Den druhý...

[fotky]

Nejprve jsme zamířili do [Údolí padlých], tedy pomník španělské občanské války spjatý s postavou generála Franca. Myslím, že [generál Franco] ho měl malého a kdo tvrdí opak, ať to dokáže. Google v této otázce mlčí. 
Ta věc vytesaná ve skále je monumentální a obří. Nevěřitelně.
Podle svého vyznání zaškrtněte.
Na vchodem do baziliky je:
[  ] pieta Krista
[  ] mozkomor dávající polibek generálu Fracovi
Uvnitř baziliky jsem oslovil staršího pána dozorce/zřízence... Když vejdete dovnitř je všechno naprosto ultimátně obrovské, působivé, neuvěřitelné a ještě větší a ještě působivější. Já jsem zde poprvé, ale vy tady pracujete spoustu let. Jak to na vás působí teď?
Ej, chlapče. Pravil onen muž. Politicky s tím, proč je to postavené nesouhlasím. Ale je to tady především kostel a ten je dobrý. No a jak to na mě působí po letech? Jsme uvnitř hory, zatéká sem voda. Pojď se mnou... vidíš. Tady dávám kýbl, který tu vodu chytá. A někdy ho dávám sem. Podle počasí.
Další oslovený byla řádová sestra. Ta podle [domovenky] na mé motobundě správně identifikovala, že ač hablo español muy bien, jsem z Česka. A srovnávala fašismus španělský s komunismem českým. Měli to podobné, za pastýřský list kriminál.
Další zastavení našeho pronajatého motocyklu značky Laurin a Klement BMW F 800 GS byl El Escorial. Letní sídlo Habsburků ve Španělsku vladnoudnoucích s nádhernou hrobkou králů španělských. Vše podstatné velmi vtipně napsal na svém blogu [kechlibar.net] Marián. Doplním jen dvě věci.
Ad jedna, že si myslím, že dětská úmrtnost Habsburků a zpřízněných rosů zcela jistě koreluje s plošnou rozlestí letního sídla, protože když si bude několik dětí v tomto komplexu ,,hrát na schovku'' je pravděpodobné, že bratrance ve skříni najde někdo až po dvou letech.
Ad dva, že vstup do rodových hrobek na nás působil spíš jako návštěva vinného sklepa a na každém rohu jsme čekali místního strýca s koštéřem.
Z El Escorial jsme vyrazili až po obědě v místním Lidlu a dobré kávě o půl sedmé večer. Čekalo nás jen něco málo před 400km s průjezdem klikatými cestičkami do kempu v Cheves. Tak jsem si to našel v mapě. Trošku jsem zapomněl, že směrem na Santiago de Compostela není všude jen Španělsko a naprosto neočekávaně a dobrodružně bloudíme Portugalskem. Moje navigace vidí okolní svět takto.
Kemp nalezen. Dopřál jsem si dvě dávky výborného portugalského koňaku, který dopručil strýc za barem. Setřídil mně lahve s typicky portugalským pitím podle ceny a výběr nechal na mě. Poznámka pro znalce - chutnal stejně jako ,,Kokoko.''