Na cestu jsme vyrazili v pravé poledne, Passo Stelvio je údajně nejkrásnější a je to pravda. Serpentinám se tady říká "tornale" a trvalo hodně dlouho, než jsme zjistili, jak projet vracečku tak, abychom nevjíděli do protisměru jako všichni ostatní řidiči aut a většiny motorek. Ale jde to a už to všichni umíme. Pod vrcholem Stelvia je pořízena přiložená fotka "yolo" pro Ježka.
Většina zatáček je bez svodilel, při sjezdech do údolí je na jedné straně skála a na druhé buď hlubina nebo neprostupná bílá mlha. Cesty jsou tak úzké, že širší obytná auta a dodávky před zatáčkou troubí a nezřídka se stalo, že se potkali dva obyčejné osobáky v zatáčce a jeden musel kus couvat někam, kde byla silnice širší.
Všechny krávy mají na krku zvonce.
Cesta před Passo Gavio byla výrazně méně kvalitní, na vrcholu byly na cestě už jen zbytky asfaltu a kdejaký zhýčkaný biker by ji vyhodnotil místy téměř jako offroad.
V záznamech tras je vidět převýšení, které jsme absolvovali. Ujeli jsme pocitově obrovský kus cesty, kluci jsou ztahní jak koťata, ale ve skutečnosti to byl vlastně jenom kousek. Průsmyky jsou romantické, zajímavé, technicky náročné a plné cyklistů, aut a motorek. Není problém zastavit a vyrazit na procházku nebo jen tak odpočívat. Krom noclehu je dovoleno vše.
Passo Tornale byla široká cesta vedoucí na vrcholu přes vysokohorské středisko, nabízí se srovnání - jako cesta přes buchlovské hory. O hodně vyšší buchlovské hory.
Passo Campo Carlo Magna byl poslední průsmyk, který jsme museli absolvovat, abychom dorazili do cíle k obrovskému jezeru Garda. Je jako moře. Na Balatonu člověk dohlédne na druhý břeh, tady ne. Asi hodinu jsme kroužili a hledali místo na spaní "někde," ale nakonec jsme zakotvili v kempu. Erika už stihla i pláž a večerní koupání.
Ceny kempů jsou všude srovnatelné, takže pro naši šestici 10€ na hlavu za noc.
[fotky] [trasa]
fotky z webu fotostelvio.com
[1] [2] [3]