čtvrtek 23. června 2016

Namibie, Indie, Egypt a Peru...

Folklór jako řemen, nelepší jsou egyptští dervišové a pak Peruánci ke konci videa.

sobota 18. června 2016

ACW v Koněšíně...

Výročí 110 let SDH v Koněšíně [1]. Ranní polní bohoslužba, žehnání techniky. Hasiči, policie, výcvik služebních psů, vojenské ležení Konfederace a bitevní vrtulník. Co víc si občané Koněšína nedaleko Dalešické přehrady mohli přát.
Sedíme u ohně v našem ležení ACW a když se nad námi přehnal ruský vrtulník Mi-24, věděli jsme, jak se často cítí takový obyčejný afgánský pastevec.

čtvrtek 16. června 2016

neděle 12. června 2016

Markrabě Karel v Uherském Brodě...


[fotky] Catany
[fotky] Elen Sladká
[fotky] Maryška Švehlíková

V srpnu 1335 devatenáctiletý Karel přenocoval v Uherském Brodě a poté pokračoval v cestě na Trenčínský hrad. Tuto událost jsme si připomněli. Průvod markraběte Karla a zdravice Městu Uherský Brod byl realizován pod taktovkou šermířské a divadelní společnosti Memento Mori [1].

Karlova řeč
Velice těší duši naši pobývat již v druhém roce naší vlády v tomto městě. Vždyť ne nadarmo jej můj praděd Přemysl Otakar II. povýšil léta Páně 1272 – na město královské. Sám se cítím než lucemburské spíše krve Přemyslovské, které byl tento kraj vždy milý. Vím již, že oplývá pohostinností a  vlídností. V pravdě jsem ale nečekal takové přijetí, jaké jste mi přichystali. Když jsme přijeli do Čech, našli jsme zemi a panovnické sídlo zpustošené, nesličné a ničemné. Čest královského rodu pošpiněnou a nevalnou. A tady? Div že po vladařích nepojmenováváte ulice! (Zasní se) 
Ale nebylo by to hezké? Pradědeček Přemysl by mohl mít nějakou hlavní třídu, co My víme ze severu na jih a Nám by stačila nějaká…malá ulička, slepá, zastrčená v parku… (smutně:) Jenom cedulky Jana Lucemburského se zde nejspíš nedočkáme. To už dřív Ječné, Prosné a Žitné. 
V pravdě krásné město! Příjezdová cesta čerstvě vysypaná – městská brána? Jak by řekla naše manželka Blanka „to neni brrrana, to je terrrminál!“ Má dobrá žena – já jsem jazyk český jen zapomenul a snadno se mi rozpomíná. Ale ona? Musila začít od píky a hle – je v Praze rok a již Pražanům rozumí a chápe, o čem je řeč. Kéž by také Pražané jednou pochopili Blanku…
V pravdě krásné město! Jen co je pravda, pane rychtáři! Náměstí úhledně předlážděno. Evidentně jste si s tím dali práci, nikam nespěchali, radši stavbu o pár měsíců natáhnout, než ji ve spěchu zkazit. Sami máme tolik stavebních plánů! Obhlíželi jsme i Vaši lávku, zrovna takovou – pevnou, kamennou bychom potřebovali v hlavním městě. Akorát bychom ji postavili přes řeku, kde nám dává větší smysl, ale proti gustu…
V pravdě krásné město! Rychta okachlíkovaná a červeně natřená - jako stavby šlechtických dvorů ve Francii. A v hlavním městě ulehá Markrabě moravský ve světničkách měšťanských domů jako nájemník. Královský dvorec na Králově, hen u Bánova, jsem našel v lepším stavu než Pražský hrad.
Je to krásné město a není snad panovníka, který by se v něm na svých cestách rád nezastavil a v bezpečí jeho hradeb se neobčerstvil. Neboť i občerstvení v tomto kraji bývá vlídné!
My sami jsme do této země přivezli první révu a jsme rádi, že i zde, v kraji tvrdém a kamenitém, viděli jsme vinohrady na kopcích za městem na vlastní oči. Nemůžeme se dočkati, až okusíme pověstnou trpkost vína vlčnovského, což udělati musíme, koneckonců musí být důvod, proč touto dědinou projíždí každý rok král! 
Předtím však ještě povinnosti vladařské. Co tady…máme…
V moci a slávě úřadu našeho vydáváme My Karel, markrabě moravský, v slavném městě královském Brodu Uherském, svůj dekret a listinu kterýmž klášter Velehradský osvobozujeme od placení mýta v některých městech moravských. Ještě i jiné milosti klášteru touto listinou činíme a stanovujeme, což svým podpisem na místě samotném stvrzujeme. Daňové výjimky jsou koneckonců specialitou tohoto národa, kterému chceme býti panovníkem osvíceným. 
Ale košile bližší jistě, nežli kabát a na Velehrad daleko. Proto slyšíce prosby ctihodného převora brodského kláštera Dominikánského,  tyto vyslyšeti ráčíme a těmito listinami darujeme klášteru uherskobrodskému louku k zeměpanskému hradu příslušnou, kteráž je na ostrově řeky Olšavy mezi mlýny brodských občanů Henslina a Hertlina a kteráž leží ladem, zarostlá trním a hložím. Kéž je tím alespoň zčásti vyspravena křivda a újma, kteráž se klášteru stala ztrátou slavného obrazu Panny Marie, během uherských nájezdů léta Páně 1315. Louku ať obdělávají bratří řádu kazatelského, kteříž v modlitbách a postech jistě budou pamatovat na Naše předchůdce a spásu duší jejich, ale i Na nás, a tak nám pokladů nebeských i přízně Všemohoucího vyzískávati a zajišťovati budou. Tu půdu svěřujeme do rukou církve svaté od tohoto dne, jednou a provždy, případně dokud ji někteří moudří nástupci naši neznárodní. 
Zde lehce se nám vládne. Ale v Trenčíně, kam směřujeme a kde nás již očekává náš vznešený královský otec Jan, tam nás složitější jednání a rokování čekají. Tam jináč poznáme vlídnost tohoto kraje. Vždyť se nebude řešit nic menšího než hranice a to nebudou klidná jednání, jako tady, na Brodě. Když sem se ptal – všichni se shodli pan hejtma, pan rychtář, otec představený. Jak to bylo?
Rychtář: „Tož, hranica by měla byt ve Strání“.
Možná Vás pane rychtáři vezmu jako hlas lidu do Trenčína s sebou. Však – pamatujte – i k tomu dojde, že budou sedláci a koželuhové rozhodovati o správě země. A královský majestát? Všecko do času. 
Děkuji za přijetí, vlídnost a nadšení ve Vašich tvářích. Kéž toto město dál v míru a v pokoji vzkvétá, je plné občanů pracovitých a poctivých a je radostí a skvostem země moravské i koruny České. 


Nezbytné reálie 
V srpnu roku 1335, při své cestě do Uher, se zastavil a přenocoval Karel i v Uherském Brodě. Vydal zde listinu pro velehradský klášter, který osvobodil od placení mýta v některých moravských městech a jak se dá předpokládat, přenocoval na zdejším hradě.
Důvodem Karlovy cesty do Uher bylo jednání, které zprostředkoval uherský král Karel Robert z Anjou na Trenčínském hradě a později téhož roku na uherském Vyšehradě. Cílem bylo překlenutí starších sporů mezi českým, uherským a polským králem. Jan Lucemburský se zřekl titulu krále polského a Kazimír III. Veliký polských nároků na léna ve Slezsku. Tím byl de facto dotvořen jednotný politický systém střední Evropy a situace se mohla načas stabilizovat.

A na závěr
A jak prožil tuto událost emeritní gymnasiální profesor Slavíček,
učiněný tož uherskobrodký Homér – viz [2].



autor Pavel Vrága [vragavideo.cz]

středa 8. června 2016

Pasování čtenáříčků...

[fotky]
Tradiční akce knihovny FK [1] v Uherském Brodě.

sobota 4. června 2016

Reenactment v Železném...

[fotky] od Lišky
a další [fotky] od Kódla

Neuvěřitelný XIV. ročník dalšího ohlédnutí za šarvátkami americké občanské války. Tentokrát vzpomínka na Petersburg[1] 1865. Pro mě to byl ročník druhý. Dobré bylo, že tentokrát byl Gatling[2] na naší straně a zaštěkal opravdu nepřeslechnutelně.
Novinkou byla táborová pošta, kde čile přecházel doručovatel a bylo možno posílat si dopisy a velmi příjemně oživila táborová cvičení - kdy při nástupu přichází doručovatel, předává colonelovi dopis, colonel vyžádá vojáka, aby vystoupil, předá mu dopis a voják odchází kamsi dozádu do stanu, že si to chce přečíst a nemá brejle.
Výborná vsuvka byla část téměř jako larp[3], kdy yankeeové ustupují a kryjí se kolem lesní cesty a dvě čety Lousiana a Texas je postupně vytlačí až do vesnice, kde probíhaly přestřelky na ulici a místy to připomínalo až druhoválečný reenactment. Řadové ostřelování a následný útok v uzké uličce u vysoké kamenné zdi, kam jsme se vešli čtyři vedle sebe rameno na rameno - to už byl nebyla hra, to byl útok jako hrom, jediné co, naštěstí, chybělo byla ostrá munice.
Zase za rok v Železném a za dva týdny v Koněšíně.