pondělí 20. ledna 2020

Den druhý

Santa Cruz de la Sierra:
Let dobrý. Jedenáct a půl hodiny v letadle. Palubní obrazovka se chlubila, že letíme rychlostí 1050km/h. Já jsem naměřil 997km/h. Moc se mně nezdá, že by Boeing lítal mach1.

Roste ve mně pocit, že podle toho, co tady jezdí za káry emisním očištěním celé Evropy planetu nezachráníme. Toyota ve které jedeme z letiště měla své nejlepší roky za sebou už v divokých devadesátých.
Učím se místní pravidla. Červená na semaforu znamená zpomal. Absence pružení na straně spolujezdce znamená, že na panelové cestě skáčeme jen 80km/h. Ať autu nekřivdím, je možné, že na pravé straně má sportovní podvozek a na levé terénní.

V Santa Cruz de la Sierra mám ubytování u Noela, otce Diegova. Už tady mám prvního kamaráda, říkám mu comandante america, má pět let na triku znak marvelovského hrdiny a řádili jsme od rána. Bylo mu pět a chodí do školy. Tady děti jdou povinně v pěti letech, mohou i od čtyř. Do školky mohou od tří do pěti, pokud chtějí rodiče. Moje španělština stačí na to, abychom rozmnožovali dinasury a krmili mladé. Na dvorku si se mnou chtěl hrát s pistolí. Přišli jsme spolu na to, že je třeba si víc povídat a hrát a méně střílet. A tak si jsme sehráli situaci, kdy ho v temné ulici přepadne někdo moc ošklivý a chce ho okrást. A chlapec chtěl hned použít zbraň a střílet. Tak jsme si vysvětlili, že když mě jenom spoutá a uvrhne do vězení, tak je naděje, že se třeba zlepším. Ale to jsem si nevšiml, že už nás pozorují a poslouchají všichni dospělí a staří. Edukaci jsem zvládl a pro ty starší jsem pak dodal, že chápu, že někdy je použití zbraní bolestně nezbytné. Ještě že jsem se v letadle prokousával deníkem El Che. Slovní zásobu na komunikaci s o válce, revoluci včetně zbraní a munice už mám.

Motorka by měla být přichystána v devět, mám spousta času, postupně vykládám se všemi, co tady bydlí. Počasí dobré, hic, vlhko a v motokalhotech je fajn. Už si tvořím mikrolima.
Přesvědčují mě, že je tady voda z vodovodu pitná. V Santa Cruz de la Sierra ano, ale pozor La Pazu nebo Chocabambě ne. Je třeba se zeptat někoho důvěrychodného.

V devět jsem zkusil vyzvednout motorku, vtipné je, že obrovském městě je firma, kterou hledám Eurobike.com.bo necelé 4km od místa, kde jsem a kde budu parkovat za pořádnou branou motorku. Pro informaci Eurobike.com.bo úplně pronájem motorky nenabízí, to je sólo akce majitele, ale to jsem zjistil až později.
Jsem v 9 na místě, nikdo o ničem neví, ale já jsem telefonoval a mluvil přímo se šéfem. A on potvrdil před týdnem, že motorka bude dnes. Bylo třeba trochu doupravit cenu, po telefonu slíbil za 30USD na den a nakonec to vyšlo stejně jak půjčení motorky ve Španělsku. Platit se kartou dá, to není problém. Ale oni počkají až mají peníze opravdu na svém účtu převedeny a trvá to prý tak dva až tři dny.  Tolik času bez motorky nezvládnu. Město je třeba protoulat a mám tipy od paní domácí a Noela, co všechno zajímavého vidět.
Takže myšlenku o platbu kartou opouštím a jdu vybrat z bankomatu hotovost, ač se jedná o papír říkají tady: en metálico. Motorku budu mít připravenou ve tři odpoledne.

Santa Cruz de la Sierra, bankomaty:
Je jich v obchodním cetru třeba osm budek vedle sebe. Praží sluníčko, ve stínu 30°C a vyleze to až na 37°C. Každý bankomat má domeček se skleněnými průsvitnýmj dvířky, komplet neprodyšně se zavřivším, když vejdu. Přesně takto se cítí chilli paprička ve skleníku, taky červenám a pouštím šťávu. Mám dvě karty a osm benlomatů, to je 16 pokusů na poprvé. Pak identifikuju, že některé jsou offline chvílemi, na jednom spadl Windows XP. Pak zjišťuji kolik je zvykem si vybírat a kolik který bankomat umí dát. Trvalo to dlouho, ale podařilo se po stupně po částkách 2000BOL vyplacených v padesátkách, stovkách a sem tam nějaké dvoustovce. Svírám v ruce pakl peněz, obrovský tak, že netuším kam ho strčit. V tom skleníku mám pocit, že je to má mzda a já jsem si ji tady aktuální analýzou situace vydělal. Stejný problém totiž mají skoro všichni, tak jim radím, že občas se to zobrazí s chybou, ale stisknutím kombinace tlačítek kolem displeje se to dá obejít a pokračovat. Jak dělám poslední výběr jsem ukázal paní ve frontě za mnou a myslím, že oni to už pak řeknou.
Dařilo se mně na to přijít jenom proto, že online v mobilu sleduji, jak se transakci daří. Kreditní karta MasterCard funguje, debetní VISA karta ne.

Santa Cruz je obří a ještě větší. Moderní budovy a obchodní centra velké jak pět Zlatých jablek nad sebou a pak domečky typu italský nebo španělský venkov. Občas asfalt skončí a je písek a pak zas pokračuje asfalt, nikdo to neřeším. Už chápu, proč tady tak trpí tlumiče.

Když se vezu v autě se zbytky zadních tlumičů a jedeme za autobusem, tak bud staví tam, kde ho někdo mávnutím ruky s palcem stopne a vlastně tak nějak přibrzdí a cestující velmi rychle naskočí. I velmi objemné paní to umí svižně jako opičky o čagan nedbaje.

Vrátil jsem se do domečku a zjistil jsem, že amigo comandante America, který se převlékl do trika se Spidermanem obsadil moji postel. Naštějí je na sladké a já ne.

Stavil jsem se u místního telefonního operátora Entel. Prázdná simka za 20BOL a předplacená karta na měsíc s 12GB internetu za 100BOL=350Kč.  Chtěl po mně doklad totožnosti, ale já krom mobilu, powebanky a pár drobných nemám nic. Všechno jsem nechal doma pro jistotu a pas jsem opravdu zapomněl. Bez pasu to nejde. Inu nezbylo než přesvědčit někoho místního, aby koupil kartu na sebe. Tak se také stalo, ale aktivaci mně musela vyklikat paní, která kartu prodala, protože něčím tak složitým bych se asi neprokousal nikdy.
Roamingovou cenu českého Vodafone se 100MB na den za 199,-  nejsem ochoten akceptovat.

Mám s sebou malý modem, kterým jsem měl v plánu kolem sebe osvětově šířit wifi, ale ve které SIM karta nefunguje, musím tedy přepnout svůj mobil na číslo +591 63442787 a na něm v případě nutnosti budu k zastižení drahým hovorem. Jinak jsem online, alepoň tady v Santa Cruz.

Posílám zápisek, tady je tři odpoledne a za chvíli snad převezmu motorku. My tomu věříme!

neděle 19. ledna 2020

Den první...

Den první.

Praha, letiště Ruzyně
Už při průchodu kontrolním rámem na letišti jsem pořád pípal. Tentokrát mě nesvlékali, ale pořádně prošacovali a objeli ručním detektorem. Baťůžek na pásu neprošel kontrolou, protože v něm byla vidět na rentgenu, či co za kouzlo to je, velká neprůhledná černá podezřelá věc. Byla to v alobalu zabalená oblíbená rolka z grilu. Jen pět nebo šest vajec a 200g vysokotučného sýra. Co si ostraha přičichla, pochopili a vrátili mně baťůžek.
Hlásili se ke mně nějaké dvě holky španělské, že jedna z nich má taky motorku a kam že se chystám teď v zimě. Holka se pochválila jakou má motorku ona, ale musela mně to říct třikrát, než jsem pochopil, jak vyslovuje slovo "scrambler".

Při startu jsem tentokrát nezapomněl zapnout rychloměr a naměřil jsem 86m/s (309,5km/h), když se letadlo odlepilo od země. Příště zkusím změřit i zrychlení 0-300km/h.

Sedím u okénka a vedla španělský páreček sleduje hru o trůny. Docela jsme se pobavili při měření vzletové rychlosti.

Mraky při západu slunce vypadají v dálce jako oranžová jezera. Louskám Diaro del Che en Bolivia.

Ještě před setměním sleduju z okénka zasněžené alpské vrcholky. Moje vedlesedící nemohla trefit připojení USB kabelu, tak jsem jim připojil kabel do zásuvky pod sedadle vedle mého. A povykládal jsem jim teorii Velkého Konkáva, Ph.D. že klasický USB konektor je reálná čtyř rozměrná věc, kterou používáme. Známe to všichni. Strkám USB konektor do nabíječky nebo  "flešku" do počítače a nepasuje, otočím a zase nepasuje. Otočím a cvak, je to správně. Při připojení tedy záleží na čase, jinak by nebyly potřeba tři pokusy. Není to náhoda. Připojování USB konektoru "na třikrát" je statisticky významný jev.

Let Praha-Madrid probíhá při cestovní rychlosto 798km/h ve výšce 9963-1009m. Informace měřím z GPSky.

Marid, letiště Adolfa Suaréze:
Když jdu na letišti kolem parfumerie s neuvěřitelným výběrem vůní, které v těžké směsici útočí na kolemjdoucí, nechám se vcucnout a použiji na sebe  vzor něčeho absudního se zeleným golfistou v odpalu. Už si voním. Doufám, že to vyčuchne než přestoupím, protože mě jinak vykážou. Byla to toaletní voda nebo pafrém. Snad ta voda, byl to jen vzorek. A že jsem, jelito, nepoužil nos místo očí při výběru. Ej, tak teď jsem fakt voňavé jelito.

21:30 odlet do Santa Cruz je přesný. Terminál T4S. To S v názvu znamená satelitní. Takže 12min vnitřním metrem, pak projít biomerickou kontrolou. Tady si stoupni, dívej se do kamery a sem vlož pas a počkej. Všem se dvířka otevřela hned, zjišťoval jsem jak to funguje a pozoroval ostatní. U mě se počítač zapotil, pak vyběhla hláška, že se čeká na potrvzení ostrahy. Pak se dvířka otevřela a když jsem šel kolem budky s uniformovaným chlalíkem, docela mě pozoroval. Inu mám fotku v pase o 30kg těžší.
Čeká mě 11 hodin letu.

sobota 18. ledna 2020

Směr Bolívie...


Konečně zase na cestě.
  Roky hovořím o tom, že chci na vlastní kůži/pneu poznat Latinskou Ameriku, tedy nastal ten čas poznávání a konec odkládání a stavění vzdušných zámků. Sbalit motoboty, helmu, chrániče a vyrazit. První se zemi, kterou chci navštívit je Bolívijský mnohonárodnostní stát. Plánovaný směr let Praha - Madrid - Santa Cruz de la Sierra.
  Tak tedy pln očekávání vstříc novým zážitkům.
  Chtěl bych si tady vést podobný deníček z cesty, protože včerejší události maže to, co zažívám dnes a dnešek překryjí zážitky zítřejší. Ano, jako správný IT technik mám hlavu jako počítač, maže dokonale.
  Jako s každým mým cestováním se mně opět asociuje rozhovor odposlechnutý na peróně nádraží v Otrokovicích, kdy strýc s dvěma kufry pracně vystoupí z přeplněného vlaku a s úlevou říká: Uff, nejhorší část cesty mám za sebou. Kolemjdoucí se zvědavě ptá: A kam jedete, strýcu? Strýc odpovídá: Ej synku, z Vizovic do Tokia.

Na následujícím obrázku je vše, co vím o Bolívii.
Je jasné, že bude nezbytné vyzvědět malinko více.

  Časový posun je pět hodin, budu vstávat v našem poledni, což by mohlo být příjemné. S dostupností rychlého internetu si nejsem jist, ale signál mobilního telefonu s daty přes EDGE by v obydlených oblastech měl být všude. Bolívie má zhruba stejně obyvatel jako Česko, ale je 14× větší a má tedy v průměru 1400× pomalejší mobilní připojení do internetu.
  Zatím to vypadá, že budu muset oddělit textové příspěvky, které se dají poslat přes mobilní sítě od příspěvků s fotkama, které budou vyžadovat návštěvu nějaké internetové kavárny.

středa 1. ledna 2020

P.F.2020


Doporučím nejlepší Boulder Dash remake pro Windows, obsahuje převedené všechny původní levely, tak jak byly na C64/Atari... (Boulder Dash 1.brc)
viz http://www.caiman.us/scripts/fw/f2107.html

středa 25. prosince 2019

pátek 6. prosince 2019

Mikuláš...



[fotky] pracovní, z mobilu
[fotky] od Stanislav Kadlčík

úterý 5. listopadu 2019

sobota 2. listopadu 2019

Halloween...


Na dušičky si přejeme: Šťastné a zemřelé!

neděle 20. října 2019

sobota 7. září 2019

Píše se rok 1863...


[foto] [foto] [pád koně] Jan Strnad
[foto] Stanislav Kadlčík
[foto] Libor Velan
[foto] Tomáš Fránek
[foto] Elen Sladká
[foto] Liška Fox
[foto] Eva Vojtášková

[zpráva] o akci na webu Města UB
[video] v magazínu TV Slovácko [zdroj]
[rozhovor] týden před naší bitvou v Brodě, povídání s Tyfem o reenactmentu na ČRO2 Zlín

Bitva nedaleko Brodu
Úvodem
Píše se rok 1863. 
Vojska generála Lee táhnou krajem. 
Válka mezi Unií a Konfederací vrcholí. 


Ve Virginii, podél řeky Rappahannock [Repehenek], mezi městem Fredericksburg [Fredriksburg] a malým městečkem Chancellorsvile [Čenslrsvil] , stojí proti sobě armáda Unie pod velením generála Josepha Hookera a armáda Konfederace, které velí generál Robert Edward Lee. 
Seveřanských můžu je přes 130.000, konfederačních vojsk sotva polovina. Plán unijního generála Hookera je prostý - jedno křídlo překročí řeku a napadne pozice jižanů nedaleko Brodu, zatímco Hooker sám s většinou svých sil zaútočí na levé křídlo Leeho armády. 
Jenže generál Lee má také plán. Chytrý, neuvěřitelný, takřka šílený. Ví, že jeho protivník má více než dvojnásobnou převahu a také ví, že pouhou silou nezvítězí. Chystá si proto půdu pro taktizování. Unijní generál Hooker netuší, že byl přechod části jeho vojska přes řeku zastaven. A generál Lee toho hodlá maximálně využít. 
Přesvědčen o svém nevyhnutelném vítězstvím, zahajuje seveřanský generál Hooker útok na konfederační pozice. Generál Lee musí taktizovat. Přímým protiútokem by svoji armádu zničil, ale ví, že proti mohutné síle Hookerových unionistů pozice dlouho neudrží. Využívá skutečnosti, že zastavil postup seveřanského voje nedaleko Brodu a tedy že mu odtud útok nehrozí.
Všemi svými jednotkami brání generál Lee své levé křídlo proti pomalu postupujícímu Hookerovi. Když tu uprostřed bitevní vřavy dostává šílený nápad. Rozděluje už tak slabší jižanskou armádu na dvě části.
S jednou polovinou mužstva předstírá pomalý ústup k řece, kde předtím zastavil postup seveřanů. Hooker, který očekává drtivé sevření konfederačního vojska mezi svůj hlavní voj a jednotky nedaleko Brodu, táhne jižanům neúprosně v patách. 
Druhá polovina Leeho vojska však mezitím chystá léčku. Jižané se hnali celý den téměř bez odpočinku, aby zaujali výhodné pozice a připravil seveřanům ošklivé překvapení. Záměr nalákat protivníka se vydařil, konfederace prudce a nečekaně útočí na pravé křídlo Unionistů. Modré kabáty, trhané pravidelnými salvami nevydrží a v panice utíkají. Zmatek a strach se rychle šíří. Generál Lee nemešká, využívá situace a čelně útočí na postavení seveřanů a dobývá si tím vítězství. 
Vítězství Jižanů je dosaženo, ale cena za něj je strašlivá. Lee ztrácí 10.000 můžu. Unie přes 17.000, drtivou většinu proviantních zásob a značnou část dělostřelectva. 7 dní trvající Bitva u Chancellorsville končí 6. května 1863 a je hodnocena jako nejlepší bitva generála konfederačních vojsk Roberta Edwarda Leeho.
Pojďme se nyní blíže podívat, jak probíhaly ony potyčky nedaleko Brodu přes řeku Rappahannock.

Konvoj

Při pokusu vpadnout protivníkovi do boku naráží jižanské mužstvo překvapivě na zásobovací konvoj unionistické armády. Neváhá ani okamžik a zaútočí. Ukořistění trénu znamená vítané obohacení vlastních jednotek zbraněmi, potravinami a jinými zásobami. A s trochou štěstí může znamenat i zadržení důležitých zpráv či privátní pošty.
  • Povšimněte si, že v rukou seveřanské kavalerie převažují přesné zadovky systému Sharps. Odtud také pochází slovní spojení “Sharps shooters” =  Sharpovy střelci - které se v dnešní době používá jako výraz pro ostrostřelce.
  • Pušky Mississippi v rukou konfederačních Lousianských tygrů byly ještě v mexické válce a nemají bodáky, proto má každý z Lousianských tygrů pro boj zblízka obří bowieho nůž.

Depeše



V průběhu každé války je získání nepřátelské pošty zdrojem cenných informací. Ani válka Severu proti Jihu nebyla výjimkou. Obě strany používaly špiony v civilu i v uniformách a stejně tak se čas od času jedné ze stran podařilo ukořistit nepřátelské depeše i soukromou poštu. Ale protože se důstojníci obou stran velmi často znali z časů před válkou, nebylo zas tak neobvyklé, že soukromá pošta našla svého adresáta přímo na bojišti. 
Takovéto předání se odehrává i nyní. A je to zpráva radostná - ženě unijního důstojníka se narodil syn! Konfederační důstojník gratuluje protivníkovi, novopečený otec gratulaci přijímá a oba vojáci si připíjejí na zdraví. Poté se vrací ke svým jednotkám a poziční boje se opět rozhoří. 

  • Typickou zbraní konfederovaných je dlouhá perkusní puška Enfield se stavitelným hledím a mířitelným dostřelem bezmála jeden kilometr. 

Setkání hlídek
Troubí se ústup, pak večerka.
Každá válka si žádá, aby byla vojska dobře zásobena. Ale i přes veškerou snahu zásobovačů se dříve či později stane, že se vojsku něčeho nedostává. Chleba, masa, zeleniny, tabáku nebo kávy. V této válce tomu nebylo jinak. Unionistickým vojákům se nedostávalo tabáku, Konfederačním chyběla káva. A tak se nelze divit, že když utichly boje a naskytla se příležitost, obchodovali mezi sebou tito jinak zarytí nepřátelé. Někdy za zády a jindy dokonce před očima svých důstojníků.
Tady se takováto výměna právě chystá.

Závěrečná zteč
Jak už víme, závěrečný vpád konfederačních jednotek do křídla severské armády způsobil paniku a chaos v řadách unionistů. Tohoto momentu využil generál Lee, aby zaútočil se svými jednotkami čelně. Útok musel být prudký, aby podpořil zmatek v řadách nepřítele. Armáda generála Hookera byla obrácena k ústupu, byť za cenu nemalých ztrát.