sobota 15. června 2019

Den druhý...

[fotky]

Nejprve jsme zamířili do [Údolí padlých], tedy pomník španělské občanské války spjatý s postavou generála Franca. Myslím, že [generál Franco] ho měl malého a kdo tvrdí opak, ať to dokáže. Google v této otázce mlčí. 
Ta věc vytesaná ve skále je monumentální a obří. Nevěřitelně.
Podle svého vyznání zaškrtněte.
Na vchodem do baziliky je:
[  ] pieta Krista
[  ] mozkomor dávající polibek generálu Fracovi
Uvnitř baziliky jsem oslovil staršího pána dozorce/zřízence... Když vejdete dovnitř je všechno naprosto ultimátně obrovské, působivé, neuvěřitelné a ještě větší a ještě působivější. Já jsem zde poprvé, ale vy tady pracujete spoustu let. Jak to na vás působí teď?
Ej, chlapče. Pravil onen muž. Politicky s tím, proč je to postavené nesouhlasím. Ale je to tady především kostel a ten je dobrý. No a jak to na mě působí po letech? Jsme uvnitř hory, zatéká sem voda. Pojď se mnou... vidíš. Tady dávám kýbl, který tu vodu chytá. A někdy ho dávám sem. Podle počasí.
Další oslovený byla řádová sestra. Ta podle [domovenky] na mé motobundě správně identifikovala, že ač hablo español muy bien, jsem z Česka. A srovnávala fašismus španělský s komunismem českým. Měli to podobné, za pastýřský list kriminál.
Další zastavení našeho pronajatého motocyklu značky Laurin a Klement BMW F 800 GS byl El Escorial. Letní sídlo Habsburků ve Španělsku vladnoudnoucích s nádhernou hrobkou králů španělských. Vše podstatné velmi vtipně napsal na svém blogu [kechlibar.net] Marián. Doplním jen dvě věci.
Ad jedna, že si myslím, že dětská úmrtnost Habsburků a zpřízněných rosů zcela jistě koreluje s plošnou rozlestí letního sídla, protože když si bude několik dětí v tomto komplexu ,,hrát na schovku'' je pravděpodobné, že bratrance ve skříni najde někdo až po dvou letech.
Ad dva, že vstup do rodových hrobek na nás působil spíš jako návštěva vinného sklepa a na každém rohu jsme čekali místního strýca s koštéřem.
Z El Escorial jsme vyrazili až po obědě v místním Lidlu a dobré kávě o půl sedmé večer. Čekalo nás jen něco málo před 400km s průjezdem klikatými cestičkami do kempu v Cheves. Tak jsem si to našel v mapě. Trošku jsem zapomněl, že směrem na Santiago de Compostela není všude jen Španělsko a naprosto neočekávaně a dobrodružně bloudíme Portugalskem. Moje navigace vidí okolní svět takto.
Kemp nalezen. Dopřál jsem si dvě dávky výborného portugalského koňaku, který dopručil strýc za barem. Setřídil mně lahve s typicky portugalským pitím podle ceny a výběr nechal na mě. Poznámka pro znalce - chutnal stejně jako ,,Kokoko.''


pátek 14. června 2019

Den první, odpoledne...

[fotky]

Let Praha Madrid byl opožděn kvůli změně letadla i posádky. Inu České dráhy i Aerolinie mají asi lecos společného.
Let příjemný, protivítr míst 150km/h snížil rychlost našeho letadla až ke 750km/h, takže i celý let trval déle, než se předpokládalo.
Letiště Adolfa Suaréze v Madridu je obrovské, lidí až tma. S obřím žlutým pytlem přes rameno jsem se prodíral k východu, jako na přecpaném náměstí. MHD = transporte público funguje přehledně a dvěmi autobusy 803 a 283 jsme se měli dostat ke garážím U modré kočky - Gato azul, kde na nás čekala motorka. Měli dostat včas. Jenže Madrid v odpoledne stojí, nejen v pátek. Kromě skůtrů a odvážných motocyklistů všechno jede krokem. Autobusy MHD mají vtipně vyřešený jízdní řád - např. v pracovní dny  jezdí v intervalu 15-40 minut.
Protože bylo jisté, že do garáží dorazíme později, raději jsem zavolal, aby o naší zácpě věděli.
BMW F 800 GS, černé s kufry o dvě čísla menšími, než jsme čekali. Ale bez problémů jsme se nakonec vešli a tašky a pár drobných objemností/objemných drobností jsme nechali v recepci garáží, protože motorku vracíme na stejném místě. Dali mně klíče a víc nic. V top case nabíječka na motobaterii a pod sedlem doklady. Sundat sedlo bylo snadné, zpátky už se mu tolik nechtělo. Motorka má najeto 55tis.km a působí (z)dravě. První zkušební cesta vedla do místního Lídlu na večeři.
Pak návštěva v museu del Prado, vešli jsme 19:03. Saša si užila originály Fra Angelico na jeho speciální výstavě a pak mistry Velasqueze, El Greca, Tiziana.  Víc se stihnout nedalo.
Pak procházka k soše El oso y el madroño, fotečka, procházka klikatými uličkami a přesun do města San Lorenzo de El Escorial asi 60km od Madridu, kde máme zítra něco k vidění. Hledání kempu, pokec s mistrem kempařem, jak projel Rumunsko na ČeZetě a krátce po půlnoci můžeme ulehnout.







Den první, dopoledne...

Tentokrát to bude moto výlet do Španělska s drobnou změnou, tedy letecky a motorku půjčit na místě od [wellcomebikersespana.com].
Na [kiwi.com] jsme vybrali v lednu letenky do Madridu. Odlet v pátek 14.6. v 11:30 z Prahy. Vše vychází krásně i s časovou rezervou na vlakový spoj a s ním vždy spojená zpoždění. České aerolinie určitě ví, že jsme prokrastinauti, tedy lidé, kteří rádi odkládají věci na poslední chvíli, aby se svezli na vlně kreativního stresu, proto nám, s omluvou, dva dny před odletem oznámili, že se let přesunuje na 10:10, čímž nás dostali do zajímavého časové presu s rezervou 3min, kterou stejně ztratíme bezvýznamným blouděním. Tedy je nezbytné první plánování.
Do motovaku balíme helmy, stan a nepromoky. Je zajímavé uvažovat tak, že zavazadlo, které mám musím po vybalení na motorku srulovat, smrsknou, komprimovat nebo vyhodit. Rozměrově jako příruční zavazadlo vítězí pevna taška Lidl a červená taška z netkané textilie Kaufland. Saša nezvládá nést hrdě logo K a tašku obrací naruby, takže je červená jako od Versaceho, chtěla si to nadepsat fixou.
Na letišti jsem nikdy nebyl a jestli se nepočítá vyhlídkový let Turboletem z Kunovic, tak jsem ani letadlem neletěl. Naštěstí internet ví a web [jaletim.cz] obsahuje dostatečně podrobný popis toho, jak se na letišti v Praze orientovat.
Letištní kontrolou a rámem s detekcí kovů procházíme bosí. Moto boty jednou zvlášť a blokují ostatní věci na páse. Sleduju vyděšený pohled sličné slečny, jak se mé motoboty blíží k jejímu košíčku s kostýmkem a kabelkou a oddech, jak se předměty minuly, její košíčej vyjel a moje bota se zasekla tak, že ji musel letištní zřízenec vyprostit a použil k tomu nejdelší lžíci na boty, jakou jsem kdy viděl. Přemýšlím, jestli na zaseklou přesnídavku nebo nivnický řízek má obří jídelní lžíci.
Již odbaveni táhneme na C3. ,,Jurášek na C3, Jurášek na C3!'' Vypadá, že smečka Japonců, kteří chtějí jinam a tlačíme je před sebou nakonec asi poletí s námi.
Motoboty, kalhoty, chrániče hrudníku a rukou a motobunda. Jsem větší než kluci z ochranky a užívám si jejich obdivné pohledy.
Jak čekáme, vidíme na letištní plochu, sledujeme vozík s odbavenými zavazadly a jasně identifikujeme náš žlutý motovak od firmy [motovaky.cz].




pondělí 3. června 2019

Pramen doktora Šťastného...


ACW Železné...

[fotky] naše
[fotky] procházka s koněm Jackem
[fotky] od Petra Mahdalová a Lopenická Ninja

Tábor zůstává na kopci s bezpečným rozhledem do krajiny, pouze bitevní pole bylo přesunuto do malebného údolí za Hradiskem, protože na místě, kde byla bitva dříve se usadili osadníci a roste tam něco nového; odhaduji to na zlatokopecké městečko. Z děsivé a krvavé války, na kterou si hrajeme, nám zůstává ona romantická linka s usínáním pod hvězdami, buzení koním ržáním, ohleduplní velící důstojníci a vůně střelného prachu. Takový byl sedmnáctý ročník setkání reenactorů v obci Železné u Tišnova. Tak zase za rok, na shedanou.



sobota 25. května 2019

Dixie on the road...

[fotky]
[článek] z Radiodixie.cz

Zajímavě namíchaný koktejl s olivou v podobě šišatého míče amerického fotbalu přinesený [pin-up girl] a servírovaný ve stínu motocyklů Indian. Inu, vidlácký festival Rádia Dixie. České rádio, které hraje americkou muziku [radiodixie.cz]. Americká auta, motorky, prapradědečci z občanské války, pradědečci z Velké války i moderní armáda. Kapely úderné, rock i dixieland. Holky zápasící v blátě. První cena v tombole obří auto Cadillac z roku 1987. Saša se svezla ve Fordu GT z roku 1965. Stříleli jsme z pušek i z kanónu.



blog se přestěhoval...

Začátkem srpna 2026 se blog přestěhoval na novou adresu. Mělo by automaticky dojít k přeměrování na novou adresu, pokud se to nestalo, musít...