Tatiana za volantem

Kdo to říkal, že holka nemůže řídit „ferari“ od Fiatu?

Památné stromy v Želechovicích nad Dřevnicí

[mapa] GPS: 49°11'12.842"N, 17°44'15.424"E
Tento památný strom – Vidovský dub – stojí před zákazem vjezdu do oblasti „Pasek.“

[mapa] GPS: 49°11'27.980"N, 17°44'3.956"E

Druhý památný strom v Želechovicích – Hašpicova lípa – stojí na oploceném dvorku, poblíž nebyl nikdo, kdo by umožnil vjezd.  Zatím.

U obce Zamachy, okr. Mladá Boleslav

[mapa] GPS 50°22'56.295"N, 14°42'57.427"E

R.B.M. 2013

[fotky]

Tam, kde možná někdy v parném létě bude cesta suchá jako troud, je teď opravdové bahniště. A tudy vedla povětšinou trasa. Tedy alespoň ten malý kousek, který se mně podařilo za šest hodin překonat. Třicet tři kilometrů za pět a půl hodiny a bylo to výživné.

Nebylo to o motorce, ale o technice jízdy a ostrém obutí. Místa, která zkušení na Afrikách projeli snadno, měli méně zkušení problémy překonat, byť jeli na LC4.
Taky bych tento článek mohl nazvat – první jarní rally z pohledu nejslabšího účastníka.

V roklince jsem se zasekal úplně nejvíc, na každém kmenu jsem zůstal viset. Někde, protože jsem s sebou omylem vezl centrální stojan, jinde zas protože byl kmen prostě velký. Obtížnější kousky pro mě vyžadovaly spolupráci ve dvou lidech. Když už před námi bylo přes čtyřicet lidí, byla cesta pořádně vymletá. Motorku jsem neplánovaně položil asi pětkrát a plánovaně pak nepočítaně – přijet k překážce, položit na bok, vzít za zadní kolo a posunout o kousek nahoru, pak přední kolo, zadní kolo atd. zvednou motorku, překonat překážku. Bylo to zábavné a vyčerpávající zároveň.

Někde bylo lepší nanosit si ploché kameny, aby se to dalo přejet.

Pak jsem položil motorku tak, že jsem s ní nedokázal ani hnout. Ležela aspoň patnáct minut než jel kolem dobrák, který mně ji pomohl zvednout a odjel. Pak jsem pro jistotu počkal dalších patnáct minut, ať nateče všechno tam kam má a dalo se pokračovat.

Do té roklinky snad nechodí ani turisté pěšky a možná i fanatičtí mykologové tam chodí pouze s lanem a ve dvou.

Bohužel došlo i k nějakým zraněním – jedna zlomená klíční kost, nějaká ta pochroumaná noha nebo koleno.

Něco utrpěly i motorky – jeden jezdec na Kawě – napřed mu odešla zadní brzda a při ostřejším sjezdu na to zapomněl a pak vyskakoval z rozjeté motorky do křoví, pak mu kdesi před cílem spadl řetěz a namotal se tak, že nešlo dělat nic. Posledních pět kilometrů ho táhli na kurtně a to měl našlápnuto na vítězství.

Nějaké ty rozbité plasty, jeden chladič probodlý větví, jedna usmažená spojka, nějaké rozbité nádrže a jedna KTM komplet utopená.
Náš Stromek obstál skvěle, taky je dobře oblečený na takové výlety. Naprosto beze škod – zrcátka jsem nesklopil, tak jsem o levé přišel, nerozbilo se, jenom se vyskočilo z uložení. Zadní blatník drží, ale v místě sváru[1] povolil, asi mu nesvědčily ty vánoční stromky, co jsem s sebou vezl. A možná přibylo pár šrámů na kulaté schránce vzadu.
Celkem celou trasu projelo asi dvacet lidí z padesáti. Bylo to bahnité a místy bych nevěřil, že něco takové lze projet na motorce, na jakékoli. O Stromu nemluvě. 

Mám se ještě moc co učit.
Vyhrál borec na Africe, zajel celých sto šedesát kilometrů za pět a půl hodiny, za stejnou dobu jsem zdolal slabou pětinu trasy. Druhá byla taky Afrika a třetí přijel třicet let starý boxer BMW.
Bylo to úplně supéér. Sice kvůli mně nemuseli najíždět 160km, když jsem v čase nejrychlejšího stihl jenom malý kousek. Já totiž jezdím zatím jako šnek.

Díky pořadatelům za skvělé zajištění a teplé bydlení. Také díky všem, kteří mně pomohli pokousat se roklinkou. Už se těším na další ročník.
[trasa1][trasa2] offroadu (heslo je jméno vítěze malými písmeny)

Pozvánka na vernisáž - Ano v bílém?

Přijďte se podívat na Ano v bílém viz.[1]
Vernisáž 19.4.2013 v 17h.

přidáno 22.4.2013
Zpráva a fotografie z vernisáže [2]

pozn. autorka obou videospotů je Maruška Římovská

přidáno 29.4. 2013
[fotky] z vernisáže 

Červený k červeným

Myslím, že by podobná auta by měla parkovat vždy spolu.

Příprava na první jarní rallye

Do roadbooku „malý Čížek“[1] se s rezervou vešlo sedm délek papíru A3, šířka 104mm. Reálná namotaná délka 257cm při gramáži papíru 90g/m². V případě použití kvalitního pauzovacího papíru o menší gramáži 75g/m², dalo by se namotat výrazně víc. Itinerář přišel jako 14×A4, proběhla konverze do PDF, převedení každé stránky do obrázku, ořez, seskládání na šířku 104mm a tisk na A3, aby bylo co nejméně spojů. Zpracování na pár minut. Pak nařezat pásky a slepit tenkou izolepou pouze z horní strany. To už tak rychle nešlo.

Papír má své kouzlo. Je to jako číst knihu nebo číst ebook. Ano, napadlo mě, že bych mohl mít před sebou jakoukoli ebook čtečku vybavenou e-inkem. Něco jako Amazon Kindle, kde je klávesa na otáčení stran. Aby člověk nebyl odkázaný na dotykovou obrazovku v rukavicích. A po stránkách by se v tom bez problémů listovalo. Nebo existuje sofistikované řešení OffroadNAVI[2], které řeší elektronický roadbook.
Ale papír je papír. Je to jako opravdové rallye...