Z Oradea zpátky domů

Vstávali jsme v deset a v jedenáct dopoledne vyrazili k domovu. V Oradea [1] jsme něco málo posnídali a nakoupili a přes Debrecen [2] pokračovali Maďarskem mimo dálnici na Miskolc a pak přes Slovensko. Dědiny před Rimavkou Sobotou byli jako vystřižené z Rumunska.
Poprvé jsme oblékali nepromoky někde po cestě v Maďarsku a podruhé před Zvolenem. Bude potřeba vyřešil ochranu navigace v mobilu před deštěm, když se jede nad 60km/h tak čelní štítek bez problémů déšť odkloní, ale ve městě na semaforech jsme museli improvizovat a elektroniku zabalit do igelitu.
Rumuni přejí Drum Bun! Tedy "šťastnou cestu" a ta se nám povedla.
Domů jsme dorazili v jedenáct večer.

[cesta] [fotky]

info:
Celkem jsme najeli 3200 kilometrů (znamená to po cestě dvakrát údržbu řetězu)
Průměrná spotřeba 4,3 litru.
Na cestě jsme byli šest dní a z toho jeden jsme strávili prohlídkou Bukurešti.

Drákulův hrad Bran, Brašov, Shigišoara

Rozloučeni se Zdenálem a Lucií si dopřáváme kolem desáté hodiny ranní kávu a snídani v shopping centru Carefour v Bukurešti. Pokračujeme směrem k vesničce Bran, kde stojí hrad patřící rodu řečených Drákulů (podle draka v erbu). Po cestě je hodně kolon a dopravních kolapsů, autem bychom to nezvládli vůbec, ale takto se buď zprava nebo zleva pořád stabilně prokousáme dál. Nejdelší kolona měla asi 20km. Projíždíme lázeňské město Sinai, jsme v Transylvánii, což je, jak mě po interkomu zdatně informuje Saša, část Sedmihradska a znamená to něco jako "hodně lesů." Celá tato oblast je docela bohatá a byla vystavěná německými, rakouskými a maďarskými protestanty, co sem odcházeli v období reformace.
Hrad Bran je krásný [1], chvílemi vypadal jako Kokoří a chvílemi jako Buchlov. Prohlídka je individuální bez průvodce od místnosti k místnosti a celá je situovaná tak, že vchodem do hradu neustále proudí lidé, ale žádní nevycházejí ven. Saša konečně vybrala suvenýr pro Ábi a FFF - chtěli něco typického a zárověň netradičního - tak máme v boxu dudy, z pěkné pravé kozičky.
Brašov je historický a ve stavu jako naše města na sklonku první republiky [2]. Původně to mělo být hlavní město Rumunska, ale protože bylo postaveno Němci, tak musela být ideologicky vybrána rumunská osada - to jsou další a další informace co prosakují z Ťufíčka. Ještě, že toho "průvodce" co nám naservírovala Lucie poctivě četla. [cesta Bran, Brašov]

Nejlepší z dnešního dne bylo středověké město Shigišoara, naprosto zachovalé. [cesta Brašov-Sighišoara]
Dorazili jsme až hodně pozdě k večeru, město si prošli. [3].

Pak jsme vyrazili na noční přesun co nejdál směrem Cluj-Napoca a Oradea, venku 18 stupňů, dobře oblečení se zimní verzí motorukavic a vyhřívanými gripy cesta slušně ubíhala, zvládli jsme ještě asi 190km, než jsme začali hledat místo k odpočinku a zastanovali. [cesta]
Do Oradea nám chybí asi 100km, tam chceme být dopoledne a pak směrem Debrecen a zcela mimo dálnice okreskama přes Maďarsko k domovu.
Pomalu nám to tady končí, ale naštěstí nám zbývá ještě velký kus Rumunska ke zkoumání na příště. Domů chceme přijet buď v sobotu večer nebo až v neděli, podle počasí a situace dopravní a nálady naší cestovní.

[další fotky]

K moři a zpět aneb co se stane, když nestihnete trajekt

Z Bukurešti vyjíždíme už v 9h ráno. Po okruhu co mu říkají "ring" na dálnici na Constance. Dálnice je ze začátku betonová, pak asfaltová, není úplně rovná, takže při 170km/h si připadáme jako na crosové roletě. Zdenál nám vysvětlil, že policisté jsou pouze před sjezdy a na benzinkácha dál se neodvažují. Při 160km/h na tachometru Saša přidává v modlení do tempa, při 180 už jenom vzkázala, ať se modlím taky, že to sama neutahne.Takže se držíme pod touto rychlostí. Byli jsme na cestě jediná motorka. (reálně jsem nejeli víc jak sto šedesát)

Po cestě do Constance, před mosty přes Dunaj [1]se platí mýtné, chtěli za motorku 5 RON (35Kč). Správně jsem měl napsat - před brutálně obludně obrovskými železnými mosty na pilířích jako paneláky...
Kousek před Constance nám dochází baterka ve foťáku a začíná poprchat, tak zastavujeme na oběd.
Intercom funguje skvěle a Saša říkala, že kdybychom si vzali s sebou kancionál, mohli jsme si po cestě i zpívat.

Po cestě do Constante docela pršelo, začali jsme návštěvou dlouhého mola/vlnolamu pod chemičkou, pak přes Mamaia - to je čtvrť v Constance plná hotelů - ke starému kasínu. Je na něm napsáno "dočasně mimo provoz." [2] Chtěli jsme do Constinešti na pláž, je tam vidět potopená loď [3], ale před vjezdem do areálu pláže byla závora a pán - zvedač závor - nebyl svolný nás tam na morotce pustit.
Navštívili jsme pláž v hippie vesničce Vama Veche [4], smočil jsem nohy v moři, ale boty jsem nesundal.
[cesta]

 Pak jsme jeli chudým venkovem, nezpevněné cesty jsme raději vynechali a i ty zpevněné byli hodně nepěkné a několik desítek kilometrů jsme jeli i po starých dobrých žulových kostkách. Plánovali jsme dojet do Calaraše a pak zpátky do Bukurešti. To bylo ale překvapení, když mně navigace hlásila "za 180m najeďte na loď". Přijeli jsme ke Calaraši [5]  ze strany od obce Ostrov, která tvoří s Calaraš dvojměstí a spojení je výhradně trajektem. Důležité - přijeli jsme 21:32 a poslední trajekt odjel před půl hodinou, další pojede až v pět ráno. Na parkovišti před vjezdem na trajekt byla spousta aut, náklaďáků a lidí a veselili se a vypadalo to, že jim vůbec nevadí, že jim to jede až za sedm hodin. Nám tedy ano.
[cesta]

Poradili nám, že máme jet po bulharské straně do města Rusé [6], asi 130km a tam je most a do Bukurešti kousek. Jak nám poradili, tak se také stalo.
[cesta]
Cílový čas půl druhé v noci. Stálo to za to, krom potopené lodi u pobřeží jsme viděli všechno co jsme chtěli a návdavkem ještě dostali noční projížďku Bulharskem.
Celkem jsme dnes najeli 687 kilometrů.

Ještě jsme nezmínili, že jsme v časová zóně GMT+3:00 je tady o hodinu víc než u nás doma, takže se při plánování schůzek podobám Ježkovi, který chodí všude o třicet minut dříve.

[další fotky]

Na "skůtru" po Bukurešti

mají tady most jako u nás v Brodě

Všechny motorky v Bukurešti se používají jako skůtry, takže je běžné, že na supersportu jede chlapík jenom v kraťasech a tričku, podobně jsme na tom byli i my - vyjeli jsme si jenom na lehko, kufry jsme nechali na bytě, nechali si jenom topcase a popojížděli po městě od jedné zajímavosti ke druhé. Nokia navigace je chytrá a ví, kde jsou muzea, kostely a kde co jiného - a to všechno offline.
Kostely místní, pravoslavné jsou pěkné a klimatizované. Čaučeskův palác je velký a divný. Paneláky kolem hlavních tříd pěkné, jenom místo truhlíků na květiny používají naležato položené uřizlé lahve PET. Mají tady "moře", nad Bukureštní je obrovská přehrada postavená tak, že kdyby praskla, tak je celé město pod vodou - byla stavěná jako důkaz toho, že to zvládnou.
Beton, beton, beton, ale pěkný a tvarovaný, většina paneláků mají nahoře odlité betonové funkcionalistické ozdůbky. Podle Saši dokázali Rumuni do betonu přidat něco, že ten beton žije, chytá řasu a praská, stejně jako pískovec. Proto je to uvěřitelné a pěkné. Mimo centrum je jsou skládky, vyhozené orezlé mrtvé vlakové soupravy a spousta dalších nepotřebných věcí.
Doprava ve městě je akční a to doslova, aut jezdí vedle sebe víc než je pruhů na cestě, všichni troubí a jedou opravdu co to jde. Mají tady metro, busy, trolejbusy i šmirgle. Velmi rychle jsme zapadli.
Nejvíc bylo asi 40 stupňů.

Cože, další muzeum? Už ne!

Prolezli jsme místní muzea, s kartami [ICOM] je to moc pohodlné. V Národním muzeu mají výstavu rumunských muzeí, fotky expozic a ukázka několika předmětů, moc pěkný přehled. Když lapidárium, tak největší kámen je velký jako dům. Když muzeum národní kultury, tak je v něm v iteriéru postavený dřevěný kostel, obytný dům i větrný mlýn.

Už se těšíme dál k moři, je tam postavená v zálivu velká chemička a tu bychom měli určitě vidět - podle Zdenála, je to skalní příznivec cyberpunku.

[další fotky] [projížďka Bukureští]

Přes Fagaraš do Bukurešti

Nejlepší z dnešní cesty byla transfagarašská dálnice, nekonečné množtví zatáček, stoupání, pár tunelů a dole pak velká přehrada. Zkuste si taky kousek viz. [1].
Do Bukurešti jsme dorazili o půl desáté večer, navigace nás bezchybně dovedla až před dům, kde bydlí Zdenál a Lucie [2]. Již jsme ubytovaní, Lucie nás nakrmila a hotovíme se ke spánku. Psal jsem, že nejlepší z dnešní cesty byla transfagaraš - ano ale - nejlepší z celého výletu byla večerní sprcha! Opravdu.
Zítřek je odpočinkový den, prozkoumáme Bukurešť a zkusíme naplánovat kam se vydáme dál - asi k moři. Istanbul s návratem v neděli v poledne nestihneme, a to je to "jenom" 600 kilometrů.

[další fotky][cesta]

Dopoledne do Sibiu

Nocleh bez problémů, jenom nás v noci navštívil místní pes Blafůň Ochčiroh. Ráno šla Sašenka za potřebou do lesíka, kously se jí háčky od bot, tak musela dohopkat a dřepla si místo do kapradí přímo do mladých kopřiv a v hlavě jí běželo: z motorky má zadek být otlačený, ale že by to mělo pálit...
Do stanu se přesně vejdeme, dva nocležníci, tři kufry a dvě přilbičky. Ráno jsme uvařili=Saša uvařila nějaké instantní těstoviny, kávu a vyrazili jsme, na první ÖMW benzince jsme nabrali vodu a vykonali hyenu.
Teď jsme v Sibiu [1], motorka je zamčená na parkovišti, přilby jsme připnuli řetězem, tak můžeme jít na lehko. Podle Ovi Map procházíme turistické cíle, katedrála, hřbitov a trácí takové to turistické dopoledne. Wifi tady mají kolem hotelů na zahrádkách, nealko pivo (fara alcool) je lepší jak u nás. Tešíme se na transfagaraš.
[cesta k Sibiu][náměstí]

Z Brodu do Sibiu

Během cesty se nic zvláštního nestalo. Kurděje jsme nedostali. Přes Maďarsko po dálnicích, známka pro moto stojí v brodské směnárně 85 korun na čtyři dny, boční kufry mají povoleno maximální rychlost 120km/h a toho jsme se drželi. Po dálnici jsme nejeli rychleji než sto čtyřicet. Maďarské dálnice jsou jako nové a nebyly ucpané.
Strávili jsme celý den v sedle a po ujetí 600km Saša prohlásila, že jí to připadá jako bychom ujeli teprve šedesát. Sezení pohodlné, po třech hodinách jízdy už tuhnou kolena, takže zastávka co dvě až tři hodiny je tak akorát. Stabilní rychlost 120, na šestku, šest tisíc otáček, spotřeba asi 5.5 litru.
Navigace Nokia Ovi mapy bezchybná, mapy aktuální. Pasy jsme vytáhli jen při vjezdu do Rumunska, nahlédli a poslali nás dál. Při vjezdu do Rumunska se platí za použití cest, motorky neplatí. Opušťením Maďrska jsme zpomalili, hlavní tah na Bukurešť je obousměrná komunikace, takže úplně normální cesta. V obcích je 50, někde 40 nebo 30. Když v obci jedu 70, předjíždí nás kamiony. Nikdo tady omezení neřeší, v obci 70-80, mimo obec je povolených 100. Díky tomu tady nejsou obchvaty, nejsou potřeba, obce jsou díky nerespektování dopravních omezení dostatečně propustné.
Někdy k večeru jsme byli ve městě Deva, v místním Kaulandu jsme pořídili pečivo a večeři. Prostě jako doma.
Po setmění se cestuje dobře, místní lidé si váží svý životů a každý strýc co jde na pivo je oblečený reflexně, osamělý chodec má na krku blikačku. Vždycky.
K půlnoci jsme zakotvili, jsme asi dvacet kilometrů před Sibiu. Motorka je zaplachotaná a je zamčena ke sloupu řetězem a dvěma kotoučovými zámky. Sáša postavila stan, nafoukli jsme karimatky, dali si zdravotní hlt slivovice na noc a uléháme ke spánku.
Ujeli jsme dneska dost - viz. záznam trasy. Jenom poslední třetina kilometrů v Rumunsku zabrala dvě třetiny času.
Zítra nás čeká prohlídka města Sibiu, jediné krásné po cestě do Bukurešti a transfagašská cesta. Večer bychom měli být u Zdenála a Lucie doma.
[cesta]

Odjezd do Bukurešti

Tak, právě je půl deváté, tedy časné ráno, pro důchodce dopoledne. Odjíždíme, za sedm hodin bychom měli přejet maďarsko-rumunskou hranici a pak nám zbývá ještě 350km k Sibiu, kde chceme nocovat. Dnešek by měl být nejvíce náročný, celý ho strávíme v sedle, máme v plánu ujet 870km. Záznam z trasy pořídíme a jsme zvědaví, zda náš plán nebyl příliš nadsazený.

pozn. pro ty, co chtějí cestu sledovat - zítra si klikněte vpravo nahoře na odkaz [Záznamy posledních tras], měl by tam být vždycky uploadovaný aktuální ujetý kus cesty. Google latitude vypínám, protože potřebuje roamingový internet a já chci mít telefon v offline režimu celou cestu.

Balíme na cestu

Chystáme se do Bukurešti. Náš plán cesty je tady [1] a přes hory pojedeme transfagarašskou cestou viz. [2].

Dnes a včera jsem více méně sbalení na cestu. Místa na věci moc není - něco pod sedlo, pak dva boční kufry a horní topcase. Cílem bylo zabalit všechno vybavení na cestu tak, aby topcase zůstal pokud možno prázdný a nemuseli jsem mít tankvak ani žádné věci zasíťkované kolem kufrů.

pod sedlem: reflexní vesta, lékárnička moto povinná, lékárnička naše (léky proti bodnutí hmyzem, něco na průjem, desinfekce ve spreji a tekutý obvaz), záložní řemínek kožený a gumicuk, sada náhradní elektrická (žárovky a pojistky), originál nářadí k motorce, deci petroleje na čištění řetězu (případně na benzince trocha nafty), hadr, trocha solviny, papírové kapesníky, izolepa, vteřinové lepidlo a EU formulář záznamu o nehodě
boční kufry: stan, dva spacáky, dvě nafukovací karimatky, oblečení pro dva, dva nepromoky, plavky, ručník, plynový vařič, plynová náplň a litrová nádoba na ohřev vody
topcace: zimní rukavice, sprej na řetěz, lanový zámek dlouhý metr osmdesát, dva plecháčky a lžíce, instantní kafe, mapa papírová, hygiena, nabíječka na baterky do foťáku, nabíječka na mobil, čtyři litry vody, nějaké jídlo instatní, nezbytné řízky a chleba a pořád je místo na nějaké drobnosti.

údržba motorky před cestou:  proběhla povinná údržba při 12tis. km [3], v pneu máme ochranu proti defektu [4], řetěz čerstvě promazaný (jedno čištění a mazání bude po cestě), kontrola tlaku v pneu, zvýšení předpružení zadního tlumiče o jednu pozici kvůli kufrům a pro jistotu jsem nechal baterku přes noc nabíjet. A bylo potřeba dotáhnout uložení pravého zrcátka.

Jsme širocí 110cm, takže stejně jako s cestovními brašnam na kawě. Testovací jízda s kufry přes Lopeník a Březovou proběhla bez problémů, Karlos jel za mnou a dohlížel.