Tarija
Ráno balím a když jsem vyzvedával motorku na parkovišti pod tržištěm, tak jsem musel dofouknout přední kolo.
Cesta Tarija směr Potosí je nádherná horská kliklatá cesta s nádherným povrchem. Všude kolem rostou kaktusy a vypadají děsivě. Doufám, že se v noci nehýbou. Po krásných padesáti asfaltových kilometrech odpočuji na nezpevněnou šotolinovou cestu, pokrytou červeným prachem. Offroad 170km horami a výhledy. Krajina se neustále mění. Po cestě je jenom jedno městečko Impora, u kostela seděl strýc, četl si noviny a říkal, že autobus tudy jezdí jednou denně tam a pak další den zpět. Až do města Tupiza.
Tupiza
Široké cesty, veřejné tržiště, náměstí, obrovské ulice. Vede tudy aktuálně nepoužívaná železnice. Mají tu dvě benzinky a pak v širokém okolí už není žádná. Směruju k místám se jmény Barevná laguna, Zelená laguna nebo skalní útvar Árbol de piedra (Strom z kamene).
V plánu bylo 600km offroadu, tedy asi 36litrů benzínu s sebou. Pořídil jsem dva kanystry, sbalil se a protože z předního kola nemám dobrý pocit, chtěl jsem si v servisu kolo sundat a dát dovnitř duši. Strávil jsem s tím aspoň hodinu a postupně navštívil tři pneu servisy, soustružníka a nikdo mě nedokázal pomoct. Tak jsem to aspoň zkusil. Vtipné bylo, že si opakovně mysleli, že jsem z Argentíny.
Z Tupiza vede cesta klikatá, občas v protisměru náklaďák, občas autobus. Nechápu, jak projede, když místy je od vody vnější jízdní pruh pokleslý nebo úplně sesunutý.
Zastavuji na výhledech a kochám se. Do nekonečna se kupící hory, modrá obloha. Konečně jsem potkal lamy, které byly ochotné nechat se fotit. Stály dvě na malém vršku, vyhřívaly se na sluníčku a odmítali z vršku slézt. Přiblížil jsem se docela blízko. Mylím, že finta je v tom, chcípnout motor a jít v helmě se spuštěným slunečním štítem, takže nemohou vidět oči a utéct.
Lamy jsou označené, že někomu konkrétnímu patří. Ptal jsem se majitele lam a říkal, že někdy jeho označené lamy přivedou domů i nějaké lamy neoznačené. Další den už jsou všechny jeho.
Ale když přijdou cizí označené lamy s těmi jeho, tak je nechá spolu a pak si to nějak přeberou. Přeznačit něčí lamu je krádež a to tady nikdo nedělá, lam je tady pro všechny dost.
Pak jsme se bavili o množení lam a úplně jsem nepochopil, jestli se lamy vyrodí samy, nebo jestli jim musí pomáhat.
Po padesáti kilometrech jsem opět musel dofouknout přední kolo. A na 82km jsem trefil nějakou příčnou drážku, přední kolo ušlo a než jsem stál, tak se přední bezdušová pneu svlékla z obou patek a plandala uprostřed.
Blíží se večer. Chvíli jsem se snažil to nějak spravit, ale bez nářadí to nenasadím.
Zvolil jsem tu jedinou správnou možnost. Otočil to zpátky do Tupizy. Je dvacet hodin, slunce zapadlo, měsíc září nebe nad hlavou bez mráčku a v dáli bouřka. Jedu s prázdným předním kolem, jak se říká "po ráfku" ale ta pneu tam je.
Návrat byla ta nejdrsnější a nejlepší enduro škola jakou jsem zažil. Motorka s prázdným předním kolem se nedá řídit. Tedy dá se řídit vlastně jen směrem působící síly zadního kola a pevným úchopem řídítek. Asi jsem se s řídítkami moc prát nemusel, ke konci zjišťuju, že jsem 80km s pneu plandající mezi vidlicemi zajel za tři a půl hodiny po docela nepěkné a místy kamenité cestě a jel jsem z nadmořské výšky 4000m do 3000m.
Nejel jsem rychle, každých deset a pak pět kilometrů pauza pro odpočinek rukou. Ač je v horách po slunce západu chladno, tak mě záhřálo řízení.
80km bez přední pneu v této nadmořské výšce za tři a půl hodiny považuji za solidní sportovní výkon.
Lamám svítí oči červeně. Když jsem uviděl první dvě červené tečky, zajímavé. Pak se jich rozsvítilo desítky. Vzpomněl jsem si na Epizodu IV Hvězdých válek a raději zmizel, než přijdou a rozeberou mi motorku.
Jižní kříž
O tomhle jsem snil jako kluk. Kdo nečetl edici Knihy odvahy a dobrodružstí? Má oblíbená kniha Pod plachtami kolem světa. Vždycky tam v námořní navigaci na jižní polokouli bylo toto souhvězdí zmíněnou jako důležité. Vždycky jsem ho chtěl vidět.
Po cestě se nad hlavou ukázaly hvězdy, jižní obloha. Mé poprvé, předchozí dva týdny bylo zamračeno a v Uyuni prach zakryl oblohu. Dívám se na oblohu a nevidím to, co znám. Nejsem žádný astronom, ale v telefonu mám hvězdnou mapu oblohy, takže spolehlivě identifikuji jednotlivá souhvězdí. Stojím vždycky na horizontu někde výš něž 3800m nad mořem a jediné světelné znečištění mám kousek měsíce za zády. Použil držák telefonu a motorku jako dokonalý stativ a mám tu nejromantičtější fotku, jako si lze představit. A na ní září dole souhvězdí Jižní kříž. Tohle je nesdělitelný prožitek a vlastně znám pouze jediného člověka, který by to pochopil. A tak jen křičím: „Lum, Lum!“
Tupiza, dneska opět
O půl dvanácté jsem doplandal do hostelu. Je jich tady mnoho. Pokoj pro sebe, sprcha a toaleta společná. Platím 40bol. za noc. Když jsem sundal zpracoval pana domácího, kulatý, relativně mladý kluk s tváří vypoulenou kokou. To jsem zapomněl zmínit. Už ráno jsem si za 10bol. koupil svůj pytlík sušené koky pro jistotu. Před cestou zpět jsem se napil a nacpal si pravou tvář hrstem lístků. Fungovalo to výborně. Bezpečně, bez pádu a s dostatkem energie.
Ogara jeden bolívijský slíbil, že hned ráno sem dostane svého mechanika a zkusí mně nějak pomoct. Koka lidi sbližuje.
Byl jsem opravdu unavený, než jsem se ubytoval a zabezpečil motorku venku bylo už po půlnoci. Ani nevím, jak jsem padl do kanafasu. Zápisek a fotky musí počkat, potřebuji spát.
Ráno mě prakticky probudilo klepání, že mechanik je už tady. Mrknul na přední kolo a řekl, že to on dělat nemůže, ale doporučil jiného. Hosteliér to nevzdal a jel se mnou. On si vzal malé taxi a já plandal za nimi. Rovně to jede pěkně, ale zatáčet je kumšt.
Bylo to příjemně strávené dopoledne. Naproti sobě přes ulici je gomería=pneuservis a taller de motos=motodílna. V motodílně měl cámara=duši 19palců, sice jen 90/90 ale to nevadí. Mám duši přes hruď a mířím do pneuservisu. Chlapík v pneuservisu nemá imbus 17mm na povolení osy přeního kola. V motoservisu se borec snaží to nějak vymyslet. Nejprve navařil 17mm matku na šroubek a moje poznámky a nedostatečné tloušce dříku šroubu a matičce, která má příliš malou plochu na přenesení síly nebral vážně, řekl jen veremos=uvidíme. A po třetím zabrání ulomil vyrobený svařenec. Mezitím se už scházeli místní. A ptal jsem se po nějaké jiné dílně, kde bych si půjčil takový klíč. A uličané říkali, že tam kousek má autoservis jeden gringo=cizinec, ale ten nic nepůjčí, nepodporuje místní. Tak říkám, že jsem taky gringo, že by to mohlo vyjít.
Autodílna velká, měli všechno, ale takový klíč ne. Největší imbus měli 10mm a pak jeden vyrobený 19mm. Jinak nic.
Vrátil jsem se, a to už můj mechanik uspěl. Má dílnu otevřenou do ulice, je tam s ním manželka a podává mu klíče a radí mu, venku mají kočárek s dítětem. Taková rodinná pohoda.
Svařil dva dlouhé šrouby 17mm dříky k sobě a s velkou ráčnou přední kolo povolil a sundal.
Přes ulici do penuservisu, sundat pneu. Chlapík byl ochotný a udělal přesně, oč jsem ho požádal. Sundal pneu a opravdu poctivě pošel každý milimetr v zářícím slunci, jestli netrčí nějaký drát dovnitř. Vše vypadá vpořádku. Ráfek vypadá otřesně, jako takový podivný mnohohran. Chci to srovnat, bere kladivo. To jsem ho zastavil, nemůže bušit do hliníkového ráfku kladivem, navíc když ho má položený na zemi na brzdovém kotouči. Pěkně hasák nebo velký francouzák, či co to bylo a opravdu ráfek srovnal. Něco ven, něco dovnitř. Vypadá skoro jako zánovní.
Chtěl jsem dovnitř mezi pneu a duši dál pruh gumy jako případnou ochranu. Znají to, říkají tomu ponchillo - rozstříhnul podélně starou duši a do ní dal tu moji novou a celé to vložil do pneumatiky a obul.
Než pneuservis oservisoval mě, tak kolem zastavovali taxíky a za 3bol. jim dofoukávál kola. Má vyvedený vzduch až k silnici.
Kolo opraveno, nafoukáno. Pneuservis si řekl 20bol. to znamená, že to byla "drahá oprava" dal jsem mu ještě 10bol. navíc za srovnání ráfku.
V motoservisu mně zkompletovali motorku. Strávili se mnou dobré dvě hodiny. Svařovali improvizovaný klíč - jasně, že bez ochranné kukly. Ptám se, co budu platit a borec se jen usmál a řekl, že by se chtěl projet na Triumph Tiger 800. Jakože jasně, aby zkusil, jestli je to všechno vpořádku... Tak jel. Bez helmy. Vrátil se za možná patnáct minut, vysmátý a říkal, že mu tygr změnil účes. Pak se ještě chtěl se mnou a s motorkou vyfotit. Tomu říkám služby.
Mít tady někdo dílnu vybavenou tak, jak měl děda ve Veletinách, tak by to tady chápali jako fábrika/průmyslový provoz. Z motodílny jsem měl pocit, že mám v garáži víc nářadí než ten kluk tady. Ale oni si umí poradit, já ne - zatím.
Mít tady někdo dílnu vybavenou tak, jak měl děda ve Veletinách, tak by to tady chápali jako fábrika/průmyslový provoz. Z motodílny jsem měl pocit, že mám v garáži víc nářadí než ten kluk tady. Ale oni si umí poradit, já ne - zatím.
Jsem připraven zase vyrazit. Opouštím myšlénky na barevné laguny, budou muset zůstat napříště. Lehčí motorku a musím se naučit řešit defekty na cestě.