Nehoda v Seichertově ulici

[fotky]

Narozeniny...

Všechno nejlepší všem Ťufům v nejbližším kubickém parseku!

Hoši, zle je aneb prasklý rám Suzuki V-Strom

Před pár dny jsem našel na rámu na levé straně nad stupačkou prasklinu. Na internetu je k nalezení snímek stejné praskliny. Je zajímavé, že tato moje prasklina je naprosto identického tvaru a je ve stejném místě. Je možné, aby se něco takové stalo dvakrát stejně na dvou různých motorkách? Myslím, že je to nepravděpodobné, pokud tam nebyla nějaká vada. Takže asi byla. Škoda, že mému Stromu záruka skončila loni v dubnu.

pro srovnání stejné poškození na jiném motocyklu, taktéž K9

V tom místě je rám velmi velmi slabý, stěna vnější a vnitřní má sotva dva milimetry, stěny přední a zadní mají tloušťku asi tři milimetry. Nevím, jak k poškození došlo. Natvrdo mně motorka zatím nespadla. V podezření je centrální stojan. Je přišroubovaný dole přímo k rámu a nějaká ta rána na stojan určitě přišla. Představa, že dostane ránu na pravou stranu, tak ráz by se přenesl přesně do místa poškození. Mohlo to být přímo do stojanu nebo do jeho uložení. Také motor musí dávat do rámu pořádné rázy, akcelerace, brzdění motorem...

nápad, jak mohlo k poškození dojít

Oprava byla nasnadě. Je to hliník, takže svařit a přeplátovat. Zhostili se toho profíci ve firmě Altech[1]. Nejtěžší a to doslova bylo dostat torzo motorky na svařovací stůl. Když se pokusili v místě praskliny nad stupačkou vybrousit véčko pro svár, ukázalo se, že v tom místě není tloušťka rámu ani dva milimetry. A přitom to zvenku vypadá tak bytelně. Zajímalo by mě jak jsou na tom různé ročníky V-Stromů.

Výsledek opravy je pěkný. Dlouho se řešilo, jestli přeplátování udělat šikmo nebo rovně. Nakonec bylo rozhodnuto, že s ohledem na tvar praskliny z vnitřní strany, která šla jednoznačně šikmo, tak je lépe mít přeplátování rovně. Kdyby byla prasklina rovná, bylo by lépe mít přeplátovaní šikmé.

K čemu je ta jemná mřížka z vnitřní strany? Svářeč si myslí, že je tady pro zpevnění! odlitku, aby tam bylo víc materiálu, proto nebylo možné zevnitř plátovat, mřížka by se musela odbrousit a tím by došlo ještě k většímu ztenčení. Vyjádření profesionála – ta mřížka na odlitku tam není kvůli zpevnění odlitku, ale má souvislost s eliminací vzniku bublin a kazů z vnitřní strany odlitku při lití.. Je to standardní postup při odlévání výrobků z hliníkových slitin...[2]

Když už je motorka rozebraná a na svařovacím stole, pro jistotu se udělalo zpevnění i na pravé, zatím nepoškozené straně. Nerad bych, za měsíc nebo za dva, akci zbytečně opakoval, kdyby rám povolil i na pravé straně. Alespoň to na STK bude vypadat symetricky a jako zámysl konstruktérů ze Suzuki.

Takže hotovo. Problém snad byl vyřešen. Mám si kontrolovat, zda při provozu nebude docházet k prasklinám nad sváry přeplátování. Nemělo by. Kéž by nedocházelo, spřádám větu přací; protože v místě uložení kyvné vidlice je už materiál rámu mocnější. Zbývá stříknout do černého matu a nikto nič nezpozná – jako při použití Servilu[3].

Víc fotek viz.[4].

přidáno 7. 7. 2013: 

Svařený rám funguje a drží. Zatím najeto 4000km. Motokrosové tratě, mikroskoky. Nešetřil jsem to. Jestli to má prasknout, tak čím dřív, tím lépe. Je to bez problémů. Nikde se nelíhne žádná prasklina. Minulý týden jsem špatně odhadl rychlost při nájezdu na lavici a byla to rána z výšky s tvrdým dopadem na obě oka, tlumiče na dorazy a já také. Ale svařenec drží. Uvidíme později.

přidáno 22.7. 2013:

Opravdu považuji za úspěšnou. Najeto od opravy 6000km. I po náročném enduro tréninku[4] je vše bez jakýchkoli změn. A že těch skoků bylo nepočítaně.

Klíč na kyvnou vidlici V-Strom

V servisním návodu je na straně 326[2] napsáno k sundání kyvné vidlice – použijte nástroj Suzuki 09940-14940 Takový klíč nemám a koupím si ho nejdřív, až budu kyvku na Stromu sundávát, hm, třeba po páté. A vlastně ani to ne, protože stojí aspoň třicet éč€k.

Pro sundání motoru je potřeba podobný klíč, ale jiného rozměru.
Zdroj, kde byly rozměry nalezeny viz. [3].

rozměry pro kyvnou vidlici – rozměry pro sundání motoru

Jelen Amos Komenský králem Majálesu

Článek ve Slováckém deníku[1].
Fotogalerie[2].
Z masivní letákové kampaně[3].

Vítanie jari

Setkání přátel českého a slovenského serveru Cenduro[1] ve Slovenském ráji. Předpovědi na ten víkend byly snad horší než špatné, déšť, chladno a znovu déšť – vyděsilo nás to natolik, že jsme i stan zabalili dovnitř do kufrů, aby nebyl mokrý dřív, než ho na místě postavíme. 

[fotky] trasa tam [2] vyjížďka [3][4] 

Možnosti kudy jet z Uherského Brodu do Levoče se různí. Den před odjezdem jsem si všiml na fóru příspěvku od uživatele KOV ze Zlína, že navrhl trasu[5] přes Oravu, kousek přes Polsko a přijet do Tater ze severu s Gerlachovským štítem po pravé ruce. Bylo inspirativní a krásné, zatáček nepočítaně a o to víc jsme si šestihodinou cestu užili, že poprvé od ledna máme Stroma obutého na silničních pneu. Do rekreačního zařízení Levočská Dolina[6] jsme dorazili s osmou hodinou večerní, místo pro stany rozlehlé, travička posečená na krátko jako vlasy rekruta Navy SEALs. Věru pěkné místo, které bych doporučil turistům všeho druhu. Kdo pohrdl pohodlným převalováním se pod stanem, mohl využit ubytování v chatkách nebo penzionu. 

Setkání tohoto druhu je vždy příjemné – výměna zkušeností, přátelská družba v tomto případě mezinárodní, zajímavá večerní promítání s povídáním z cest (zkráceně zcestné řeči), prezentace jídla AdventureMenu[7] a zázračných nepromokavých a zároveň propustných ponožek Sealskinz[8].

Ranní probuzení bylo snad nejlepší vůbec, posadím se, rozepnu stan a první co vidím je, že Afrika není černá, ale červeno modrá. A je nádherná. Hned bylo jasné, že to bude pěkný den.

Na sobotní vyjížďku jsme měli vytvořit týmy po třech až pěti motorkách. Tak jsme pod pracovním názvem týmu „trhlí mopeďáci“ na počest filmu Freebird[11] vyrazili v počtu dvou motorek – my na Stromu a kolega John na Africe. Pro srovnání, ve vítězném slovenském týmu bylo motorek patnáct.

Byl to výlet navigačně orientační, itinerář podrobný, úkoly po cestě byly místy nelehké. Zjistit rozlohu Spišského hradu[9] znamenalo na hrad vyjít, půjčit si audioprůvodce, projít hradem a u zastavení čtvrtého jsme se dozvěděli, že rozloha hradu je 4,16ha. Stejně jsme neodolali a prošli si hrad celý včetně vycházky na věž, kde jsou průchody úzké tak, že my se širokými rameny a útlými pasy musíme jít bokem a opravdu vnadné dámy nemají šanci projít vůbec. Stisknutí červeného tlačítka na audioprůvodci vždy způsobilo pověst nebo legendu a že jich tam mají. Zvlášť výživné bylo povídání o cikánském patentu.

Zajímavý byl úkol u pramene Sivá brada[10], kde jsme měli odpovědět na otázku, jaký plyn jest v pramenu rozpuštěn. Bohužel jsme zašli ke špatnému prameni, Sivá brada si pobublává v jezírku sycená přírodním oxidem uhličitým, je krásná, ale není pitná. Místo toho jsme zamířili k pramenu s nálevkou a frontou lidí s lahvemi, od Sivé brady snad jen sto metrů. Voda pitná, místní název „vajcovka“ a rozpuštěný plyn je sirovodík. Tak jsme ochutnali a zapsali špatnou odpověď.
Velká část trasy vedla gotickou cestou[11], takže kvalitní architektury jsme si užili dost a já to měl navíc s odborným komentářem v interkomu, heč.

Večerní vyhodnocení bylo zábavné. Lidé , kteří přijeli z největší dálky to měli 590, 800 a 2700 kilometrů! Všechny rozesmála cena pro „majitele méněcenných strojů,“ což byly silniční stroje Honda CBR RR a Yamaha Fazer, které celou vyjížďku po asfaltu bez problémů absolvovali. Však se také říká, že na Slovensku mají cesty na jedničku; nesmíte ale zařadit vyšší rychlostní stupeň. A že to byly po cestě díry, pro samé výtluky nezbylo místo pro silnici. Ocenění též dostaly dvě odvážné řidičky, které se zúčastnily a byly dokonce ve vítězném týmu.

Díky organizátorům za kvalitně připravenou akci, výběr místa byl zvolený výborně, itinerář byl přesný a cesta vedla opravdu pěknými serpentinami, bylo kde zastavit i čím se kochat. 

Fotky a videa z jiných zdrojů viz.[12].
Levoča je opravdu pěkné historické město. Socha Ľudovíta Štúra, který když opilý překládal z maďarštiny do češtiny vlastně omylem vynalezl slovenštinu je impozantní a bílá. Náměstí a spousta dalších míst názvem odkazuje na mistra Pavla[13], mistra levočského oltáře a Chrám Sv. Jakuba[14] stojí za zastavení i pro nevěřící, i když omša vo slovenčině bola krásna.
Po cestě zpět jsme dostihli déšť u Litovského Mikuláša, navlékli nepromoky a v dešti zůstali až domů. Škoda, že jsem si nekoupil ony zázračné ponožky, které byly se slevou nabízeny na prezentaci, mohl jsem přijet s nohama v suchu.

Velké prádlo

[fotky]

Někde z posledních offroad výletů jsem přivezl prasklinu v podsedlovém plastu. Všimli jsme si toho o víkendu na TT, kdy po sundání sedla plaval kompresor, měřič tlaku a ostatní krámy v blátě. Takže byla nutná oprava, vyřešilo se to nanýtováním tenkého hliníkového plechu. Při sundávání levé části přední kapotáže se objevil ulomený vnitřní držák; přesně vím, kde se to stalo; když na RMB ležel Strom v roklince aspoň dvacet minut na boku[1]. V airboxu byl olej – buď jsem při doplňování oleje přelil a nebo tam natekl, když Strom ležel na boku; ještě to musím ověřit. Když už bylo nutné Stroma odstrojit, udělal jsem pořádné odbahnění – vyčištění všech brzdových pístků a brzdičů, rozebrání a namazání přepákování, vyčištění vzduchové filtru a následně i odstranění oleje z airboxu. 

Přezuto na silničních pneu (vzadu Heidenau Scout K60 z minulého roku na dojetí, vpředu Continental ContiEscape), nasazeno řetězové kolečko s patnácti zuby[2] a připraveno na silniční výlety.