středa 28. srpna 2013

Král Qwerty je mrtev...

Ty tam jsou časy, kdy kovbojové s klávesnicí měli klávesnici. Opravdovou klávesnici. Odvážím se tvrdit, že kovboj s klávesnicí[1] nemůže být sám sebou pokud klávesnici nemá. Ano, u počítače, notebooku, tam jsme zvyklí klávesnici mít. Ale potřebujeme ji? Musím opravdu všude kam přijdu psát? Vyřídit email, pořídit nějaký zápis z přednášky nebo tabulku a text vůbec? Nemohu s sebou nosit diktafon? Jako špatný detektiv. A věci, které potřebuji nutně zapsat jednoduše namluvit? Diktafon by byl lepší než klávesnice, zvlášť při pořízení záznamu rozhovoru. Ale to my neděláme. Nejsme novináři. Jsme kovbojové. Kovbojové s klávesnicí. Nic víc a nic méně. Ever.
Takže! Znovu a lépe. Potřebuji k životu klávesnici. Opravdovou, hmatatelnou. Žádnou imitaci. Nikoli projekci klávesnice nebo její obrázek. Ale opravdovou žhavou a proklatě nízko zavěšenou – klávesnici.
Mé první seznámení s mobilními platformami
.
Blíží se konec tisíciletí, spekuluje se o problému Y2K a bublina dot-com ještě nepraskla. Píše se rok 1997 a a firma Psion uvádí na trh počítač pro novináře značky pět, o dva roky později je to stroj 5MX. V té době jsme o kapesním počítači za třicet tisíc tajně snili a sny zůstaly dlouhé roky nenaplněny. Až jednou[2].  
Kapesní počítač s dotykovou obrazovkou a výdrží jedenáct hodin intenzivního používání na dvě tužkové baterie! To už se dnes nenosí. O mnoho let později, kdy se dá takový počítač pořídit za hubičku reálně doceňuji jeho možnosti - pohodlná klávesnice, ICQ do vlaku skrz mobil a infraport, simulace univerzálního dálkového ovládání a přepínání programů na TV v baru plném fanoušků v průběhu hokejového mistrovství. A že má Psion diktafon ovladatelný zvenčí, to je jasná věc, je to především počítač na míru pro novináře. Stylus, dotyková obrazovka – standard. Ale již od roku 1997. Psion byl v seriálu Black Books, kdy Bernard a Fren bookovali letenky na dovolenou. Na Psionu čtu knihy mnoho let před prvním Kindlem. S Psionem si zahraju šachy a Psion mě ráno budí – ano, někdy i do práce. Alespoň tak tomu ještě nedávno bylo. Dobrá, prozradím alespoň jedno negativum, jedno jediné, ale zcela zásadní – pružný pásek spojující základní desku a displej. Při častém otevírání/zavírání vydrží rok – maximálně dva. Stále existuje v Praze firma K+M Spectrum, která pásek v zařízení vymění za 1280 korun. Což je cena, s ohledem na pracnost výměny reálná, žel s ohledem na dnešní cenu, patnáct let starého zařízení, akceptovatelná pouze náruživým spisovatelem.
Potřeba mobilního psaní pokračuje, píše se rok 2007 a Nokia má nový komunikátor E90. Je to mobilní telefon, mobilní počítač, má pohodlnou klávesnici, barevný displej s rozlišením 800×352, zvládne internet, navigaci, elektronické knihy, přehrát hudbu i filmy. To zařízení chci! A bylo potřeba na něj počkat ještě dva roky, než se cena bazarových kusů dostala na únosnou úroveň. Psaní textů pohodlné, mobilní office použitelný. Prožili jsem spolu tři krásné roky, než 330MHz procesor začal být, hm, jedním slovem – pomalý.
Současnost. Rok po konci světa, přesněji rok po přetečení mayského kalendáře. Kovboj potřebuje nové boty, ostruhy a akutně i nové mobilní zařízení s klávesnicí. Tak tedy soumrak se blíží a v záři zapadajícího slunce přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela a v ruce svírá svůj komunikátor Nokia E7. Poslední. Pro kovboje s klávesnicí. 


Opět to byla volba rozumu a citu. E7-00 je tady od roku 2011. Dnes se dá dva roky staré zařízení pořídit za cenu srovnatelnou s... s... těžko to psát i vyslovit... cenu srovnatelnou s moderními dotykovými Androidy. A stejně jako ten kovboj na té herce, co líně kráčí, jako ani nést by ho nechtěla; ten kovboj zaprášený jsa předjížděn moderními vozy; zůstává staromilcem starajícím se o svého koně i když by dávno mohl přesedlat jinam. A možná že i přesedlá, protože jeho kůň jednou padne a s posledním pohlazením přehodí ON sedlový vak přes rameno a kráčet musí dál a jen větru vděčí za to, že slza uschla dřív než skanula. Ano, realita je krušná – komunikátory vyhynuly, mobilní telefony nemají plnohodnotnou klávesnici. Kdo se chystá ubít mě argumenty Xperia Pro bude ubit nekompromisně. Důkazem toho, že qwerty klávesnice z mobilů vymizela a zároveň produktem smutku po ní je nabídka a úspěšnost řešení typu – obal na mobil s bluetooth klávesnicí[3]. Je to k neuvěření, ale to je cesta. Jediná a možná. Zbytečné jsou petice apelující na výrobce mobilů, aby se vrátili k modelům s klávesnicí[4]. 
Tady je cesta, která bezpečně provede nás pouští. Kovbojové s klávesnicí nevymřou, ale svůj manifest by mohli malinko aktualizovat. Kovboj s klávesnicí neztratí identitu, použije-li klávesnici bezdrátovou. Tak! Je třeba jít s dobou stejně jako ostatní řemesla. Dráteník![*] Pche! Bezdrátový dráteník, to teď letí. Bez ohledu na to, že i průměrně vzdělaný pavouk ví, že do WIFI sítě mouchu neuloví, ale neházejme flintu do žita, ba ani kolty; on Franta by se divil, co mu zničilo lištu na kombajnu. A nebojte se, moderní kombajn červa nevzbudí.

Žádné komentáře:

Okomentovat