[fotky]
Ranní probuzení bylo jako se vzbudit ve Veletinách vedle kravína. Šum moře a vůně kraviček. Balíme, konečně byl čas vyptat si klíč, a utáhnout pravé zrcátko, které v rychlostech nad 110kmh plandá; zde se francouzský klíč jmenuje llave inglés, tedy klíč anglický.
Přesunujeme se na Playa de las catedrales, včera byla pod vodou a dneska víme, že příliv přijde až o půl jedné. Ráno jsme tam skoro sami, procházíme se po písku na hraně moře a kravistiku měníme za krabistiku, tedy turistiku u které nás pozorují krabi. Až při návratu potkáváme zástupy důchodců.
Vtipný je strýc s čaganem, který se mu boří do mokrého písku nebo paní, která si dává na boty pytlíky Lidl, aby ochránila boty. Radím jí, že chytřejší je to bosky s botami v ruce, její manžel se směje a říká, že ji nikdo a nic nepřesvědčí.
Saša vytvoří pár věrohodných hromádek a se slovy ¿Mira, topos? Lákáme místní k uvahám o krtcích v písku.
Je čas zmizet do hor. Touláme se cestičkami podle navigace pro cyklisty. Mapy.cz se snaží dát přednost pohybu po vrstevnici než sjíždění do údolí a výjezdy nahoru. Díváme se do míst, že i místní
kroutí hlavou. Ohodí nás ,,jahodový koktejl,'' kterým kdosi hnojí pole. Jsou tady krávy i malinkatá telátka. Co s tím mlékem dělají? Už vím, krmí s ním koně. A že se jich tady volně pasou desítky.
Je to jako jezdit Tatranským národním parkem, jen svobodně a bez postihu. Vysoká pasa, cestičky pro jednu motorku, pršelo a tak se držíme na zpevněné cestě a smutně koukáme po rozbahněných horňačkách.
Omlouváme se Šumičanom, říkat o jejich bydlišti, že je to obydlená zatáčka je urážka. Obydlené zatáčky jsou tady kolem Rosady. Šumice sú město jak Hluk.
Oviedo, památky prerománské. Tady stavěli v devátém století patrové zdobené budovy a u nás se zmohli na rotundy? Ne, myslím, že architekt kostelíka v Modré byl v Oviedu, viděl a řekl, příliš zdobné, tudy cesta nevede. Udělám to lepší. Zkoumáme dva kostely a fontánu. Vyjedeme až nahoru na monument Srdce Ježíšova objímající město jako v Buenos Aires.
Sedíme v restauraci kousek pod monumetem u stolu a výhledem na město a jako cílovou destinaci vybíráme Kemp La Paz, Playa de Bretones. Je na strmém břehu moře, bydlí se na terasách, dole ševelí moře... asi dvacet kilometrů před cílem nás dohání déšť a vypadá to, že bude pršet celou noc a tak s dovolením šéfa Cafeteríe stavíme stan, pravdou je, že ho staví Saša sama
a já píšu zápisek blog. Staví stan na terase pod markýzou, kde je sucho a neprší. Jenom ráno musíme sbalit do devíti hodin ráno.
Když Saša stavila stan, slyšela zvonky. Kostel tady není. Byly to krávy co šly domů z pastvy nad kempem.
Saša vytvoří pár věrohodných hromádek a se slovy ¿Mira, topos? Lákáme místní k uvahám o krtcích v písku.
kroutí hlavou. Ohodí nás ,,jahodový koktejl,'' kterým kdosi hnojí pole. Jsou tady krávy i malinkatá telátka. Co s tím mlékem dělají? Už vím, krmí s ním koně. A že se jich tady volně pasou desítky.
Je to jako jezdit Tatranským národním parkem, jen svobodně a bez postihu. Vysoká pasa, cestičky pro jednu motorku, pršelo a tak se držíme na zpevněné cestě a smutně koukáme po rozbahněných horňačkách.
Omlouváme se Šumičanom, říkat o jejich bydlišti, že je to obydlená zatáčka je urážka. Obydlené zatáčky jsou tady kolem Rosady. Šumice sú město jak Hluk.
a já píšu zápisek blog. Staví stan na terase pod markýzou, kde je sucho a neprší. Jenom ráno musíme sbalit do devíti hodin ráno.
Když Saša stavila stan, slyšela zvonky. Kostel tady není. Byly to krávy co šly domů z pastvy nad kempem.