neděle 9. února 2020

Den dvacátý druhý, domů...


[fotky] všechny fotky, lepší ale je dívat se alba uvedená pod každým dnem. Tahle najednou jich bude zbytečně moc a možná nebudou tak zajímavé. U fotek jsou textové popisky.

Trabalengua=jazykolam: Tres tristes tigres tragan en un trigal.

Balení kufru
Sofistikovaným tlakem, vyhrožováním, třepáním a dvěmi silnými kurtnami se podařilo zvítězit, kufr zavřít a později i zapnout. Na letišti dostal obrovský balík plastové fólie, tak myslím, že vydrží. Vešlo se opravdu mnoho stlačitelných krabic maté de coca pura=čaj z čisté koky.

Motoboty vycpané suvenýry, motobundu a další krámy mám v kabinovém zavazadle, kterému rozměrově přesně odpovídá velká pevná Lidl taška.

Poslední společný oběd s přáteli motocyklisty, malou Ariane, kterou jsem se snažil naučil říct tío Tyf.
Juan de Dios si přinesl tak obrovský burger, že musí mít   kuchyni pracovní název - mierda con guitarra.

Na cestu do baťůžku si beru balíček sušených listů koky. Tak jak se prodává za 10bol. na tržišti. Mohu mít s sebou pro osobní potřebu, tak mám.

Na letišti proběhne slzavé loučení, Paola mně chce schovat batoh, abych ještě zůstal. Loučím se slovy: já se vrátím. Však taky Noel řekl, že jak budou teď přistavovat, tak jak příště přijedu, budu mít u něj jednu šopu jen pro sebe.

Letištní kontrola má několik stupňů. Podrobná prohlídka zavazadel. S nápisem LLAMAHA a motobotama v ruce je jasné, že se bude vykládat o motorkách. Musel jsem otevřít všechno a mezi řečí hlásím, že tady mám koku. Prý není problém. Kontrola na drogy s čichacími psy nás čeká až později v tubusu vedoucímu přímo do letadla. Odložit tašky, pes očichá a tak pořád. Jednoho kluka šacují pořádně. Nakonec nic podezřelého nemá, ale oba psi mu chtějí vyhrabat a sežrat něco v tašce.
U mého batohu se drog chtivá fenečka podívá tak, že mám strach, že batoh přeznačkuje.

Bezmála dvanáct hodin letu Santa Cruz de la Sierra -> Madrid jsem prospal. Odlet byl před desátou večerní a v ploskačce ostalo poslední deci vínovice; a tak se krásně spalo.

Rekapitulace výletu
- Motorka silniční verze Triumph Tiger 800, břichoplaz nevhodný do terénu
- Celkový nájezd lehce přes 5000kml
- Jedna drobná nehoda s jinou motorkou
- Jeden pořádný defekt předního kola

Očkování před cestou
- žlutá zimnice
- žloutenka A, B
- břišní tyf
- vzteklina
- 3v1: tetanus, černý kašel, záškrt

Jazyk
Španělsky vždy a všude. Angličtina nefunguje ani u mladých. Jen na recepcích a v turistických kancelářích. Možná ve větších městech. Anglicky mluvící není vnímán jako přítel.

Přístup k lidem
Znáte knihu/film Barva kouzel. Kde Dvoukvítek je prvním turistou na Zeměploše a má velmi specifický, naivní a naprosto nadšený přístup. Tak přesně v tomto duchu jsem postupoval. Éj, pěkného dne vinšuju, teta. Jsem zvědavý turista z Evropy a zajímá mě...hm, jak poznáte svoje lamy od sousedovic. A prosím, čím hubíte slimáky?

Každý, koho jsem potkal si chtěl povídat a byl vstřícný. Jediný zážitek "Dvoukvítkovský," který mně chybí je pravá hospodská rvačka. Tomu požadavku se kluci motorkáři moc, moc, ale moc smáli.

Hygiena
Když si zvyknete, že toaletní papír se hází do koše vedle záchodu a nikoli do mísy, není to tak hrozné. Ale ne každý koš je pěkně zavírací, takže to občas působí... nevzhledně.

Pár pravidel
- Kde mně to nevoní, tam nejím
- Piju pouze balenou vodu bez ledu nebo vodu převařenou
- Šunku, sýr, vejce pouze dobře tepelně upravené /mikrovlnka/
- Motoboty před obutím vytřepu, kdoví kdo v nich v noci přespává
- Každý den ráno si dám probiotika a denní dávku vitamínů/minerálů - Reflex
- Používám bezoplachovou desinfekci na ruce, pořád
- Vždycky se dá na tržišti koupit pár pěkných banánů od matky přírody dobře zabalených nebo čokoláda v originálním balení
- Tajtrlík vnitřně desinfikujícího destilátu večer nemůže ublížit

Dobrá rada byla, jíst už týden před odletem probiotka a při pobytu pokračovat zvýšenou dávkou.

S trochou nostalgie a staženým hrdlem musím říct, moje Ruta del Che končí. Jsem rád, že jsem mohl na vlastní kůži poznat kus světa tak jiného, že má i jiná souhvězdí na obloze. Bolívie se musí žít, nestačí o ní slyšet nebo číst.

Symbol Ernesta Che Guevary v Bolívii. Říkají mu El Che a sděluje: Nezapomínejme na sociálně slabší - i chudobný člověk zaslouží důstojný život. Komunisty v Bolívii nevolíme, ale popravujeme.

Upřímné díky všem, kteří mě podpořili emailem a kteří to se mnou dočetli až do cíle.

Loučím se heslem El Che, kterým jsem cestu začínal: ¡Hasta la victoria siempre! Až do konečného vítězství.