neděle 28. prosince 2014

První NERF párty

 [fotky] válečný zpravodaj Rabbitka
A slovy „nebuď NERFní,“ to do mě našil. A to jsem měl vestu i přilbu s nápisem PRESS, čili nebojová figura. Tak by se dala popsat první NERF párty nově vzniklého uskupení – zatím pracovní název NERF!UB. Uvidíme, co se ujme jako oficiální název.
Čerstvé zprávy přímo z bojiště/ze hřiště.

pátek 26. prosince 2014

úterý 23. prosince 2014

Malý, lehký a použitelný notebook

Po dlouhé době jsem zatoužil pořídit si další počítač, přenosný, malý, lehký, tichý, pěkný a veselý. Proč po dlouhé době? Protože již před pěti lety jsem pořídil notebook, pořádný, výkonný. Prostě drahá mašina. A nevydržela mé zacházení. Stroj byl pěkně zabalený v tašce a něco na něj upadlo, něco těžkého, co se mně běžně válí v pracovně. Asi cihla. A notebook úder nepřežil – rozbitý displej. Nezbylo než displej odstranit a vzniklo tak surfovací prkno, které připojeno k monitoru sloužilo dlouho jako počítač stolní. Tentýž rok pořídil jsem notebook další, tentokrát malý, opět spíše výkonnější. Vydržel asi půl roku, když mně ho skřítek Naschválníček vytrhl z ruky a hodil na podlahu. Notebook přežil. Jeho displej nikoli. Tak vzniklo další surfovací prkno, které pak dlouhé roky sloužilo jako můj hlavní pracovní počítač a dokonce se dočkalo punkové úpravy v podobě velmi humpolácky zrobeného chlazení, viz. [1] V tom roce pitomém jsem rozbil notebooků za čtyřicet tisíc korun a řka: „Nikdy více!“ Jsem se malým a křehkým stroječkům vyhýbal. Psaní na cestách, mailování v terénu vyřešily chytré mobilní telefony s klávesnicí. Povzdechnutí Král Qwery je mrtev... viz. [2]
Jenže teď mám už alespoň rok telefon pouze dotykový a celou dobu jsem čekal, že si na psaní na dotykovém displeji zvyknu. Ano. Dá se napsat dlouhý email, ale je to opravdu nekomfortní a nepohodlné. Musíte koukat, co mačkáte. Chyby v textu vznikají snad samy. Odvážím se tvrdit, že dotykové klávesnice nám přineslo lobby skřítků Překlepníčků.
Za nedlouho načneme čtvrtou pětiletku jednadvacátého století, čas uzrál a začal jsem se dívat po nějaké „té věci“ na psaní. A když už jsem začal fantazírovat o tom, že nechám opravit starý Psion, počítač do dlaně na dvě tužkové baterie – a ta oprava by stála asi dvě tisícovky – tu mně poklepal na rameno kolegiální skřítek Úsporníček a říká: „Nebuď hloupej, kup si laptop.“
Tak tedy vzhůru do výběru notebooku, netbooku, prostě laptopu. Malého a skladného počítače, který nemá uvnitř žádných pohyblivých věcí a který bude odolávat všem otřesným otřesům, kterým ho vystavím.
Požadavky: Velikost zavřeného počítače A4. Klasická nedotyková obrazovka. Síťový konektor RJ45. Žádný rozbitný pevný disk, žádný ventilátor.
Nakonec vyhrál Acer[3] E11 ve verzi s malým 32GB eMMC diskem, Windows 8.1 a klasickou klávesnicí; takovou co má klávesy F1 – F12 dostupné bez nutnosti stisku přeřazovače Fn.
První a nejdůležitější bylo vidět tento počítač zevnitř viz. [4]. Nebudu přece kupovat zajíce v pytli. V líbivém designu se může ukrývat spousta problémových míst. Asi nikdo nepochopí, proč Acer nenechal uvnitř konektor na SATA disk, když držák disku zůstal.
Procesor Intel Celeron N2840 @ 2.16GHz je rychlý akorát - srovnání viz.[5]
Velikost úložiště je 32GB, což napsané nevypadá tak zle, jako krutá realita rozložení disku:
Pro informaci uvedu, že instalace Libre Office zabírá 0.4GB. Instalace Microsoft Office 2010 (Word/Excel/Powerpoint) 0.6GB atd. A data se někam dát musejí, alespoň ta, co nejsou potřeba pořád. Vím, říkáte si – není problém – spoustu aplikací ve formě portable je možné mít za SD kartě, stejně jako soubory ISO nebo další data, která jsou potřeba občas. A to bude řešení správné; jako od skřítka Úspěšníčka.
Nikdy bych nevěřil, že zasunutí SD karty může způsobit tolik radosti.
K počítači dostanete na dva roky zdarma 100GB místa na úložišti onedrive[6].
Rychlost počítače je slušná, filmy přehraje, VirtualBox s DOSem, WinXP a linuxem zvládá hravě. Pro běžné použití, kdy máme otevřeno v prohlížeči maximálně deset oken jsou i 2GB paměti dostačující. Přesněji je systému k dispozici 1.88GB a třeba otevřením obřího jpeg obrázku k editaci se počítač nezpomalí, ale paměti začne být málo a odkládací swap soubor na pevném disku začne bobtnat. Během chvilky má přes gigabajt a roste. Pravděpodobně by mělo smysl operační paměti přidat a vypnout hibernaci i swapovací soubor.
Výdrž z baterie překvapila příjemně. Výrobce udává pět hodin. Při cestě ve vlaku po pěti hodinách práce zbývalo ještě 45% baterie. Nepouštěl jsem film, psal jsem. Vytížení procesoru bylo minimální.

pozn.
Po zapnutí vypnutého počítače, nikoli po restartu nebo probuzení stisk
F2 pro vstup do nastavení BIOS – dá se povolit klávesa F12 pro vstup do bootmenu
ALT+F10 pro obnovu továrního nastavení, opravu Win8, nastavení firmware UEFI etc.
Všechny přeinstalované Acer věcičky byly odstraněny.

produktové číslo tohoto typu Acer E11 je NX.MRSEC.001, označení výrobce ES1-111M

Jak získat víc místa na disku? Z výroby obsahuje notebook část disku o velikosti 10GB označenou jako RECOVERY, tedy pro obnovu systému. Acer Recovery Management by měl umožnit zkopírovat tato záložní data Windows 8.1 na USB disk a poté je možné tento 10GB diskový oddíl odstranit.
Ve Windows hledat - recovery - spustit a dál už je to snadné. Zálohuje se tovární nastavení a pak i aplikace a ovladače.
Návod přímo od výrobce viz.[7]
Jenže to tak úplně nefunguje. Aktuální diskuse viz.[8]
Zálohu na flash disk vytvoří a opravdu funguje, ale neumožní smazání oddílu recovery.

Existuje nízkoprofilová USB flash, která celý problém elegantně vyřeší. Jmenuje se SanDisk Ultra Fit.

přidáno 11.1.2015
Otestována výdrž na baterii - zapnutá wifi, nepřetržité přehrávání videa z youtube, nastaven maximální jas obrazovky. Přehráván film. Neustálá zátěž procesoru 90-98%. Při 3% baterie byl test ukončen. Výdrž 5,5h.

přidáno 17.1.2015
Jak rozšířit paměť v notebooku Acer E11 viz.[9]

Jaký je Acer E11? Skvělý. Je to nejlevnější malý notebook či netbook, který se dá použít na práci.

pondělí 22. prosince 2014

Externí disk s daty hlásí, že musí být naformátován

Stalo se vám někdy, že vám externí disk s vašimi daty po připojení napsal: Disk v jednotce X: musí být před použitím naformátováno. Chcete provést formátování?
Tato hláška vyděsí a nepotěší. Příčin může být mnoho a předpokládejme, že vyděšený uživatel zkusil běžné pokusy jako:
– připojit externí disk k jinému počítači
– vyměnit kabel
– vyjmout disk z externího boxu a připojit ho přímo k počítači, abychom ověřili, že není vadná elektronika externího boxu
A že všechny pokusy selhaly? Co dál? Zkusme připojit disk k počítači, na kterém běží nějaké linuxová distribuce – Ubuntu, Suse, cokoli.
Systém nám disk automaticky nerozpozná a nepřipojí.
Zjistíme pod jakým názvem zařízení se disk do systému připojuje, pak spustíme opravu a uvidíme. Pravděpodobnost úspěchu je vysoká v případě, že disk není příliš fyzicky poškozen. Záleží na tom, jak moc disk podivně chrochtá a rachtá při pokusech o přístup.
1. odpojíme disk
  zjistíme jaké disky v linuxovém systému máme
  cat /proc/partitions
  vypíše něco jako:
     major minor  #blocks  name
       8    0    8388608  sda
       8    1    1211392  sda1
       8    2    7176192  sda2
      11    0    1048575  sr0
2. připojíme disk
  znovu vypíšeme seznam připojených zařízení
  cat /proc/partitions
  připojený disk přibude jako další v seznamu
    major minor #blocks   name
      8     0   8388608   sda
      8     1   1211392   sda1
      8     2   7176192   sda2
     11     0   1048575   sr0
      8    16   488386584 sdb <-- náš připojený disk
      8    17   488384001 sdb1 <-- vadná partition k opravě
3. pokus o přimountování disku
  vytvořme si v aktuální složce/adresáři novou složku pro připojení disku - např. mujdisk
    sudo mount /dev/sdb1 mujdisk
  disk se nepřipojí a systém nahlásí:
      mount: /dev/sdb1: superblok nelze přečíst
      mount: /dev/sdb1: can't read superblock
  můžeme se pokusit připojit přímo zvolený souborový systém, jestli víme, jaký byl a pro další obnovu je to nezbytné. Ve windows to bude obvykle vfat nebo ntfs. Nevíme to, zkusíme
    sudo mount -t ntfs /dev/sdb1 mujdisk
      NTFS signature is missing. 
      Failed to mount '/dev/sdb1': Nepřípustný argument 
      The device '/dev/sdb1' doesn't seem to have a valid NTFS...
  tak ntfs to není
    sudo mount -t vfat /dev/sdb1 mujdisk
      mount: /dev/sdb1: superblok nelze přečíst
4. zkoumání disku a oprava
  pro zjištění, co vlastně s diskem je použije fsck, více v manuálových stránkách
    sudo fsck.msdos /dev/sdb1
  pro vlastní opravdu, automatickou se zápisem změn na disk
    sudo fsck.msdos /dev/sdb1 -a -w
5. hotovo
  jestli pokus o připojení proběhne korektně
    sudo mount /dev/sdb1 mujdisk
  máme z části vyhráno. A je možné, že se disk bude dát připojit i do Windows.
6. kopírujme data dokud to jde
  to že se na disk dá dostat neznamená, že se to ještě někdy jindy podaří. Vykopírujme pro jistotu data ještě v linuxu.
7. jak ve Windows kopírovat data z disku, který možná chybuje
  ve Win není dobrý nápad kopírovat data z disku, který může být vadný třeba v Total Commanderu nebo v Průzkumníkovi. Lepší je použít příkazový řádek a postupně kopírovat pomocí
    xcopy zdroj cíl /E /C

Jiné možnosti?
V linuxu se dá snadno pořídit otisk celé partition do souboru a pak přes loopback připojit, případně měnit velikost disku a jiná kouzla, která google bez problémů doporučí.

Někdy je potřeba disk rozebrat a pomoct mu ručně, viz. [1]

úterý 16. prosince 2014

Atari 800 XL a paralelní tiskána EPSON LX-300

Počítač z roku 1984 a tiskárna o patnáct let mladší. ATARI 800XL z výroby podporuje pouze sériové tiskárny – pamatuju tiskárnu ATARI 1029[1]. V roce 1988 toho typu jedinou u nás v obci, chodili jsme se na ni dívat k jednomu stavebnímu inženýrovi a všichni jsme mu ji záviděli.
původní sériová tiskárna z roku 1984
Připojení centronics tiskárny vyžaduje oba joyporty a jeden pin SIO konektoru (command/strobe).
Zapojeno podle původního nákresu z manuálu slavného MDDOSu[2] z roku 1991.
A opravdu to tiskne.
Až je mně líto, že jsme tehdy žádnou takovou tiskárnu neměli. A česká BT100[3], kterou jsme pak měli všichni, byla. Hm... pomalá.

Doporučuji mrknou na video s ukázkou tisku na „tiskárně“ BT100 viz. [4].

neděle 14. prosince 2014

Přenos souborů z 8bitového Atari do PC

XRZDISK komplet ke stažení viz. [0]
Nezbytnost nezbytná. Aneb jak po pětadvaceti letech konečně zazálohovat staré programy, zdrojové kódy a texty uložené na 5.25" disketách[1]. Je třeba je přenést z osmibitového Atari do PC, ať mám čím krmit emulátor. A třeba opět nahlédnout to tajů Turbo Basicu[2], Kyan Pascalu[3], Actionu[4] a Atmasu[5].
Prográmek pro přenos se jmenuje XRZ na počest slavné románové kódové tabulky[6].

XRZ 4B ATARI -> PC CABLE 
[ CANON 25 MALE ]       [ CANON 9 FEMALE ] JOYPORT 0
       2 .................... 6 trigger 0    $378, bit 0
      13 .................... 1 output bit 0              
      12 .................... 2 output bit 1
      10 .................... 3 output bit 3
      11 .................... 4 output bit 4
      25 .................... 8 GND      

                        [ CANON 9 FEMALE ] JOYPORT 1
      15 .................... 1 output bit 5 $379, all output bits

Paralelní port PC, z Atari jsou použity 4 bity joy portu 0 a 1. bit joy portu 1 jako řídící. PC potvrzuje příjem na trigger 0 joyportu 0.

Řízení přenosu 5. bit – každý půlbajt <16 obsahuje přenesená data; půlbajt > 15 je řídící příkaz.
      16 ... další bude vysílán vyšší půlbajt
      17 ... další bude vysílán nižší půlbajt
      18 ... přenos souboru dokončen
      19 ... přenos jména souboru dokončen
      20 ... všechno přeneseno, konec
      21 ... chyba čtení, poškozený soubor

Struktura programu je hrubá přesně tak, že mohla být použita k výuce. Třeba někdy dojde k následné optimalizace jak přenosu, tak programu.
XRZ4BO.ENT[7] v Turbo Basicu XL řeší přenos jednoho souboru - čte soubor po jednom bajtu
XRZ4B.PAS[8] pro PC v Turbo Pascalu pro příjem
XRZDISK2.ENT[9a] pro odesílání více souborů - používá 512B buffer pro čtení souboru
XRZDISK5.ENT[9b] odešle více souborů z Atari, ptá se na vypnutí zobrazování. Poslední verze.
XRZDISK.PAS[10] pro příjem více souborů

První chybná domněnka byla, že rychlost přenosu je limitovaná více rychlostí vstupně výstupních operací disketové mechaniky Atari 1050, než rychlostí samotného Turbo Basicu. Jenom pro radost jsem odesílání souborů přepsal i v Kyan Pascalu, který je kompilovaný a řádově rychlejší než TBasic. Je vtipné, že Kyan Pascal umožňuje zápis do paměti pomocí vlastního příkazu assign - psali o tom v časopise Antic 7/1985 [11] a my to známe spíš z příloh zpravodajů vydávaných Atarikluby Praha, Hodonín, Plzeň[12] o pár let později, ale česky. Dneska máme k dispozici původní manuál[13] z roku 1985 a tam je zmínka, že assign je definován jako assign(ukazatel, integer), takže umožní PEEK/POKE jen do adresy 32767. Takže musely pomoct tři řádky assembleru a znalost rozložení paměti. Prací s ukazateli a zásobníkem vznikají obří časové režije s nimiž se kompilátor Kyan nevypořádá.
XRZ4BO.PAS[14] odesílání jednoho souboru, čte po bajtu v Kyan Pascalu.

A jak celý přenos urychlit? Turbo Basic XL má svůj kompiler a výsledný program je výrazně rychlejší a celý přenos taktéž. Program spouštěný přímo z interpretu Turbo Basicu – rychlost přenosu 40zn/sec. Kompilovaný TBasic 110zn/sec.
kompilovaný Turbo Basic XL se zapnutým zobrazováním
S vypnutým zobrazením dosahuje rychlost přenosu 160zn/s, heč! (POKE 559,0)

Jak se kompiluje Turbo Basic

Otázka: Jak přenesené soubory zase vložit do jednoho .ATR souborů pro použití v emulátoru? Osobně jsem tuto věc potřeboval, když jsem chtěl znovu spustit padesát vlastních levelů uložených v BoulderDashConstructionKit[15].
Prográmek XRZGLUE.ENT[16] tuto věc řeší. Složku na disku s přenesenými soubory nastavíme jako disk H3: v emulátoru. Do jednoty D2: připojíme zformátovaný .ATR soubor. Pokud potřebujeme na obrazu disku DOS.SYS a DUP.SYS, musíme si je tam uložit před použitím XRZGLUE.

A na závěr můžete nostalgicky zavzpomínat: Jak zjistit velikost souboru v Turbo Basicu XL?
FSIZE.ENT[17]

neděle 7. prosince 2014

Sladkých osmnáct

 Všechno nejlepší, Ábinko!

pátek 5. prosince 2014

Mikuláš 2014

zdroj TV Slovácko [1]
fotky [2]
fotky z karnevalu [3] od Elen Sladké
Mikulášský maraton je úspěšně za námi. Mám to snadné, ať jsem kde jsem, tak vždy v roli Mikuláše. Sášenka to měla dalko těžší. Ráno ve školce anděl, odpoledne na karnevalu Sněhurka a večer na náměstí čert. Děkujeme všem zúčastněným, kteří nám pomohli s realizací nejen materiální, ale i personální a nebáli se načernit si obličeje, aby se jich jiní mohli bát.

sobota 29. listopadu 2014

Kateřinský jarmark v Uherském Brodě

fotky [1]
fotky [2] od Elen Sladké
fotky [3] od Maryšky Švehlíkové
ŠKUB[4] Šermířský klub Uherský Brod na Kateřinském jarmarku v Uherském Brodě.
Tímto vystoupení vzdáváme poctu žánru němé grotesky a jejímu králi Charlie Chaplinovi, který právě před sto lety stvořil a i poprvé ve filmu představil svou postavu legendárního Tuláka – nejslavnější postavu v historii kinematografie.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Emulátor 8bitového Atari, joystick a 64bitový Windows

Dvě otázky: Lze k moderním 64bitovým Windows připojit Atari joystick z roku 1985? Bude fungovat i v emulátoru? Prosté dvě odpovědi: Ano. Ano.

Stačí nainstalovat ovladač pro připojení joysticku do paralelního portu LPT: ppjoysetup-0-8-4-6[1][2]
V konfiguraci PPJoy přidáme nový joystick - virtuální pro testování nebo paralelní a pro naše zapojení vyhovuje LPT JoyStick. Existuje i obrázkový návod[3].

Připojení digitálního joysticku[4] Atari s konektorem Canon 9 pin podle atari800emu-doc-LPTJoy nebo nápovědy Atari800win Plus:
           LPTjoy interface (designed by Petr Sumbera)
       [ CANON 25 MALE ]                   [ CANON 9 M ]

(acknowledge)  10 ........................... 4  (right)
(busy)         11 ........................... 3  (left)
(out of paper) 12 ........................... 2  (down)
(select)       13 ........................... 1  (up)

(error)        15 ........................... 6  (button)

(strobe)        1 ........................... 7  (Ucc)
(ground)       25 ........................... 8  (ground)
podle zapojení Atari joysticku není pin 7 zapojen[5] už od dob Atari 2600. Nezáleží na tom, zda máte paralelní port na základní desce nebo připojený před USB třeba k notebooku.

Atari800emu[6] detekuje LPTjoy automaticky a dá se použít ihned - nejlepší pro fullscreen použití.
V emulátoru Atari800win Plus[7] je třeba přiřadit číslo joysticku a jeho typ: Input - Joystick na LPT1: LPT Joystick

Dopřejte svým dětem hratelnosti osmibitových her dříve, než je pohltí moderní digitální peklo.

sobota 22. listopadu 2014

Střelecké vystoupení na oslavě narozenin? Inu, proč ne!

[fotky] [dekret]
Ve Slavkově u Dolního Němčí to bylo v sobotu veselé. Strýc Vlastík měli padesátiny a vždycky básnili o tom, že by si někdy chtěli vystřelit z kanóna. Manželka jeho drahá a hodňůčká si vzpomenula na toto jeho dávné přání a slovo dalo slovo a do začátku oslavy vplula dáma pro pána a záhy napochodovali i tři vojáci. Sotva skončil přípitek a hosté se těšili, co že to dobrého dneska bude, už se znovu zvedali a oblékali a šlo se ven.
Z výnosu Jejího veličenstva Marie Terezie vyplývá, že v době míru je povinen každý muž narozený na území Habsburské monarchie do dovršení padesáti let věku složit vojenskou zkoušku. A tak strýc Vlastík po třikráte naládoval křesadlovou pušku i kanón a úspěšně absolvoval, čímž se vyhnul hrozbě árestu a všecko dobře dopadlo.

neděle 16. listopadu 2014

sobota 8. listopadu 2014

Nám stačilo 8 bitů a 64kB paměti...

Po dvaceti letech se sešli členové našeho bývalého Atari klubu Uherský Brod, který působil jako kroužek Domu kultury pod tehdejším Svazarmem. Založeno v listopadu 1986, osobně jsem se stal členem až v roce 1988. V roce 1992 se Atari klub přejmenoval na PC Klub a v roce 1994 klub definitivně ukončil činnost.
8 bitový počítač z roku 1983 měl podporu světelného pera, hw podporu tvorby her řešením kolizí hráč/střel – periferie tiskárna, kazety, disketová mechanika 5.25"; možnost zavádět programy z připojené paměti ROM (to zdědil po původní herní konzoli A2600/5200[1]
Atari 800XL, kteří mí vizionářští rodiče pořídili jedenáctiletému klukovi stálo spolu s disketovou mechanikou hříšných 16tis. korun – to je jako by dneska stálo 5× tolik.
Atari nás naučilo programovat - Basic, Pascal, Action! a assembler. Jó, to byly časy,  kdy se počítal každý takt procesoru, aby se člověk vešel s kusem kódu do VBI[2] (vertikálního zatemnění obrazovky), tedy té malé chvilky, kdy se vykreslí obrázek na CRT televizní obrazovce a vrací se zpět na začátek.
Práce, kterou jsme s programováním měli se velmi podobá tomu, jak se dneska programují jednočipové počítače, jen my to tehdy psali v assembleru.
Původně jsem měl záměr, více se rozepsat, ale zjistil jsem, že tak už učinili jiní, takže jenom odkážu článek[3] o lásce k Atari.

něco dalšího o Atari
  • [4] Zpravodaje českých a slovenských Atari klubů sloužily k výměně informací v době, kdy jsme neměli Internet. Vycházely samizdaty o programování, návody; spousta kvalitních hardwarových řešení. Elektronický a na disketách distribuovaný časopis FLOP vychází dodnes! [5] a to nejen z nostalgie.
  • [6] Český Atari portál
  • [7] Atariáda je každoroční setkání příznivců 8bitů, proběhla i 2014. Lidé řeší záznam na CF karty, kterými nahradili kazety
  • [8] funkční řešení, jak 8bitové Atari připojit do internetové sítě a třeba i brouzdat po webu
  • [9] ke stažení funkční emulátor Atari pro Windows, včetně obřího balíku všeho, co jsme pro Atari kdy měli

čtvrtek 6. listopadu 2014

Uspávání studánek 2014, Uherský Brod


Beru si vodu z nebes; nejdříve tebe osvěžující dešti, který nám dáváš vláhu.
Také tebe vodo země, všechny tvé řeky, potoky, moře, kterými nás omýváš.
I tebe vodo z hlubin, jež nám dáváš pít.

Sestřičky víly, počkejte! Chybí vám voda života, bez které vodu neuspíte.
Z člověka pochází, skrze slzy radosti a smutku.

Svazuji vás vody v jeden mocný tok, jenž brzy promění se v tichý led.
Tak byla svázána veškerá voda světa se slzami člověka a vodě se dostalo pokoje, aby nabrala nové síly k jarnímu životu.


realizační tým:
Knihovna Františka Kožíka Uherský Brod[1]
Divadlo Brod[2] - O víle Jeřabince[3]
Dům kultury Uherský Brod[4]
Mateřská škola Svatopluka Čecha[5]
Šermířský klub Uherský Brod[6]

středa 29. října 2014

Emotikony, tedy ikony pro emoce

Oficiálně se první použitý emotikon datuje 1982 a pochází od Scotta Fahlmana. Dneska už říkáme„smajlík“ a vlastně už i bez uvozovek prostě jen smajlík.
viz. [1][2]

Kdysi jsem bojoval za jazykovou čistotu dětského časopisu Mateřídouška, kde se před deseti lety začaly hromadně na stránkách líhnout emotikony. Psal jsem do redakce, nikdy neodpověděli, ale emotikonů v časopise ubylo. A to je dětský časopis. 
Mým názorem je a zůstává, že emotikony do psaného textu nepatří. Řeknete - ale ony se používají pouze v psaném textu. Takže lépe - emotikony nepatří do textu, který je vážně míněn. No jistě, od toho jsou to smajlíky, že jsou v nevážně míněném textu, ne? Kam tedy emotikony nepatří? Nepatří do slohových prací našich dětí. Určitě je nepoužijete při žádosti o práci nebo při komunikaci s úřady. Nechtěl bych je potkávat v beletrii a vlastně ani v časopisech - nemyslím humoristické Trnky, Brnky; ale vážně míněné časopisy, které čtu jako .. hm, Playboy? Motocykl? National Geographic? Vesmír? Online Magazín 067[3]? Nechme si smajlíky do online komunikaci, neformálních mailů a SMSek.
V mém oblíbeném časopise Motocykl se emotikon vyskytl jeden, již před pár lety – psal jsem tehdy do redakce vážný dopis se sdělením, že všichni zhynou bídnou smrtí udušením tiskařskou barvou, jestli nedokáží emotikony z časopisu vymýtit! A povedlo se.

K přečtení doporučím výživných patnáct stran ze zajímavé práce s názvem – Emotikon a úsudek o emoci pisatele zprávy: Role emoční inteligence čtenáře [4] – z katedry psychologie, fakulty sociálních studií muni.cz - vedoucí práce Ježek – a to není náhoda.
Práce je to pěkná, v teoretické části se dozvíte, že 35% ze všech používaných emotikonů je úsměv a že Italové používají více negativních smajlíků a něco o teorii emoční inteligence. V empirické části práce bylo cílem výzkumu zjistit, v jaké míře ovlivňují emotikon a verbální složka úsudek čtenáře o emoci pisatele.

Smajlík z roku 1950
A kruh se uzavřel, když jsem po dlouhé době zase otevřel knihu o teorii motorů a závodních úpravách motocyklových motorů z roku 1950 a na straně deset mně upoutal obří emotikon se vzkazem od autora: Tuto prázdnou stránku jsem zařadil pouze pro úsměv a kontinuitu číslování.
 
Kniha Vyšší škola motorismu[6] od Ing. Karla Jaroše, vydaná v roce 1950. Pozor, nejedná se o Doc. Ing. Karla Jaroše, filmového zvukaře z Barandova, vedoucího katedry zvuku na FAMO v Písku, ale kniha je od Doc. Ing. Karla Jaroše, CSc. z Brna.

neděle 26. října 2014

Biřmování 2014, Uherský Brod


Ábinka s kmotrem Venóšem
fotky [1][2]
A ne všichni kmotři stihli focení. Zde bratr A. poznamenal: „Támhle se právě fotím.“




pondělí 20. října 2014

Den stromů

Kdo to neví, tak 20. října je Dnem stromů.
Viz. [1]

Renesanční meč nebo kord?

[fotky]

sobota 18. října 2014

Setkání na Radarce

Pozorování enduroškoly z místa vyvýšeného shledáno bylo bezpečným a veselým.
[fotky] [f1]
Na louce mokré tak, že by se dala ždímat, je malá trať, obří louže i bažina, jíž je doporučeno se vyhýbat. Tam, kdesi v divočině na Vysočině, kde žijí jen highlandeři – v areálu Radarka[1] proběhlo setkání bmwgs fóra[2] spolu s ukončením sezóny a poctivou enduroškolou[3].
Vyrazili jsme s kolegou ve dvou, on; říkejme mu kódovým jménem EV; coby endurem nepolíbený rozhodl se, že někde se začít musí a když začínat a padat, tak s cizí motorkou, že ano. Mimo kurz enduroškoly, se tedy EV snažil, šel do toho prsama a protáhl mého Stroma a vyválel se snad v každé louži. Pravdou je, že učit se na motorce, která je na padání vybavená je nejlepší a hlavně bez toho nepříjemna, kterým jsme si prošli snad všichni, kdy při každém sjezdu tam někde vzádu v hlavě straší faktura za opravu v případě pádu. Zde ale platilo, že kdo nepadá jezdí pod své možnosti.
Vypadalo to asi tak, že EV dostal úkol – patnáct minut jezdit a zvládnout alespoň tři pády. Zapnul si tedy stopky v kokpitu a vždy čas řádně splnil a většinou iniciativně přidal nějaký ten pád navíc. Opravdu dobré cvičení. Louka rozrytá, tráva vysoká, bláto kluzké a kaluže hluboké. Sjezdy a výjezdy sluncem vysušené.V tom bylo místy snad příjemnější ležet než jezdit. Takže pan EV získal své první ostruhy se ctí! Chtělo by se napsat endurista EV, ale ono E v kódovém označení již „enduristu“ zastupuje.
EV v akci (ta věc co ji trápí v louži je můj Stromík, ach).

A co my ostatní, že jsme se jen bavili při pozorování enduroškoly? Ne! Áron půl dne kroužil kolem okolních přehrad. Toli protáhl svoji trialku. Zkusili jsme si to na ní mnozí. Pro mě to bylo na trialce naprosto naprosto poprvé a překvapily mě dvě věci – zaprvé jak brutálně třístovka dvoutakt jede a zadruhé jaká je to dřina. Při skocích přes „špulku“ probíhalo focení a Perla říká: „Super! A teď skoč ještě jednou do RAWu.“
Hlavní orgasmizátor Joe nelenil a objednal opravdu předpisové báboletní počasí a to, že je léto na ústupu nám připomněl až s pozdním odpolednem postupující stín, kdy jsme se my, na lavičce venku slunící svorně posunovali za sluncem i s lavičkou.
Odpoledne se dívám a hle, kde se vzaly – tu se vzaly všude samé BMW motorky. Nádhera. Až pak jsem si uvědomil, že bmwgs fórum pravděpodobně se značkou BMW alespoň částečně koreluje.
A že se děly i veselé věci? Jistě. Toli má tak chytré auto, že se samo uzamkne. Ale už není tak chytré, aby vědělo, že klíče k sobě má uvnitř sebe, hluboko v kalhotách pohozených v kufru. Pozitivní je, že si Toli v autě klíče zbaběle nezabouchnul. Ale auto si klíče v sobě zabouchlo samo! To jsou věci.
Dvě až tři hodiny bylo z auta hrací pískoviště, kdy kolem chodili a převelice se snažili amatérští nenechavci přijít na způsob, jak auto otevřít a jak se dostat dovnitř. Pohled to byl nádherný. Z jedné strany se dlouhým zahnutým drátem snaží kdosi dostat skrz zámek k táhlům. Z druhé strany zas, škvírou shora prostrčeným dlouhým a pevným drátem něco zmáčknout... Tady se pozastavme. Opravdu se Petrlovi podařilo strčit drát dovnitř a přesvědčivě stisknout tlačítko otevření dveří, tlačítko otevření okna, tlačítko otevření kufru. A nic. Elektronika spala a na nic nereagovala. Když Toli po Petrlovi chtěl, aby tím drátem zašmátral dozadu v kufru, vysypal jeho kalhoty, nabral klíče od auta a podal mu je... byl odbyt s tímto prohlášením: „A kafe bys tím drátem uvařit nechtěl?“ Byli i tací, co vyjmuli boční blinkr a zkusili „zkratovat“ dráty bez proudu. Vždyť při zamčení auto dvakrát blikne, tak co kdyby to šlo i naopak? Nepovedlo se to nikomu, až o dvě hodiny později přijevší mechanik s tím byl za pár minut hotov – ale byli jsme hodně blízko!
Pobavili jsme se převelice. Příště jedu zas.
Sportu zdar a enduru zvláště! Vlastně teď už i mototrialu!
Za čtyři měsíce ježdění velmi slušný výkon! (motockylu)

Strom se bláta nebojí

[fotky]

pátek 17. října 2014

Výměna kluzného pouzdra řadící páky

[fotky]
Sklápěcí řadící páka[1] po třech sezónách začala mít velmi zemědělské vůle. Původní mosazné kluzné pouzdro, které se hodně opotřebovalo bylo nahrazeno novým, bronzovým. Díky Kysine!

sobota 11. října 2014

Na Krocana do Jizerek podeváté

fotky [1][2][3][4]
trasa [5][6]
Oficiální zpráva akce od Pardála viz. [7]
Další video [8][9][10][11]
naše vítězná skupina „Bigaři“ + jeden Strom a jedna Tenérka

neděle 5. října 2014

Pouťový průvod k Panně Marii, Uherský Brod

foto Pavel Popelka, muzeumub.cz
fotky [1] [2]

sobota 4. října 2014

Josefínské slavnosti 2014, Terezín

fotky:[1] [2] [3]
další video: [4] [5] [6]
oficiální stránka Josefínských slavností[7] a fotogalerie

sobota 27. září 2014

HPR 2014

fotky [1][2]
[fb] akce
video [3]

Příjemná offroadová navigačka kolem Tábora. Díky.
10.10. Snad se mně časem podaří sepsat víc...

středa 24. září 2014

Otevřené vzduchové filtry pro Kawasaki GPZ 1100

[fotky]
Univerzální filtry[1] bylo třeba objednat podle průměru sání, zde 55mm.
Otevřené sací košíky je třeba impregnovat olejem – K&N čistící a mazací sada[2].
Samotná výměna nestačí, bude třeba ještě nastavit bohatost směsi, protože teď má motor evidentně víc vzduchu než s airboxem.

úterý 23. září 2014

Brodím, brodíš, brodíme...

foto od [Ludvais]
[fotky]

Zahájení akademického roku, Brno

V kruhu rodinném zahájili jsme akademický rok. Všem zúčastněným studujícím přejeme úspěchy, sílu a výdrž do dalšího roku studia. A na stejné akci, zase za rok... Na shledanou!

neděle 21. září 2014

ŠKUB a Dny evropského kulturního dědictví v Uherském Brodě

fotky od Hynka Fránka[1] a něco málo z mobilu[2].

Elen Sladká o Dnu památek na serveru Novinky.cz aneb jak má vypadat práce PR viz.[3].
Díky tomuto článku mohla statistika nedělního vystoupení Šermířského klubu Uherský Brod v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě vypadat takto:
– počet návštěvníků 748
– z toho dětí 220
K tomu počasí polojasné a bez deště. Nemuseli jsme se tedy ukrývat ve sloupovém sále, který jsme měli v záloze v případě nepřízně počasí ke konání našemu.
Výstavka zbraní i zbrojí, každý návštěvník měl možnost pohovořit o tom, co ho z historie sečných a palných zbraní zajímá, případně si sáhnout na trojrozměrné živé šermíře nebo polistovat v učebnicích šermu. Současně mohli diváci navštívit i historickou střelnici, kde byly ukázky střelby spojeny s výkladem o historii palných zbraní od husitské píšťaly po moderní perkusní zámek z poloviny devatenáctého století.