Podzimní den jako vymalovaný, zlátnoucí listí romanticky ukrývá nastražené slizké kořeny a kameny, zbytky sluníčka svítí vždy přímo do očí a my jsme s chutí vyrazili. Ne, jako potrati, ale po trati!
Díky všem, kteří mně pomohli z bláta do louže. Jelo se v ní o hodně líp. Se svým V-Stromem jsem opět infiltroval oranžovou skupinu Lobotomie – KTM 640, 690, 2×990, Husqvarna 710 a V-Strom. Ony opravdu asi mají srovnatelné stroje jezdit spolu. Tentokrát jsem podcenil obutí a zbytek ostré zadní gumy jsem nechal někde na asfaltu po cestě na začátek trati. Jak rostou zkušenosti jezdců, tak s námi roste každoročně o dvě úrovně i náročnosti tratě. Takže opět byl Krocan nad těsně moje síly.
Jeden stroj neměl úplně cajk elektriku a měl s ní stejný problém i minule. A tak si brumlám do vousů, že si to jako nedá do pořádku a říkám si, jak já se svojí LiOn baterkou jsem na tom skvěle. Ještě ráno jsem kontroloval, že je zcela nabitá, před očima mám stav palubního napětí neustále. A po krátké pauze, stisknu startér a nic se nestalo. Baterka vybitá – ventilátor odsál potřebné volty. Pokorně jsem startoval přes kabely. A dál jsem s porouchanou KTMkou jen soucítil.
Mít tuhle trasu jako navigační rallye, jsem na ní ještě teď a musel by mě někdo s traktorem přijet vytáhnout. Místy mně to připomnělo blátivá RBMka [1][2]. S radostí jsem si zase sáhl na dno a těším se na další jarní setkání.
