pondělí 28. dubna 2014

Výstřel

křesadlová puška vzor 1722 viz. [1][2]

a takto nenápadně vypadá kamera na čáce chorvatského hraničáře

neděle 27. dubna 2014

sobota 26. dubna 2014

Bitva u Liberce 2014

Fotky z tábora [1]. Další fotky[2].
Zprávy a fotky z médií [3][4].
Vstup ze zpravodajství ČT24[5].
Bitva u Liberce viz. [6].
Musica Viva v kostele Sv. Vojtěcha viz.[7].


čtvrtek 24. dubna 2014

Plošky na řetězu

řetěz D.I.D. 525 VX po 16tis. km z toho 8tis. km čistý offroad – vybrušují se plošky

Při poslední výměně řetězové sady[1]. Po 10tis. km byl řetěz vytahaný na výměnu. Nakonec odsloužil ještě dalších 6tis. km. Díky vodítku řetězu[2].

pondělí 21. dubna 2014

Veselé Velikonoce!

Jak říkávál Aldar: „Jak začínají zajíci snášet vejce, blíží se Velikonoce.“


sobota 19. dubna 2014

RBM 2014

fotky: [1][2]
Jaké bylo letošní eRBéeM? Stejně výživné jako loni[3]. Skvělý výlet po středně náročném terénu, sjízdném i pro velká géesa, takže koncentrovaná radost, která mně osobně vydržela deset hodin jízdy. Na startu řka, jednou, až budu velký, naučím se přesně navigovat podle roadbooku[4]. Pomalu tedy opouštím pozici pijavice a začínám bloudit sám! Chyba, ztratil jsem se na pátém, osmém a dvanáctém kilometru tak moc, že jsem měl pocit, že musím zpátky na start, abych se našel a to trasa byla dlouhá asi dvě stovky kilometrů. Bohužel jsem při prvním pádu utrhl napájení kamery, takže až začala být trať opravdu zajímavá, došla  kameře i druhá baterie. Nakonec jsme na navigaci a zvedání motorek byli dva a skončili jsme spolu, se slunce západem, někde třicet kilometrů před cílem. A to už jsme se ztratili tak, že jsme se už nenašli. V každém případě díky Kubovi, který mě několikrát zachránil! Za nejlepší části trasy považuji všechny výjezdy plus geniální kousek po mlíku a vlastních značkách. Itinerář byl dlouhý tak, že jsem v polovině přemotával ruličku a vím jistě, že letos se mnou malý Čížek tráví poslední sezónu.
Díky pořadatelům za akci, která by měla být výzvou pro každého majitele velkého endura.

Tentokrát jako Quasimodo[5] na Stromě s hrbem plným jemně perlivé vody.  
Camelbak se vždycky nafoukne jako pořádně napité klíště. 

Bydlení bylo luxusní, teplota v chatkách byla stejná jako venku. HonzaŽ vyřešil absenci teplého oblečení vrstvením volných lůžkovin. Štěstí, že je jaro a nemohl tedy upadnou do zimního spánku.

Startovní číslo jedna.

Drobná nepříjemnost na trase. Nestalo se nic a v neděli na stroji majitel odjel.
Jenom motorku museli z díry vytáhnout džípem.

a nakonec video, z levné kamery Cel-tec HD-96[6], poprvé v plném HD. Kvalitu youtube neuvěřitelně zničil, je skoro stejná jako u předchozích videí s rozlišením „jen“ 848×408.

další videa z letošního RBM:

úterý 15. dubna 2014

sobota 12. dubna 2014

Setkání na Radarce

fotky: [tyf][aron][bystricke][netvor]
trasy: na trať[1], sjezdy k rybníku[2], kolem přehrady po červené[3]

V areálu Radarka[4] u Náměšti nad Oslavou proběhlo setkání příznivců fóra BMW GS[5], součástí byla volitelně enduroškola[6] Milana Holého[7] určená převážně začínajícím jezdcům na velkých cestovních endurech. Enduroškoly jsem se přímo neúčastnil, ale vypadala výživně; dvě skupiny pod vedením instruktorů kroužili po louce v areálu Radarky, pak se naučili jak zvládnout drobné sjezdy a výjezdy na malinké trati [8] tamtéž. Nakonec jeli frekventanti vyzkoušet nově nabyté návyky na motokrosovou trať mezi obcemi Studenec a Okarec. Za pět stovek účastnického poplatku nemohl nikdo očekávat individuální přístup – jako úvod do jízdy v terénu na velké motorce to bylo skvělé – viděli jsme pády, viděli jsme skoky plánované více i méně, viděli jsme slalomy a viděli jsme udřené tváře potících se enduristů. Koho terén na velkém enduru zaujme, má možnost pokračovat dalšími lekcemi již v menších skupinách.
Radarka je místo, kde na vás dýchne atmosféra vojenského ležení let osmdesátých století dvacátého, nikoli osmnáctého[9], aby nedošlo k pomýlení; ale do moderních dob odkazuje i název areálu.
Večer páteční byl o stmelování kolektivu do pozdních hodin, proložený přesuny od plamenometem rozhicovaných kamen k drkotání zubů při poslechu živé kapely, která hrála venku při teplotě lehce nad nulou a zpět. Proběhla tombola moderovaná Joem vesele tak, že se smějeme ještě teď. Vyhráli jsme hrníček, heč!
Ráno následovalo děsivé zjištění, že na snídani má nárok pouze ten, kdo si ji večer objednal. Tato informace se utopila snad v moravských vzorcích; MilanH večer v ruce držíc pozdrav z Velkých Pavlovic v podobě stopky ořechovice, řka – cože, další nejlepší domácí, nechci, už nikdy – panáka vypil a otřepavše se vyrazil k vedlejší skupince s rukou napřaženou k další ochutnávce nejlepší domácí lavorovice. Krátce by se řeklo, že večer byl klidný a krom jednoho zbořeného stanu a omylem poblitého malého géesa se nic zvláštního nestalo.
Dopoledne vzal Joe naši skupinku na motokrosovou trať, tam jsme svou drahou chotí jsme objevovali, jak to nejlépe dělat – tedy jak jet nejlépe offroad v tandemu, ale to si zaslouží svůj blogový zápisek viz.[10] Pak jsme vyrazili k rybníku na pěkné sjezdy a výjezdy, jeden je kamenitý a druhý kořenitý; škoda, že nepršelo, protože v mokru by sjezd složený jen z kluzkých kořenů mohl být opravdu pěkný.
Odpoledne jsem si po sté vynadal, jakže jsem mohl doma nechat picí vak – camelbak, pořídil petku do trumpety[11] a vyrazili jsme s Pachem po Aronově stopě, tedy po turistických značkách kolem Dalešické přehrady. Bylo to padesát kilometrů po pěkném a lehkém terénu.
Mr.Pertla uvádí...
Toliho caféracer BMW K100 – jeho prezentační video viz.[12]

Offroad v tandemu

Přenesme se přes zbytečné otázky typu, proč jezdit offroad v tandemu. Ona odpověď je totiž jednoduchá. Po asfaltu nás to už tolik nebaví a žádný terénní extrém stejně nepojedeme. Jako cíl nám stačí nám pohodlně zvládnou motokrosovou trať v rychlostech kolem 25km/h a nějakou tu polní cestu, povláčené pole nebo píseček v rychlostech maximálně 60-70km/h. Občas si vyjet společně na výlet na nějakou navigačku případně se toulat po turistických značkách.
Tedy snažili jsme se objevit, jak správně jet v offroadu v tandemu a po všech kombinacích možností postojů jsme snad zjistili, jak to bude fungovat. Zkusili jsme to různě: oba ve stupačkách, řidič ve stupačkách spolujezdec sedí vpředu na místě řidiče, řidič sedí a spolujezdec jede ve stupačkách atd. 
Předpokládám, že jezdec zvládne svoji motorku řídit bezpečně v offroadu vsedě spoléhajíce na podvozek motorky. Je důležité, aby spolujezdec viděl na cestu a mohl reagovat na profil trati. Řidič sedí a nedělá chyby, jede na jistotu. Spolujezdec vidí na cestu a je schopen reagovat přizvednutím se do stupaček na případné větší nerovnosti. V případě problematické pasáže jde řidič do stupaček a spolujezdec se posune dopředu až na místo řidiče – tady je potřeba opakovaně natrénovat potřebu rychlého odšlápnutí ze stupaček, aby spolujezdec stihl reagovat na to, když řidič musí nohou na zem.
Kde jet offroad v tandemu? Třeba offroad navigační rallye na Touratech adventure days je koncentrovaná zábava a navíc ve dvou se bloudí lépe, ne? Nezkusíme postavit více tandemových posádek? A co enduroškola pro páry? Nebo dvě holky na jedné mašině...
na trati[1] mezi obcemi Studenec a Okarec

pátek 11. dubna 2014

Chrániče kolen Acerbis

Již třetí sezónu vozím na kolenou chrániče Acerbis Impact Evo. Dnes už se prodávají vylepšené[1] Acerbis Evo 2. Chrániče drží na kolenou  dobře, velikostí jsou univerzální. Považuji je za nejlevnější, opravdu použitelné chrániče. Mám je jako bezpečnostní nezbytnost a zároveň také jako tepelnou ochranu kolen. Když jedu v civilním oblečení, připnu chrániče zvenku na kalhoty a doporučil bych to každému řidiči motocyklu – pro Ábi jsem toto zadefinoval jako povinnost pro každý její motocyklový výlet[2]. 

Motocyklové boty W2 P-07 po půl roce používání

Proč pevné enduro boty?
Po loňském RBM[1], kde jsem byl svědkem toho, jak kdosi na hraně výjezdu zahodil motorku a tato mu upadla stupačkou přímo na kotník a nestalo se nic motorce ani jezdci; pochopil jsem, že je nezbytné dát vale botám svým koženým[2] – prožil jsem v pochůzkové obuvi pro uniformované složky tři sezóny, tedy 73tis. kilometrů. S narůstajícím množstvím kilometrů najetých mimo asfalt, vzrůstala potřeba pořídit sobě nějaké pevné offroadové boty a že je jich na trhu nepřeberné množství. Joj.
Jaké boty vybrat?
Zavrhl jsem kompromisní řešení bot, ve který se dá krom jízdy i někam jít. U kolegy Leštiče jsem okoukal fintu, že když přijede, ihned zuje pevné boty a nazuje opačný extrém – má s sebou na motorce vždy žabky[3], vejdou se pod sedlo a nic neváží. Boty s kotníkovým kloubem jsem mlsně obhlížel, ale spřátelený prodejce mně tajně pošeptal, že reálně boty stejně vydrží dvě sezóny, ať jsou sebelepší nebo sebedražší. Pak prostě povolí a už neposkytují pohodlí ani bezpečí jako na začátku. A že on jezdí crosscountry a motokros v botách W2, které jsou levné a dobré. Překvapilo mě to. Předpokládal jsem, že za motocyklové boty utratím nejméně šest tisíc korun a možná i víc[4] a nikoli, že „v akci“ za tři tisíce budu mít pořízeno. Taktéž při výběru velikosti prodejce poradil, že je nutné mít v botě rezervu mezi prsty a špičkou boty – že když měl botu akorát, trefil pařez a měl všechny nehty modré, jak si je narazil. Civilní boty mám velikosti 44, motocyklové jsem tedy vzal ve velikosti 45.
Co voda?
Jsou to MX boty na motokros, tam se řeší vteřiny a ne komfort; při prvním průjezdu kaluží bylo uvnitř hned mokro. Proto je potřeba boty před prvním opravdovým použitím řádně ošetřit – v antiseptických laboratorních podmínkách lavoru s teplou vodou, zjistil jsem snadno, kudy do bot teče. Teče všemi švy. Je třeba naprosto suché boty nechat do švů místo vody nasát vteřinové lepidlo[5]. Funguje to na výbornou.
Reálně mně do bot za celou dobu nenateklo a jen při opravdu pořádném vapkování je uvnitř „trochu vlhko.“
prolití všech švů vteřinovým lepidlem je jistota, že dovnitř nenateče
Funguje to?

Ano; do bot neteče a poskytují vysoký placebo pocit bezpečí. Jsou to mé první pevné motocyklové boty a bylo třeba se s nimi sžít, nastavit páku řadičky i zadní brzdy. Ze své motorky dosáhnu oběma nohama na zem pouze, když bych ohnul nohu v kotníku a stál na špičkách. Tato bota pohyblivý kotník nemá, takže jsem se „skoro“ rozbil na první světelné křižovatce. Zvykal jsem si asi týden, než jsem pochopil, že tohle je jediná správná obuv na motorku.

přidáno 18.10.2014
Prasklá bota pravá. Po velmi nešťastném pádu; ve sjezdu při pádu na přední kolo, jsem spadl šikmo přes řídítka DOLEVA, motorka spadla na mě a pravá noha zůstala pod motorkou. Tehdy jsem si řekl – nemít pevné boty, tak je kotník nadranc. Od té doby, co je bota takto prasklá, tak do ní teče.
Levá stále drží a propustí vodu až po dlouhé jízdě v dešti.


sobota 5. dubna 2014

XL Rally 2014

fotky: [1][2]
Malebný kraj, dobře najetá trasa, nezbytné minimum přesunů po asfaltu a bohužel sucho. Takové bylo jarní XLko. Bydlení a slušná kuchyně v novém areálu penzionu Hulín[3], start i cíl tamtéž.
Díky za pěknou akci!

Připojil jsem mikrofon, který mám vlepený v přilbě k interkomu[4], takže zvuk je teď malinko lepší.
Jen výjezd viz. [5] (heslo je jméno vítěze malými písmeny)

čtvrtek 3. dubna 2014

Malinko špinavý chladič a chlazení

Otázka zní, zda má takto středně zanesený a špinavý chladič vliv na teplotu vody či oleje. A kupodivu má, ale výrazně menší, než by se zdálo. Když je vše čisté a průchozí, má při jízdě teplota chladící kapaliny přesně 80°C. Teplota oleje se drží asi o dvacet stupňů níž, tedy kolem 60°C. Při takto zaneseném chladiči, byla při jízdě teplota chladící kapaliny 84°C a oleje 75°C. Tedy pořád výrazně lepší, než by jeden, s ohledem na vzhled, čekal.

středa 2. dubna 2014

Hodiny z gramofonové desky

Hodiny, které netikají. Vteřinová ručička se plazí kontinuálně. Zvuk hodin tichý a specifický.
Vyrobeny v terapeutické dílně Tyflo Jihlava viz. [1]

úterý 1. dubna 2014

Odlehčení motocyklové baterie

[fotky]
Místo 4.6kg těžké olověné baterie lze použít baterii lithium–iontovou[1], která váží pouze 0.9kg.
Nevýhoda je, že ji nelze použít v teplotách pod nulou.
Dodal MotoTrávníček[2] a mají ji na eshopu tady[3] JMT YTX14H-FP
Baterie typu LiFePO4.

přidáno 16.9.2014
Baterie funguje naprosto bez problémů. Ani po mnoho a mnoha opakovaných startech v offroadu se nevyskytlo, že by nebyla nabita na 3/3. Má na sobě kontrolní diody LED - tři. A testovací tlačítko a ukáže stav nabití. Zatím vždy 3/3.

kolega elektronik se vyjádřil ohledně zkušenosti provozu LiFePO4 baterie v nízkých a vysokých teplotách:
Při mrazu se nevybíjejí, pouze dají menší startovací proud. Naprosto bez problémů je startování při -15 °C. Klidně i -30 °C (motorka pravděpodobně nenastartuje, ale akumulátor to neponičí).
Jinými slovy, provoz LiFePO4 akumulátoru při mrazech v ČR jej trvale nepoškodí, jediná proměnná která se bude měnit je proud, který akumulátor dodá.
A pozor! Více jim vadí velká teplota, nad 50 °C. To se pak začnou samovolně vybíjet, případně by mohlo dojít k sebepoškození.

11.4.2016
baterie stále slouží
opraven odkaz na e-shop, kde byla baterie pořízena
přidán typ li-on baterieJMT YTX14H-FP