pátek 29. května 2015

Výlet s plotem...

Bylo nebylo. Po cestě z práce jsem koupili pletivo a vzali jsme ho na výlet po okolí, aby se nový plot seznámil a inspiroval s různými jinými ploty v okolí. Najeli jsem aspoň osmdesát kilometrů.

neděle 24. května 2015

Rovnání padacích rámů...

[fotky]
Po pár posledních pádech[1][2] byl padací rám ohnutý ve všech osách a tak zbyly dvě možnosti. Buď pořídit nové padací rámy nebo staré nějak srovnat. No a protože by to bez výhně nešlo, požádal jsem o pomoc skvělého kováře, platnéře a dobrého člověk v jedné osobě Hynka Minarčíka[3][4][5]. Na pět nebo šest ohřevů měl hotovo a padací rám je zase skoro jako nový. Jenom doufám, že padací rámy dlouho nebudu potřebovat. Zbývá opískovat a dát nový komaxit.

sobota 23. května 2015

Památný strom v katastru obce Hradčovice...

[mapa]

Mimo asfalt kolem komína...

[fotky]
Takové pěkné sobotní květnové dopoledne, kdy je venku pošmourno, lehce se ochladilo a místy začíná pršet. Ideální čas na výlet po turistických značkách. Pravděpodobnost potkat nějaké turisty, cyklisty nebo hřibů chtivé sběrače je minimální. Nakonec z toho vyšlo přes osmdesát kilometrů offroadu s několika pády, z nichž poslední byl asi v šedesátikilometrové rychlosti na polní cestě, kdy začínající déšť proměnil hlínu ve slizkou kluzkou vrstvu a trávou zarostlý střed mě nepodržel. Nestalo se nic, jenom jsem výrazně přeformátoval pravý padací rám. Stejně byl načatý z T.K.C.[1] a čekal na sundání a opravu.

pátek 22. května 2015

Tržiště světa v muzeu v Uherském Brodě...

[fotky]
Tržiště světa[1] - výstava historických kostýmů nad nimiž srdce šermířské přímo zaplesá. Podrobnosti o exponátech kostym.cz[2].
Naši osmnáctkoví Chorvati byli u toho a patnáctkový Švýcaři taky.

čtvrtek 21. května 2015

RTG s digitalizací...

[fotky]
Vysokofrekvenční rentgen umožňuje expozici velmi krátkými časy. Realizace od firmy Atomvet[1]. Výše uvedená ruka expozice: 0.08s, 40kV, 3.20mAs.


středa 20. května 2015

Prodloužení tlumiče V-Strom a změna světlé výšky...

[fotky]
Ke stažení: [výkres v PDF] nebo [výkres v DWG].
Již před lety jsme řešili, jak zvýšit světlou výšku motocyklu Suzuki V-Strom. Změnili jsme přepákování[1], namontovali kratší kosti a dosáhli kýženého cíle. Ale za jakou cenu? Změnil se průběh tlumení, tlumič celkově ztvrdnul a jízda přestala být tak komfortní. Od října 2011 mám Stroma zvýšeného „na kostech“ o rozteči 120mm a funguje to a slouží dobře.
Teď ale plánuju namontovat 18" zadní kolo a je třeba s jistotou říci, že ani při maximálním propružení po nějakém pořádném skoku, nepotká se kolo a podsedlovka. A tady už je potřeba řešit délku samotného tlumiče. Afričani – kluci, co jezdí Hondy XRV – to mají snadné, protože mohou vyrobit delší vidličku u paty samotného tlumiče[2]. Jenže na V-Stromu je v té vidličce šroubek k ovládání tlumení.
Začal jsem fantazírovat o tom, jak prodloužit tlumič a Roman.V to geniálně vymyslel, udělal výkres, zařídil výrobu a na sobě, lépe své motorce, sám pak i otestoval. Výše zmiňované prodloužení vyrobil i pro mého Stromka. Měl jsem namontované 120mm dlouhé kosti, originální kosti mají rozteč 140mm. Při montáži prodloužení je nutné se vrátit k původním nebo delším kostem.
Sám autor Roman.V si vyrobil delší kosti 153mm[3], aby neměl motorku tak vysokou. Já nechám kosti originál a světlá výška je stejná jako při kostech 120mm, ale tlumič funguje výrazně lépe a také místo mezi podsedlovkou a kolem je více přesvědčivé.
Jak tuto věc namontovat? Je třeba sundat kosti přepákování, vyndat šroub, co drží spodek tlumiče v přepákování. Pak potřebujeme dva šrouby dlouhé 70mm M10 s podloužkou a pojistnou maticí. Dal jsem pevnostní s jemným závitem M10×1,25.
Pozor! Pod hlavu šroubu podložku, pod matici ne a vychází pak obě strany stejně dlouhé. Toto zdůrazňuji! Pokud by se dala podložka pod matku, VZNIKÁ BEZPEČNOSTNÍ RIZIKO, protože mezi matkou a kostí zůstane necelý milimetr místa.
Jízdní test ok, vše funguje tak jak má. Zadní tlumení je lepší. Inu, tedy můžeme se směle poplácat po ramenou a říct – dobrá práce, tudy cesta povede! Tímto způsobem zvednout světlou výšku motorky je lepší než měnit přepákování.



Autor nápadu je Roman.V[4] a řešilo se to v diskusi[5] „Dělám ze Stromka enduro“ na vstromklub.cz
Ke stažení: výkres v PDF[6] nebo výkres v DWG[7].

přidáno 20.6.2015:
otestováno a funguje výborně
negativa: není to na motokrosovou trať, skoky, rolety nemůžu jet 70km/h ale třeba jenom 40km/h a velmi velmi musí jezdec spolupracovat s podvozkem, aby udržel rychlost.
Takže se bohužel vracím ke kostem 120mm se kterýma zadní tlumič hrozně ztvrdne, není komfortní, ale dá se skočit z nákladové rampy na nádraží a nejde na dorazy... chci aby zadní tlumení zvládlo v terénu totéž co přední vidle XTZ 750.
Mít origo přední vidle, tak je tohle řešení úžasné, žel můj V-Strom je někdy i sportovní nářadí a potřebujeme v offroadu i rychlost.

úterý 19. května 2015

Naražený ráfek V-Strom

Nějaké rychlé přejezdy kamenů, pár skoků... tohle jsem přivezl z letošních jarních offroadů. Prý to půjde srovnat, na funkci to nemá vliv. S každým dalším offroadem s litým zadním kolem začíná být jasné, že 18" drátové kolo nezbytnosti nikoli věc pro efekt.

pozn. 
na funkci to vliv nemá, 18" kolo snad ještě počká...

pondělí 18. května 2015

Na Freewindu jako na skůtru...

motorka pro malé holčičky, ale sluší i Sášence...

sobota 16. května 2015

Na Krocana do Jizerek podesáté

fotky [1][2]

Další úspěšné pokračování nekonečného offroadového setkání v místě, kde lišky, které dávají dobrou noc, mluví buď polsky nebo německy. Ač pořadatelé tvrdí, že Krocan je vodní pták, tak tentokrát počasí opravdu vyšlo a s ním vyšlo i slunce a dobrá nálada nechyběla a kde se krom pár rozbitých kolen, zohýbaných plastů, utržené podrážky a jedné zraněné nohy, vlastně nic zvláštního nestalo.
Účastníci se rozdělili do skupin buď s vodičem nebo  coby účastníci navigační soutěže a vydali se, lépe, byli vydáni na pospas hledání tajemných bodů jasně vymezených souřadnicemi. Pravidla byla zmíněna ve zprávě z T.K.C. viz [3]. Snad jedinou možnou změnou pravidel by mohlo být získání bonusových bodů za každou hodinu po půlnoci o kterou celá soutěžící skupina pracně oddálí lákavý spánek, a to nejen zábavou. Byli i tací, co ještě v noci absolvovali opravu motorky, aby ráno mohli nastartovat a vyrazit.
Vstávám v sobotu ráno časně a cestou na snídani, mezi chatkami směrem k hlavní budově, přemýšlím, zda nejsem na nějakém zombie festu. Tolik jsem jich cestou potkal a sám byl za zombie omylem považován. Hned poté, co mně podařilo vylákat na první kolem jdoucí hodné paní zapletení copu, hotovíme se ke startu. Ujali se mně hodní páni Bigaři a dokonce přestali vtipkovat na téma, že můj motocykl má o válec víc než je nezbytně nutné. Zjišťuji, že jsem si zapomněl na novou helmu nalepit držák pro kameru. Tak to bude výlet bez záznamu.
Posbírat všech čtyřicet sedm bodů trvalo přes devět hodin a po celou dobu se opakovaně míjíme a jsme opakovaně přejížděni horkým favoritem – týmem Lobotomie – vedených zkušeným navigačním veteránem Lobem, o němž jsem přesvědčen, že má projekci trasy promítanou přímo na hledí helmy, ba co víc, určitě přímo na oční sítnici. Tak zdatně a dravě vedl svou skupinu.
Celý den jsem měl trochu pocit, že paní Štěstěna hledí tentokrát poněkud stranou. Body jsme hledali dlouho a při bloudění jsme našli spousty slepých míst, když jsme se vydali nejkratší cestou k bodu, cesta se zúžila zcela a padlý strom přes cestu jsme museli jako mravenci připoodnést stranou. Výjezdy se nám dařily, jen jeden z nás upadl a to nejslabší kus. Já.
Ono místo z mého pohledu: Hrdinně jsem vyrazil s rozjezdem do výjezdu, který vypadal jako stěna, řadím jedna, dva, plný plyn. Jenže on ten výjezd byl docela snadný a nenáročný, jenom jsem jel zbytečně rychle, kořeny zvedly motorku, skřítek Enduráček vykouknul ze křoví a strhl mě ze stroje. Padám a můj Strom potkává čumákem strom a děsivý plastový KŘUP probudil opodál spící sovy. Ležím chcíplý pod chcíplou motorkou kluci mě museli vyprostit. Stydím se. Strom má hnuté lešení se světly a plexi a celý kokpit získal velmi, ale velmi sportovní úhel.
Totéž z pohledu zkušeného bigaře: Tyf je pako. Do výjezdu nevidí, je líný se tam jít podívat. Naloží tomu za dva a plný. Magor. Mizí nám mezi stromy. Vidíme, jak se mu zvedá ten jeho Strom na zadní. Pak jen plastové KŘUP. Je to pako. A my abychom ho teď šli zachraňovat. A musíme pěšky do toho hrozného kopce. Jó, to jsou ti „endůristi“ na silničních motorkách. Co tím chce komu dokazovat. Magor.
Do cíle se vracíme snad dvacet minut po osmnácté hodině, tedy s dvaceti trestnými body. Ty jsem týmu vysloužil já, protože zdržení vzniklo jenom proto, že jsem si rozbil tlamku a na konci zabloudil mezi muchomůrkami jako malej Jarda při cestě ze školy.
Dobré bylo, že jsme tentokrát nemuseli do sprchy v botách [4]. Večerní posezení a výměna zkušeností byla plodná a plná sdělení a to zejména těch v barvě zelené. Vyhlášení bylo překvapivé, soutěžilo šest skupin. Jeden bod byl zajímavý, byl u brodu a cesta vedla k tomu brodu, ale bod samotný byl o jeden brod proti směru toku potoka, prostě kousek výš; GPS souřadnice byly skoro v pořádku, tak se stalo, že nejeden tým už bod nehledal, pouze zaznamenal, že bod navštívili, aby až v cíli zjistili, že se netrefili.
Speciální ocenění pro dívku, kterážto na velké motorce odjela celou trasu. 
Ať se jí stejně daří i příště!

Vyhlášení:
4. místo – skupina číslo čtyři – 49min po limitu, 2 neprojeté body, 235km
3. místo – Afričani – 31mi po limitu, 1 neprojetý bod, 213km
2. místo – Lobotomie – 17min po limitu, všechny body, 183.75km
1. místo – Bigaři – 20min po limitu, všechny body, 183km
Navigační souboj Lobotomie vs. Bigaři byl tedy naprosto vyrovnaný, protože rozdíl 0.75km je zanedbatelný. Tak tedy desátý výroční Krocan naučil KTMky hudlat.

Na shledanou na podzimním jedenáctém setkání u Krocana.
Kéž  tam opět zazní vítězný bigařský přípitek: Hudli! Hudli!

poznámky pod čarou
Dá se jet navigační soutěž podle GPS bodů bez elektronického pomocníka?
Dá, Václav z Bigařského týmu nás o tom přesvědčil. Měl v roadbooku namotané vytištěné kusy turistických map a cestu od bodu k bodu. Vtipné a funkční řešení, které by fungovalo i kdyby elektronika selhala.

Pár tipů z tajemných enduro úspěchů ZdeňkaX:
Na offroad mám nastavený vysoký volnoběh; mám volnoběh na dva a půl tisíce. Jedu. Leknu se, uberu. Ale motorka ne. A to mě mnohokrát zachránilo.
Vezmu si posilovací mačkací kolečko a u řídítek s jeho pomocí najdu správný úhel páček, aby stisk páček byl co nejméně namáhavý
Na ATAV jsem jezdil když jsem měl Afriku. A co máš teď? Afriku. Ale dlouho.

A kokpit mého Stroma?
Nakonec to bylo snazší, než se zdálo. Ještě v neděli večer jsem obnažil lešení a použitím kouzelného nástroje v podobě servisní tyče bylo vše srovnáno za pár minut.

sobota 9. května 2015

Bzinky pod Javorinou...

[fotky]
Pořadatel ACW Maleník[1]. Táboření, bitevní výcvik. Lousiana rulez!

středa 6. května 2015

Výfuk IXIL pro V-Strom

[fotky]
Originální výfuk V-Stromu váží 8,4kg a výfuk IXIL[1] se svody a karbonovou[2] koncovkou váží 4,2kg. Samotná koncovka váží 1,5kg. Úspora 4kg. Tolik k důvodu výměny.
Zvuk u laděných výfuků mě nikdy nezajímal, hlavně aby to moc neřvalo. Ale musím změnit názor, protože ten zvuk je návykový. Hluboký, příjemný a podle kluků, co jeli celý den za mnou nikterak hlasitý nebo obtěžující.
A že to má i svá úskalí, no aby ne. První den jsem si o rozpálenou lambda sondu spálil podrážku civilní boty. Ano, tento motocykl je používán i k běžným úkonům coby obyčejný dopravní prostředek sedlaný civilní osobou, obvykle v saku. Bude třeba vykoumat nějaký jednoduchý kryt, ale to nechme na dlouhé zimní večery. Sezóna je v plném proudu, je nejvyšší čas vyrazit ven.

problém první - homologace
výfuk přišel s homologačním listem, ale nebyla na něm žádná EU značka; dovozce nabízí zaslání dodatečné homologační nýtovací tabulky, ale už jsme to nestihli

problém druhý - propálený výfuk
po 4000km je výfuk na odpis

Zvýšení řídítek V-Strom

Zvýšení řídítek SW Motech LEH.00.039.152/S [1]. Zvednutí 31m, posunutí dozadu 22mm. Když je někdo opravdu vysoký, dá se celý kit namontovat i naopak, aby byly řídítka o 22mm dopředu.
Ač je to k neuvěření, originální vlaštovky DL650 plně dostačují mým potřebám pro jízdu v terénu a neplánuji výměnu řídítek.

úterý 5. května 2015

Výměna opotřebených vyhřívaných gripů Oxford

[fotky]
Nevím proč, ale gumové rukojeti na vyhřívaných oxfordech byly vyhlodané za chvíli, sotva jsem najel devadesát tisíc kilometrů, už abych měnil gripy. Ale co, věci dneska prostě nic moc nevydrží. Pro Oxford vyhřívané gripy neexistuje náhradní díl, že by se koupily jen nové rukojeti a zbytek elektroniky zůstal stejný. Je možnost koupit zbrusu nové a připojit jenom ty hřející konce; ale cena nových vyhřívaných oxfordů je kolem 50€.
Problém je, že nemohu jenom vyměnit tu gumovou část, protože díky vyhřívání je celá ta věc tlustší, než by se hodilo - jakoby obě rukojeti byly „pro plyn“.  BMW má ale vyhřívané gripy v základu a proto existuje možnost vyměnit jen ty gumové návleky[1] za pár stokorun.
Hlavně opatrně při loupání opotřebované gumy, aby se nepoškodily odporové drátky vyhřívání. Po nasunutí přebývající kousky odříznout a zkompletovat.
Chtělo by se citovat klasika: „Jak prosté, milý Watsone.“

pondělí 4. května 2015

19" drátové kolo XTZ750

[fotky]
V technickém průkazu mého V-Stroma je uvedeno přední kolo takto: ráfek 19×2,5" a pneu 110/80R19. Aby Strom tyto parametry splnil, bylo nutné vyplést střed z XTZ750 na 19" ráfek místo původního 21". Jako zadání úkolu to zní snadno, ale realizace je náročnější, protože neznáme potřebnou délku drátů. Kolo vyplétal profesionál Moto Trávníček[1] a povedlo se to moc dobře,
Konečně mám tedy dvě sady kol. Offroadové na krosových pneu s 21" předním kolem a silniční obuté na Mitas E-07 s 19" předním kolem.

neděle 3. května 2015

T.K.C. 2015

[fotky]
Další ročník setkání[1] přátel lehkého offroadu úspěšně proběhl. Na místo srazu to mám jářku skotných třista kilometrů, což je na céčkových pneu zábavné, ale poněkud zdlouhavé. Pochopil jsem, proč se hodí mít v helmě něco k poslechu. S přicházejícím večerem se plnila společenská místnost lidmi i atmosférou. Pořadatelé sršeli nadšením tak, že hrozilo nebezpečí požáru, který nevznikl jen díky saturaci všech přítomných alkoholem.
S lehkostí sobě vlastní najeli kluci trasu, která byla zábavná a přiměřeně obtížná.
Navigační část akce T.K.C. spočívá ve skupinovém sbírání bodů na známých souřadnicích a je zároveň slovně popsáno, kde přesně hledat „poklad.“ Nejede se na čas, ale snažíme se najet co nejmenší počet kilometrů v celé skupině s tím, že pokud je to možné, měli by k bodu přijet všichni členové skupiny. Z pravidel zmíníme, že za neprojetý bod se přičtě 15km, za bonusový bod se odečte 10km a za příjezd po limitu 1km za každou minutu navíc. Protesty se podávají s kaucí litr zelené, v případě neuznaného protestu se kauce nevrací a je doporučeno podávat hodně protestů. Kdo vjede do CHKO bude diskvalifikován a popotahován. Tom bude hlídat vjezd do chráněnky a jezdit uvnitř v celé ploše a koho tam přistihne, běda mu!
Tom je pořadatel. Tom je čaroděj ze země OZ (orientačních závodů). Tom najížděl trasu. Tom zná GPS souřadnice všech bodů na trase a podle necyklopedie[2] se po něm jmenuje navigace TomTom. A dalo by se říci, že Tom je také pravděpodobně amatérský dendrolog[3], protože zaručeně pozná břízu a borovici a o všech ostatních dřevinách píše prostě „strom,“ což mě jako majitele Stromu jednoduše těší až radostí naplňuje. Slovní popisy bodů se hemžily břízami a borovicemi a obzvláště hledání té správné borovice v borovicovém lese bylo „na borovici.“ 
Trasa byla zábavná, dala se jet svižně, všechny popadané stromy na cestě se daly skočit a všechny výjezdy a sjezdy se daly, hm, vyjet a sjet. Můj Strom s obří rozetou[4] byl nazván dvoustopým vozidlem a kolegové se smáli, že v drážce ve výjezdu jedu na řetězu jako na pásu.
Po sto tisících kilometrech v sedle jsem poprvé spadl na asfaltu a to při odbočování na první křižovatce a jako malej Jarda. Bylo to na asfaltu a v legální rychlosti, nějak jsem si při klopení zatáčky neuvědomil, že ještě včera jsem měl vzadu silniční pneu o šířce 150 milimetrů a na šířce motokrosové pneu chybí dva centimentry. Tak si pěkně odbočuju a sedím a najednou ležím. Zvednu motorku a jede se dál. Nestalo se vůbec nic, díky chráničům mně a díky dobrým padacím rámům[5] neutrpěl žádnou škodu ani stroj.
Naši skupinu vedl Lobo, pod pracovním názvem „lobotomie,“ který se naštěstí neujal. Motocykly v naší skupině byly srovnatelné 2×KTM990, 1×KTM950 a 1×DL650. Konečně jsem pochopil, co znamenají oranžová pímena KTM – krutě terénní motocykl. A je to pravda.
Večer jsme se v družném rozhovoru od Bigařů dozvěděli, že Big jede na dvojku stopadesát; když se driftuje na kulaťáku v Praze, tak jedním výjezdem opouští kruhový objezd Dr. Big a druhým Václav; když si na ranní sjezd od chatek necháte pantofle, tak dojedete bosí.
novinka T.K.C. 2015: putovní pohár
Vítězný postup byl snadný – co nejrychleji dojet k dalšímu bodu, cestou necestou; najít to správné místo, a že hledání některých bodů zabralo i dvacet minut chození a hledání ve správném místě označeném GPS; co nejrychleji dojet k dalšímu bodu a tak celkem 42× a taky vynechat oběd, protože se zdržením na oběd bychom to prostě objet nestihli.
Tešíme se zase za rok a díky za skvělou akci!