[fotky]
Další ročník setkání[1] přátel lehkého offroadu úspěšně proběhl. Na místo srazu to mám jářku skotných třista kilometrů, což je na céčkových pneu zábavné, ale poněkud zdlouhavé. Pochopil jsem, proč se hodí mít v helmě něco k poslechu. S přicházejícím večerem se plnila společenská místnost lidmi i atmosférou. Pořadatelé sršeli nadšením tak, že hrozilo nebezpečí požáru, který nevznikl jen díky saturaci všech přítomných alkoholem.
S lehkostí sobě vlastní najeli kluci trasu, která byla zábavná a přiměřeně obtížná.
Navigační část akce T.K.C. spočívá ve skupinovém sbírání bodů na známých souřadnicích a je zároveň slovně popsáno, kde přesně hledat „poklad.“ Nejede se na čas, ale snažíme se najet co nejmenší počet kilometrů v celé skupině s tím, že pokud je to možné, měli by k bodu přijet všichni členové skupiny. Z pravidel zmíníme, že za neprojetý bod se přičtě 15km, za bonusový bod se odečte 10km a za příjezd po limitu 1km za každou minutu navíc. Protesty se podávají s kaucí litr zelené, v případě neuznaného protestu se kauce nevrací a je doporučeno podávat hodně protestů. Kdo vjede do CHKO bude diskvalifikován a popotahován. Tom bude hlídat
vjezd do chráněnky a jezdit uvnitř v celé ploše a koho tam přistihne,
běda mu!
Tom je pořadatel. Tom je čaroděj ze země OZ (orientačních závodů). Tom najížděl trasu. Tom zná GPS souřadnice všech bodů na trase a podle necyklopedie[2] se po něm jmenuje navigace TomTom. A dalo by se říci, že Tom je také pravděpodobně amatérský dendrolog[3], protože zaručeně pozná břízu a borovici a o všech ostatních dřevinách píše prostě „strom,“ což mě jako majitele Stromu jednoduše těší až radostí naplňuje. Slovní popisy bodů se hemžily břízami a borovicemi a obzvláště hledání té správné borovice v borovicovém lese bylo „na borovici.“
Trasa byla zábavná, dala se jet svižně, všechny popadané stromy na cestě se daly skočit a všechny výjezdy a sjezdy se daly, hm, vyjet a sjet. Můj Strom s obří rozetou[4] byl nazván dvoustopým vozidlem a kolegové se smáli, že v drážce ve výjezdu jedu na řetězu jako na pásu.
Po sto tisících kilometrech v sedle jsem poprvé spadl na asfaltu a to při odbočování na první křižovatce a jako malej Jarda. Bylo to na asfaltu a v legální rychlosti, nějak jsem si při klopení zatáčky neuvědomil, že ještě včera jsem měl vzadu silniční pneu o šířce 150 milimetrů a na šířce motokrosové pneu chybí dva centimentry. Tak si pěkně odbočuju a sedím a najednou ležím. Zvednu motorku a jede se dál. Nestalo se vůbec nic, díky chráničům mně a díky dobrým padacím rámům[5] neutrpěl žádnou škodu ani stroj.
Po sto tisících kilometrech v sedle jsem poprvé spadl na asfaltu a to při odbočování na první křižovatce a jako malej Jarda. Bylo to na asfaltu a v legální rychlosti, nějak jsem si při klopení zatáčky neuvědomil, že ještě včera jsem měl vzadu silniční pneu o šířce 150 milimetrů a na šířce motokrosové pneu chybí dva centimentry. Tak si pěkně odbočuju a sedím a najednou ležím. Zvednu motorku a jede se dál. Nestalo se vůbec nic, díky chráničům mně a díky dobrým padacím rámům[5] neutrpěl žádnou škodu ani stroj.
Naši skupinu vedl Lobo, pod pracovním názvem „lobotomie,“ který se naštěstí neujal. Motocykly v naší skupině byly srovnatelné 2×KTM990, 1×KTM950 a 1×DL650. Konečně jsem pochopil, co znamenají oranžová pímena KTM – krutě terénní motocykl. A je to pravda.
Večer jsme se v družném rozhovoru od Bigařů dozvěděli, že Big jede na
dvojku stopadesát; když se driftuje na kulaťáku v Praze, tak jedním
výjezdem opouští kruhový objezd Dr. Big a druhým Václav; když si na
ranní sjezd od chatek necháte pantofle, tak dojedete bosí.
 |
| novinka T.K.C. 2015: putovní pohár |
Vítězný postup byl snadný – co nejrychleji dojet k dalšímu bodu, cestou necestou; najít to správné místo, a že hledání některých bodů zabralo i dvacet minut chození a hledání ve správném místě označeném GPS; co nejrychleji dojet k dalšímu bodu a tak celkem 42× a taky vynechat oběd, protože se zdržením na oběd bychom to prostě objet nestihli.
Tešíme se zase za rok a díky za skvělou akci!
Tešíme se zase za rok a díky za skvělou akci!