Fiesta, rodinná oslava
Je po čtvrté odpoledne a já se chystám přesunout na rodinnou oslavu. Jsou to první narozeniny vnučky, sešlost v domě rodičů otce malinké Ariane. Jsem tam mezi prvními, abych se správně naladil a seznámil. Tesně před odjezdem jsem zjistil, že oslava je tématická - kočičky. Tak si beru jediné triko, které tady mám, triko s vlkem žijícím v národním parku Picos de Europa na severu Španělska. Mám v plánu lovit a sežrat nějaké kočky.
Vítá mě majitel domu, vysmátý strýc s tetováním lezoucím z pod rozepnuté košile a se znakem hippie na krku. Nemít ten znak tu nožičku dole, zapadl by mezi typické mercedesáře na konci omsdesátých let v Česku.
Chce mě přivítat štamprlí, ale jak vidí, že jsem přijel na motorce ihned teskní nad tím, že na fiesty se jezdí taxíkem.
Začátek je oddělený - ženy zvlášť mají svůj kroužek a muži v zahradním domku pijí a vedou moudré řeči. Začali jsme povídáním ve dvou plus harmonikář a během pár hodin nás už bylo přes tucet.
Bylo veselé, když harmonikář pro mě a pana domácího hrál tango. Zdvořile jsem se zeptal, zda s ním musím tančit. Trochu mě vyděsil, řekl, že je to typické argentinské tango a v Argentíně se také tančí tango ve třech chlapech. To se musí vyzkoušet, jednou, doma. Pevně doufám, že ne tady a teď.
Lidé se schází, přinesli nějaké obrovské dorty. Na to, že je to oslava narozenin malinké holčičky, rozsahem a výpravou je to zcela srovnatelné s běžnou moravskou nekrojovanou svatbou.
Servíruje se první, co bych nazval párek v rohlíku, oni říkají panchita=pan+chorrizo=pečivo a klobása. No atibiotika proti průjmu dojím až zítra ráno, takže s chutí do toho. Vždycky roznesou jídlo postupně všem a než všichni pojedí, čeká se.
Pak je pár písniček, nejprve harmonikář a pak i nějaké bolívijská Dáda s dětskými písničkami. Por ejemplo=například:
X=1
:ZACATEK Jede X traktor a vesele si zatáčí, pak přejede most a potká další traktor, a jedou X+1 traktory a vesele si zatáčí, pak přejedou most a potkají další traktor... GO TO :ZACATEK
Další se servírovala bulka uvnitř s kuřecím salátem. Chutnalo to jako rybičková pomazánka, asi to bylo vodní kuře...
Veselosti veselé, tetičky vysmáté. Malé děti mají kočičí ouška nalepené na vlasových čelenkách. Se psem na triku je můžu honit, oni si pak sundají uši a dělají, že už nejsou kočky... Když jsem si ta ouška zkusil já, tak jak byla čelenka malinká, opírala se mně o spánku pouze na dvou bodech, jak jsem se pohnul, spadla mně ouška na bradu a to už se tetičky kolem smíchem dusily dorty.
Pak mě požádali, abych udělat piñatu. Stál jsem na židli a držel velkou papírovou věc ve tvaru kočičí hlavy, dole třásně a děti se snažili vyskočit a vytrhat zevnitř sladkosti. Pak hlavu vysypaly a začali sbírat. Já tam stojím, v rukou obrovskou prázdou hlavu, tak jsem si ji nasadil a bylo hotovo.
Krájení dortu, nejoblíbenější zákusek marshmallow napůl namočený v čokoládě nabodlý na dlouhé špejli.
Všechna výzdoba se musí dělat ručně, dělají ji sestřenice a zakládají si na tom, aby vše bylo vystříhané slepené a aby nic nekupovaly. Do toho vánoční blikátka a oslava jak vyšitá.
Pocitově svatba.
Každé dítě dostalo kabelku s dárečky, pár drobností, a hlavně - a to nevím, koho to napsalo - přidal signální píšťalku s kuličkou. Děti si pohvizdovaly, pak mně můj amigo comandante América přinesl červenou píšťalku pro mě. A pak začal rej, protože osm dětí přes celý dům až na zahradu vytlačilo mě, abych já pak sám je přepískal a zahnal je zpět. Zvládl jsem tak deset iterací a potřeboval jsem pauzu.
Přišla lehká večeře. Půl brambory, vařená zelenina a voňavý kus pečeného kuřecího. Každý k tomu talíři dostal pouze vidličku a každý bojoval s talířem v jedné ruce, sedící, s vidličkou v druhé ruce s kuřetem. Bylo to vtipné a evidentně to byl záměr. Ověřil jsem to a ano byl. Jde o to, aby hosté jedli pomalu, protože po další písničce se bude servírovat dort.
Jsou tady asi tři lokální santacruzské písničky a zpívali je s harmonikářem všichni - pamatuju si Vivat Santa Cruz. Všechny písničky, co za celý večer hudebník odzpíval byly velmi textové a všichni je poslouchali a on sděloval moudra. Opravdu všichni poslouchali text. On hrál pro společnost a společnost dávala pozor. To mě zaujalo.
Před krájením dortu rodinné focení všech s mladým párem a malou holčičkou.
Dort vypadal hezky a kupodivu nebyl odporně sladký, opravdu dobrý lehký dort. Opět se nařezal na tácky a každý dostal, k tomu v listovém těstě zapečený banán.
Oblíbená věc tady je listové těsto přeložené do tvaru hřebenu a buď je to sladké a uvnitř je banán. Nebo je to naslano a uvnitř je nějaký plísňový sýr a nějaká kvašená zeleninová čalamáda. Sladká verze byla jako o maminky a slaná verze spolehlivě odradila podivnou vůní zapečeného kimči.
Jsem rád, že jsem na fiestu jel na motorce, jinak bych tam asi zůstal v podroušeném stavu doteď. Bolívijci umí pít a říkali, že když je třeba svatba, tak fiesta trvá i pět dní.
Povídal jsem si tam se spoustou lidí a dojal mě motorkář jménem Juan de Dios=Jan z Boha. Který si večer odpáral nějaké bolívijské nášivky, aby mně je mohl dál. Těžko sdělit někomu, kdo nejezdí na motorce - asi srovnání jako by si pro mě vyřezával tetovanou kůži z těla.
Existují i nějaká videa, které pořídili přítomní hosté a pak mně je poslali, ale obávám se, že prezentovat se dá jen pan harmonikář a možná je za ním přistřiženo něco navíc:
Odkaz na fotky: