sobota 14. října 2017

Na Krocana po patnácté...

[fotky] (většinou od Zefa)

Podzimní den jako vymalovaný, zlátnoucí listí romanticky ukrývá nastražené slizké kořeny a kameny, zbytky sluníčka svítí vždy přímo do očí a my jsme s chutí vyrazili. Ne, jako potrati, ale po trati!
Díky všem, kteří mně pomohli z bláta do louže. Jelo se v ní o hodně líp. Se svým V-Stromem jsem opět infiltroval oranžovou skupinu Lobotomie – KTM 640, 690, 2×990, Husqvarna 710 a V-Strom.  Ony opravdu asi mají srovnatelné stroje jezdit spolu. Tentokrát jsem podcenil obutí a zbytek ostré zadní gumy jsem nechal někde na asfaltu po cestě na začátek trati. Jak rostou zkušenosti jezdců, tak s námi roste každoročně o dvě úrovně i náročnosti tratě. Takže opět byl Krocan nad těsně moje síly.
Jeden stroj neměl úplně cajk elektriku a měl s ní stejný problém i minule. A tak si brumlám do vousů, že si to jako nedá do pořádku a říkám si, jak já se svojí LiOn baterkou jsem na tom skvěle. Ještě ráno jsem kontroloval, že je zcela nabitá, před očima mám stav palubního napětí neustále. A po krátké pauze, stisknu startér a nic se nestalo. Baterka vybitá – ventilátor odsál potřebné volty. Pokorně jsem startoval přes kabely. A dál jsem s porouchanou KTMkou jen soucítil.
Mít tuhle trasu jako navigační rallye, jsem na ní ještě teď a musel by mě někdo s traktorem přijet vytáhnout. Místy mně to připomnělo blátivá RBMka [1][2]. S radostí jsem si zase sáhl na dno a těším se na další jarní setkání.


neděle 8. října 2017

Josefínské slavnosti 2017, Terezín...

[fotky] moje z mobilu
[článek] a profi fotky v Litoměřickém deníku

Tentokrát byla denní bitva i noční bitva zážitkem, na který dlouho nezapomeneme. Po kotníky v blátě, místy v dešti, čpící střelným prachem a spokojení jako štěňátka – to jsou naši grenzři (chorvatští hraničáři)

náš druhý banálský grenzinfantery regiment

sobota 30. září 2017

ACW, Lipina 2017...

fotka od mtkphotos
profi [fotky] z bitvy
[fotky] moje z mobilu

čtvrtek 28. září 2017

Den otevřených dveří Ministerstva kultury...


Tož pěkné to bylo. Veselá prezentace našeho muzea [1] v rámci dne otevřených dveří mkcr.cz [2]. Těšíme se zase za rok.

neděle 17. září 2017

neděle 6. srpna 2017

Může „ajťák“ zhubnout?

Lidi se mě ptají, jak jsem to udělal. Tak odpovím dvěmi slovy: nízkosacharidové stravování.
Tady jsou moje data. V lednu váha 120kg, tedy přímo jateční a klidová tepová frekvence 86. Na začátku srpna ubylo již 32 kilogramů a klidová tepová frekvence slezla na 47. Mít po probuzení tep pod 50 je skvělý pocit.
Letos jsem toho moc nezablogoval, místo vysedávání u počítače jsem se trošku věnoval sám sobě. Inu, se čtyřicátým rokem věku se nějaké to retrospektivní hloubavé ohlédnutí očekává. Přečetl jsem knihu Čtyřhodinové tělo od Timothy Ferrise a mohu říci, že mně změnila život. Nemít Chipa, tak ji nepotkám, takže ještě jednou a veřejně díky za prvotní motivaci.

Čím víc zjišťuji a čtu o „nízkosacharidu,“ tím více si uvědomuju, že optimální váha je ten nejméně důležitý benefit, který tato změna mému tělu přináší.

Úkol
Udržet hladinu krevního cukru stabilní a nízkou, aby tam nemusela být hromada inzulinu, aby tělo cukr zpracovalo. Vysoký inzulin znamená ukládání tuku, nízký hubnutí. Jíst hodně sacharidů, což je běžná česká kuchyně, vede k dlouhodobě vysoké hladině inzulinu, ta vede k inzulinové rezistenci a je zaděláno na cukrovku druhého typu.
Příklad
Dát si na oběd kus masa a zeleninu je v pořádku. Ale když bych k tomu měl kopeček rýže, tak ta rýže zvedne hladinu cukru v krvi a třeba na čtyři hodiny znemožní mému tělu spalovat tuk. Je jedno, jestli sním cukrovaný nadýchaný koblih, rohlík, chleba nebo cereální bulku. Reakce těla je stejně nežádoucí: glykemie nahoru, inzulin nahoru, spalování tuku vypnuto.
Low carb diet (LCHF – low carb high fat)
Jíst nízkosacharidově znamená, že se vyhýbám sacharidům/cukrům i skrytým. Je to tedy bez pečiva, bez rýže, bez brambor, bez knedlíků, bez sladkých limonád a taky bez piva. Nečerpám energii ze sacharidů, ale z tuku. Je to přesně naopak, než je běžný mainstream tedy žádné nízkotučné věci.
Ještě přesněji – vyhýbám se potravinám s vysokým obsahem sacharidů. Sacharidy jsou všude – v zelenině i v mléčných výrobcích. Ale někde je jich příliš - pečivo, nízkotučné mléčné výrobky.
Je to náročné? 
Není. A je to docela příjemná změna. Prostě jím vejce, ořechy, maso, zeleninu, tučné sýry, plnotučný tvaroh...  Že to nejde vydržet? Ale jde. Mám totiž podváděcí den/cheat day. Šest dní v týdnu se držím plánovaného stravování a v sobotu je podváděcí cheat day, den bez pravidel. A vychází na sobotu. Kdy jsou všechny ty rodinné oslavy a srazy a setkání... Po sedmi měsících si na cheat day ani nevzpomenu, ale ze začátku mně moc pomohl.
Bez pečiva?
Proč? Třeba proto, že běžný kalorický denní příjem je asi 2500kcal. A to je jeden pecen chleba! Když bude teplý [mařacký] a křupavý, tak kilo chleba sním a pořád mám hlad. Když 2500kcal složím nízkosacharidově, tak vyjde něco jako pět vajec, půl kila hovězího, půl kila tvarohu a kbelík zeleniny.
Jde to bez cvičení?
Ano. Hubnutí řeší kuchyně.
Jedinou výjimku bych dal cvičení nazvané kočičí zvracení, které popisuje Ferris v knize Čtyřhodinové tělo a je to asi opravdu jediné cvičení, které vtáhne břicho zpět. Není náročné, ale je účinné, ukázka na youtube [1].

Máte k tomu dotaz? Použijte kontaktní formulář „Napsat Tyfovi...“ vpravo.

Odkážu na pár knih a zdrojů, protože to všechno dává smysl a opravdu to funguje.

Film
Výborný, jednoduchý a přehledný s českými titulky na youtube viz [That sugar film]. Tohle by měl vidět každý středoškolák v rámci osvěty.

Knihy
– Čtyřhodinové tělo, Timothy Ferris [2] Naprosto zásadní informace o nízkosacharidovém stravování, o kvalitnějším spánku, lepším sexu, o nabírání svalové hmoty, lepší paměti, větší síle, regeneraci... Je to jasné, přehledné.
– Moučný mozek, David Perlmutter [3] Tuhle knihu bych doporučil každému seniorovi a dětem, kterým není lhostejné mentální zdraví jejich rodičů v pokročilejším věku. Alzheimerova choroba jako cukrovka třetího typu. Dobře ozdrojované čtení o tom, že nízkosacharidové stravování a vyhýbání se lepku má blahodárný vliv nejen na naše tělo, ale hlavně na mozek.
– Jak pálit a neukládat, Petr Novák [4] Přehledné a podrobné povídání a hormonech a o tom, jak nízkosacharidové stravování funguje.
– Primal blueprint, Mark Sisson [5] Strava je jen začátek a co dál?
– Tučné superpotraviny a oleje, David Frej [6] Podrobně o tucích, zdravém srdci a normální váze

Weby
– Definitivní příručka k vysněné postavě a pevnému zdraví [7] Po tomto článku doporučuji sáhnout, pokud se hubnutí zastaví a vy byste chtěli ještě
– Deliketo [8]
– Cukrfree [9]
– Paleosnadno [10]

Facebook
– Nízkosacharidové stravování pro zdraví a hubnutí [11]
– Neslazeno.cz [12]

pátek 28. července 2017

Na Mangart a domů...


Z města Krajnskaja Gora jsme vyrazili jsme kolem desáté. Obloukem na sever, asi 50km Slovinko - Itálie - Slovinsko. A hurá na zatáčky! Mangart je zajímavé místo se skvělými výhledy. Víc viz [1]. Silnice nahoru je zpoplatněna 5€. Dá se jet i autem. Úzká silnička bez svodidel. Kluci jeli svižně a napřed. Já jsem jel za Ábi, která nahoru jela opatrně jako klaun na jednokolce a zpátky už si zazáčky docela užila.
Dole pod Mangartem jsme se rozdělili. Ábi pokračovala dál s Johnym a vrátí se až o víkendu.
Nás čekal už jen dálniční přesun Vilach-Graz-Vídeň-Břeclav-Brod.
Domů jsme úspěšně dorazili v deset večer. 

Celkový nájezd od neděle do čtvrtka jenom 1760km.

čtvrtek 27. července 2017

Do Slovinska...


Z Lido di Jesolo vyjíždíme o půl druhé odpoledne.
Rychlý dálniční přesun do Lublaně. Slovinská dálnični známka 7.5€ na 7 dní. Hipsterské město, krásné převelice.  David má dnes narozeniny a Lublaň miluje. Trocha bloudění a procházka s kávou.  Při odjezdu jestě ve městě v táhlé vyleštěné zatáčce David vzal předním kolem hladký kanál, to mu zvýšilo náklon a už se válel. Motorka se svezla po motoru. Autobus MHD jedoucí za ním to dobrzdil. Večerní dálnice směr Krajnska Gora, kde nám booking davá apartmán pro šest v součtu o 2€ na hlavu dražší než kemp a nemusíme stavit stan.
Večer přicházíme na to, že Davidova Kawasaki Z750 má malou dírku ve víku motoru a trochu rosí olej. Motorku jsme dali hodně šikmo, ráno zalepíme tekutým kovem.
Večer ukončíme slovinskou grapou a družnou oslavičkou Davidových třicátých druhých narozenin.
Ráno vstávám v sedm, všichni spí. Nákup a snídaně z přímo z trouby.
Vrstva slaniny, čerstvá cibulka, šest vajec a vrstva šunky. Čtvrt hodiny na 200°C. Mňam.
Pokračujeme na vyhlídku a zatáčky na Mandart do Triglavského národního parku.
Pak se parta rozdělí. Johny a Ábi zústavají ještě jeden den výletovat a zatáčkovat. My čtyři zbytci zamířime na Vilach a po dálnici do Brodečka.

úterý 25. července 2017

Do Itálie, den druhý... Benátky...

V noci pršelo, ráno je příjemně a všude vlhko. První krok ze stanu a po ranním protahováním jsem na sebe vylil kaluž nad vchodem stanu. Mířím do sprchy. Stačí vložit 0.5€ a teče teplá voda. Cvak. Mince zmizela uvnitř a nestalo se nic. Teče stále studená. Myju si hlavu a trpím radostnou investicí. Uff, opravdu mě to probralo!
V plánu máme Benátky. Vypadalo to, že nás kolega Bábovka vezme všechny autem, protože tam měl celý den práci. Nakonec ale odjíždíme na jen čtyřech motorkách. Johny vzal Ábi v tandemu. Ábin Suzuki XF650 Freewind zůstává v kempu.
Do Benátek to mám 54km. Takže jedeme na lehko, bez chráničů, jen v trikách. Venku je příjemných 25°C. Na motorce nebo skůtru stačí nechat vozidlo přímo na mostě. Malinké parkoviště plné motorek.
Přes celé město až před baziliku svatého Marka na vyhlídku. Doporučujeme všem!
Pomalým krokem se vydáváme zpět, a v dáli to bouří. Paní Řešetková, původem ze Suché Loze by řekla: Húlava. A taky že jo. Místo abychom zůstali v Benátkách vyjíždíme bouři vstříc. Na mostě dostáváme kroupy a deště, že není vidět. Bez nepromoků s holými koleny. Joj!
Na konci mostu všichni při odbočování musíme přejet jednu kolej jako od tramvaje. Ale to ještě nevíme. Kolej ve vrstvě vody není vidět. A černy petr zůstal mně. Takže motorka jde kolama nahoru, pada doprava, Saša štrgne hlavou o svodidlo. Je to do kopce, takže se nekloužeme douho
Motorka ano. Řidiči v autech v dešti jsou tak ohleduplní, že počkají než se posbírame, zvedneme V-Stroma a pokračujeme dál. Všichni promoklí na kost. Teplota slezla na 15°C. Brrr. Kluci zastavují na benzince a my se Sašou jsme zastavili až u baru u cesty o kousek dál. Hodnotíme škody. Ve výsledku se nestalo nic. Saša odřené koleno, já malinko odřené lýtko a vnitřní část lokte. Příště už nepojedeme nahatí. V baru dáváme kafe a v sušáku na ruce ohříváme mokré oblečení. Funguje to. Sášenka dostala na koleno desifenkci a náplast.
Dáme se dohromady a všichni jedeme už bez deště 50km zpět. Chlad, zzzima ale ve výsledku to dopadlo fajn. Vylezlo sluníčko a teplota na 24°C.
V kempu jde Ábi znovu ověřit, jak je to s tou teplou sprchou za půl €čka. Aha. Ono je to tak, že na recepci dostaneme žeton na sprchu. A ten funguje! Stálo to za to. Všichni se vaříme ve sprchách a je nám fajn.
Zítra nás čeká Slovinsko.

Fotky na mém instagramu - odkaz vpravo nahoře.

Nějaké fotky jsou na instagramu kolegy Davida: https://www.instagram.com/david_locksmith/

pondělí 24. července 2017

Do Itálie, den první...

Šest lidí, sraz v šest, pět motocyklů na cestě. Kousek od Břeclavi byla první neplánovná pauza, Anubisova SV650 přestala dobíjet. Nakonec to byl jen vypadlý konektor regulátoru, ale poznal to, až se mu kompletně vybila baterie. Takže krom rozborky a sborky jeho motorky jsme startovali z mé baterie improvizovaně spletenými startovacími kabely - ze šesti drátů pro lepší průřez/proud. Zdržení lehce přes hodinu.
Pak rakouská dálnice až po Vilach, italská autostráda. 
Nepromoky jsme oblékali třikrát, zmokli jsme pětkrát. Teplota příjemných 27°C a na Italské straně bylo 31°C ještě v devět večer, když jsme dorazili do kempu.
Johny sehnal obří stan pro osm lidí, vezl jsem ho na zadním kufru. Překvapilo nás všechny, jak malý balíček stanu ukrývá obrovský hangár - snad 7x3m a uvnitř může člověk pohodlně stát.
Najeto 766km, na cestě 13h50min, průměrná rychlost 55km/h - a to jsme jeli na motorkách po dálnici!
Ve stejném kempu se zabydlel kolega Bábovka, který je tady pracovně a zítra má práci přímo v Benátkách, tak nás všechny sveze autem, ať nemusíme řešit přesun na motorkách v přecpaném provozu.
Dneska máme v plánu moře. Na pláži je asi 20 lidí, široko daleko klid. Pod mrakem, 28°C, chladivy vítr a vlny jak Javořiny. Skoro jak na Ordějově. Písek stejný, voda modřejší.
Tedy dovolená, jak má být.

Záznam trasy viz odkaz vpravo nahoře.

Nějaké jsem přidal na instagram, klikněte si vpravo nahoře na zveřejněnou fotogalerii (instagram).