Následoval dálniční přesun do opatství Monte Oliveti, prošli jsme klášter i zahradu, nakůpili nějaké hlůpotiny děckám, svaté obrázky, Panenku Máriu ze sklem aj s rámem, brůsek na kosu a novů laterňu... z výše uvedeného máme jen svaté obrázky od benediktínů. U kašny Kateřiny Sienské jsme se řádně omyli a pokračovali. Neparkovali jsme na placeném parkovišti, ale zůstali někde vchodu, tím jsme vytvořili nové parkoviště pro motocykly a než jsme po dvou hodinách odjížděli, stálo tam s námi mnoho dalších strojů a pěkných. Velkého Triumph Tygra jsme si vyfotili.
Další zastavení bylo město Siena. Náměstí ve tvaru škeble, kolem náměstí dostihový okruh, mezi podloubím, kde jsou zahrádky a dlážděným náměstím je široká cesta a tam se dnes běžely dostihy. Siena je krásné město, historické, náměstí vévodí radnice s vysokou věží, uličky úzké a všude visí kované kruhy, něco jako klepadla na zdi. Věc, které se kdys používala k natažení řetězů přes cestu, aby nemohli projet jezdci a pohodlně projít pikenýři.
S večerem jsme se posunuli o čtyřicet kilometrů dál do vinic kolem Sam Gimingano, kde jsme zakempovali. Kemp je nějaký převelice drahý, ale Anubis zmizel na hodinku do recepce a dobře si povykládal s recepčním o motorkách a nakonec nám účtují jenom jeden stan, jedno místo a jednu motorku. Šikovný chlapec.
V Sieně to bylo pěkné, devadesátiminutový rozchod nám přišel dlouhý. Véna vtipně poznamenal, že kdo viděl jedno staré italské město, viděl všechna. Je to tady hodně podobné, s průvodcem by to asi bylo jiné. Jsme spokojení a veselí.
Zítra bychom měli absolvovat 450km přesun do Dolomitů a pomalounku se vracíme domů.
[fotky] [trasa]