Den třetí, díl druhý...

Místo odpočinku jsem našel lepší plán. Vyrazil jsem do muzea, všechna podle webu zavírají v šest a jen Muzeum nezávislosti v sedm. Půl hodina cesty ve špičce do středu města, kterou jsem se zkusil objet okolními uličkami, ve výsledku to trvalo stejně dlouho.
Celá budova muzea, protože je vládní byla obehnána provázkem s nápisy nevstupovat, nachystané pneumatiky s vlajkou, asi k zapálení. Chystá se tu nějaká demonstrace a zítra se prý má všechno vyřešit. Jde o nějaké složitosti v mnohonárodnostím státě Bolívie. Už včera večer tady kolem náměstí postávali chlapíci s megafony a hulákali na lidi, aby se připojili. Prvně jsem to chápal tak, že to patří k večernímu koloritu, protože lidí bylo v parku hodně a úplně řvouny přehlíželi.

Pár pravidel silničního provozu tady:
1. Pokud se tam vejdu, tak tam jedu.
2. Červená znamená zpomal.
3. Předost zprava platí pouze pokud auto zpomalí.
4. Pokud se náklad dá na auto naložit, dá se taky odvézt.
5. Směrovky se používají náhodně a většinou obě najednou.
6. Silnice má pruhů tolik, kolik je dolů zaokrouhlený podíl šířky vozovky a součtu šířky všech vozidel v místě měření; a vždycky kousek chybí, protože pravidlo první.
7. Klaksonem říkám, že se cpu někam, kam se vejít nemohu. Pokud do stejného místa míří více vozidel, pořadí se určí podle toho kdo, kdy troubil.
8. Vždy pokračuj v započaté trajektorii, prudká změna směru je zbytečné riziko.
9. Nic z výše uvedeného neplatí pro motocykly, ty jsou tady něco jako nezávislé létající koberce.

Takto nějak se jezdí a ač to napsané může vypadat vtipně, není. Míjet náklaďák plný zboží naloženém nad bočnice, které nadskakuje na hrbolech je jedna věc, ale když na tom zboží ještě sedí tři podsadití závozníci, je lépe vzít za plyn, brknou o klakson a zmizet nejbliší mezerou mezi auty.

Chodci jsou tří druhů
a/ ti, kteří chtějí přejít cestu - občas na přechodu, občas jinde. Jsou jako srny, přibývají, kumulí se a až jejich množství a stres překročí práh únosnosti, tak pomalu, s pohledem upřeným na místo, kam chtějí jít, vykročí. Zdůrazním, že obvykle nejdou nejkratší cestou.
b/ prodejci, kteří do vozovky vejdou, když je červená a provoz se na chvilku zastaví, jak naskočí zelená, tak zmizí.
c/ stopaři - obvykle s batohem, stojí na mnoha proudé cestě tam, kde by vedla čářa, kdyby byla nalinkovaná. Stojí mezi auty tak dlouho, než je někdo vezme.

Spousta aut a samohybů, které tady jezdí možná byly k vidění ve fimu Mad Max nebo v jiném postapu. A zároveň je tady stejně moc nových obrovských SUV a terénních aut. Nový náklaďák jsem nezahlédl.
Řekl bych, že kdyby se tady jezdilo jako u nás, byl by celý provoz plynulejší a asi třikrát rychlejší, všude je omezení padesát, místy osmdesát. Většinou omezení rychlosti stejně zařídí nepoměr mezi kvalitou povrchu a kvalitou tlumičů auta.

Sousedi, vedlejší přilehlý dům mají dneska večer nějakou párty, která se vyznačuje převším hlučností. Doufám, že to větrák rozežene.
Nakonec párty rozehnal první pořádný déšť tady, neprší dlouho, ale je to neuvěřitelně intenzivní.