středa 31. července 2013

Výměna předních brzdových kotoučů XTZ 750

 nové kotouče, lehce jeté a původní staré kotouče, ztenčené s jasně sjetou hranou
Při montáži povolil jeden šroub, bylo nutné ho odvrtat. Podobný šroub nebyl nikde k sehnání, tak bylo nahrazeno všech dvanáct šroubů pevnostními imbusy včetně pevnostní podložky.

pátek 26. července 2013

Jižní Čechy a zpět

[fotky] [cesta]
Příjemných pár set kilometrů po Čechách. První jelo „rádio Rebel“ a my za ním, coby pedagogický dozor. První den jsem viděli jsme viadukt[1] z dob Rakouska–Uherska v Ivančicích a zámek[2] v Jaroměřicích nad Rokytnou. Okusili jsme jedno z nejhezčích koupání u nás[3] – pískovny u Vlkova[4] – a několikrát jsme obkroužili tři kapry vítající do Třeboně. Druhý den, po cestě domů jsme se zastavili na hradě Kámen[5] a prozkoumali město rekordů Pelhřimov a obě jeho muzea kuriozit[6].

středa 24. července 2013

Drobnosti při 62k km

Stav tachometru 62000km.
Proběhlo přetěsnění předních vidlic z XTZ[1], pružiny jsou stále v limitu[2], byl použit olej 15WT, tedy o stupeň hustší než původně[3]. Servis  provedl Motoservis Trávníček[4], mohu jen doporučit. Nejprve objednali nová gufera a když dorazila, přinesl jsem tlumiče a do druhého dne bylo hotovo.
Také proběhla výměna vzduchové filtru. Nevypadal zaneseně, ale po posledních měsících prašných offroadů nebylo zbytí. Vydržel 38000km. Pocitově motorka brzdila motorem jakoby intenzivněji než dříve a malinko vzrostla spotřeba – oba příznaky indikují potřebu řešit filtr. Na pratelný KN filtr nemám odvahu, protože nevěřím něčemu, přes co je vidět[5] a také do prašného a písečného prostředí je lepší papírový filtr. A to enduro kroužení na trati jednoznačně je. KN filtry fungují, ale vyžadují jistou péči a vzhledem k frekvenci výměny je výhoda KN filtru pro V-Strom zpochybnitelná.
praskla guma, co držela baterku; nahrazeno vojenským koženým páskem

pondělí 22. července 2013

Ábi je Rebel jako Brno

Přesvědčili jsme se na vlastní oči, že brněnská šalina vypadá velmi podobně jako ostravská tramvaj. Dnešním dnem jsme dovršili šest set kilometrů v tandemu a řidič Ábi je již plně způsobilá jezdit sama i bez nápovědy v interkomu.

neděle 21. července 2013

Michelin Competition III po 4500km

Tvrdá pneu určená pro tvrdý povrch. Kostky jsou řídké, takže i v blátě se dobře čistí. Nejsem technicky tak zdatný, abych našel slabé místo této pneu, aby mě nepodržela prakticky všude. Na asfaltu jsem se snažil nebrzdit předkem, aby se dezén zbytečně neobrušoval. Cestovní rychlost na asfaltu 90km/h a drží. Na mokru na asfaltu drží.
Najeto neuvěřitelných 4500km s 30% offroadu.

Test moskytiéry

Tábor střediska Prvních moravských junáků Uherský Brod

[fotky] od Maryšky a článek taktéž viz. [1]

sobota 20. července 2013

Do Ostravy...

Aby se novopečený řidič Ábi přestala bát provozu, slíbil jsem jí prvních pět set kilometrů v tandemu. Tedy sedím na malé Hondě o objemu stopětadvacet kubíků, úplně vzadu na malinké kostičce sedadla s malým kusem železného madla, které mě tlačí do kostrče. Jede to a nejede to špatně. Přes interkom napovídám, jak správně vést pohled v zatáčce nebo jak vytočit devíti kilowatový motor tak, aby se i dvanácti stupňovým kopcem prokousal rychlostí šedesát kilometrů v hodině. Je to výkon úctyhodný; když si uvědomím, že malinký Rebel veze přes sto osmdesát kilo nákladu. Spotřeba se držela na příjemných tři celých tři litru paliva na sto ujetých kilometrů – „yolo“. Dnešních téměř tři sta kilometrů nás bavilo a vyčerpalo oba. Tímto vyjadřuji neskonalý obdiv všem dívkám a manželkám, které s úsměvem snáší jízdu v tandemu na sedadlech, které nevypadají komfortně už od pohledu.
Bohužel chrániči kolen odírá nádrž - no co, hlavně že má kolínka v bezpečí...

pátek 19. července 2013

Prvních sto kilometrů

Tak z Ábi je řidič. Čekají nás další dvě sezóny s „rádiem Rebel.“

čtvrtek 18. července 2013

Pískovna – Brodek u Prostějova

[fotky]
Přírodní trať[1], která zarůstá tak, až je to místy nepříjemné. Zůstaly vyjeté koleje a to je asi tak všechno. Dva výjezdy/sjezdy jsou použitelné pro velká cestovní endura a za sucha lze určitě jet i na univerzálních pneu.

sobota 13. července 2013

E.T. v Olešnici

[fotky]
Že E.T. znamená enduro trénink, to ví přec každý z nás. A pan režisér Spielberg nám tu zkratku již opatřil maskotem i logem. Budiž mu za to chvála. Uspořádat společný enduro trénink byl nápad prorostlý napříč několika webovými fóry. Nemůžeme někoho vynechat jenom proto, že má jinou motorku. Proč by na motokrosové trati nemohlo trénovat skoky BMW F 650 ST vedle KTM 990 Adventure? Že vám to přijde podivné? Není! To, co svedlo účastníky prvního E.T. dohromady byla především láska k cestování a pošilhávání po offroadových stezkách. Říká se: těžko na cvičišti, lehce na bojišti a něco na tom bude. Ono je snadnější, naučit se otočit v prudkém výjezdu na trati s podporou kolegů, kteří motorku přidrží a poradí; než v Albánii na kozí stezce – pracně nalezené v ruské vojenské topografické mapě – zjistit, že to v reálném čase vymyslet nejde a ukázat zbytku svého týmu, jak vypadá moje motorka zespoda.
E.T. není, nebyl a nebude pokusem o enduro školu. Enduro škola má učitele, osnovu, plán, záměr a hlavně výsledky. Náš enduro trénink byl věcí dobrovolnou, každý podle svých možností a chuti měl k dispozici zázemí a  prostor k seberealizaci. Pravdou je, že se lépe trénuje v místě, kde je skupina stejně postižených lidí a když vlastní motivace dochází, dá se čerpat od druhých.
V Olešnici je malá, soukromá, milá a přírodní motokrosová trať. Není to žádné MX peklo, ale nezáludný kus namotané polní cesty s pár skoky, výjezdy a sjezdy, kolejemi a všemi těmi překážkami, které při jízdě v offroadu všichni, co jezdíme na cestovních endurech, svorně nesnášíme a mnohdy ani dobře jezdit neumíme. Zde bych se nerad někoho dotknul; hovořím především za sebe, jsem enduro začátečník, jelito, které v naivní představě, že V-Strom je enduro, pořídilo sobě motorku a v potu tváře a za vynaložení dalších a dalších investic, pokusilo se... a dost... Přátelé, tudy ne! Obutím céčkových gum, ba ani výměnou přední vidlice a kola z cestovní motorky enduro nevzniká.
Na našem oblíbeném Lomu[1] sešlo se sedmnáct motorek, z toho se nejméně třináct jezdců aktivně zúčastnilo společného tréninku i několika offroadových vyjížděk po okolí. Turistika po značených trasách je zábavná i pro pěší, jak se pak tedy musí radovat řidič cestovního endura. Krom pár pádů a zuřícího traktoristy máchajícího sochorem s kusem rezavého řetězu se nic zvláštního nestalo.
Aby každý do místa ubytování snadno trefil, byla odbočka jasně označena:
Žel již druhý den náš maskot zmizel a to včetně pevného dřevěného stojanu zatlučeného do země – buď ho čeká kariéra zahradního strašáka nebo se E.T. konečně vrátil domů – a dlužno dodat, že zmizel i včetně kusu 3M reflexní pásky, která v noci uměla vykouzlit svítící prst! Pro neznalé připomínám, že se jedná o ukazovák a nikoli prostředník.
Plánovaný enduro trénink byl jakýmsi základním přehledem[2] toho, co se dá v offroadu cvičit a v čem se můžeme všichni zdokonalovat. Nepodcenili jsme snad ani teoretickou přípravu a inspiraci jsme hromadně čerpali z článků o offroad ježdění časopisu Motocykl[3]. Díky jim za to a odhaduji, že jsou jediným necizojazyčným papírovým periodikem, které aktuálně zmiňuje techniku enduro jízdy.
Opět mě potkaly drobné technické problémy jako již dříve[4][5]. Bylo to v pátek, den přes hlavním sobotním tréninkem. Tentokrát jsem ve svižném výjezdu škrtnul levou stranou o kládu a urazil jsem kloub přepákování řadící páky; jednička zůstala zařazená a při pokusu o dvojku jsem poruchu zaregistroval. Výjezd jsem dokončil a přímo na místě jsem přivázal  kus gumicuku k tomu, co zbylo a vedlo z motoru. Dolů se dalo řadit patou nohy, nahoru pak taháním pravou rukou za šňůru. Přijel jsem do tábora, s použitím drátu a lepící pásky se podařilo „nějak“ řadící páku spravit. Na dojetí by to bylo, ale na motokrosovou trať ne. Jasně, že mám náhradní řadící páku, ale doma. Koho by napadlo brát ji s sebou. Ach já, hlava dubová. Nezbylo než, v pátečním odpoledni, vyrazit na otočku domů, do garáže, do Brodu a za páčkou. Bylo to krásných a svižných dvě stě osmdesát kilometrů po asfaltu na céčkových pneu. Krom jednoho defektu, který se stal na dohled od pneu servisu, šlo vše jako po másle. Ani Ultraseal[6] v duši nepomohl, byť se jednalo o malinkou dírku. Nelepilo se, rovnou jsme koupili novou duši – pravdou je, že zatím neumím sám přezout kolo a to ani nouzově. S bezdušovými pneu to doposud nebylo potřeba.
V táboře jsme poctivě vedli nástěnku obsahující seznam zúčastněných a počty pádů, které absolvovali – přímo jsme nesoutěžili, ale stihl jsem za těch pár dnů spadnou čtyřikrát – nevím, zda i u endura platí to, co říkají snowboardisti – kdo nepadá, jezdí pod své možnosti.
Na trať se jezdilo dopoledne i odpoledne a jediný Barvajs byl z dopoledních tréninků omluven, protože byl na dovolené; my ostatní měli „ostrý“ enduro trénink.
Díky všem účastníkům E.T. že přijeli a že je to bavilo. Myslím, že to nebyl poslední společný enduro trénink, na kterém jsme se potkali. Pokud znáte pěknou enduro trať nebo motokrosovou trať, kterou zvládne projet cestovní enduro, domluvte a nabídněte termín a i kdyby to měla být pouze jednodenní akce, věřím, že by nezůstala bez odezvy. Viz. diskuse na cenduro.cz[7]. Záměrně nepíšu „znáte-li v v okolí,“ protože já sám to měl na místo konání E.T. sto čtyřicet kilometrů, což bylo férové vůči těm, co přijeli z Čech a kteří to měli stejně daleko.
Sportu zdar, enduru zvláště!

středa 10. července 2013

sobota 6. července 2013

Stretnutie mototuristov na Starej Myjave

[trasa]
[fotky] a další fotky diskusním vláknu [1]

Vlk nás pozval, ale nesežral. Příjemné setkání pod sjezdovkou. Sešly se opravdu různorodé stroje – cruisery, opravdový chopper, cesťák pan-european a nějaká ta cestovní endura také. Počasí vyšlo. Vlk naplánoval pěknou silniční navigačku, po které se vydaly jednotlivé skupiny. V kempu nás zbylo pár toužících po místních šotolinách, po kterých nás Vlk spolehlivě provedl. Podtitul setkání bylo „anielikovanie“ čili malá oslava prvních narozenin jejich Tibora. Díky za pěknou akci.

čtvrtek 4. července 2013

Brzdové destičky V-Strom a XTZ 750

Jenom krátká rekapitulace.
Přední brzdové destičky – originální pro 19" kolo – stav 52000km a pořád jich zbývá polovina.
Pak proběhla výměna předního kola za 21" z XTZ 750[1], později pak výměna starých předních brzdových destiček za nové offroadové[2]. Originální zadní brzdové destičky vydržely 25000km, pak výměna Bendix MR 157 který vydržel 26000km; pak tentýž Bendix, který ale kvůli spoustě offroadu vydržel pouze 7000km!!!

Přední brdzové destičky, 21" kolo z XTZ 750
57500km – Bendix MO 111 a MO 138
?? nejsou data (ale proběhla nejméně jedna výměna)
86500km – Bendix MO 111 a MO 138 destičky měněny kvůli výměně brzdových kotoučů [3]
91500km – Bendix 611SI - MO 111 a 638SI - MO 138 (nájezd jen 5000km)

Zadní brzdové destičky
25000km – Bendix MR 157 – nájezd 26000km
51000km – Bendix MR 157 – nájezd jen 7000km !!! kvůli spoustě jarních offroadů v blátě
58000km – Bendix MA 157 (nejlevnější)
68000km – Bendix MA 157
75000km – Bendix MA 157
86000km – Bendix MA 157

úterý 2. července 2013

Hodina v Boršicích čili 23km na trati

Otázka na úvod – má smysl pilovat techniku jízdy na velkém cestovním enduru na motokrosové trati? Lehkým kroskám určitě konkurovat nebudeme, ale úvaha je taková, že pokud na běžné motokrosové trati udržíme nějakou rozumnou průměrnou rychlost, bude technika jízdy snad konkurence schopná. Myslím, že kdyby to bylo zatím třicet kilometrů v hodině, bude to dostatečné. Osobně jsem pomalu překonal hranici dvaceti pěti kilometrů a ke třiceti se pomalu blížím, však na enduro trénink máme celé léto.
Aktuálně řeším, jak jezdit zatáčky a tobogány, jestli ve stupačkách nebo s motokrosovou nohou. Ve stupačkách to jede rychleji, ale když přebrzdím před zatáčkou předek, tak to bolí víc. Vsedě se motorka ze zatáčky lépe rovná/sbírá, ale obávám se, že ve stupačkách to bude správně.

Záznam z trasy: pět kol [1] a deset kol [2].
pozn. k fotce: v kufru jsou chrániče, na trať s kufrem opravdu nejezdím