Den čtvrtý, kolem komína...

[fotky] snad jsou na konci

Začínáme dopoledne obří porcí španělštiny, kdy místní paní recepční s námi prošla všechna zajímavá místa v Costa da Morte, to je část Galicie, kde teď jsme. Severní část je Rías Altas, střední část Pobřeží smrti a jižní část se jmenuje Rías Bajas. Celé její povídání trvalo hodinu a půl a vzala to opravdu podobně.
     Na cestu jsme vyrazili až po poledni, použil jsem navigaci HereWeGo s nastavením pro cykloturistiku, takže nás vodila všemi druhy cest, cestiček, šotolin, kamenin i srnčích stezek.
     Pracovně tomuto druhu poznávání krajiny říkáme ,,kravistika,'' tedy turistika u které vás pozorují pasoucí se krávy. 
Nejprve jsme zamířili k místu s majákem Cabo Touriñan, které je nejzápadnějším místem Španělska. Na Finisterra si to myslí taky. Taková místní verze Vlčnovsko-Veleťanského hašteření.
Obhlížíme chlévky pro plody moře. Vidíš, Ábi. Tady roste a škleblí/šklébí sa to, co ty jíš. Dvakrát brrr! A tím nemyslím belgické pralinky.
     V malinké dědině mají přístav, benzinku a dva konkureční obchody, jeden má nepochopitelně zavírací dobu 14:30-17:00, když jsme dorazili 14:34 ke vchodu. Na benzince jsme pozorovali místní. Přijelo auto, Berlingo, jak jinak. Vystúpil pupkatý strýc, vytáhl obří kanystr, otevřel. Čuchl k němu, vrhnul vyděšený pohled vlevo i vpravo a vylil neindetifikovatelné cosik pod nohy. A pak teprve začal kanystr rychle plnit.
Další zastávka Punta de Barco a je to zajímavé místo. Stojí tady monument připomínající havárii nákladní lodě, kdy se celé pobřeží pokrylo naftou. Monument má puklinu, kterou je vidět snad vrak, snad směr kde se to stalo. Místo je zajímavé dvojnásob, je tady kostel Virgen de Barca, tedy Panny Marie z lodě. Je to místo, kde svatý apoštol Jakub, který přinesl učení Kristovo do Galicie plné pohanů a byl zklamán, že jeho evangelizační snaha nemá potřebnou odezvu. Smutný seděl na místě dnešního kostela a byl rozhodnutý, že půjde jinam a Galicii nechá pohanům. Na lodi k němu přijela Panna Maria a dala mu potřebnou vzpruhu, ať to nevzdává, že se mu dílo podaří. Kostelík stojí hned na útesu vstupními dveřmi k moři a má vyspádovanou podlahu, protože i moře jej navštěvuje. Naposledy před třemi lety. Mají tady modlitbu:
    ¡Virgen de Barca! Jsme tvé děti, plujeme v lodi církve založené tvým synem Ježíším Kristem k přístavu spasení, kde nás čeká tvá mateřská náruč. Ale také v těchto dnech trpíme bouří, že jsme učedníci Kristovi a vypadá to, že se naše loď potápí... Matko, přimluv se za nás u svého syna, ať neztratíme vesla své víry a modlitbu, která nás vede k přízni o kterou prosíme. Amen.
Po šotolinách a úzkých kamenitých stezkách se suneme podél pobřeží od majáku k majáku až ke Hřbitovu angličanů, památka potopení lodě z desátého listopadu 1890, bylo tady 172 mrtvých, které sesbírali podél pobřeží a pohřbili na jednom místě. Potopil se britský torpédový křižník HMS Serpent třídy Archer, první která měla pozinkovany plášť coby ochranu před korozí slaným mořem. Přežili jen tři muži, kteří jako jediní dobrovolně nosili své vlastní záchranné vesty a po této nehodě Royal Navy zavedla záchanné vesty povinně pro všechny.
Malinká vesnička Camelle, kde do roku 2002 žil [Manfred Gnädinger], zvaný prostě Man de Camelle. Bez bot, s minimem odění, bez vody a elektřiny. Nejprve v jeskyni a až ji udělalo moře neobyvatelnou, tak v malém domečku prakticky hned u moře. Místní ho měli rádi, byl malíř i filozof. Za pár drobných dělal barevné kartičky návštěvníkům a že neměl žádné výdaje, tak majetek v hodnotě mnoha tisíc eur odkázal městečku. Hned vedle domečku, vedle muzea jsme povykládali s místním strýcem na motorce Marauder a ten nám sdělil, že molo, na kterém stojíme mělo původně vést přes Manův domeček, ale na popud místních obyvatel architekt celé dílo posunul. Za odměnu kreativec Man otiskl několik pracovníků stavby mola a myslím, že i sebe do mokrého betonu v ploše asi metr široké zdi vlnolamu a ty otisky lidí jsou pořád.
Z Camelle jsme se vydali na výhledové místo Petód de Ferreñas, které tak vysoko, že tam roste jenom kleč.
     Pak už jen domů, do pelíšku a já jdu vypít unas copas del ron a napsat tento příspěvek na blog.