Jaro je tady...

Venku příjemných sedm stupňů a lehké mrholení, předpověď počasí příznivá a motocykl připravený pro jízdu mimo silnice. Ostré obutí a zadní nové kolo s 18" ráfkem. Louky podmáčené, polní cesty mazlavé a nesjízdné a v lesích přímo bořivo.

předpověď na odpoledne

Snad poslední sníh...

[fotky]

Když jsem vyjížděli bylo krásný jarních 8 stupňů, trošku mrholilo a vypadalo to, že prostě spadne pár kapek a než dojedeme k Hradišti bude po dešti a sucho. Naštěstí déšť brzy ustal, protože se změnil v docela husté sněžení. Teplota se propadla během pár minut až k 0.9°C a tak jsme si to namířili zpět domů, jen protijedoucí řidiči aut vypadali poněkud vyděšeně, když nás viděli.

První jarní km...

Slovinsko...

Dneska to byly jen zatáčky a zatáčky. Po cestě jsme vyzvedli Predjamski grad - hrad ve skále. Pak to přišlo Postojnska jama. Lidé říkají, že jsou to obří jeskyně. Přesvědčili jsme se, že jsou ještě větší. Dovnitř nás vezl vláček, chlad, nasvícená jeskyně první, druhá, třetí a už jsem ve vláčku spal. Naštěstí pak byla pěší vycházka a bylo to ultimátní. Uvnitř jeskyní žije podivný růzový čolek a opravdu jsme se s nim viděli.

A hurá do Chorvatska, najít zamluvené bydlení na dva dny ve městě Savudrija. Pěkný apartmán pro velkou skupinu lidí. Za dvě noci za 50€ na hlavu je to levnější než kemp a spaní ve vlastním stanu. Ochutnávka místního vzorku pálenky rakia a konečně teploučké moře se západem slunce...

Slovinskem křížem krážem...

V pondělí ráno nás vyrazilo z plánovaných šesti motorek jen pět. Kolega z Brna se z rodinných důvodů odhlásil. V počtu sedmi lidí na pěti motocyklech se hleda levné ubytovaní velice snadno, protože si můžeme dovolit obrovské apartmány. Každý z nás si vzal spacak a karimatku a já vezu obří stan pro všechny (díky za půjčení, Hayake). Pevně věřím, že stan ani spacáky nebudeme potřebovat a bude nás poslední výlet s touto zbytečnou zátěží.

Během prvního dne jsme si dopřáli dálniční přesun. Řetěz je pouze tak silný, jako neslabší jednovalec v něm. Tím je tentokrát Filda s Veronikou naložení na 35kW Dakaru s maximálkou 110km/h na dálnici. Zvládli jsme to bez deště až do cíle, který byl kousek u Lublaně. Podvečerní procházka po hipsterské metropoli Lublaň, úplně nalehko, drobná večeře a domů.

Den druhý byl ve znamení horských masivů a úzkých serpentin. Přesunuli jsme se do Triglavského národního parku, projeli nejvýš položenou silnci ve Slovinsku. Z Krajska Gora do Bovec, s výhledy a zástupy turistů pěšky, na kolech i motorkách. V obci Bovec jsme dali obídek složený z místních specialit - pleslavica (mleté maso plesknuté na talíř  - prostě karbenátek přes celý talíř), cevabčiči, klobásu... nic, co by člověka z Moravského Slovácka překvapilo.

Zakempili jsme v městě Idrija, David domluvil tentokrát naprosto fenomenálně nelevnější ubytování, kde se lze zapsat do 22h a odejít stačí až v poledne. Tak jsme tam. Nějak v nabídce na booking zapomněl majitel uvést, že v tom domě bydlí jeho oba rodiče a dva bratři. Takže v ložnici, kde spíme se chce ještě paní domácí podívat na seriál a má tam svoji oblíbenou lenošku. Vtipné moc. Postýlky vypadají, ze v nich už někdo spinkal. Jsme spokojení.

Zítra máme v plánu skladní hrad Predjama, nějaké jeskyně a chceme k moři. Zjistili jsme, že Slovinsko má jen 47km pobřeží a 100% je vybetonováno a použito jako mola a přístavy a nic jako pláž pomalu se svažující do vody taky neexistuje. A protože máme v týmu Verču, která u moře zatím nebyla, dopřejeme jí klasické chorvatské mořské nádhery. Takže na další dva dny máme ubytování v Chorvatku kousek od pláže. A pak domů...

Na Mangart a domů...

Z města Krajnskaja Gora jsme vyrazili jsme kolem desáté. Obloukem na sever, asi 50km Slovinko - Itálie - Slovinsko. A hurá na zatáčky! Mangart je zajímavé místo se skvělými výhledy. Víc viz [1]. Silnice nahoru je zpoplatněna 5€. Dá se jet i autem. Úzká silnička bez svodidel. Kluci jeli svižně a napřed. Já jsem jel za Ábi, která nahoru jela opatrně jako klaun na jednokolce a zpátky už si zazáčky docela užila.

Dole pod Mangartem jsme se rozdělili. Ábi pokračovala dál s Johnym a vrátí se až o víkendu.

Nás čekal už jen dálniční přesun Vilach-Graz-Vídeň-Břeclav-Brod.

Domů jsme úspěšně dorazili v deset večer. 

Celkový nájezd od neděle do čtvrtka jenom 1760km.

Do Slovinska...

Z Lido di Jesolo vyjíždíme o půl druhé odpoledne.

Rychlý dálniční přesun do Lublaně. Slovinská dálnični známka 7.5€ na 7 dní. Hipsterské město, krásné převelice.  David má dnes narozeniny a Lublaň miluje. Trocha bloudění a procházka s kávou.  Při odjezdu jestě ve městě v táhlé vyleštěné zatáčce David vzal předním kolem hladký kanál, to mu zvýšilo náklon a už se válel. Motorka se svezla po motoru. Autobus MHD jedoucí za ním to dobrzdil. Večerní dálnice směr Krajnska Gora, kde nám booking davá apartmán pro šest v součtu o 2€ na hlavu dražší než kemp a nemusíme stavit stan.

Večer přicházíme na to, že Davidova Kawasaki Z750 má malou dírku ve víku motoru a trochu rosí olej. Motorku jsme dali hodně šikmo, ráno zalepíme tekutým kovem.

Večer ukončíme slovinskou grapou a družnou oslavičkou Davidových třicátých druhých narozenin.

Ráno vstávám v sedm, všichni spí. Nákup a snídaně z přímo z trouby.

Vrstva slaniny, čerstvá cibulka, šest vajec a vrstva šunky. Čtvrt hodiny na 200°C. Mňam.

Pokračujeme na vyhlídku a zatáčky na Mandart do Triglavského národního parku.

Pak se parta rozdělí. Johny a Ábi zústavají ještě jeden den výletovat a zatáčkovat. My čtyři zbytci zamířime na Vilach a po dálnici do Brodečka.

Do Itálie, den druhý... Benátky...

V noci pršelo, ráno je příjemně a všude vlhko. První krok ze stanu a po ranním protahováním jsem na sebe vylil kaluž nad vchodem stanu. Mířím do sprchy. Stačí vložit 0.5€ a teče teplá voda. Cvak. Mince zmizela uvnitř a nestalo se nic. Teče stále studená. Myju si hlavu a trpím radostnou investicí. Uff, opravdu mě to probralo!

V plánu máme Benátky. Vypadalo to, že nás kolega Bábovka vezme všechny autem, protože tam měl celý den práci. Nakonec ale odjíždíme na jen čtyřech motorkách. Johny vzal Ábi v tandemu. Ábin Suzuki XF650 Freewind zůstává v kempu.

Do Benátek to mám 54km. Takže jedeme na lehko, bez chráničů, jen v trikách. Venku je příjemných 25°C. Na motorce nebo skůtru stačí nechat vozidlo přímo na mostě. Malinké parkoviště plné motorek.

Přes celé město až před baziliku svatého Marka na vyhlídku. Doporučujeme všem!

Pomalým krokem se vydáváme zpět, a v dáli to bouří. Paní Řešetková, původem ze Suché Loze by řekla: Húlava. A taky že jo. Místo abychom zůstali v Benátkách vyjíždíme bouři vstříc. Na mostě dostáváme kroupy a deště, že není vidět. Bez nepromoků s holými koleny. Joj!

Na konci mostu všichni při odbočování musíme přejet jednu kolej jako od tramvaje. Ale to ještě nevíme. Kolej ve vrstvě vody není vidět. A černy petr zůstal mně. Takže motorka jde kolama nahoru, pada doprava, Saša štrgne hlavou o svodidlo. Je to do kopce, takže se nekloužeme douho

Motorka ano. Řidiči v autech v dešti jsou tak ohleduplní, že počkají než se posbírame, zvedneme V-Stroma a pokračujeme dál. Všichni promoklí na kost. Teplota slezla na 15°C. Brrr. Kluci zastavují na benzince a my se Sašou jsme zastavili až u baru u cesty o kousek dál. Hodnotíme škody. Ve výsledku se nestalo nic. Saša odřené koleno, já malinko odřené lýtko a vnitřní část lokte. Příště už nepojedeme nahatí. V baru dáváme kafe a v sušáku na ruce ohříváme mokré oblečení. Funguje to. Sášenka dostala na koleno desifenkci a náplast.

Dáme se dohromady a všichni jedeme už bez deště 50km zpět. Chlad, zzzima ale ve výsledku to dopadlo fajn. Vylezlo sluníčko a teplota na 24°C.

V kempu jde Ábi znovu ověřit, jak je to s tou teplou sprchou za půl €čka. Aha. Ono je to tak, že na recepci dostaneme žeton na sprchu. A ten funguje! Stálo to za to. Všichni se vaříme ve sprchách a je nám fajn.

Zítra nás čeká Slovinsko.

Fotky na mém instagramu - odkaz vpravo nahoře.

Nějaké fotky jsou na instagramu kolegy Davida: https://www.instagram.com/david_locksmith/

Do Itálie, den první...

Šest lidí, sraz v šest, pět motocyklů na cestě. Kousek od Břeclavi byla první neplánovná pauza, Anubisova SV650 přestala dobíjet. Nakonec to byl jen vypadlý konektor regulátoru, ale poznal to, až se mu kompletně vybila baterie. Takže krom rozborky a sborky jeho motorky jsme startovali z mé baterie improvizovaně spletenými startovacími kabely - ze šesti drátů pro lepší průřez/proud. Zdržení lehce přes hodinu.

Pak rakouská dálnice až po Vilach, italská autostráda. 

Nepromoky jsme oblékali třikrát, zmokli jsme pětkrát. Teplota příjemných 27°C a na Italské straně bylo 31°C ještě v devět večer, když jsme dorazili do kempu.

Johny sehnal obří stan pro osm lidí, vezl jsem ho na zadním kufru. Překvapilo nás všechny, jak malý balíček stanu ukrývá obrovský hangár - snad 7x3m a uvnitř může člověk pohodlně stát.

Najeto 766km, na cestě 13h50min, průměrná rychlost 55km/h - a to jsme jeli na motorkách po dálnici!

Ve stejném kempu se zabydlel kolega Bábovka, který je tady pracovně a zítra má práci přímo v Benátkách, tak nás všechny sveze autem, ať nemusíme řešit přesun na motorkách v přecpaném provozu.

Dneska máme v plánu moře. Na pláži je asi 20 lidí, široko daleko klid. Pod mrakem, 28°C, chladivy vítr a vlny jak Javořiny. Skoro jak na Ordějově. Písek stejný, voda modřejší.

Tedy dovolená, jak má být.

Záznam trasy viz odkaz vpravo nahoře.

Nějaké jsem přidal na instagram, klikněte si vpravo nahoře na zveřejněnou fotogalerii (instagram).

Kolem dukovanských komínů a do Dolních Kounic...

[fotky]

Na Freewindu kolem komína...

[fotky]

Na V-Stromu nám odešel alternátor, vraceli jsme se od Mnichova na vleku po prvním dnu dovolené. Ale to nás přec nemůže zastavit. Přesedlali jsme na Ábinčina Freewinda a vyrazili strávit trochu toho letního sluníčka, potíce se v moto bundách, jen tak kolem komína.

Srovnání zcela reálné – ujet 110km na Freewindu je pro naše zadky totéž jako 1100km na V-Stromu.

Alpské šotoliny...

Fotky s výhledy [foto 1] [foto 2] od FFF, Johny, Aron
Podle knihy Michala Petrlíčka [offroad-guide.com] Alpské šotoliny.
O knize viz [1] [2].

Na cestu vyrazili Filda na BMW F650GS Dakar, Johny na BMW F650GS a Aron a BMW F800GS. Já a Saša jsme se měli připojit až po pár dnech někde po cestě. Žel kvůli [poruše alternátoru] jsme nedorazili vůbec a kluci si to celé objeli sami. Po cestě zpět obhlédli francouzskou riviéru a šťastně s vrátili domů.

Den jedenáctý a rekapitulace výletu...

orientační plán naší motopouti

[fotky] všechny z celého výletu

Poslední den nás čekalo jen deštivých 780 kilometrů k domovu.  Pršet přestalo až kousek před cílem. Teplota cestovní kolem 14°C. Teď už se jen přeprat a uschnout. Viděli jsme i slunce, někde za Vilachem. Ale jen na chvíli. Opravdu.
Jedinou suchou věc, kterou jsme přivezli, jsou dva deštníky v kufru.
Pro zajímavost satelitní snímky oblačnosti a deště ze SAT24 a naše poloha viz [1]

Strávili jsme na cestě jedenáct dnů.
Celkový nájezd nakonec vyšel 7300km.

Viděli jsme všechno, co jsem vidět chtěli a něco navíc.
Poutní výlet splněn - Lurdy, Garabandal, Compostela, Fátima, Turín.

Nejlepší destinace
San Sebastián de Garabandal - doporučuju všem. Horská vesnička, příjemní lidé, klid a pokoj.

Zajímavý zážitek

Sraz u Trampa...

[fotky]

Už to jezdí...

Sezóna v plném proudu. Konečně!

Jarní Radarka...

[fotky]

První motovýlet...

[fotky]
Konečně jsme letos vyjeli.

Planetární stezka v Uherském Brodě

Letos se Uherský Brod připojil k městům, které mají svoji naučnou planetární stezku. Doposud to byly městské planetární stezky v Opavě[1] a Hradci Králové[2] a jedna turistická planetární stezka v Proseči[3].
Planetární stezka v Uherském Brodě je součástí projektu nové digitálního planetária[4][5].
Další info Uherskobrodský zpravodaj [6] str. 4

Na čtyři hodiny k moři...

[fotky]

Nejkrásnější pohled na krajinu je ze sedla motocyklu. Kde jsou ty časy, kdy člověk balil den nebo dva předem, aby s úsvitem přidělené dovolené vyrazil. My jsme začali balit až ráno, cestovní pojíštěnice byla naklikaná hned a těsně před polednem jsme vyrazili. Pěkně v tandemu se třemi kufry po dálnici Vídeň-Solnohrad, přejezd do Bavorska, zjištění že poslední bus na Orlí Hnízdo[1] odjíždí ve čtyři odpoledne.

Když v navigaci zadám nejkratší cestou bez dálnic, placených cest a tunelů, tak nás vede cestou nejkrásnější, úzkými stezkami a to včetně nezpevněných cest (Here Maps/Here Drive včetně map zdarma dostupná offline navigace pro Windows Phone i Android[2]).

Někde před Insbruckem začalo na dálnici pořádně pršet. Před půlnocí prvního dne jsme ve žlutých nepromocích vyděsili klimbající ostrahu na recepci v kempu Zum See[3] ve městě San Valentino alla Muta. Najeto lehce přes 700km. Že je kemp horský jsme poznali podle toho, že v noci bylo tři nad nulou, vedle sprch a prádelny byly elektrické sušáky na lyžařské boty a ráno nám nad hlavou jela kabinová lanovka někam do mraků.

Výborný byl nějaký italský turista, který chtěl vědět kam jedeme a moc se smál, když říkáme směr Passo Stelvio a kam dál ukáže mocná fortůna. Ráno bylo ve stanu chladno, tak spíme a pořád čekám, že nás vzbudí sluníčko. Vzbudilo, ale asi až v 11 dopoledne. Inu, ranní ptáčátka nebudeme.

Před polednem si dáváme "ranní kávu" a na účtence v baru dostávám ke kávě i nocleh a zeltplatz. On mně ten barman připadal povědomý, toho jsme totiž v noci vyděsili.

Startujeme v poledne, k Passo Stelvio to máme skotných třicet kilometrů směrem přes Švýcarko - na hranici IT/CH nás staví celník, kam že jedeme? Á, pašo Štelvío. Ok. Ptám se, zda chce vidět pas. Nechce. Ptám se znovu, zda chce vidět pas. Nechce. Pokračujeme Švýcarskem. Ještě že pas nechtěl. Nemám totiž s sebou žádný doklad. Pas i občanka mně propadly. Pas se vyřizuje a občanský průkaz na mě čeká k vyzvednutí od včerejška doma na úřadě. Tak snad nás nepostihne žádna politzei nebo carrabineri kontrol.

Projeli jsme Stelvio - rozhlédněte se s námi po Stelviu viz [4] - také jsme projeli i další průsmyky, po úzkých cestičkách, kde byl jen mech, zbytky asfaltu, nízké jehličnany a sem tam ledabyle pohozený cyklista. Jedeme na jih s delší zastávkou ve Veroně, městě Romea a Julie, s políbením pod Juliiným balkónem[5] a procházkou po nejcentrovatějším historickém centru. Místní pizza chutná jinak než u nás. Až o půl desáté večer pokračujeme do letoviska Lido de Jesolo[6], kousek od Benátek, kde stavíme stan ve tříhvězdičkovém kempu a uleháme o půl druhé. Dnes najeto asi 500km.

Kemp je obrovský a stany jsou tu dva. Náš a ještě jeden gastarbeiter. Dopoledne vyhlašujeme akci dne: Na pláž! Moře je slané, vlnění příjemné a pláž písečná. Navazujeme družbu s manželským párem z Mosky. Přijeli autem a smáli se, když jsem se je ptal na možnosti koupání u nich ve finském zálivu. Tak jsme byli v Itálii u moře. Asi čtyři hodiny.

Odpoledne přesun do Benátek, máme to tam i zpět asi 100km. Zbytečnosti jsme nechali v kempu a jedeme se třemi prázdnými kufry, do nichž svlékáme motocyklové oblečení včetně bot. Opět se chválím za nápad mít s sebou jen dvoje boty - vysoké motokrosové přezkáče a žabky. Konečně jsem se cítil jako pravý benátčan Marco Polo, zavzpomínali jsme na výuku plování a velrybolov. A na vlastní oči jsem viděli, že dopravní zácpa není v Itálii jenom na cestách. Projeďte se po kanálech viz [7].

Pobavili jsme se plašením holubů, kdy měla Saša na zádech camelbak nafouklý perlivou vodou a cíleně kropila holuby poklidně si prohlížející historické památky. Ať Benátky či dědina, vždy jsme jedna rodina. Vracíme se až za soumraku.

Ráno nás ve stanu budí drobný déšť. Nejvyšší čas vyrazit k dalšímu cíli. Podle navigace je vzdálen 765km. Večeřím v Casablance, řekl agent W4C - my večeřeli v Brně. Zamířili jsme na sraz s názvem Cestuji na moto v Křižanově. Dnes to byl takový rychlý dálniční transfer, ale v úvodní přednášky o Africe jsme bez problémů stihli. No tož toť totok... Řekl by náš kovář.

Krátký výlet úterý až pátek, najeto lehce přes dva tisíce kilometrů. Nakoukli  jsme přes Rakousko, Německo, Švýcarsko do Itálie. Kéž by takových výletů bylo více...

Dr. Štastný chutná nejlépe v noci...

Pramen Dr. Šťastného. Nejlepší léčivý pramen[1] v Luhačovicích. V roce 1929 mu říkali Gejzír a prý stříkal do výše dvaceti metrů.