Mazání řetězu

Během loňského a tohoto roku jsem otestoval jsem celkem tři spreje na mazání řetězu.

[Politac] za 150 korun
popis výrobce: je univerzální mazadlo na řetězy, ložiska, závěsy a na všechny podobné mechanické součásti vyžadující tento druh mazání. Voděvzdorný výrobek s velkou adhezí určen zvláště na řetězy a jiné součásti, na něž působí odstředivé síly.

zkušenost: stačí malý deštík a je pryč, řetěz je mastný, lepí se na něj všechno svinstvo. Na Čezetu nebo kolo ideální.

[Castrol OR] za 300 korun
popis výrobce: Vysoce účinné syntetické mazivo ve spreji na řetězy motocyklů s kroužky O a X i bez nich, vhodné pro používání na silnicích i v terénu. Zajišťuje vynikající ochranu proti opotřebení, jeho vysoká přilnavost zabezpečuje odolnost vůči odstřeďování. Chrání před korozí a je odolný vůči vodě. 

zkušenost: vydrží déšť, je na řetězu i po dešti, určitě vydrží pět set kilometrů. Na řetězu udělá lepkavý film, na který se lepí veškeré nečistoty. Na silniční motorku skvělý, ale po první polní cestě se řetěz olepený.

[Bel-ray super chain lube] za 400 korun
popis výrobce: Excelentní mazací schopnosti, snižuje tření, vhodné použít za deště, bláta... Rovnoměrně se nastříká a vytváří kompletní vodovzdornou bariéru, která chrání před rzí a korozí. Chain Lube se nestřepává nezachytává písek a špínu. 

zkušenost: na povrchu řetězu vytvoří bílý povlak, dokud tam povlak je, je řetěz namazaný. Určitě vydrží tisíc kilometrů, povlak není lepkavý, takže i po dirt road projížďkách zůstává řetěz pořád čistý, bílý a bez svinstva. Déšť vydrží bez problémů. Tohle je sprej na řetěz, který mně vyhovuje a zůstanu u něj.
Lepší je už jen [Scottoiler].

a ještě musím potřetí zmínit skvělý článek [Jak pečovat o řetěz]

Ve stínu věží

Páteční odpoledne jsme trávili tvorbou aktivit pro mládež, pod vedením lidí se sdružení Tenebrae Fascarum, kterým projekt zadala naše farnost. U každého za tří kostelů byly připraveny tři hry s výukovou tématikou. Žel, počasí se spiklo proti nám a k mé zvonici dorazili v krutém dešti už jenom tři mládežníci.
Hry byly různé, zaujal balancovík - deska s dírami, čtyři lidé, každý drží jednu stranu a v časovém limitu musí dokutálet do kostela co největší množství oveček, přitom se vyhnout nástrahám jako jsou hospody a internet. Též lego kostel byl příjemný a hlavy lego pirátů coby sochy Petra a Pavla v portálu kostela byly úžasné.
Kuba s Chipem dohlíželi na hru, kdy ve čtyřech minutách musí děti sbírat puzzle s písmeny a složit z nich své jméno. První dvě minuty jim do uší hraje metal a jsou rušeny zmatkem okolí a další dvě minuty mají klid. Jeden chlapec přinesl 4x písmeno N a tipovalo se, jak se může jmenovat, až později se zjistlo, že nepochopil zadání a snažil se donést písmenek co nejvíce.
Tak zase příště. Ať žije ŠKAUTF - spolupráce subjektů Skaut (Středisko Junáku), ŠKUB (Šermířský klub Uherský Brod) a Tenebrae Fascarum.

Není tříválec jako tříválec

Neodolal jsem a musel jsem fotit, je nádherný. Zvuk jsem neslyšel, ale provedení skvělé, měl jsem choutky požádat jestli by mně ho nezapnuli, snad někdy příště. Škoda, že je to jen kompresor.

[co se děje uvnitř]

Pasování prvňáků na čtenáře

Akce [knihovny Františka Kožíka] pro prvňáky, aneb dobrý způsob jak získat nové dušičky do dětské knihovny. Poté co dokázali, že umí opravdu číst a složili čtenářský slib byli slavnostně pasováni.

Tak nám odtáhli Felicii, paní Müllerová

Bylo nebylo vzniklo v Brně u právnické fakulty a knihovny akademie věd placené parkoviště, je prý pekelně drahé a ač všude kolem stojí auta, tak parkoviště je prakticky pořád prázdné. A protože parkoviště provozuje město, tak v okolí krouží městská policie a odtahový vůz a číhají na chybaře.
Zaparkovali jsme na místě [1], kde vždycky parkuje služební auto NULK a zatím žádný problém nebyl. Půl dne jsem strávil na AV a když jsme s kolegou vylezli před budovu s hromadou krámů jako stolní počítač, obrovská krabici se skenerem, monitor, notebook... a vidíme, že auto nevidíme. Že by ho někdo ukradl mě ani nenapadlo, naše pracovní, nákladní a kvetoucí auto? Hlavně chyběla všechna auta, která v té ulici parkovala. Volal jsem 156 městskou policii a prý naše auto nemají a mám volat 158, než jsem se dovolal, jel kolem znovu odtahový vůz a sdělili mně, že auto bylo odtaženo a je k vyzvednutí na parkovišti na malé americe.
Naštěsti kolega je studentem práv a tak jsme nechali na jeho průkazku všechny krámy u nich na fakultě a jeli šalinó pod Petrov na odtahové parkoviště, kde auto opravdu stálo.
Pokuta byla vyměřena na pět set korun (z maxima dvou tisíc) za parkování v místě, kde nezůstal tři metry volný pruh, to by šlo. Ale odtah plus skladování auta v Brně stojí 1920 korun. Fuj. Příště zaparkuju na pekelně drahém parkovišti, takhle drahé opravdu nebude ani celodenní stání na něm.

takto to asi probíhalo, myslím

Vystoupení v Olešnici

V Olešnici slavil [Orel 100 let], akce byla spojena s farním dnem a naši skupinu přizvali coby odpolední program pro děti. Z původně plánovaných dvou vystoupení bylo tříhodinové pásmo, diváci byli nadšení a děti v publiku, ve věku od pěti do šedesáti let, s námi vydrželi celou dobu.
Chip prohlásil, že buď jede on nebo sud. Nakonec jel sud a Chip to komentoval tak, že vezeme tolik rekvizit, že budou hrát místo něj. A tak se taky stalo. Na zahradě orlovny jsme rozbili stan a vyhřezli.

Bylo velmi povzbudivé, že olešničtí, navzdory bouřkovým předpovědím, vymodlili náherně slunečný den.
[fotky] na webu farnosti Olešnice

Pernštejn, Zubštejn, mrtvé město etc

V sobotu dopoledne jsme vyrazili směr Olešnice, ubytovali na Lomu a vyrazili po okolí. Podle Nokia navigace, nejkratší cestou včetně nezpevněných cest. Bylo to dobrodružné a stálo to za to.
Nejprve na [státní hrad Perštejn], kde jsme absolvovali prohlídku. Z ní snad stojí za zmínku kříženec bažanta a slepice a taky poslední vlk, který vypadal jako prvotřídní vlkodlak.

poslední vlk

Pak jsme pokračovali na [zříceninu Zubštejna]. Je to u [obce Pivonice], první paní se ptáme - dá se dojet na hrad? A že dá, mávla rukou do lesa a řekla, že první cesta vlevo vede na hrad. A taky že ano. Bylo to lesem, cesta jako koryto vyschlého potoka, kořeny, kameny, klouzající jehličí a místy nepříjemný boční náklon. Zastavit znamenalo spadnout, tak jsme to vyhrnuli až nahoru. Ještě, že jsem v knize Offroad - technika jízdy vyčetl, že prokluzováním spojky se dá řešit ztrála přilnavosti.

Zubštejn, opravený a krásný

Hrdinně jsme vyjeli u hradu, slezli z motorky a záhy vedle nás parkovali dvě civilní naleštěné oktávky - takže cesta na hrad vede. A pohodlná! Připadal jsem si jako, hm, jelito. A třeba tady mají jelita sraz, alespoň jsem první.
Po cestě do Letovic jsme navštívili louku, kde jsme se před čtrnácti dny fotili s Karlosem [uprostřed pampelišek].

V Letovicích je keltské hradiště. Navigační tabule nové, hradiště mrtvé, depresivní opuštěné. O konci skanzenu se zmiňuje [článek] v Blanenském deníku. Jak osada žila je pořád na jejich webu [ISARNO].

[víc fotek]