Den pátý, déšť...

[fotky]

     V noci malinko pršelo a ráno bylo velmi oblačno, vstávali jsme se zvláštním pocitem, protože ač bylo sucho, všichni místní chodili v gumákách. Na [windy.com] jsme našli odpověď. Někdy po poledni mělo z moře přijít cosi, co vyzvrací tři centimetry vody mezi Finisterrou a A Coruñou. Bylo třeba jednat. Sbalit ležení a vyhodnotit, co je nezbytné tady v okolí ještě navštívit.
     Město Cee, takové místní Hradiště má přístav v zátoce, na jejím vstupu jsou dvě středověké pevnosti, říkají jim castillo, prostě hrad. Zůstalo opevnění a uvnitř je dnes dům a celé je to soukromé. Z těchto pevností potopili spoustu lodí a lidi se k nim chodí potápět.
     Vyfotit se to nedá, leda velmi zdálky. Takže použiju mapu a Google Earth.
     Nakonec to byli Francouzi, kteří město dobyli a vypálili. Dodnes se sem každý rok vracejí a je tady rekonstrukce oné události. Přijedou, dobydou, nevypálí a opijou se. Jaká škoda, že ŠKUB nedělá bukanýry. Hypotéza našeho týmu: Francouzi tady zůstali a promíchali se s místními Galy. A tak byl položen základ pro Fr-gale, které pečeme.
     Ve městě Cee žil výjimečný člověk [Fernando Blanco de Lema]. Ač odkazuji wikipedii, těžím ze včerejší přednášky. Jako malý kluk, se připlavil na lodi, černý pasažér bez věcí, chudobný. Narodil se na Kubě. Vypracoval se, stal se velmi bohatým a v Cee založil školu a kolej a umožnil studentům vždy kontakt s nejmodernějšími technologiemi. Jako psací stroj nebo telefon. Fernando umřel 1875.
     Další zastavením jsou vodopády s elektrárnou v obci Ézaro. Romantika při které hraje v hlavě nesmrtelná melodie a vrací se slova: ,,To stříbrný lesk kaskád dal jezeru jméno.''
     Vracíme se na sever a pokračujeme do města Vimianzo, kde jsou pro nás dvě zajímavé věci.
     Castro del Barreiras, zbytky původního osílení, o němž víme ze včerejší přednášky, val kruhového tvaru s jedním vstupem a staré společenství která bylo matriarchát. Prehistorické.
    A pak je tady pěkný a nevelký hrad, který byl přepaden 1468 a 6.7.2019 tady mají akci s názvem Asalto=Přepadení. Ale není to bitva v naše stylu, víc folkový festival.
     2016 jsme byli v Portugalsku v rodišti Alfonsa I. [viz blog] a trošku jsme se posmívali, jaký to byl malinký hrad. Jsme zhýčkaní Buchlovem, Cimburkem a Helfštýnem. Tohle je další hrad typu 1H+KK. Jsou tady dílny paličkovaní a pletení věcí ze slámy a proutí. Vstup je grátis.
     Tady nás déšť dohání, zastavíme na kávu, oblékáme nepromoky a pokračujeme směr A Coruña navštívit maják Torre de Hercules.
     Pořád je chcavo, začína pršet v Coruñi, další místo volíme muezum vr městě Lugo, je tady románské opevnění a je to místo, kde bude pršet pouze malinko. Cesta vede po dálnici a Saša ji skoro celou prospala. Poznal jsem to podle toho, jak se o mě vláčně opřela.
     Městské muzeum Lugo a krom věcí pěkných má i výsravu obřích kartónů mistra moderního umění [Antóna Lamazarese]. Saša, coby znalec umění jeho práci zhodnotila slovy: ,,podívej, co dokážou drogy.'' Možná chtěla založit umělecký kartel a skončil u kartonu.
     Asi jediné mistrovo dílo uchopitelné běžným návštěvníkem bez hlubšího zkoumání.
     Zajímavostí je, že ještě v sedm večer je všude otevřeno. 10:30-14:30, 17:00-20:00 je typická otevírací doba většiny obchodů s čímkoli.
     Pláž Katedrál. Kravistika v pravém slova smyslu. Kravín, krávy pasoucí se na loukách, kde za ohradníkem je už jen strmý útes a moře. Až večer v kempu nám ukázali kde najít v denním tisku, že příliv je půl hodiny po poledni a proto byla k večeru celá pláž, kterou jsme si chtěli projíz zaplavená vodou. Zkusíme zítra dopoledne znovu.
        Kemp, naprosto zapadlý tak, že si zakládají na tom, že je tady naprostý klid, šum moře a pláž snad jen sto metrů dlalekk a nehrozí pach moře, je zcela vytlačen vůní kraviček pasoucích se v okolí. Jako by si někdo na Bánovském hrádku otevřel kemp... a kravín.