Emotikony, tedy ikony pro emoce

Oficiálně se první použitý emotikon datuje 1982 a pochází od Scotta Fahlmana. Dneska už říkáme„smajlík“ a vlastně už i bez uvozovek prostě jen smajlík.
viz. [1][2]

Kdysi jsem bojoval za jazykovou čistotu dětského časopisu Mateřídouška, kde se před deseti lety začaly hromadně na stránkách líhnout emotikony. Psal jsem do redakce, nikdy neodpověděli, ale emotikonů v časopise ubylo. A to je dětský časopis. 
Mým názorem je a zůstává, že emotikony do psaného textu nepatří. Řeknete - ale ony se používají pouze v psaném textu. Takže lépe - emotikony nepatří do textu, který je vážně míněn. No jistě, od toho jsou to smajlíky, že jsou v nevážně míněném textu, ne? Kam tedy emotikony nepatří? Nepatří do slohových prací našich dětí. Určitě je nepoužijete při žádosti o práci nebo při komunikaci s úřady. Nechtěl bych je potkávat v beletrii a vlastně ani v časopisech - nemyslím humoristické Trnky, Brnky; ale vážně míněné časopisy, které čtu jako .. hm, Playboy? Motocykl? National Geographic? Vesmír? Online Magazín 067[3]? Nechme si smajlíky do online komunikaci, neformálních mailů a SMSek.
V mém oblíbeném časopise Motocykl se emotikon vyskytl jeden, již před pár lety – psal jsem tehdy do redakce vážný dopis se sdělením, že všichni zhynou bídnou smrtí udušením tiskařskou barvou, jestli nedokáží emotikony z časopisu vymýtit! A povedlo se.

K přečtení doporučím výživných patnáct stran ze zajímavé práce s názvem – Emotikon a úsudek o emoci pisatele zprávy: Role emoční inteligence čtenáře [4] – z katedry psychologie, fakulty sociálních studií muni.cz - vedoucí práce Ježek – a to není náhoda.
Práce je to pěkná, v teoretické části se dozvíte, že 35% ze všech používaných emotikonů je úsměv a že Italové používají více negativních smajlíků a něco o teorii emoční inteligence. V empirické části práce bylo cílem výzkumu zjistit, v jaké míře ovlivňují emotikon a verbální složka úsudek čtenáře o emoci pisatele.

Smajlík z roku 1950
A kruh se uzavřel, když jsem po dlouhé době zase otevřel knihu o teorii motorů a závodních úpravách motocyklových motorů z roku 1950 a na straně deset mně upoutal obří emotikon se vzkazem od autora: Tuto prázdnou stránku jsem zařadil pouze pro úsměv a kontinuitu číslování.
 
Kniha Vyšší škola motorismu[6] od Ing. Karla Jaroše, vydaná v roce 1950. Pozor, nejedná se o Doc. Ing. Karla Jaroše, filmového zvukaře z Barandova, vedoucího katedry zvuku na FAMO v Písku, ale kniha je od Doc. Ing. Karla Jaroše, CSc. z Brna.