Itálie 2012 - Dolomity a domů

Ráno v sedm nás vzbudila kostelní zvonkohra. Ihned jsem vyrazil zjistit, kdy je mše. Večer jsme s Karlosem bloudili kolem kostela, ale nikde nebyla žádná informační cedule ani nástěnka. Mše je dnes o půl osmé. Tedy to nejdůležitější z dnešního dne jsme stihli hned ráno, zatímco Karlos s Erikou mohou ještě vyspávat a Anubis vyrazil hledat nějaký obchod.
Naše ležení na parkovišti a přilehlé louce, asi dvě stovky metrů od kostela bylo příjemné a nikým nerušené. Až na kompresor, zcela zničujícího neustále vyjícího a štěkajícího psa, pouliční osvětlení a půlhodinový interval kostelního zvonu.
Hned z rána nám to pěkně a vesela začíná - toaleta pod věží s vyhlídkou nefunguje, tak nás hodná paní zavedla do kostela. Bylo už mši, šel jsem poslední. Ábi šla čekat ven a vzala mně k sobě bundu. A odjela s Vénou. To že mně nechají zamčít v kostele jsem trochu čekal, ale že mně odjede s klíčema od motorky a já se po ránu projdu pro klíče a zpět, to už mě trošku překvapilo.
Včerejší zápisek z výletu jsem smolil až těsně před usnutím někdy po půlnoci a podle toho je také kvalitní. Dnešní hodlám psát průběžně. Aktuáně jsme kousek od města Cittadela, žel z časových důvodů prohlídku vynecháme. Dnešní den nás čeká pouze cesta. Projedee Dolomity a potřebujeme dojet ještě i kus v Rakousku, ať nám na pondělí nezůstane nesplnitelný kus cesty.
Erice bylo v noci nevolno, moc se nevyspala, ale říkala, že cestu zvládne. Přesunuli jsme se kousek do vedlejší obce, k otevřené pekárně, naproti kostela. Ábi nabrala zásoby vody, koupili jsme nějaké sladké pečivo a startujeme na dnešní cestu.
Tak jsme Dolomity nakonec vypustili. Míříme do Villachu a pak to máme po dálnici domů šest hodin. Někdy v noci budeme v Uherském Brodě.

[fotky] [trasa1] [trasa2]