středa 4. května 2016

Den třetí...

Nějaké dalši fotky jsou na Instagramu. Tady nahoře je odkaz nebo http://instagram.com/tyfoza

Ráno se probouzíme sluníčkem až v devět ráno. Ač věžní hodiny bijí půl, čtvrt i tři čtvrtě i počet hodin v celou, neprobudilo nás nic. Inu, vstávat v devět. Ale po 1100km jsme ulehli před třetí hodinou ranní, takže zas tááákový odpočinek to nebyl. V noci 5 stupňů, ráno 20. Výborně.
Místní psi jak pastevečtí, tak náhodní pouliční jali se nám přeznačkovat přední kolo na motorce. Opakovaně. A ještě.
San Sebastián de Garabandal. Malá horská vesnička, malý kostelík. Na oltáři Svatý Šebestián a pod ním pelikán rvoucí si maso z prsou, aby mohl nakmit své tři mladé. Takto ho znám jako znak Louisiany. A mám ho i na opaskové sponě. Co dělá tady jsem nezjistil.
V místní Hostérii, na jejíž terase jsme se uvelebili, zabydlelo se ono grupo de Americanos. Vyklubal se z toho zájezd amerických japonců mluvících anglicky i mezi sebou s katolickým farářem, taky Japoncem. A tak jsme v jedenáct měli mši v angličtině slouženou Japoncem přes Louisianským pelikánem pod Svatým Šebestiánem. Inu multikulturní zážitek... Body of Christ říká před podáním hostie.
Prochodili jsme celou vesničku, nahoru vede křížová cesta a jsou označena místa zjevení archanděla Michaela, Bolestného srdce Ježíšova i Panny Marie. Na to že se to událo 1961 docela nášup. Zároveň chápu, že to není frekventované místo jako Lurdy, kam se chodí pro uzdravení nebo Medžugorje, kam se chodí pro duchovno. Garbangalská poselství jsou drsná a k obrácení vzývajíci. Viz web http://garabandal.cz/

Z horské vesničky jsme se vymotali až pozdě odpoledne. Pohovořili jsme s místními a loučím se se slovy: este lugar está muy bueno para ojos y para corazon. Což jim vhání slzu do oka. Dostáváme od Carmen křížek na cestu a vaya con Dios.

Sášenka prohlásila, že teď už jí bude u nás doma připadat všechno blízko. Protože do Santiaga de Compostely to máme, jejími slovy "kousek." Jen 500km. Cesta příjemná. Čtyřicet kilometrů serpentinami dolů za světla bylo ještě zábavnější než včera v noci za tmy.
Dálnice má povolenu maximální rychlost 120km/h. Je to na hraně. Auta jedou kolem stovky. Je to jakoby by naše buchlovské hory byla španělská tříproudá dálnice v jednom směru. Pro motorku super.

První šipka na la playa znamená zastávku na kamení u Atlantiku. Negooglil jsem to, ale předpokládám, že sever Španěska omýván jest Atlanstským oceánem. Jestli se pletu, pana profesora Staše nechť též omejó slanó vodó. U moře je 17 stupňů, na dálnici o stupeň víc. Jak překonáme hory, rázem vyskočí teplota na 25 a slunce vypaluje. Konečně.

Santigo de Compostela, Camping as Cancelas. Zabydleli jsme se v devět večer. Sprcháááá a káva!
Dostali jsme mapu. Papírovou. Ke katedrále to máme 2km a pie, tedy pěšky. Tuto část naší svatojakubské pouti snad zvládneme. Plánujeme zde zůstat dvě noci a v pátek se přesunout do Portugalska do Fátimy.

Omlouvám se za překlepy, ale dotyková klávesnice na mobilu je zlo. Závidím panu doktoru Vaškových jeho Blackberry Passport. Víc tady:  http://tyfoza.blogspot.com/2013/08/quo-vadis-lasko-mobilni.html