Zajímavosti:
Nejsou tady čtvrti bohatých nebo chudých, všichni žijí a staví pohromadě. Vedle nádherné vily stojí opravdu chudobné domečky s obřím dvorem a několika rodinami, které tam žijí. Pak stojí totálně vybydlený krámek a dívám se, čtu a ona je to lékárna.
Pro motorku se vezu na motorce, nějaká dvěstěpadesátky, což je tady spíš větší kubatura. Protože s helmou v ruce a v moto oblečení opravdu není problém přistoupit k někomu, kdo zatím jede sám a protože jsem větší a on jede směrem, kterým potřebuju, tak se vezu. Je to zážitek a učím se místní pravidla, zatím to vypadá, že jsou zvyková. Na motorce se držím zuby nehty, protože jednou rukou fotím. Nemít boty, tak mám prsty od nohou omotané kolem zadních stupaček jako opička kolem větve stromu. V době, kdy by našinec dávno dobržďoval, tak můj řidič ještě brzdit nezačal. A pak to zašlápne. Doufám, že zadní svařenec trubek, sloužící jako nosič, nepovolí.
Přebírám Triump Tiger 800, nikoli v offroadové verzi XC v barvě černé. Chlapci v servisu se opravdu dušovali, že je všechno v naprostém pořádku a oservisované. Nemám výhrad, všechno super... tedy až na chybějící přední blinkry. Tvrdili, že to tak má být z výroby. Stroj někdo položil, rozbil do strany trčící přední blinkr a oni místo opravy sundali ten dobrý, přiznali to až jsem uklázal na rozbitou odrazku na vidlici, kterou nesundali, protože jí zbylo skoro tři čtvrtě. Tak jsme se zasmáli a dobré. Policie tady vyžaduje blikačky pouze zadní a podle stavu některých aut nejen u motocyklů. Zásuvku 12V jsem si vyzkoušel a funguje.
Montuji držák navigace a zpátky se už vracím po svých kolech, proplétám se hustým provozem a uvědomuji si, že pro mě je motocyklová sezóna 2020 zahájena. Na benzince se na mě obsluha škaredě dívala, že si chci nabrat benzín sám. Je tady asi dvanáct stojanů ve čtyřech řadách a jedna paní. Všichni stojí a čekají a obsluhuje jediná paní. Naplní nádrž podle požadavků, zúčtuje a dlouho pohovoří. A pak se řada pohne. Čerpá se pouze u prvních stojanů kam ona chodí. Zajímavý způsob jak prodloužit životnost čerpacích stojanů na opravdu dlouhou dobu.
K večeru jsem vyrazil na nákup balené vody do obřího nákupního centra. Já vím, že říkají, že ta z vodovodu je pitná. Věřím jim, ale nevím, zda je pitná i pro gringa zhýčkaného vodou Slováckých vodáren... a kanalizací. Zatím nemám odvahu. Slunce tady vypaluje tak, že ač natřený faktorem padesát už gringo asi dlouho nezůstanu. Po nákupu se toulám středem města, stihnul jsem pobožnost v katedrále a pak jsem obhlížel v parku sochu coronela Ignacia Warnese, který v Santa Cruz padl 1816 a zasloužil se o nezávislost Republiky Bolívie. Jak už to tady chodí nebyl místní, ale pocházel z Argentíny. Při návratu, večer kolem osmé večerní to vypadá, že každý, kdo má cokoli - co se dá nastartovat - vyrazil do ulic. Když míjím mikrobusy plné lidí, všimnu si, že to, co na první pohled vypadá jako vyvýšené saní do hlubokých brodů, jsou výfuky vyvedené komínkem někde na úroveň střechy, někde jen pod otevřené okénko cestujích. Je to fajn, že čadí shora.
Magdě a Alešovi se omlouvám za hrubky, anakoludy a jiné záludnosti, které tady bez korektury můžete číst. Já to po sobě nečtu, opravdu jsem rád, že to stíhám psát. Je tady tolik věcí k řešení a tolik témat k probrání. Večerní přednáška o alkoholu trvala aspoň hodinu a vyjádřili jsme se všichni. Ještě, že mám slovník v mobilu, protože tolik typů ovoce, ze kterých se tady palí v hlavě zatím neudržím. Po společné ochutnávce slivovice, kdy se paní domu - chtěl jsem napsat růžolící se, ale ona je indiánka - zakuckala a pobrečela si, protože destiláty tady pijí pouze muži. Aspoň tak to tvrdí ona. Je typická, vysmátá, tmavá, kulatá, hodná a především vysmátá. Celý den stíhá být na dvou místech zároveň v kuchyni a přes dvůr v obchodě. V obyvacím pokoji z okna do ulice udělali prakticky chybějící zeď, nejaký překlad tam snad je, ale možná to drží jen střecha; a tam provozuje mikroobchůdek s moukou, olejem, rýží, okurkama, kuřecím masem a banány a dalšími drobnostmi. Když přechází přes dvůr nadkrytý plechovou střechou ještě občas postříká z hadice savou cihlovou dlažbu a opravdu to chladí a dělá v průjezdu příjemně.
Zůstalo nové slovo guarapo, to je bolívijský burčák.
Chystám se spát, proti posteli mám tak silný ventilátor, že češe na pěšinku a řve jak čmelák těsně před vzlétnutím (myslím letadlo). Teď sedím pod návratím, píšu si a otevřenými dveřmi mrknu do vedlejšího pokoje a mají to tam stejně, krom ventilátoru mají navíc zapnutou obří televizi, ale přes hluk větráku není slyšet zvuk. Proč tady nemají radiální ventilátory, které na rozdíl od ventilátorů axiálních jen předou a funí? Mít s sebou špunty do uší nebo pořádně zabořené sluchátkové pecky do uší se hodí.
Výletování začíná. Dobrou noc.