.


Hlavní část výpravy autem dorazila k cíli již ve středu kolem desáté večer.

[trasa]
[fotky od Venóša]
[fotky od Kuby]
[fotky od Tyfa] z mobilu

Celý popis cesty viz. štítek[1]

čtvrtek 18. srpna 2011

Od Plitviček k Balatonu

Z kempu Korana, co se jmenuje podle řeky co kolem teče, jsme se vybatolili v jedenáct, na recpci byla fronta až hrůza, tak jsme si povykládal se španěly a italy, kterých tam čekalo nejvíce a moc jsme se nasmáli, když přijel Filda na řvoucím Rebelovi, protože v kempu zabloudil.
Čekalo nás dvě stě kilometrů vnitrozemím přes Karlovac, kde jsme něco málo nakoupili v Itersparu, pak skrz centrum Zagrebu a přes spoustu vesnic k malému hraničnímu přechodu Gola. Bylo to úmorné, protože všude jsou dopravní omezení, které každý domácí řidič ignoruje, nejrychleji se smí jet místy osmdesát, většinou šedesát, v každé zatáčce je čtyřicet. Prý je to kvůli asfaltu, který má jiné složení než u nás, aby sluncem neměknul, ale daní za to je nižší přilnavost. Já bych řekl, že je to taky proto, aby lidé používali dálnice.
V Maďarsku se nám to trošku rozjelo a po sedmdesáti kilometrech je tady Balaton, dnešní cesty cíl. Zakempovali jsme v levném kempu, podezřele levném. Záhy jsme přišli na to proč je tak levný - jezdí tady co dvacet minut vlak. Ale na to jsme zvyklí, v Moščeničce jsme taky spali u plotu hned u hlavní cesty.
Zašli jsme na večerní koupání. Hned jsme si vzpomněl na slova našeho pana otce, který o Balatonu vždycky říkal, že tam žerou komáři a půl kilometru od břehu je po kolena vody. Měl pravdu a dokonce když jsem chtěl do hlubší vody - asi do pasu - zašel jsem si blíž ke břehu. Voda byla příjemně chadná a FFF s Ábi oznámili, že ráno musí do vody ještě za světla, aby prozkoumali písek. Prý je černý.
Večeři nám vykouzlil Karlos, uvařil půl kila těstovin v necelém litru vody, s grilovacím kořením a olejem z tuňáka tak, že byly nerozvařené, dobré a jedlé a podával je s tuňákem bez oleje z té konzervy. Zakrojili jsme kulatý kilový chorvatský chléb - kruh. Moc se krájet nedal a měl ideální konzistenci na těstíčko pro rybáře.
Zítra chceme přijet až domů, čeká nás jen tolik kilometrů co má rok dní. Ale časový rozpočet na ně má být devět hodin.

[trasa]

středa 17. srpna 2011

Párty končí, aneb přes Plitvičky k domovu

Ráno jsme vstali hodně brzy, abychom stihli pár fotek v Moščeničce na molu, než se tam nahnou lidé a lodě. Dopoledne jsme sbalili ležení, kluci nabalili auto a hodinu před polednem, již řádně odhlášeni, jsme opustili kemp. Felicie řízená Venóšem nám jela v patách jen pár kilometrů do Opatije, kde nás kruhový objezd odstředil a kluci pokračovali stejnou cestou do Slovinska přes Jezersko do rakouského Eisen Kappel a pak po dálnici k domovu, měli by dorazil před půlnocí.
Naše skupinka na dvou kolech pokračovala podél pobřeží do Rijeki, kde nás navigace krásně provedla celým městem, abychom se vrátili na cestu za Rijekou směrem ostrov Krk, kterou již důvěrně známe, po ní jsme pokračovali až do Senj, kde jsme se rozloučili s mořem a vyrazili do vnitrozemí. Po pár desítkách kilometrů serpentin v horách se podstatně ochladilo a na Plitvičkách jsme zaparkovali v Park zone No. 2. někdy kolem čtvrté hodiny odpolední. Motorky parkují zdarma, auta sedm kuna za hodinu. Uvařili jsme kafé na vařiči mezi stroji, něco málo pojedli. Ábi zatím, vybavená lesklými sklíčky a korálky na výměnu s domorodci vyrazila obhlédnout vstup, mapu a vyjednat jak to tady vlastně funguje. Pan FFF se rozhodl, jsouc zcela odrazen neutuchajícím proudem turistů, že si ustele mezi stroji na místo vařiče a zůstane s knihou a odpočinkem.
Karlos, Ábi a já jsme sešli dlouhou cestu dolů k prvnímu jezeru, abychom se nalodili. Pomocný historik brblal jako chorá vrána, že tolik neujde a že je to poprvé co platil za to, aby se mohl někde procházet. První loďku jsme stihli těsně a druhá nám ujela před nosem. Další jela za třicet minut a množí se tady lidé geometrickou řadou, loď má jen sto míst, tak se snad vejdeme. Uff.
Neuvěřitelné, loďka nás převezla přes největší jezero, je tady obrovská občerstvovna a davy turistů, paní u pokladny byla vtipná, praví že platím třicet devět a ptám se kuna? A ona říká ne, euro :) Dali jsme si Ožujsko bezalkoholno pivo a vzpomínáme na našeho pankera Fildu. Pokračujeme se podívat na "Veliki slap", v hlavě se nám přehrává film, kde pravil Vinnetou: "to stříbrný lesk kaskád dal jezeru jméno." Byla to příjemná vycházka, obejít jedno jezero je okruh asi osm ikilometrů. U vodopádu byla tlačenice jako v nuceném výseku, když přivezli slona Péťu.
Fildu jsme našli čtoucího a spokojeného. Pokračovali jsme osm kilometrů směrem na Zagreb do kempu Korana. Kemp je to obrovský, ceny standardní (cca tisíc korun za čtyři lidi, dva stany, tři motorky a noc). Přemýšlíme, co tady lidé, nejméně sto kilometrů od pobřeží vlastně dělají. Naštěstí hned ráno odjíždíme a další zkoumání místních zvyklostí si necháme na přístě. Večeři jsme měli ze zásob ještě z domu, nám zbylo deset nudlových polévek, Karlos jich má ještě osm a našel konzervu masa, fazolí a ryb.

[trasa] Moščenička Draga-Plitvická jezera
[trasa] po Plitvičkách - pěšky!
[trasa] autocamp Korana

úterý 16. srpna 2011

Rijeka muzeum, hora Vojak a fishing

Hned ráno, kolem desáté, jsme se s Karlosem a Ábi přesunuli do Rijeky. Pomocný historik a saxofonistka šli honit módu a já zatím našel motoshop, kde jsem pořídil olej pro Stroma a dolil přesně sedm deci. Spotřeba deci a kousek oleje na tisíc kilometrů na cetách, které jezdíme, je naprostá pohoda.
Zašel jsem navštívil místní muzeum Primorsky - národní - obrovské sály a v nich nějaký nábytek a občas nějaký obraz, expozice zbraní chudá a mladá, spousta modelů lodí. Jiné to bylo v městském muzeu Riječka, kde mají výstavu torpéd. Pěkné to mají převelice a expozice torpéd byla tak skvěle nainstalovaná, že z ní šel strach.
Z Rijeky pokračujeme dobýt horu Vojak, kam včera severní cestou vylezl Kuba a Chip. Byli nahoře, hrdí na to, že zdolali převýšení a nahoře potkali nějaké mladé slečny v plážových žabkách, jak se tam fotí. A jak se tam dostali? Vede tam cesta, podle turistické mapy asfaltová a podle Nokie navigace je zcela jistě zpevněná. Cesta přímo na kopec má značku zákaz vjezdu s výjimkou pro asi deset případů. Naštěstí jsme nemuseli nikomu vysvětlovat, že zrovna nás se ta výjimka nepochybně týká. Jenom úplně nahoře u radaru je vojenský prostor a tak ostraha vylezla z boudy a sledovala, zda neporušujeme zákaz fotografování. Výhled byl neuvěřitelný, přehlédli jsme celou Istrii a v dáli se rýsují Slovinské alpy. Po návratu do kempu jsme absolvovali poslední rozloučení s mořem. Chip, Venóš a Filda půl dne rybařili. Je nutné si vyřídit povolenku, nepřenosnou, zalaminovanou přímo na jméno. Stojí 60 kuna. Chip chytil vodního ďase, Jelen zasekl rybu tak dynamicky, že rybu vytáhl z vody a mrsknul ji Fildovi přímo do čela. Ježek byl dneska také na lovu, ale coby amaterský arachnolog byl na lovu pavouků, snažil se najít Černou vdovu, která v Chorvatsku žije, ale tady v okolí nebyla. Samé zajímavosti. Ráno balíme, odhlášení je v recepci kempu do 12h, tak snad do té doby stihneme odjet. Kluci jedou autem přímo domů, my na motorkách zkusíme Plitvická jezera s noclehem, další noc na Balatonu a v pátek budeme doma. [trasa]

pondělí 15. srpna 2011

Rijeka

Kolem desáté hodiny ranní jsme vyrazili do Rijeky, abychom zjistili, že dnes je v Chorvatsku státní svátek a tudíž je všude vše a úplně zavřeno. Dokonce tady mají státní svátky tak rádi, že pokud vyjde svátek na sobotu nebo neděli, tak se přesunuje na nejbližší pracovní den. Vypadá to, že si výlet do Rijeky zítra zopakujeme. Ábi potřebuje nakoupit nějaké hadříky a já bych rád nějaký olej pro Stroma. Prošli jsme si město, viděli historické centrum včetně šikmé věže a Ábi se proběhla mezi místní kolonií holubů.
Zašli jsme na oběd na potvory z moře vylovené, tedy já jsem se nedal, odradila mě vůně, raději jsem dal přednost standartnímu burku z umaštěného stánku. Karlos a Ábi mořské plody pojedli a neremcali. Prý chutnali stejně jako hřiby a to měli škeble, humříka a chobotičku.
Z Rijeki jsme se zajeli podívat na most k ostrovu Krk, ale protože jsme s sebou neměli ani plavky, tak jsme přes most nepřejeli - mýtné za motorku je 18 kuna.
Dneska na večeři máme čočku, od včerejška pěkně naloženou ve vodě. Je pět hodin odpoledne, založili jsme v kempu čtenářský klub a jsme zvědavi, kdy se vrátí naši vysokohorští turisté.
Dorazili k večeru, přinesli fíky a nahlásili, že zdolali horu Vojak 1400 metrů, bez použití kyslíkových přístrojů, lezli severní stěnou. Potkali čolky, mloky a ovce, ale pravého chorvatského baču ne.

[trasa] do Rijeky, pak [trasa] k mostu na ostrov Krk

neděle 14. srpna 2011

Mosčenica, old town

 
Nahoře na kopci nad letoviskem Mošćenička Draga stojí malé historické městečko Moščenica, kostel původně ze století čtrnáctého s barokní výzdobou byl příjemně chladivý. Na dopolední mši bylo asi čtyřicet lidí, většinou turistů. Jeli jsme s Ábi na "skůtru" a Karlos vzal do tandemu Jelena, který by se svým nemocným kolenem sedmset padesát schodů nezvládl. Zbytek našich poutníků šel pěšky, schodů bylo nakonec míň než čekali a nemuseli je počítat, protože každý stý schod je označen.
Proběhla odpolední vycházka na pláž, trocha šnorchlování a čtení, čtení, čtení.
Dnešní hlavní jídlo dne bravurně zvládla Ábi - rizoto s tuňákem, cibulí a zeleninou.
Na zítra se dělíme na tři skupiny. Jelen, Venóš a FFF zůstavají v kempu na koupání. Chip a Kuba jdou zdolávat hory v okolí. Jsou tady dvě turistické trasy, nejbližší kopec má 800 a vzdálenější 1200 metrů. Pro nás Ábi na zítra naplánovala shopping a tak jedeme do Rijeky nakupovat a přidal se Karlos s Ježkem v tandemu.

[trasa] [trasa]

sobota 13. srpna 2011

Moščenička Draga, den první

Ranní vstávání v kempu proběhlo ke spokojenosti nás všech. Chlapci co spali pod hvězdami ne úplně dobře odhadli směr východ, takže všichni včetně Velkého Skauta, ač ulehli do "budoucího stínu" aut vstávali s rozbřeskem a přesunovali svá ležení někam do stínu.
Nákup v místním Konzumu řešil Chip, coby majitel VISA karty, věrný smlouvě se svou bankou, odmítajíce sdělit svůj PIN kód cizí osobě. Podle účetního výpravy je rozpočet na devět lidí na jídlo a den asi 200 kuna, tak Chip nakoupil devět chlebo/vek, paštiky, cihlu sýra, sušenky a dalšího jídla, kterého byl plný cestovní vak a pořád ne a ne utratit plánovaný rozpočet.
Po snídani jsme vyrazili hledat pláž. Moščenička je větší letovisko, pláže velké, ale nepředstavitelně plné lidí všech možných ras i náboženství a to jsou všichni v plavkách. Hledali jsme soukromé místečko, ale je to nemožné, pokud bychom nechtěli vyrazil na nuda pláž, kde je "opravdu na co koukat", protože v Moščeničce to vypadá, že nudismus je zde povolen pouze pro důchodce. A že jich Tu bylo. Pak Kuba našel "pláž" odkud to do moře bylo jenom třicet metrů kolmou skalní stěnou. Tam jste taky nezakotvili. a už jsme na oblázkové pláži se spoustou lidí, ale je tady stín, dobré pivo Ožujsko a relativně klid.
Venóš šnorchloval, našel místo plné mořských ježků a vybaven důvěrychodnými informaci z internetu jednoho ježka odlovil, otevřel, vypreparoval zuby, vynechal vnitřnosti a snědl jeho zeleno žluté jikry. Prý byly mazlavé, hnusné, jako syrové jikry kapří. Věřím mu, ale odvahu na ochutnávku jsem nenašel. Pak neodolal uloupl si jednu černou škebli-slávku ze skály, vyloupl a taky syrovou ochutnal. Fuj! Na tyhle škeble má s sebou Ježek recept a mají se před konzumací pořádně povařit. Nasbíráme dvacet nebo třicet kousků a prý si "pochutnáme" všichni.
Kolem šestnácté hodiny odpolední opouštíme pláž a chystáme večeři - přesněji Kuba, Chip a Ježek chystají hlavní jídlo dne, nelze říci oběd, když již slunce zmizelo za skalnatým horizontem. Fazolový guláš s osmahlým klobásem. Měl tři celá tři kila hrubé váhy a sežral se hned.
Potkali jsme tady kluky na motorkách z Liberce, tak jsem dobře pokecali a dostali nějaké dobré tipy na rakouské nefrekventovné průsmyky.
Kostel v Moščeničce je malý a mše je tady zítra v sedm večer. V Moščenici, což je stará část města na kopci kolem kláštera je kostel velký, hlavní a mše je tady o půl jedenácté dopoledne. Jde se k němu směrem do kopce po dva a půl tisíci schodech. Prý jsou nahoře krásné výhledy na moře a tak máme na nedělní dopoledne jistou příjemnou vycházku.

pátek 12. srpna 2011

Radosti i trampoty Slovinska a Chorvatska

Cesta z Eisekappel Bad přes Jezesko byla alpsky nádherně malebná. Na rakouské straně povrch cest dokonalý, ve Slovinku to bylo malinku horší. Na hrad Predjama jsme dorazili v čase mínus třicet minut, tedy 14:30. Hlavní část výpravy Felicií dorazila asi o čtvrt hodiny později. Plánování se tedy zdařilo. Autem chlapci přijeli po krásném asfaltu, my
na motrkách jsme posledních šest kilometrů jeli po šolotině, ač navigace byla přesvědčená, že se jedná o zpevněnou cestu. Asi pod vrstvou kamene byl asfalt, my jsme ho ale neviděli. Jel jsem první, FFF a Karlos v prachu za mnou. Karlos se nadřel nejvíc, protože jel s nohama na zemi a opravdu mu to plavalo, holt silniční stroj.
Predjama je hrad, pěkný.
Pak jsme jeli spolu směr Rijeka, trošku jsme si pobloudili. Hraniční přechod mezi Slovinskem a Chorvatskem co jsme chtěli použít není mezinárodní, ale jen pro místní a tak nás místní Policija vrátila. Použili jsme přechod běžný, ale museli jsme asi 2km po dálnici a sjet na prvním exitu. Podle paní z informací se to tady neřeší a jezdí tak všichni.
Pak už jenom klidná cesta letovisky kolem pobřeží od Rijeky do Moščeničky. Kemp jsme našli hned, je docela velký a společně jsme se usnesli, že se nám líbí a že tady zůstaneme. Mají tady WIFI, takže dobře že tu jsme.
Zaregistrovali jsme se jako dvě skupiny auto, pět lidí a jeden stan a pak my čtyři, tři motorky a dva stany. Stany se právě staví. Je kolem osmé hodiny večerní a po večeři vyrazíme prohlédnout moře a místní život.
Ještě musím zmínit drobné trampoty, krom bloudění, že nás navigace neustále hnala z asfaltu na šotolinu se stala jestě drobnost, která dobře vyškolila Fildu na jeho Rebelu, aby to do zatáček tak nehnal. Jel do zatáčky, vracečka 180 stupňů, nezvládl náklon, lekl se, chvilku to vypadalo, že všechno zvládne, ale pak přebrzdil přední kolo, které se mu zablokovalo a motorku položil. Klekl na koleno a ruku, bez problémů pád v minimální rychlosti ustál - nejel víc jak 30km/h. Morotorku zbrzila svodidla. Jedeme po nefrektovaných cestách, takže naštěští nikde nikdo. Filda hned vstával a hulákal, že je v pohodě, ale hlavně, aby se nestalo něco motorce. Trošku potrhal pravou brašnu, zrcátka i značku jsme srovnali na místě a bez problémů pokračoval. Sám hlásil, že se nejhoří bylo to leknutí. Nemá sedřenou ani korduru na koleně ani rukavici, takže opravdu jel pomalu. Hlavně to byla cenná zkušenost, protože teď už ví na co si dát pozor.
Druhá drobná nepříjemnost je, že si Ábi utrhla interkom, takže si nepovykládáme, protože nemáme pájku, ač jsme ji vzít mohli. Holt příště.
Jsme ubytovaní a spokojení. Dali jsme si cílové pivko a veselíme se.

[trasa] Eisenkappel - Predjama -Pivka
[trasa] Pivka - Moščenička Draga

čtvrtek 11. srpna 2011

Z Brodu do Eisenkappel

Denní plán jsme splnili. Kolem půl desáte hodiny večerní jsme dorazili do cíle, kousek za spící lázeňské město a horské středisko Bad Eisenkappel. FFF jel celou dobu jako první a jenom když nebylo jasné kudy, tak jsem jel s navigací jako první. Díky rychlosti, kterou určuje FFF vychází spotřeba velmi příjemná - Rebel 3.6 litru, můj V-Strom 4.1 a Karlos s GPZ jede za 4.5 litru.
Dnešní porce kilometrů 519, čas strávený na cestě včetně přestávek dvanáct hodin. Průměrná rychlost 43km/h. Nikam přec nespěcháme.
Cesta přes Krumbach byla plná motorkářů, navštívili jsme místního "Trampa". Povrchy silnic jsou skvělé, ale rychlých zatáček si moc neužijeme, protože Fildův Rebel do kopce malinko ztrácí dech.
Po ujetí asi 450km, někde uprostřed serpentin Krubachu hlásil Filda, že mu to nechce jet. Tak jsme zastavili (u toho "Trampa") aby motor trochu vychladl a FFF dolil tři deci oleje a vše je zas tak, jak má být. Spotřeba oleje do litru na tisíc kilometrů je u vzduchem chlazené starší motorky naprosto běžná.
Cesta Slovenskem byla rychlá, Rakousko vypadá velmi upraveně a Ábi se velmi podivovala, že všechny louky mají vysečené. Nejhezčí z dnešního dne byl vjezd do Alp, malebné vesničky, údolí s jezery a všude lidé na motorkách a skůtrech. Vyhýbáme se úspěšně frekventovaným cestám, takže provoz byl minimální a tak se jelo bezpečně.
Nebylo moc co fotit, to máme v plánu zítra. Na hrad Predjama, kde máme zítra ve dvě odpoledne potkat zbytek výpravy to máme necelých osmdesát kilometrů, takže bude čas na focení, zevlení, procházky - ne procházky ne - ale všechno ostatní ano...
Klademe se ke spánku na točně pro lesnická auta, pár desítek metrů od hlavní cesty, za zády nám šumí potok, padá rosa a vypadá to, že slíbených dvanáct stupňů v noci nevyjde, bude lehce chladněji, ale spíme ve dvou stanech - já a Ábi a Filda s Karlosem - a tak si nadýcháme.

[trasa]

Expedice Jadran 2011 - odjezd

Sbalení, připravení a nadšení odjíždíme. Předpovědi počasí na cestu jsou příznivé, dnes by mělo být kolem Vídně i v Alpách kolem Klagenfurtu slunečno bez přeháněk a v noci teplých 12 stupňů. Plán expedice je takový, že dnes jsme vyjeli čtyři na třech motorkách a zítra ráno vyrazí hlavní část výpravy autem a setkáme se v pátek ve 14:00 na Slovinském hradě Predjama.
Naše stroje značkami a kubaturami pokrývají celé spektrum, výkonem od devíti do osmdesáti kilowatů též.
Karlos na Kawasaki GPZ 1100 obložený brašnami, tankvaky a jinými vaky jako palestinský gratulant cé čtyřkou. Prý má sbaleno vše, jenom pétanque se už nevešel.
FFF na Hondě Rebel CA 125 se stanem za zády (nepostaveným pochopitelně).
Tyf s Ábi v tandemu na Suzuki V-Strom 650, máme tři kufry a všechny jsou plné.
Na motorkách s sebou vezeme vše na táboření a celý výlet, pouze šnorchlovací vybavení za námi pojede v autě, protože představa řízení motorky v ploutvích dopřeje klidné spaní málokomu - mít motokrosovou helmu, tak by se potápěčské brýle použít daly, šnorchl by se taky snesl, ale ty ploutve...

Plán cesty je pro nás motocyklisty je následující. Otevřete si [mapu zde].
A/F - start v Uherském Brodě mimo dálnice přes Rakousko dnes 11.8.
B - přespíme v Rakousku, v pátek dopoledne přejedeme Savinjské Alpy přes Jezersko [1]
C - hrad Predjama [2], setkání se zbytkem výpravy pátek 12.8. ve 14:00
D - Mošćenička Draga, toť naší cesty cíl, tady strávíme pět dní v kempu [3]
E - přespíme u Balatonu v Maďarsku ve čtvrtek 18.8.
F/A - příjezd domů v pátek 19.8.

Část výpravy v autě absolvuje A-B-C-D a pravděpodobně pojede zpátky stejnou cestou po rakouské dálnici.

- fotky se moc dobře do příspěvků blogu nevkládají, zkusím je tedy průběžně přidávat na Picasa web do veřejného alba [2011-08-11 Chorvatsko,Plitvicky,Balaton]

středa 10. srpna 2011

pondělí 8. srpna 2011

Tatiana s vloženým orieškom

teta Sáša si pochovala čtyřdenní Tatianu
pro srovnání

neděle 7. srpna 2011

Svatovařinecká pouť, Olešnice

Byli jsme zavřít Lom a zastavili se v Olešnici na pouť. Mše skvělá moc, stánky pěkné, na kolotoče jsme neměli odvahu a kokosový kmen byl podprůměrný. Zajímavý postřeh z homilie Otce Martina Jindřicha - snažit se být svatým je v této době moderní forma mučednictví.
V sále Kulturního domu je výstava výtvarných prací místních umělců a také vynikajících leteckých snímků Otce Lazárka, požádal jsem ho, jestli nemá fotky někde na webu, že bychom potěšili oko...

sobota 6. srpna 2011

Pivní slavnosti v pivovaru Janáček UB

Pivo mňam, dobrý moc!
tady pivo zraje
Každoroční akce, spousta kapel, dechovkový stage.... a taky s prohlídkou pivovaru podrobnou tak, jakoby si každý z nás měl otevřít vlastní pivovar.
[pivovar-janacek.cz]

čtvrtek 4. srpna 2011

Minialarm s otřesným detektorem

Pořídili jsme minialarm s otřesovým detektorem a dálkovým ovládáním [1] na dealextreme [2] stojí 3.27€ ale nevím, jak by to bylo s reklamací. Vypadá, že to funguje.
Otestujeme.

středa 3. srpna 2011

Malé vylepšení V-Stromu

Drobnost, ale důležitá. Po zkušenosti z dálnice víme, že je dobré vidět pořádně do vedlejšího jízdního pruhu. Investice třicet korun a radosti kopec.