 |
| poslední vylíhlé Celebě - Jan Ledašil |
Ještě v Brně jsme zastihli Celeba montujícího zahradní domeček pro děti, nepomohli jsme, ale o to víc jsme ho zdrželi. V Březině jsme zase přepadli Vitáska s Ohavou, oba v monterkách byli právě přihotoveni začít řezat první zásobu dřeva na zimu - jak nás rádi viděli a o co víc se jim chtělo do práce, když jsme je seznámili s tím, co děláme my a kam zrovinka jedeme - začínám chápat význam sousloví EASY RIDERS. Po cestě jsme podjeli mocná kotvící lana vysílače Kojál [1], pak na nás mávala lopatkami větrná elektrárna Lipice [2] a Ťuf do interkomu hlásí - větrný mlýn na pravoboku - to není větrný mlýn, ale nějaké stavení s věžičkou - kdo by si na statku stavil věžičku, to je větřák... a byl [3].
Kde se vzala, tu se vzala směrovka hlásající Šternberk 1km. Dejv Templář s chotí nás ochotně potkal na parkovišti u nového Tesca, kde jsme spolu poobědvali. My seděli a jedli na asfaltu, oni stáli, dívali se a nevěděli co jim přijde nepatřičné...
Přes Křtiny s barokním kostelem [4], Svatý Kopeček s bazilikou [5], ve Velkém Újezdě jsme marně pátrali po nějaké šermířské akci a pak v Dolním Újezdě dočasný cíl naší cesty konečně našli.
Motorky jsem zaparkovali ve dvoře zájezdního hostince, po nezbytném překostýmování jsme zbytek dne strávili na hřišti ve dvoře hostince, s výhledem na zelené louky. Zahradní restaurace plná diváků a zvědavců, hřiště kde se šermovalo, vystupovalo, střílelo, pasovalo, ohňovalo a tančilo a z druhé strany pod širým nebem obrovský stůl do Ú se svatební hostinou, ženichem, nevěstou, rodinami, šermíři a nevěstkami.
 |
| Snoubenci? Ne, již manželé |
Z vystoupení se bylo na co dívat - Kocour se svými dělostřelci střílí z originálů moždířů, turnaj ve volném šermu proběhl téměř bez zranění, snoubenci se vzali, svatebčané byli z počátku ostražití a s časem více hovorní. Lasička zvládla rozpačité vystoupení gotiky, lepší šerm španělský a téměř bezchybnou ohňovku.
Pěkné to bylo. Nechť Bůh snoubencům žehná, neb on byl jediný, kdo ke svatbě nebyl explicitně přizván.
