Santa Cruz:
Vstávám až v osm ráno. Dneska mně ani nevadil řvoucí ventilátor, tak jsem byl znaven.
Servis motocyklu, možno přeskočit:
Prvně řeším motorku.
Za 20bol. jsem v krámečku s náhradními díly sehnal držák levého zrcátka a spojky. Díl z vraku, ale poslouží. Ještě jsem si ve vedlejším servisu půjčil klíč 14mm, abych zrcátko mohl nastavit. Ten chlapík měl v krámečku na motorky úplně všecho.
Pak jsem se doptal na nejbližší myčku. Velký prostor vedle supermarketu a drsný šéf všechny hlídá ze své klimatizované budky.
Tlakové mytí, šampon, ruční mytí hadrem, tlakový oplach. To se musí dodržet. Tak jsem aspoň kluka a vapkou požádal, aby pořádně prostříkl brzdové destičky a zámek od kufru.
Když jsem mu řekl, že jsem spokojen a že motorka za dva dny bude vypadat stejně, tak jen loupnul okem do budky a řekl, že musí vykonat všechny části práce.
Motorka i po pořádné sprše svítí, budík funguje a hlavně startuje. Měl jsem trochu obavy, když jsem viděl, jak se tachometr na kurtně zmítá a uhýbá tlaku vapky.
Další zastavení motodílna, která se honosí nápisek žluté na černé - brzdy a tlumiče. Vysvětlil jsem svůj problém, přední brzdu mám pravděpodobně zavzdušněnou a taky se po pár použitích neuvolní.
Kluci se snažili, změřili jestli jsou kotouče rovné a jsou. Takže by měly fungovat brzdiče na obou stranách.
Chyběly nějaké podložky pod banja na hadicích, pak měli kapalinu jen DOT3 aj. Majitel vždycky sedl nehlučnější skůtr, jaký kdy byl a za řevu motoru určitě bez výfuku vyrazil na nákup a vždy vše sehnal. Trvalo mu to vždycky patnáct až dvacet minut, tak jsme mezitím klábosili s klukama v dílně o tom, jak všichni všechno v Bolívii umí opravit. Někdy už nevratně, ale umí to opravit.
Každý z kluků má tady vypoulenou tvář a cucá koku. Protože kluci bojovali s ABS a fakt se snažili systém odvzdušnit, ale jediné podlakové vybavení měli hubu a když jsem viděl, jak borec plive brzdovou kapalinu a stejně se jim to nemohlo podařit odvzdušnit, vyrazil jsem za roh na nákup, koupil tři energy drinky, pracovali na tom tři - podavač nářadí, mačkač páčky/radič, šéf/majitel dílny. Vyhlásil jsem pauzu na přemýšlení.
Oni mně nabídli koku.
Koka za skrání/koka za škraňů, nutno přečíst:
Pár suchých lístků si strčím vedle zubů do skráně. Nijak se nežvýká ani s ničím nemíchá. Nechat tam, proslinit. Štávu, kterou to pustí nepolykat, ale vyplivnout. Mám tak malinko, že ani nemám bambulku na tváři. Je to zajímavé, jazyk a líce trochu dřevění. Prý to generuje energii.
Hned jsem zjišťoval, zda dostanu klepeta, když si to koupím domů jako vítané. Ale podle kluků je legální vyvézt jednu libru sušených listů koky. Ještě
ověřím na letišti.
Asi se z koky dá vyrobit nějaká droga, ale samotné listy sušené koky jsou tady vnímány jako u nás třeba káva nebo redbull. Každý řidič náklaďáku má vypoulenou tvář.
Úspěšně dokončený servis motorky:
Když už se chystali rozebrat jednotku ABS, tak jsem do procesu vstoupil s tím, že zadní brzda včetně antiblokačního systému funguje dobře a chci aby to tak zůstalo. Požádal jsem je, aby přední brzdy zapojili napřímo bez nutnosti vést kapalinu přes jednotku ABS. Tak se taky stalo, brzdovou hadici ze staré krosky a už mám odvzdušněno a nastaveno a vše funguje a brzdí tak, jak má.
Levé zrcátko jako nové, světla a budíky drží kurtna od rockway.cz a aní se nehnou. Vzhledem tomu, že jsem s tím takto včera ujel neméně 150km v noci, tak to svítí správně. Jen na nezpevněných objížďkách se to celé trochu natřásá.
Uchycení čelního štítku řešit nebudu, stejně při rychlostech kolem 80km/h není štítek potřeba. Entonces/pues=tož motorka připravená na další cestu.
Firmičky kolem cest tady fungují tak, že když někdo nový přijde, snaží se mu ihned pomoci a vyhovět, či v případě servisu alespoň uvést vozidlo do stavu, aby nemohl pokračovat a musel zůstat. Než dodělali moji motorku stihli asi čtyři další zákazníky a menšími věcmi jen tak mezi řečí.
Je pravda, že sedí a čekají jak pavouk v síti. A jak přijde zákazník, tak už se nezastaví. Obvykle jsou aspoň tři. Někde i pět.
Na oběd jsem si zašel do společné jídelny u supermarketu, jako zákusek jsem si koupil nějaké cerálie, chci udržet střeva v dobrém stavu. A sušenek bylo moc a vedle u stolu seděl nějaký starý strýc a pil kafé. Tak jsem mu nabídl sušenky jako vhodný doplněk ke kávě. Povídal, jak se mu jako seniorovi žije v Santa Cruz, pochází někde z jihu Bolívie, do Santa Cruz přišel jako mladý a už tady zůstal. Pak jsme se dostali k tomu, že se stará a někdy i žije v nějaké síti kláštěrů tady v okolí a dal mně tipy na návštěvu.
Chulos [čulos]
Indiáni a indiánky z vysočiny, to jsou ty domečky roztroušené na obrovské ploše. Říká se jim chulo/chula. Nejsem si jist, zda se tak nazývají oni sami. Jestli to není tak trochu městké označení vesnického prosťáčka. Pánové -chulos se obléká docela moderně, jen nosí barevný opasek, kombinace kůže a látky. Dámy - chulas nosí zásadně vrstvené sukně, opravdu nemají takové zadky, ale třeba deset sukní nad sebou. Přesné počty ještě zjistím - dotazem. Čím bohatší chula, tím víc sukní.
Ve včerejší dávce fotek byla fotka ze svatebního salónu, šaty pro bohatou chulu.
Na vlasech mají klobouk odpovídající místu/regionu odkud pochází. Někde jsou to bílé široké klobouky, někde vysoké buřinky hnědé nebo černé. Klobouk mají na drdolu připnutý jehlicí nebo mají uvnitř velkou zapínací vlasovou sponku.
Myslel jsem, že tady nakoupím hromadu krásných buřinek pro Okrašlovací spolek Calma, žel buřinky se nosí na vlasech a byly by na obvod hlavy, odhaduji, čtyřicet centimetrů. To je dětská velikost.
K večeru mě čeká účast na rodinné akci - oslava prvních narozenin vnučky Noela. Ale o tom napíšu až později a podrobně.
Fotky přidám také až v další části.