Během prvního dne jsme si dopřáli dálniční přesun. Řetěz je pouze tak silný, jako neslabší jednovalec v něm. Tím je tentokrát Filda s Veronikou naložení na 35kW Dakaru s maximálkou 110km/h na dálnici. Zvládli jsme to bez deště až do cíle, který byl kousek u Lublaně. Podvečerní procházka po hipsterské metropoli Lublaň, úplně nalehko, drobná večeře a domů.
Den druhý byl ve znamení horských masivů a úzkých serpentin. Přesunuli jsme se do Triglavského národního parku, projeli nejvýš položenou silnci ve Slovinsku. Z Krajska Gora do Bovec, s výhledy a zástupy turistů pěšky, na kolech i motorkách. V obci Bovec jsme dali obídek složený z místních specialit - pleslavica (mleté maso plesknuté na talíř - prostě karbenátek přes celý talíř), cevabčiči, klobásu... nic, co by člověka z Moravského Slovácka překvapilo.
Zakempili jsme v městě Idrija, David domluvil tentokrát naprosto fenomenálně nelevnější ubytování, kde se lze zapsat do 22h a odejít stačí až v poledne. Tak jsme tam. Nějak v nabídce na booking zapomněl majitel uvést, že v tom domě bydlí jeho oba rodiče a dva bratři. Takže v ložnici, kde spíme se chce ještě paní domácí podívat na seriál a má tam svoji oblíbenou lenošku. Vtipné moc. Postýlky vypadají, ze v nich už někdo spinkal. Jsme spokojení.
Zítra máme v plánu skladní hrad Predjama, nějaké jeskyně a chceme k moři. Zjistili jsme, že Slovinsko má jen 47km pobřeží a 100% je vybetonováno a použito jako mola a přístavy a nic jako pláž pomalu se svažující do vody taky neexistuje. A protože máme v týmu Verču, která u moře zatím nebyla, dopřejeme jí klasické chorvatské mořské nádhery. Takže na další dva dny máme ubytování v Chorvatku kousek od pláže. A pak domů...