pátek 31. července 2015

Taktování po letech...

Pamatujete ty časy, kdy jsme nové AMD Athlony a Durony taktovali tak, že se grafitem (t.j. jedničkou tužkou) propojovaly jednotlivé piny násobičů přímo na procesorech[1]. To bylo na přelomu milénia, po radostných oslavách, že jsme přežili Y2K[2]. Od té doby jsem se o taktování procesoru nepokoušel a vlastně to ani nebylo potřeba. 
Loni vydal Intel ke 25 výročí značky Pentium procesor s krásným a snadno zapamatovatelným názvem G3258 a pozor! s otevřeným násobičem. Tedy přímo výzva pro taktování.
V základu běží G3258 na taktu 3,2GHz při napětí 1.04V. S originálním chladičem se nechá bez problémů taktovat na 4,3GHz při napětí 1.25V. Jedna věc je si o tom číst[3]. A druhá věc je vyzkoušet to. Pro srovnání výkonu byl použit jednoduchý program Prime Benchmark[4], který minutu počítá a pak vyzvrací číslo, čím větší, tím je procesor rychlejší. Zvýšení výkonu o 34% je zajímavé. Uvidíme, zda se projeví na životnosti samotného procesoru.
Je pravda, že samotný výkon není žádné terno, ale je příjemné z placičky za dva tisíce dostat výkon procesu 2× dražšího. Ano, jistě, hnidopich by se hned ozval, jaký že je to G3258 procesor, když nemá podporu instrukcí AES a AVX, ale já bych si tím nenechal zkazit hezký den. Střižna uloží výsledné video o třetinu rychleji, OCRko přečte text o třetinu rychleji; ještě že hodin reálného času se takové taktování nedotkne. Komu by se líbilo mít z oblíbené Helenky trash metál, že.
Zdůrazňuji, že přetaktovaný procesor bez problémů funguje s původním malinkých chladičem, který k němu přibalil výrobce. Nutnost pořízení nějakého obřího chladiče s heatpipe by smazala ekonomickou výhodnost přetaktovaného řešení.

přidáno 10.8.2015:
Srovnání přetaktovaného Intel G3258@4,2GHz a Intel Core i3-4160@3,6GHz se zapnutým Hyper-threadingem[5]. Zdůrazňuji, že Core i3 je o 75% dražší, čili je to procesor lepší třídy. Testovalo se na identickém hardware, to je jasná věc.
Hodně záleží na využití počítače, dražší procesor bude ve vícevláknových úlohách jednoznačně lepší. Ale vzhledem k tomu, že nejčastěji na mém počítači běží virtualbox kvůli testem skriptů, někdy úmorné SQL dotazy v Access 97 spuštěném ve virtuálních WinXP. Výpočty neprovádím. Pokud se něco počítá, tak obrázky, skeny, OCRka nebo videoformáty. Volím tedy variantu levnější. Vlastně jenom proto, abych v reálu ověřil, kolik naběhá takový přetaktovaný procesor dní, týdnů, měsíců či let...

úterý 28. července 2015

V obci Doksy...


Byli jsme u toho. V rámci akce „Ochutnejte historickou hostinu“[1] proběhne video přednáška odborníka historika, hostinologa a spisovatele Vlastimila Vondrušky. Na zámku Doksy[2] úspěšně proběhlo natáčení. Těšme se na výsledek.

přidáno 4.8.2015:
výsledek viz. [3]

Posilovač spojky...

Drobnost, která potěší. Posilovač spojky Wirtz[1]. S hojící se rukou mám malinko problém opakovaně mačkat spojku, za měsíc se to snad srovná. Alespoň do té doby jsem instaloval jednoduchou věc, která chod spojky výrazně změkčila. V kombinaci s velkou rozetou[2], díky které motor nevyžaduje tak časté řazení, bude radost jezdit. S posilovačem se dá spojka mačkat jedním prstem. Různě na fórech[3][4] lidé píší, že se zkrátí chod spojky. Na V-Stromu jsem nic takového nepozoroval. Překvapilo mě, jak tenké lanko tam je. Aby se podařilo na vstupu vložit silné lanko spojky, bylo třeba drážku ve šroubu rozšířit o celý milimetr.

pondělí 27. července 2015

Koupaliště Hluk...

nerezové koupaliště[1] Hluk; kamera: Véna

neděle 26. července 2015

Už zase skáču přes kaluže...

Aneb pohádka o tom, kterak Ábinka vezla na motorce v tandemu přesmetrákového tučnáka a úspěšně ho dovezla až na Lom. Společně jsme pak vysvobodili mého Stromka, který čekal a čekal zamčený v garáži na zhojení tučňákova lokte. Zpátky už jsme jeli každý na svém stroji.
Je ku prospěchu pocitu bezpečí, že se do chráničů vejdu i s ortézou. Až do konce prázdnin mám jezdit takto a vypadá to, že raněný loket bude potřebovat ke zhojení vymáchat alespoň v Jadranu. I když ona i vycházka na Petřín udělá svoje.
Jet s Ábi v tandemu bylo zajímavé, říkala, že ve srovnání s Rebelem[2] o zátěži ani neví. Buchlovské hory se mnou projela 70km/h, což je pro řidiče pohoda, ale z pohledu tandemu, ech.
Jsme v čase 21 dnů od luxace[3].

pondělí 6. července 2015

Vykloubený loket a pauza na začátku léta...

Vykloubený loket[1] v offroadu. Když jsem viděl, jak ruka plandá, proběhla úvaha: Buď je to zlomené a pak netřeba spěchat s opravou a můžu si volat třeba sanitku a nebo je to vykloubené a to znamená do hodiny nasadit zpět, aby to vůbec šlo spravit bez operace. Takže spěchat. Kluci mně to zafixovali mezi dva klacky obvazem, narazili mně helmu na hlavu, já jsem zraněnou rukou ještě jednou nebo dvakrát zmáčkl spojku, dojel na asfalt, nakopal tam čtyřku a po asfaltu 43km do nemocnice v Boskovicích. Stihl jsem to pod dvacet minut. Rentgen, nahození zpět - uvolněte rameno, sestro držte a ááá. Napodruhé lup a bylo to zpět. Rentgen po repozici. Vše ok. Sádrová dlaha atd... Jupí! Další offroad dvoudenní HP rally v říjnu. Ať mám motivaci rehabilitovat...

RTG 15 dní po luxaci
ortéza[2] pro jízdu na motocyklu po 17 dnech (používat 6 týdnů)


5.7. sv. Cyrila a Metoděje – luxace, repozice, fixace
13.7. sv. Evžen – chirurgie, kontrola, rtg s fixací, nosit ruku v závěsu
20.7. sv. Vulmar – chirurgie, kontrola, rtg bez fixace. začít ruku používat, vyhýbat se rotaci, začít řešit rehabilitaci
22.7. sv. Marie Magdalény – ortopedie, ortéza s kloubem pro jízdu na motocyklu; kloub má nastavitelný úhel, ortéze znemožňuje rotaci; odsátí krevního výpotku
11.8. sv. Klára z Assisi – rehabilitace

neděle 5. července 2015

Společný endurotrénink podruhé...

telegraficky
AKCE E.T. PROBĚHLA ÚSPĚŠNĚ STOP POČASÍ VYŠLO STOP ÚČASTNÍKŮ 27 STOP NAJETO 1000KM OFF STOP ZRANĚNÝCH PÁR STOP SPOKOJENÝCH MOC STOP POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

fotky [1] výběr (autor uveden v názvu souboru), [2] Kysin, [3] Klasika

tisková zpráva
Začátek prázdnin byl pro mikroregion Olešnicko výjimečný. Již podruhé zde proběhla několikadenní akce motocestovatelského webu Cenduro.cz nazvaná E.T. 2.0 Druhý společný endurotrénink. Cílem tréninku je bezpečná průprava pro odvážné cestovatele, aby se svými těžkými motocykly dokázali hravě a hlavně bezpečně překonat terénní nástrahy při cestování volnou přírodou mimo zpevněné cesty – oni říkají, že jezdí offroadem – při expedičním cestování v zahraničí. Jezdilo se na motokrosových tratích Olešnice, Dalečín a v pískovně ve Svitavách. Akci podpořilo místní MMXS (myslivecko motokrosové sdružení) a umožnilo pořadatelům vytvoření osm kilometrů dlouhého okruhu s výjezdy, sjezdy, šotolinou i travou zarostlými cestičkami, aby mohli účastníci endurotréninku vyzkoušet v reálných podmínkách znalosti nabyté jízdou na uměle vytvořené trati. Děkujeme. 


z čeho čerpat aneb teoretická znalost může pomoci
- Špetka teorie o jedné zajímavé podpůrné metodě tréninku viz  [4][5]
- Motivační enduroškola na youtube [6][7]
- Základní průvodce metodikou je pro nás Enduro trénink – speciál 2015 časopisu Motocykl, stále dostupný za hubičku [8].
- Offroad - technika jízdy motokrosu a endura [9
- Dokonalá jízda na motocyklu [10]
- Trénujeme na motocyklu [11]

co jsme cvičili
Podrobný seznam cvičení, co a jak jsme prováděli viz [12]

podrobná zpráva pro offroadové ústředí (TomE, Qwert aj.)
Středa ráno, začínáme. První dva dny je v plánu tréninkové ježdění se začátečníky na malé trati v Olešnici[13], abychom v pátek vyrazili na obrovskou trať v Dalečíně[14]. Sluníčko vypalovalo převelice a jak lépe strávit tropický den než ježděním a sportovně-zábavnou dřinou, že.
V první skupině začátečnické byli zkušení, co najeli deset tisíc kilometrů po asfaltu a teď plánují nějaký offroad, ale také odvážný Jiří, který si koupil motorku, ujel na ní tři sta kilometrů po asfaltu a přijel a zvládl celý náš enduro trénink, aniž by zranil motorku nebo sebe.
Den druhý jsme se věnovali mikroskokům a jezdit trať v protisměru velmi zábavně změnilo všechny hrany v nakopávací odrazové můstky. Postupně přijížděli noví a noví účastníci a všichni se těšili na odpolední vyjížďku s vodičem skutečným offroadem. Projeli jsme krátkou zarostlou lesní cestičku a po prvním suchém a snadném výjezdu se ukázalo, jak rozdílná jsou očekávání jednotlivých účastníků. Ti zkušenější se ptali, kdy že začne ten offroad a ostatní prohlásili výjezd za peklo, jaké již nechtějí potkat. Já jim to říkal, ale nevěřili. Proto pak už vždy byli dvě až tři skupiny podle toho, co chtěli právě jezdit.
Třetí den jsme strávili na trati v Dalečíně, počasí nepolevovalo ve snaze ugrilovat nás zcela. Velká trať s ostrými výjezdy a sjezdy již někoho odradila, ale kdo vytrval, byl mile překvapen, co se dá se starým Transalpem nebo Freewindem projet. K večeru jsme si za odměnu nadělili brod[15] u Strachujova, kde vede cesta asi třicet metrů Svratkou. A všichni se opravdu vyřádili.
Po cestě zpátky jsem měl pocit defektu zadního kola, ale je to vyčvachtané ložisko v kole nebo v rozetě – vydrželo od nova jen padesát motohodin těžkého offroadu. Možná bych měl přestat skákat.
V sobotu absolventský sjezd[16] po modré z Hlásnice do Svojanova nakonec odvážně projeli jen tři motorky. Na ten den byla v plánu jízda v písku, kterého je nejvíce v pískovně a ta ve Svitavách[17] je volně dostupná, jezdí tam často krosaři a nikoho neruší. Počasí přitvrdilo v poledne bylo 39° Celestýna a celkově se morálka v mužstvu držela víc ve stínu. Většinu cvičení jízdy v písku jsme odložili na příště a jenom jsme se pár hodin v pískově povozili.
Večer jsme jeli se Sášenkou v tandemu po nákupech, bez interkomu. Po cestě zpět slyším pravidelný hlasitý dusot a šramot, joj, to určitě odešlo úplně to ložisko v zadním kole, pomyslím si. Ale naštěstí si jenom Sášenka zpívala hlasitě uvnitř své helmy, to byl by ten pravidelný zvuk.
Pokročilí a zkušení jezdci vedeni Áronem a Pachem měli svoji skupinu, s níž sjezdili krásy dvou okresů na hranici kraje Jihomoravského a Vysočiny. Podle úsměvů vyrytých do prachu jejich tváří se jim to možná líbilo víc, než pak sami přiznali. V jejich skupině jel Vítek, kterého po pádu pobolívalo pravé zápěstí, tak se sbalil a vyrazil 250km k domovu, aby druhý den nahlásil, že má zlomeninu. Přejeme brzké uzdravení bez následků!
V neděli jsem chtěl nově příchozí vzít opět do Dalečína a přijet tam offroadem, ale udělal jsem začátečnickou chybu, nedíval se před sebe, za jízdy se otočil, přední kolo chytlo kolej pod posečenou trávou a to byl panečku pád – kšiltem helmy byl bych schopen vyrýt hnízdo krtků i s mladými a hranu brýlí nahmatám ještě teď. Dopadl jsem na napnutou levačku a odměnou mi byla vykloubená ruka v lokti. A navíc, jak jsem šel přes řídítka, zázrakem jsem zachytil o zrcátko, zázrak mně opuchl a bolí celý týden.
Díky Vitíkovi a Johnovi, kteří se o mě předpisově postarali, svázali moji chromou ruku mezi dva klacky, narazili mně helmu na hlavu, nějak jsem se rozjel, nakopal tam čtyřku a 43km do nemocnice jsem zvládl za dvacet minut.
Mé zranění poněkud odsálo nadšení do dalších rozvíjení enduro technik jízdy a tak jsme víc teoretizovali a povídali si o tom, kam a jak dá se jet a proč Kysin tak rád jezdí na Vysočinu.
Celkové zhodnocení E.T.2.0 je pozitivní. Lidi se pobavili, pojezdili jsme vydatně a příště to uděláme ještě lepší. Kdo absolvoval náš společný trénink, nemusí se vůbec bát dovolené proložené lehkým offroadem třeba někde na Balkáně.
endurotrénink z pohledu psa-seniora Jendy
Je mně šestnáct let, nikdy jsem nebyl dál než na druhém konci našeho města. Teď mně někam vezou. Proč asi? Kam? Blíží se apokalyPSA? Nebo si konečně někdo vybral moji krev a jedu se někam množit. To by se mně líbilo. Usínám. Kde to jsem? Tady to neznám. Značkuji každý dostupný kousek krajiny. Usínám. Tady je lidí? Kde se tady vzali. Značkuji motorky. Přijíždí další. Proč mně nikdo nedá nic od stolu. Trapiči! Laděné výfuky jednotlivých strojů nevnímám – stařecký selektivní sluch se teď hodí – nejlíp se spí ve stínu u jemného durového vrnění VStromu. Usínám. Jé, tu vůni znám. To je Hobr. Pošimrej mě! Usínám. Kam to zase jedeme? Proč s námi v autě jede Tyf? Fuj, ten smrdí veterinou. Usínám. Zase doma.