neděle 28. prosince 2014

První NERF párty

 [fotky] válečný zpravodaj Rabbitka
A slovy „nebuď NERFní,“ to do mě našil. A to jsem měl vestu i přilbu s nápisem PRESS, čili nebojová figura. Tak by se dala popsat první NERF párty nově vzniklého uskupení – zatím pracovní název NERF!UB. Uvidíme, co se ujme jako oficiální název.
Čerstvé zprávy přímo z bojiště/ze hřiště.

pátek 26. prosince 2014

úterý 23. prosince 2014

Malý, lehký a použitelný notebook

Po dlouhé době jsem zatoužil pořídit si další počítač, přenosný, malý, lehký, tichý, pěkný a veselý. Proč po dlouhé době? Protože již před pěti lety jsem pořídil notebook, pořádný, výkonný. Prostě drahá mašina. A nevydržela mé zacházení. Stroj byl pěkně zabalený v tašce a něco na něj upadlo, něco těžkého, co se mně běžně válí v pracovně. Asi cihla. A notebook úder nepřežil – rozbitý displej. Nezbylo než displej odstranit a vzniklo tak surfovací prkno, které připojeno k monitoru sloužilo dlouho jako počítač stolní. Tentýž rok pořídil jsem notebook další, tentokrát malý, opět spíše výkonnější. Vydržel asi půl roku, když mně ho skřítek Naschválníček vytrhl z ruky a hodil na podlahu. Notebook přežil. Jeho displej nikoli. Tak vzniklo další surfovací prkno, které pak dlouhé roky sloužilo jako můj hlavní pracovní počítač a dokonce se dočkalo punkové úpravy v podobě velmi humpolácky zrobeného chlazení, viz. [1] V tom roce pitomém jsem rozbil notebooků za čtyřicet tisíc korun a řka: „Nikdy více!“ Jsem se malým a křehkým stroječkům vyhýbal. Psaní na cestách, mailování v terénu vyřešily chytré mobilní telefony s klávesnicí. Povzdechnutí Král Qwery je mrtev... viz. [2]
Jenže teď mám už alespoň rok telefon pouze dotykový a celou dobu jsem čekal, že si na psaní na dotykovém displeji zvyknu. Ano. Dá se napsat dlouhý email, ale je to opravdu nekomfortní a nepohodlné. Musíte koukat, co mačkáte. Chyby v textu vznikají snad samy. Odvážím se tvrdit, že dotykové klávesnice nám přineslo lobby skřítků Překlepníčků.
Za nedlouho načneme čtvrtou pětiletku jednadvacátého století, čas uzrál a začal jsem se dívat po nějaké „té věci“ na psaní. A když už jsem začal fantazírovat o tom, že nechám opravit starý Psion, počítač do dlaně na dvě tužkové baterie – a ta oprava by stála asi dvě tisícovky – tu mně poklepal na rameno kolegiální skřítek Úsporníček a říká: „Nebuď hloupej, kup si laptop.“
Tak tedy vzhůru do výběru notebooku, netbooku, prostě laptopu. Malého a skladného počítače, který nemá uvnitř žádných pohyblivých věcí a který bude odolávat všem otřesným otřesům, kterým ho vystavím.
Požadavky: Velikost zavřeného počítače A4. Klasická nedotyková obrazovka. Síťový konektor RJ45. Žádný rozbitný pevný disk, žádný ventilátor.
Nakonec vyhrál Acer[3] E11 ve verzi s malým 32GB eMMC diskem, Windows 8.1 a klasickou klávesnicí; takovou co má klávesy F1 – F12 dostupné bez nutnosti stisku přeřazovače Fn.
První a nejdůležitější bylo vidět tento počítač zevnitř viz. [4]. Nebudu přece kupovat zajíce v pytli. V líbivém designu se může ukrývat spousta problémových míst. Asi nikdo nepochopí, proč Acer nenechal uvnitř konektor na SATA disk, když držák disku zůstal.
Procesor Intel Celeron N2840 @ 2.16GHz je rychlý akorát - srovnání viz.[5]
Velikost úložiště je 32GB, což napsané nevypadá tak zle, jako krutá realita rozložení disku:
Pro informaci uvedu, že instalace Libre Office zabírá 0.4GB. Instalace Microsoft Office 2010 (Word/Excel/Powerpoint) 0.6GB atd. A data se někam dát musejí, alespoň ta, co nejsou potřeba pořád. Vím, říkáte si – není problém – spoustu aplikací ve formě portable je možné mít za SD kartě, stejně jako soubory ISO nebo další data, která jsou potřeba občas. A to bude řešení správné; jako od skřítka Úspěšníčka.
Nikdy bych nevěřil, že zasunutí SD karty může způsobit tolik radosti.
K počítači dostanete na dva roky zdarma 100GB místa na úložišti onedrive[6].
Rychlost počítače je slušná, filmy přehraje, VirtualBox s DOSem, WinXP a linuxem zvládá hravě. Pro běžné použití, kdy máme otevřeno v prohlížeči maximálně deset oken jsou i 2GB paměti dostačující. Přesněji je systému k dispozici 1.88GB a třeba otevřením obřího jpeg obrázku k editaci se počítač nezpomalí, ale paměti začne být málo a odkládací swap soubor na pevném disku začne bobtnat. Během chvilky má přes gigabajt a roste. Pravděpodobně by mělo smysl operační paměti přidat a vypnout hibernaci i swapovací soubor.
Výdrž z baterie překvapila příjemně. Výrobce udává pět hodin. Při cestě ve vlaku po pěti hodinách práce zbývalo ještě 45% baterie. Nepouštěl jsem film, psal jsem. Vytížení procesoru bylo minimální.

pozn.
Po zapnutí vypnutého počítače, nikoli po restartu nebo probuzení stisk
F2 pro vstup do nastavení BIOS – dá se povolit klávesa F12 pro vstup do bootmenu
ALT+F10 pro obnovu továrního nastavení, opravu Win8, nastavení firmware UEFI etc.
Všechny přeinstalované Acer věcičky byly odstraněny.

produktové číslo tohoto typu Acer E11 je NX.MRSEC.001, označení výrobce ES1-111M

Jak získat víc místa na disku? Z výroby obsahuje notebook část disku o velikosti 10GB označenou jako RECOVERY, tedy pro obnovu systému. Acer Recovery Management by měl umožnit zkopírovat tato záložní data Windows 8.1 na USB disk a poté je možné tento 10GB diskový oddíl odstranit.
Ve Windows hledat - recovery - spustit a dál už je to snadné. Zálohuje se tovární nastavení a pak i aplikace a ovladače.
Návod přímo od výrobce viz.[7]
Jenže to tak úplně nefunguje. Aktuální diskuse viz.[8]
Zálohu na flash disk vytvoří a opravdu funguje, ale neumožní smazání oddílu recovery.

Existuje nízkoprofilová USB flash, která celý problém elegantně vyřeší. Jmenuje se SanDisk Ultra Fit.

přidáno 11.1.2015
Otestována výdrž na baterii - zapnutá wifi, nepřetržité přehrávání videa z youtube, nastaven maximální jas obrazovky. Přehráván film. Neustálá zátěž procesoru 90-98%. Při 3% baterie byl test ukončen. Výdrž 5,5h.

přidáno 17.1.2015
Jak rozšířit paměť v notebooku Acer E11 viz.[9]

Jaký je Acer E11? Skvělý. Je to nejlevnější malý notebook či netbook, který se dá použít na práci.

pondělí 22. prosince 2014

Externí disk s daty hlásí, že musí být naformátován

Stalo se vám někdy, že vám externí disk s vašimi daty po připojení napsal: Disk v jednotce X: musí být před použitím naformátováno. Chcete provést formátování?
Tato hláška vyděsí a nepotěší. Příčin může být mnoho a předpokládejme, že vyděšený uživatel zkusil běžné pokusy jako:
– připojit externí disk k jinému počítači
– vyměnit kabel
– vyjmout disk z externího boxu a připojit ho přímo k počítači, abychom ověřili, že není vadná elektronika externího boxu
A že všechny pokusy selhaly? Co dál? Zkusme připojit disk k počítači, na kterém běží nějaké linuxová distribuce – Ubuntu, Suse, cokoli.
Systém nám disk automaticky nerozpozná a nepřipojí.
Zjistíme pod jakým názvem zařízení se disk do systému připojuje, pak spustíme opravu a uvidíme. Pravděpodobnost úspěchu je vysoká v případě, že disk není příliš fyzicky poškozen. Záleží na tom, jak moc disk podivně chrochtá a rachtá při pokusech o přístup.
1. odpojíme disk
  zjistíme jaké disky v linuxovém systému máme
  cat /proc/partitions
  vypíše něco jako:
     major minor  #blocks  name
       8    0    8388608  sda
       8    1    1211392  sda1
       8    2    7176192  sda2
      11    0    1048575  sr0
2. připojíme disk
  znovu vypíšeme seznam připojených zařízení
  cat /proc/partitions
  připojený disk přibude jako další v seznamu
    major minor #blocks   name
      8     0   8388608   sda
      8     1   1211392   sda1
      8     2   7176192   sda2
     11     0   1048575   sr0
      8    16   488386584 sdb <-- náš připojený disk
      8    17   488384001 sdb1 <-- vadná partition k opravě
3. pokus o přimountování disku
  vytvořme si v aktuální složce/adresáři novou složku pro připojení disku - např. mujdisk
    sudo mount /dev/sdb1 mujdisk
  disk se nepřipojí a systém nahlásí:
      mount: /dev/sdb1: superblok nelze přečíst
      mount: /dev/sdb1: can't read superblock
  můžeme se pokusit připojit přímo zvolený souborový systém, jestli víme, jaký byl a pro další obnovu je to nezbytné. Ve windows to bude obvykle vfat nebo ntfs. Nevíme to, zkusíme
    sudo mount -t ntfs /dev/sdb1 mujdisk
      NTFS signature is missing. 
      Failed to mount '/dev/sdb1': Nepřípustný argument 
      The device '/dev/sdb1' doesn't seem to have a valid NTFS...
  tak ntfs to není
    sudo mount -t vfat /dev/sdb1 mujdisk
      mount: /dev/sdb1: superblok nelze přečíst
4. zkoumání disku a oprava
  pro zjištění, co vlastně s diskem je použije fsck, více v manuálových stránkách
    sudo fsck.msdos /dev/sdb1
  pro vlastní opravdu, automatickou se zápisem změn na disk
    sudo fsck.msdos /dev/sdb1 -a -w
5. hotovo
  jestli pokus o připojení proběhne korektně
    sudo mount /dev/sdb1 mujdisk
  máme z části vyhráno. A je možné, že se disk bude dát připojit i do Windows.
6. kopírujme data dokud to jde
  to že se na disk dá dostat neznamená, že se to ještě někdy jindy podaří. Vykopírujme pro jistotu data ještě v linuxu.
7. jak ve Windows kopírovat data z disku, který možná chybuje
  ve Win není dobrý nápad kopírovat data z disku, který může být vadný třeba v Total Commanderu nebo v Průzkumníkovi. Lepší je použít příkazový řádek a postupně kopírovat pomocí
    xcopy zdroj cíl /E /C

Jiné možnosti?
V linuxu se dá snadno pořídit otisk celé partition do souboru a pak přes loopback připojit, případně měnit velikost disku a jiná kouzla, která google bez problémů doporučí.

Někdy je potřeba disk rozebrat a pomoct mu ručně, viz. [1]

úterý 16. prosince 2014

Atari 800 XL a paralelní tiskána EPSON LX-300

Počítač z roku 1984 a tiskárna o patnáct let mladší. ATARI 800XL z výroby podporuje pouze sériové tiskárny – pamatuju tiskárnu ATARI 1029[1]. V roce 1988 toho typu jedinou u nás v obci, chodili jsme se na ni dívat k jednomu stavebnímu inženýrovi a všichni jsme mu ji záviděli.
původní sériová tiskárna z roku 1984
Připojení centronics tiskárny vyžaduje oba joyporty a jeden pin SIO konektoru (command/strobe).
Zapojeno podle původního nákresu z manuálu slavného MDDOSu[2] z roku 1991.
A opravdu to tiskne.
Až je mně líto, že jsme tehdy žádnou takovou tiskárnu neměli. A česká BT100[3], kterou jsme pak měli všichni, byla. Hm... pomalá.

Doporučuji mrknou na video s ukázkou tisku na „tiskárně“ BT100 viz. [4].

neděle 14. prosince 2014

Přenos souborů z 8bitového Atari do PC

XRZDISK komplet ke stažení viz. [0]
Nezbytnost nezbytná. Aneb jak po pětadvaceti letech konečně zazálohovat staré programy, zdrojové kódy a texty uložené na 5.25" disketách[1]. Je třeba je přenést z osmibitového Atari do PC, ať mám čím krmit emulátor. A třeba opět nahlédnout to tajů Turbo Basicu[2], Kyan Pascalu[3], Actionu[4] a Atmasu[5].
Prográmek pro přenos se jmenuje XRZ na počest slavné románové kódové tabulky[6].

XRZ 4B ATARI -> PC CABLE 
[ CANON 25 MALE ]       [ CANON 9 FEMALE ] JOYPORT 0
       2 .................... 6 trigger 0    $378, bit 0
      13 .................... 1 output bit 0              
      12 .................... 2 output bit 1
      10 .................... 3 output bit 3
      11 .................... 4 output bit 4
      25 .................... 8 GND      

                        [ CANON 9 FEMALE ] JOYPORT 1
      15 .................... 1 output bit 5 $379, all output bits

Paralelní port PC, z Atari jsou použity 4 bity joy portu 0 a 1. bit joy portu 1 jako řídící. PC potvrzuje příjem na trigger 0 joyportu 0.

Řízení přenosu 5. bit – každý půlbajt <16 obsahuje přenesená data; půlbajt > 15 je řídící příkaz.
      16 ... další bude vysílán vyšší půlbajt
      17 ... další bude vysílán nižší půlbajt
      18 ... přenos souboru dokončen
      19 ... přenos jména souboru dokončen
      20 ... všechno přeneseno, konec
      21 ... chyba čtení, poškozený soubor

Struktura programu je hrubá přesně tak, že mohla být použita k výuce. Třeba někdy dojde k následné optimalizace jak přenosu, tak programu.
XRZ4BO.ENT[7] v Turbo Basicu XL řeší přenos jednoho souboru - čte soubor po jednom bajtu
XRZ4B.PAS[8] pro PC v Turbo Pascalu pro příjem
XRZDISK2.ENT[9a] pro odesílání více souborů - používá 512B buffer pro čtení souboru
XRZDISK5.ENT[9b] odešle více souborů z Atari, ptá se na vypnutí zobrazování. Poslední verze.
XRZDISK.PAS[10] pro příjem více souborů

První chybná domněnka byla, že rychlost přenosu je limitovaná více rychlostí vstupně výstupních operací disketové mechaniky Atari 1050, než rychlostí samotného Turbo Basicu. Jenom pro radost jsem odesílání souborů přepsal i v Kyan Pascalu, který je kompilovaný a řádově rychlejší než TBasic. Je vtipné, že Kyan Pascal umožňuje zápis do paměti pomocí vlastního příkazu assign - psali o tom v časopise Antic 7/1985 [11] a my to známe spíš z příloh zpravodajů vydávaných Atarikluby Praha, Hodonín, Plzeň[12] o pár let později, ale česky. Dneska máme k dispozici původní manuál[13] z roku 1985 a tam je zmínka, že assign je definován jako assign(ukazatel, integer), takže umožní PEEK/POKE jen do adresy 32767. Takže musely pomoct tři řádky assembleru a znalost rozložení paměti. Prací s ukazateli a zásobníkem vznikají obří časové režije s nimiž se kompilátor Kyan nevypořádá.
XRZ4BO.PAS[14] odesílání jednoho souboru, čte po bajtu v Kyan Pascalu.

A jak celý přenos urychlit? Turbo Basic XL má svůj kompiler a výsledný program je výrazně rychlejší a celý přenos taktéž. Program spouštěný přímo z interpretu Turbo Basicu – rychlost přenosu 40zn/sec. Kompilovaný TBasic 110zn/sec.
kompilovaný Turbo Basic XL se zapnutým zobrazováním
S vypnutým zobrazením dosahuje rychlost přenosu 160zn/s, heč! (POKE 559,0)

Jak se kompiluje Turbo Basic

Otázka: Jak přenesené soubory zase vložit do jednoho .ATR souborů pro použití v emulátoru? Osobně jsem tuto věc potřeboval, když jsem chtěl znovu spustit padesát vlastních levelů uložených v BoulderDashConstructionKit[15].
Prográmek XRZGLUE.ENT[16] tuto věc řeší. Složku na disku s přenesenými soubory nastavíme jako disk H3: v emulátoru. Do jednoty D2: připojíme zformátovaný .ATR soubor. Pokud potřebujeme na obrazu disku DOS.SYS a DUP.SYS, musíme si je tam uložit před použitím XRZGLUE.

A na závěr můžete nostalgicky zavzpomínat: Jak zjistit velikost souboru v Turbo Basicu XL?
FSIZE.ENT[17]

neděle 7. prosince 2014

Sladkých osmnáct

 Všechno nejlepší, Ábinko!

pátek 5. prosince 2014

Mikuláš 2014

zdroj TV Slovácko [1]
fotky [2]
fotky z karnevalu [3] od Elen Sladké
Mikulášský maraton je úspěšně za námi. Mám to snadné, ať jsem kde jsem, tak vždy v roli Mikuláše. Sášenka to měla dalko těžší. Ráno ve školce anděl, odpoledne na karnevalu Sněhurka a večer na náměstí čert. Děkujeme všem zúčastněným, kteří nám pomohli s realizací nejen materiální, ale i personální a nebáli se načernit si obličeje, aby se jich jiní mohli bát.