Kazetový magnetofon Atari [XC11], v našich krajích docela rarita
[fotky] moje z mobilu
[fotky] oficiální fotogalerie pořadatelů
Krátce
– pro MiSTer bude vypuštěno další české core, tentokrát [IQ151], zbývá už jen pár drobností
– cartridge MDDOSu s volitelným obsahem ROMdisku je ve fázi prototypu
– multijoy pro 16 současně hrajících hráčů opravdu funguje
– vidět naživo novostavu [SAPI 1] byl ultimátní zážitek
Dlouze
Bylo to velké a byli jsme u toho. Atariklub Uherský Brod zase na chvíli ožil. Měli jsme možnost zúčastnit se a hlavně prezentovat na akci [atariada.cz] pořádanou [olomouckým atariklubem]. Náš zasloužilý člen EHSoft, za úžasu ostatních účastníků, bezostyšně vybalil a používal kazetový magneton Atari XC11, který naživo snad ještě nikdo neviděl.
V našem klubu se u zapnutých starých počítačů prakticky nepotkáváme a tak v Olomouci byl konečně čas dořešit pár drobností – jak z kazety kopírovat na disketu programy uložené v turbo režimu z Turbo Basicu a také zaškolit neznalé do tajů Mikromonitoru a MDDOSu.
Obecně se [MDDOS] těší velké renesanci. Mě o pár nově vyrobených catridgí ihned připravili kolegové z Polska. Autor [SDrive] teď pracuje na nové verzi této cartridge, tentokrát s modifikovatelným obsahem ROMdisku; prototyp zatím koncepčně vychází z [A8pico].
Výborné je, že návštěvníci této akce jsou fundovaní podivíni, kteří se vás ptají na niterná zákoutní prezentovaných počítačů a někteří dokonce, coby nevěřící „tomášové“, chtějí otevřít šasi a vložit prst, aby uvěřili, že se jedná o reálný hardware a nikoli o nějakou emulátorovou vědeckotechnickou šalbu.
Skvělých bylo deset minut (pocitově) strávených v družném hovoru s producentem podcastu [zapečené procesory]; mezitím hodinová ručička poskočila o dvě hodiny vpřed.
Majitel soukromého muzea počítačů v Radosticích u Trocnova ohromil komplexnostní své sbírky obskurního hardware. Když si domluvíte návštěvu u něj v [muzeu], tak prohlídka s průvodcem trvá dvě až šest hodin. Kousek je [archeoskanzen] Trocnov, takže na své si přijdou milovníci veškeré historie. Potřeboval Jan Žižka počítač? Ve středověké vesnici archeoskanzenu kolega majitele muzea chybně odbočil, prošel omylem třemi dveřmi, pak narazil na bytelné dvéře opatřené cedulkou vyvedenou karolinskou minuskulí – serverovna.
Byl to velmi příjemně strávený den, nová přátelství navázána, kontakty vyměněny. Zcela saturováni jsme se slzíce rozloučili a budeme se těšit zase příště.
Díky pořadatelům a především účastníkům, kteří vážili cestu z Českých Budějovic nebo třeba i z Košic.
Velmi vtipný byl podvečer, kdy byla pro zájemce předpremiéra nového dílu podcastu Zapečené procesory. Z pohledu nás v sále to vypadalo tak, že se skupina asi dvaceti lidí rozesadila po jevišti, reproduktory byly otočené směrem k nim. My v sále neslyšeli nic, jen jsme se přes půl hodiny dívali na sedící nehybné postavy. Kdo znáte divadelní hru [Naše městečko], tak to vypadalo přesně jako hřbitov, kdy „mrtví“ konverzují sedíce na židlích.
Když pořadatelé vyhlásili soutěž ve hře pro 16 současně hrajících hráčů ve hře [Červi2] a vznikl mumraj z toho, kdo vlastně jde hrát, vzpomněl jsem si na úvod hry Pomsta šíleného ataristy, kde zaznělo: „Housenku chci, housenku musím mít!“
 |
| úvod textové hry Pomsta šíleného ataristy |