čtvrtek 2. srpna 2018

Oskákaná přední pneu...

Zajímavé zjištění pro ty, komu skáče přední pneu, když ubere při vyšší rychlosti.
Má přední pneu E07, má aspoň 22tis. km a pořád má vzorek. Je hranatá až běda. Takže maximálka 140km/h, když jsem za to zatáhl na 160km/h a ubral plyn, tak se pekelně rozskál předek. Jasně, je to gumou, neřeším dojezdím.
Včera jsem náhodou povolil předpětí na zadním tlumiči, jel jsem s baťůžkem nějaké hrbolatější lesní a polní cesty a po strništi volnou stopou. No a pak jsem už nechal zadní tlumič povolený. A hle, skákání předku při ubrání při 160km/h zmizelo. Zcela. Pneu je oskákaná stejně.
Tak informuju, že je to zajímavé zjištění. Podobně jako když se někomu vlní řídítka, když má prázdné kufry.

sobota 21. července 2018

pátek 20. července 2018

Slovinko 2018, rekapitulace...


klikněte si pro další [fotky]

naše trasa
Slovinsko je skvělá destinace a určitě se tam vrátíme, členité cesty a skvělý asfalt. Rezervace ubytování přes [booking.com] funguje bezchybně i na poslední chvíli. Celkový nájezd i s pojížďkami po okolí byl jenom asi 1800km, což rozptýleno do pěti dnů je příjemně stravitelná porce kilometrů na jakékoli motorce. Vzpomínám si na naši cestu do Španělska[1], kde jsme jen první den najeli 1500km. Určitě se do Slovinska vrátíme. Díky všem účastníkům výletu. Pět motorek a sedm lidí je ideální kombinace na jakoukoli cestu – zvládli bychom i sedm motorek (mrk na tým Johny&Ábi).
Vlastně už teď se těším, jak zas někam vyrazíme.

Poučení z tohoto výletu: Stan, spacák a karimatka naprosto nejsou potřeba na takový výlet. Příště tyto zbytečnosti již KONEČNĚ necháme doma.


čtvrtek 19. července 2018

Piran a okolí...

Na pláž! A večer na výlet do Piranu. Přemýšlím, co víc je třeba psát. Jsme tady, zakempili jsme na dva dny na stejném místě, což je až podivné. Ráno balíme a hurá domů. Strýc Bábovka na nás čeká v UH na devět na grilovačku. Stihneme to!

středa 18. července 2018

Slovinsko...

Dneska to byly jen zatáčky a zatáčky. Po cestě jsme vyzvedli Predjamski grad - hrad ve skále. Pak to přišlo Postojnska jama. Lidé říkají, že jsou to obří jeskyně. Přesvědčili jsme se, že jsou ještě větší. Dovnitř nás vezl vláček, chlad, nasvícená jeskyně první, druhá, třetí a už jsem ve vláčku spal. Naštěstí pak byla pěší vycházka a bylo to ultimátní. Uvnitř jeskyní žije podivný růzový čolek a opravdu jsme se s nim viděli.
A hurá do Chorvatska, najít zamluvené bydlení na dva dny ve městě Savudrija. Pěkný apartmán pro velkou skupinu lidí. Za dvě noci za 50€ na hlavu je to levnější než kemp a spaní ve vlastním stanu. Ochutnávka místního vzorku pálenky rakia a konečně teploučké moře se západem slunce...

úterý 17. července 2018

Slovinskem křížem krážem...

V pondělí ráno nás vyrazilo z plánovaných šesti motorek jen pět. Kolega z Brna se z rodinných důvodů odhlásil. V počtu sedmi lidí na pěti motocyklech se hleda levné ubytovaní velice snadno, protože si můžeme dovolit obrovské apartmány. Každý z nás si vzal spacak a karimatku a já vezu obří stan pro všechny (díky za půjčení, Hayake). Pevně věřím, že stan ani spacáky nebudeme potřebovat a bude nás poslední výlet s touto zbytečnou zátěží.
Během prvního dne jsme si dopřáli dálniční přesun. Řetěz je pouze tak silný, jako neslabší jednovalec v něm. Tím je tentokrát Filda s Veronikou naložení na 35kW Dakaru s maximálkou 110km/h na dálnici. Zvládli jsme to bez deště až do cíle, který byl kousek u Lublaně. Podvečerní procházka po hipsterské metropoli Lublaň, úplně nalehko, drobná večeře a domů.
Den druhý byl ve znamení horských masivů a úzkých serpentin. Přesunuli jsme se do Triglavského národního parku, projeli nejvýš položenou silnci ve Slovinsku. Z Krajska Gora do Bovec, s výhledy a zástupy turistů pěšky, na kolech i motorkách. V obci Bovec jsme dali obídek složený z místních specialit - pleslavica (mleté maso plesknuté na talíř  - prostě karbenátek přes celý talíř), cevabčiči, klobásu... nic, co by člověka z Moravského Slovácka překvapilo.
Zakempili jsme v městě Idrija, David domluvil tentokrát naprosto fenomenálně nelevnější ubytování, kde se lze zapsat do 22h a odejít stačí až v poledne. Tak jsme tam. Nějak v nabídce na booking zapomněl majitel uvést, že v tom domě bydlí jeho oba rodiče a dva bratři. Takže v ložnici, kde spíme se chce ještě paní domácí podívat na seriál a má tam svoji oblíbenou lenošku. Vtipné moc. Postýlky vypadají, ze v nich už někdo spinkal. Jsme spokojení.
Zítra máme v plánu skladní hrad Predjama, nějaké jeskyně a chceme k moři. Zjistili jsme, že Slovinsko má jen 47km pobřeží a 100% je vybetonováno a použito jako mola a přístavy a nic jako pláž pomalu se svažující do vody taky neexistuje. A protože máme v týmu Verču, která u moře zatím nebyla, dopřejeme jí klasické chorvatské mořské nádhery. Takže na další dva dny máme ubytování v Chorvatku kousek od pláže. A pak domů...

neděle 8. července 2018

Společný enduro trénink po čtvrté...

[fotky]

Čtvrté setkání při společném enduro tréninku, tentokrát v Písečské zmoli [1] kousek od Bystřice nad Pernštejnem. Vydatné čtyřdenní ježdění, kde na začátku byli mnozí jezdci, kteří znali pouze asfalt a na konci byli titíž schopní projet celou trať s jistotou. Společně a pomalu od rovného plácku, přes slalomy kolem pneumatik, sjezdy a výjezdy až po drobné mikroskoky.
Písečská zmole

Seznam cviků a rámcový průběh viz [2], kdyby se do toho chtěl někdo pustit kdykoli a kdekoli.
Velké díky Kubajzovi za vedení offroadové vyjížďky.
Svůj osobní rekord: průměrná rychlost 31km/h na deset kol z roku 2016 jsem letos nepřekonal.
Osobní rekord nepřekonán - 15 kol s průměrnou rychlostí 26km/h.

Bohužel se opět naplnila nepříjemná statistika, která provází E.T. pd začátku a došlo k nepříjemnému zranění - tentokrát zlomenina krčku v kyčli - všichni přejeme brzké uzdravení.

pondělí 2. července 2018