sobota 29. září 2018

ACW Lipina

[fotky] moje z mobilu
[fotky] od Lišky

Olaf Ketchupson má střeva. Prý básníka.

ref: Tygři táhnou do světa, 
s nima Chumlee [Čamlí], trumpeta.

Jak nás nepřitel uvidí,
hnedka strachy vyje,
my se k bitvě chystáme.
Chumlee pivo pije.

ref:

Colonel nás svolává.
Rychle, chlapci, zle je.
My se k bitvě formujem.
Chumlee se zas zleje.

ref:

Setkání osmnácté v obci Lipina, kousek od Zruče nad Sázavou. Tentokrát jsem byl v pátek večer vysazen jako osamocený voják z muzejního auta vracejícího se z Prahy. Už v Praze jsem překostýmoval z Jana Amose na vojáka konfederace a při odjezdu z brány Nostického paláce se i muzejní ředitel loučil slovy: Pro větší slávu Louisiany.
V pátek večer jsem objevil nový druh čepice který mě zaujal natolik, že ho musím pořídit. Je na něho potřeba kožišina z jeden a půl lišky.
Sobota začala nakrojením dortu s pelikánem rvoucím si maso z prsou, aby nakrmil své mladé - křestanský symbol milostrdenství a také znak státu Louisiana. Hned ráno, a asi díky sladkému dortu, Chumlee nahlásil preventivní prohlídku chrupu celé jednotly a všechny nás obešel se svými bezbolestnými kleštěmi velikosti hasáku.
Kdo neznáte Chumleeho, tak to je člověk, ktery miluje cibetkovou kávu, ale protože je moc drahá, vyrábí si ji sám.
Odpoledne bylo bitevní, tentokrát jsme měli, coby jižaní, obrovskou přesilu. Na naší straně kanón z Georgie, na straně nepřítele Gatlingův kulomet. Bojová ukázka trvala asi třicet minut a zastříleli jsme si skvěle. Byl jsem raněn a jakási markytánka mě dorazila pažbou me vlastni pušky, fotilo rádio Dixie, tak snad to někde vyplave.
Z člověka, kterého všichni, díky důstojnému vzhledu, považovali za lékaře se vyklubal funebrák.
Po bitvě zůstali vojáci v družném hovoru s mnohými diváky a společně dostříleli připravenou munici. Další totiž nebudeme do dubna potřebovat. Lipina vždy uzavírá naši sezónu ACW. Zouauvský večírek Louisiana tigers byl poklidný jako vždy.
Nedělní podzimní ráno bylo jako vystřižené z katalogu, v noci bylo pod nulou a ráno byla všude jinovatka. Sbalil jsem svých pár věcí, kabát a pušku a vyrazil jsem na pětikilometrovou vycházku mrazivým ránem do Zruče na mši a pak domů.
Sluníčko pálilo do luk a zahrad jiskřících se jinovatkou a některými místy, jakoby země dýchala, v dáli mlha, s puškou přes rameno a veškerým vybavením zavěšeným na ramenou to byla krásná procházka. Možná řemen od telete bych si mohl našít širší.
Po mši jsem zašel pro trochu tvarohu na oběd a ubíral se na nádraží.
Vlak. Přatelé, vlakem jsem nejel několik let a mohu říci, že se pranic nezměnilo od roku 1995, kdy jsem jezdil týdně do Ostravy. Jen listky jsou menší a z horšího papíru. Možná jsem mohl napsat od roku 1895. Vlak z Kolína plný zcela, chodby nepropustné a bylo zajímavé, že lidé pouze přistupovali. Nakonec jsem ulovil i místo k sezení a mohl si v klidu zapsat tento text. Ještě mě čeká výluka a přestup na autobus, ale to je až ve Starém Město a to už domů klidně dojdu i pěšky.


Johannes Mundzerstoerer alias John Munro
Takto o sobě hovoří John Munro na fotografii: To takhle koncem roku 1860 z Pruského Slezska z okoli Leignitz narychlo uprchl kočovný dentista Johannes Mundzerstoerer, neboť se ukázalo, že zlato dodané pacienty na zhotovení zubních náhrad vyměnil za mosaz nebo alpaku a pak vždy rychle změnil lokalitu. 
Podvedených bylo hodně, bylo po něm vyhlášeno pátrání, proto nasedl na první vlak Königlich Preußischen Eisenbahn-Verwaltung směr Berlín a tam přestoupil na vlak do Hamburku. První loď, co jela na na západ  shodou okolností plula do New Orleans. Už na lodi usoudil, že je jeho jméno v angličtině obtížně vyslovitelné a navíc je potřeba zamést stopy, takže se úřadům nahlásil coby John Munro.
Když v prosinci 1860 došlo k vyhlášení CSA, usoudil, že v armádě se určitě uplatní....
Po jeho osudech budeme nadále pátrat.

neděle 9. září 2018

Strašení pod radnicí...


[fotky] Johny – velké díky za pěkné fotky
[fotky] Maryška Švehlíková
[fotky] Elenka Sladká
[fotky] něco málo z mobilu

neděle 2. září 2018

čtvrtek 2. srpna 2018

Oskákaná přední pneu...

Zajímavé zjištění pro ty, komu skáče přední pneu, když ubere při vyšší rychlosti.
Má přední pneu E07, má aspoň 22tis. km a pořád má vzorek. Je hranatá až běda. Takže maximálka 140km/h, když jsem za to zatáhl na 160km/h a ubral plyn, tak se pekelně rozskál předek. Jasně, je to gumou, neřeším dojezdím.
Včera jsem náhodou povolil předpětí na zadním tlumiči, jel jsem s baťůžkem nějaké hrbolatější lesní a polní cesty a po strništi volnou stopou. No a pak jsem už nechal zadní tlumič povolený. A hle, skákání předku při ubrání při 160km/h zmizelo. Zcela. Pneu je oskákaná stejně.
Tak informuju, že je to zajímavé zjištění. Podobně jako když se někomu vlní řídítka, když má prázdné kufry.

sobota 21. července 2018

pátek 20. července 2018

Slovinko 2018, rekapitulace...


klikněte si pro další [fotky]

naše trasa
Slovinsko je skvělá destinace a určitě se tam vrátíme, členité cesty a skvělý asfalt. Rezervace ubytování přes [booking.com] funguje bezchybně i na poslední chvíli. Celkový nájezd i s pojížďkami po okolí byl jenom asi 1800km, což rozptýleno do pěti dnů je příjemně stravitelná porce kilometrů na jakékoli motorce. Vzpomínám si na naši cestu do Španělska[1], kde jsme jen první den najeli 1500km. Určitě se do Slovinska vrátíme. Díky všem účastníkům výletu. Pět motorek a sedm lidí je ideální kombinace na jakoukoli cestu – zvládli bychom i sedm motorek (mrk na tým Johny&Ábi).
Vlastně už teď se těším, jak zas někam vyrazíme.

Poučení z tohoto výletu: Stan, spacák a karimatka naprosto nejsou potřeba na takový výlet. Příště tyto zbytečnosti již KONEČNĚ necháme doma.


čtvrtek 19. července 2018

Piran a okolí...

Na pláž! A večer na výlet do Piranu. Přemýšlím, co víc je třeba psát. Jsme tady, zakempili jsme na dva dny na stejném místě, což je až podivné. Ráno balíme a hurá domů. Strýc Bábovka na nás čeká v UH na devět na grilovačku. Stihneme to!

středa 18. července 2018

Slovinsko...

Dneska to byly jen zatáčky a zatáčky. Po cestě jsme vyzvedli Predjamski grad - hrad ve skále. Pak to přišlo Postojnska jama. Lidé říkají, že jsou to obří jeskyně. Přesvědčili jsme se, že jsou ještě větší. Dovnitř nás vezl vláček, chlad, nasvícená jeskyně první, druhá, třetí a už jsem ve vláčku spal. Naštěstí pak byla pěší vycházka a bylo to ultimátní. Uvnitř jeskyní žije podivný růzový čolek a opravdu jsme se s nim viděli.
A hurá do Chorvatska, najít zamluvené bydlení na dva dny ve městě Savudrija. Pěkný apartmán pro velkou skupinu lidí. Za dvě noci za 50€ na hlavu je to levnější než kemp a spaní ve vlastním stanu. Ochutnávka místního vzorku pálenky rakia a konečně teploučké moře se západem slunce...