Den jedenáctý, hrad 2.0...

[fotky]

    Ač jsme v zemi s mořem; rybám a plodům moře se zatím pořád úspěšně vyhýbám. Mám obavy, že kdybych si dal klobásu z chobotnice, vypadne ze mě v noci ze spacáku chapadlo.
     Kdo z vás ví, z jakého filmu je věta: ,,Vsadím se s vámi o večeři pro celý tábor, že dnes ráno se svými přáteli posnídám na hradbách.'' Vsázím, že Sestra věděla hned. Napovím, že ji řekl hrabě de la Fère při obléhání La Rochelle a která vedla k nejlepšímu balení na piknik vůbec viz [video].
     Tak dneska jsme si to splnili. Byl to oběd s výhledem na římský akvadukt a obé bylo skvělé.
     Tak už je prozrazeno, že cílem naší dnešní cesty bylo město Segovia s jedním s nejlépe dochovaných...[wiki]. Úplně vidím zaměstnanecký zájezd firmy Slovácké vodárny a kanalizace do Segovia, jak se strýci ptají na informačním centru: ,,Tak, paninko, kde to tady máte? Jsme tady kvůli jakémusi vodovodu. Máme ho opravit nebo vyměnit?''
     Je opravdu monumentální. Prošli jsme město, prozkoumali katedrálu s nevyšší věží ve Španělsku. Dalším zastavením byl hrad [Alcázar].
     Segovia je obrovsky turisticky  navštěvované město, trochu jako Praha. Kam se podívám, tam leží japonec a ti co neleží, tak fotí.
     Hrad Alcázar a před ním zaparkovaný ,,trebuchet'' mně připomněl akademickou diskusi, kdy jsme při stavbě brodské lávky, kdy byla postavena zatím jen obří kovová ,,véčka'' a my chtěli zkusit s pořádnou prakovou gumou natahovanou zahradním malotraktorem vystřelit automat na kávu z nádraží až na hvězdárnu.
     Prošel jsem celý hrad s audioprůvodcem u ucha a se slovníkem v mobilu.
Zakladatel muzea Karel III.
      První ředitel muzea hrabě de Gazzola (1689-1780).

     Cesta dolů z věží vypadá takto.

     Další cíl bylo město Ávila. [Opevnění], obrovská obludnost objímající celé centrum města a určitě stojí za shlédnutí.


    Naproti tomu stojí místo stejně významné, žel menší a tím je komůrka, kde přebývala [Ninja od Ježíše].
     V relikviáři mají její prst obrostlý plísní... a měla fakt pěkný rukopis.
     [Katedrála v Ávile] je ač zvenčí méně zdobná, tak obrovská a ještě větší. Projíždíme drobnými cestičkami po centru, pocit jako v Portu. Cestičky dlážděné, uzounké, člověk má pocit, že už jede lo chodníku a pak v protisměru potká popeláře. Večer se vracíme do El Escorial, kde máme domovský kemp. Jediné místo, kde jsme strávili tři noci po sobě a čtyři celkem.
     Jediné rozumné víno, které není litrové a má šroubovací uzávěr.