_@¡ použijte menu „FILTROVAT TÉMA...“ pro výběr
Dnešní den byl naplněn nekonečně úmornou cestou do města Boloň. Mám pocit, že dopravní omezení jsme respektovali jako jediní. Všude jsou omezení na padesát nebo sedmdesát kilometrů v hodině a všichni řidiči jednou nejméně dvakrát tak rychle včetně motoristů na skůtrech.
V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo.
Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem.
Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na "božoláka." Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo.
V cestě jsme pokračovali směrem k Apuánským Alpám, čekal nás jeden průsmyk a čtyřicet kilometrů klikatých cest. Krajina mění svůj ráz od vysokohorské se skalnatými štíty na pozadí k hornatým kopcům plným vypasených luk se zalesněnými vrcholy.
Po příjezdu do kempu, při pojíždení a hledání místa k parkování nám Erika předvedla nádherný pád s motorky v náklonu a s přilbou přes ruku. Ráno máme v plánu vyrazit s devátou hodinou ranní, čeká nás necelých třistapadesát kilometrů k moři. Možná stihneme dojet, ale chceme se vyfotit u šikmé věže v Pise a taktéž pamatujeme den sváteční světit a hledání vhodného kostela nás pravěpodobně pozdrží.
Večer v kempu pravila Ábi, že je ještě najedená od vydatného a pozdního oběda a že by si dala "jenom tak něco za škraň." Tak jí Véna poradil - dej si tam kámen - vydří a neubude.
Kéž by se nám zítra podařilo dorazit k moři na večerní koupel...
[fotky] [trasa]
V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo.
Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem.
Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na "božoláka." Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo.
V cestě jsme pokračovali směrem k Apuánským Alpám, čekal nás jeden průsmyk a čtyřicet kilometrů klikatých cest. Krajina mění svůj ráz od vysokohorské se skalnatými štíty na pozadí k hornatým kopcům plným vypasených luk se zalesněnými vrcholy.
Po příjezdu do kempu, při pojíždení a hledání místa k parkování nám Erika předvedla nádherný pád s motorky v náklonu a s přilbou přes ruku. Ráno máme v plánu vyrazit s devátou hodinou ranní, čeká nás necelých třistapadesát kilometrů k moři. Možná stihneme dojet, ale chceme se vyfotit u šikmé věže v Pise a taktéž pamatujeme den sváteční světit a hledání vhodného kostela nás pravěpodobně pozdrží.
Večer v kempu pravila Ábi, že je ještě najedená od vydatného a pozdního oběda a že by si dala "jenom tak něco za škraň." Tak jí Véna poradil - dej si tam kámen - vydří a neubude.
Kéž by se nám zítra podařilo dorazit k moři na večerní koupel...
[fotky] [trasa]