středa 5. prosince 2018

sobota 24. listopadu 2018

čtvrtek 8. listopadu 2018

sobota 20. října 2018

Biřmování v Uherském Brodě 2018...

Ninja Johanka z Arku Nováková

[fotky 1] – autor Dominik Novák
[fotky 2] – autor Dominik Novák


pátek 12. října 2018

S kozáky do Burkvízu 12...



[fotky]

Žil byl jeden kovář z Brna Líšně, který se vydal na novou životní cestu v místě kousek od Krnova, zvaném Albrechtice – Burkvíz 12. A kozáci z Brna vyrazili na pomoc se stavbou kovárny a ohradami pro koně tomuto muži skvělému. A náš ŠKUB byl přizván, jestli jsme dost odvážní, abychom se přidali a svými silami přispěli a udělali něco ku prospěchu bližním. I stalo se. ŠKUB vyrazil, na louce tábořil, pracoval a pomohl.
Strýc Hynek, majíce až panickou hrůzu ze zvířat a z koní zvlášť, viděl koně zde jsoucí a byl vyděšený. Řka, vidíte ty krvelačné oči, oni mě sežerou. Malinká Karolína přišla a bez okolků vzala Hynka za ruku a seznámila ho s krásou koní.
Malinko jsme pracovali, malinko jsme se pobavili a pocitem dobře vykonané práce jsme se rozloučili.
Příště jedu znovu.

sobota 29. září 2018

ACW Lipina...

[fotky] moje z mobilu
[fotky] od Lišky

Olaf Ketchupson má střeva. Prý básníka.

ref: Tygři táhnou do světa, 
s nima Chumlee [Čamlí], trumpeta.

Jak nás nepřitel uvidí,
hnedka strachy vyje,
my se k bitvě chystáme.
Chumlee pivo pije.

ref:

Colonel nás svolává.
Rychle, chlapci, zle je.
My se k bitvě formujem.
Chumlee se zas zleje.

ref:

Setkání osmnácté v obci Lipina, kousek od Zruče nad Sázavou. Tentokrát jsem byl v pátek večer vysazen jako osamocený voják z muzejního auta vracejícího se z Prahy. Už v Praze jsem překostýmoval z Jana Amose[1] na vojáka konfederace a při odjezdu z brány Nostického paláce se i muzejní ředitel loučil slovy: Pro větší slávu Louisiany.
V pátek večer jsem objevil nový druh čepice který mě zaujal natolik, že ho musím pořídit. Je na něho potřeba kožišina z jeden a půl lišky.
Sobota začala nakrojením dortu s pelikánem rvoucím si maso z prsou, aby nakrmil své mladé - křestanský symbol milostrdenství a také znak státu Louisiana. Hned ráno, a asi díky sladkému dortu, Chumlee nahlásil preventivní prohlídku chrupu celé jednotly a všechny nás obešel se svými bezbolestnými kleštěmi velikosti hasáku.
Kdo neznáte Chumleeho, tak to je člověk, ktery miluje cibetkovou kávu, ale protože je moc drahá, vyrábí si ji sám.
Odpoledne bylo bitevní, tentokrát jsme měli, coby jižaní, obrovskou přesilu. Na naší straně kanón z Georgie, na straně nepřítele Gatlingův kulomet. Bojová ukázka trvala asi třicet minut a zastříleli jsme si skvěle. Byl jsem raněn a jakási markytánka mě dorazila pažbou me vlastni pušky, fotilo rádio Dixie, tak snad to někde vyplave.
Z člověka, kterého všichni, díky důstojnému vzhledu, považovali za lékaře se vyklubal funebrák.
Po bitvě zůstali vojáci v družném hovoru s mnohými diváky a společně dostříleli připravenou munici. Další totiž nebudeme do dubna potřebovat. Lipina vždy uzavírá naši sezónu ACW. Zouauvský večírek Louisiana tigers byl poklidný jako vždy.
Nedělní podzimní ráno bylo jako vystřižené z katalogu, v noci bylo pod nulou a ráno byla všude jinovatka. Sbalil jsem svých pár věcí, kabát a pušku a vyrazil jsem na pětikilometrovou vycházku mrazivým ránem do Zruče na mši a pak domů.
Sluníčko pálilo do luk a zahrad jiskřících se jinovatkou a některými místy, jakoby země dýchala, v dáli mlha, s puškou přes rameno a veškerým vybavením zavěšeným na ramenou to byla krásná procházka. Možná řemen od telete bych si mohl našít širší.
Po mši jsem zašel pro trochu tvarohu na oběd a ubíral se na nádraží.
Vlak. Přatelé, vlakem jsem nejel několik let a mohu říci, že se pranic nezměnilo od roku 1995, kdy jsem jezdil týdně do Ostravy. Jen listky jsou menší a z horšího papíru. Možná jsem mohl napsat od roku 1895. Vlak z Kolína plný zcela, chodby nepropustné a bylo zajímavé, že lidé pouze přistupovali. Nakonec jsem ulovil i místo k sezení a mohl si v klidu zapsat tento text. Ještě mě čeká výluka a přestup na autobus, ale to je až ve Starém Město a to už domů klidně dojdu i pěšky.


Johannes Mundzerstoerer alias John Munro
Takto o sobě hovoří John Munro na fotografii: To takhle koncem roku 1860 z Pruského Slezska z okoli Leignitz narychlo uprchl kočovný dentista Johannes Mundzerstoerer, neboť se ukázalo, že zlato dodané pacienty na zhotovení zubních náhrad vyměnil za mosaz nebo alpaku a pak vždy rychle změnil lokalitu. 
Podvedených bylo hodně, bylo po něm vyhlášeno pátrání, proto nasedl na první vlak Königlich Preußischen Eisenbahn-Verwaltung směr Berlín a tam přestoupil na vlak do Hamburku. První loď, co jela na na západ  shodou okolností plula do New Orleans. Už na lodi usoudil, že je jeho jméno v angličtině obtížně vyslovitelné a navíc je potřeba zamést stopy, takže se úřadům nahlásil coby John Munro.
Když v prosinci 1860 došlo k vyhlášení CSA, usoudil, že v armádě se určitě uplatní....
Po jeho osudech budeme nadále pátrat.

neděle 9. září 2018

Strašení pod radnicí...


[fotky] Johny – velké díky za pěkné fotky
[fotky] Maryška Švehlíková
[fotky] Elenka Sladká
[fotky] něco málo z mobilu

neděle 2. září 2018