Dnešní den byl naplněn nekonečně úmornou cestou do města Boloň. Mám pocit, že dopravní omezení jsme respektovali jako jediní. Všude jsou omezení na padesát nebo sedmdesát kilometrů v hodině a všichni řidiči jednou nejméně dvakrát tak rychle včetně motoristů na skůtrech.
V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo.
Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem.
Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na "božoláka." Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo.
V cestě jsme pokračovali směrem k Apuánským Alpám, čekal nás jeden průsmyk a čtyřicet kilometrů klikatých cest. Krajina mění svůj ráz od vysokohorské se skalnatými štíty na pozadí k hornatým kopcům plným vypasených luk se zalesněnými vrcholy.
Po příjezdu do kempu, při pojíždení a hledání místa k parkování nám Erika předvedla nádherný pád s motorky v náklonu a s přilbou přes ruku. Ráno máme v plánu vyrazit s devátou hodinou ranní, čeká nás necelých třistapadesát kilometrů k moři. Možná stihneme dojet, ale chceme se vyfotit u šikmé věže v Pise a taktéž pamatujeme den sváteční světit a hledání vhodného kostela nás pravěpodobně pozdrží.
Večer v kempu pravila Ábi, že je ještě najedená od vydatného a pozdního oběda a že by si dala "jenom tak něco za škraň." Tak jí Véna poradil - dej si tam kámen - vydří a neubude.
Kéž by se nám zítra podařilo dorazit k moři na večerní koupel...
[fotky] [trasa]
V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo.
Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem.
Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na "božoláka." Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo.
V cestě jsme pokračovali směrem k Apuánským Alpám, čekal nás jeden průsmyk a čtyřicet kilometrů klikatých cest. Krajina mění svůj ráz od vysokohorské se skalnatými štíty na pozadí k hornatým kopcům plným vypasených luk se zalesněnými vrcholy.
Po příjezdu do kempu, při pojíždení a hledání místa k parkování nám Erika předvedla nádherný pád s motorky v náklonu a s přilbou přes ruku. Ráno máme v plánu vyrazit s devátou hodinou ranní, čeká nás necelých třistapadesát kilometrů k moři. Možná stihneme dojet, ale chceme se vyfotit u šikmé věže v Pise a taktéž pamatujeme den sváteční světit a hledání vhodného kostela nás pravěpodobně pozdrží.
Večer v kempu pravila Ábi, že je ještě najedená od vydatného a pozdního oběda a že by si dala "jenom tak něco za škraň." Tak jí Véna poradil - dej si tam kámen - vydří a neubude.
Kéž by se nám zítra podařilo dorazit k moři na večerní koupel...
[fotky] [trasa]