Na Krocana do Jizerek

Na pátém setkání velkých cestovních endur se nás sešlo na osmdesát. Pro mě to znamenalo vyrazit v pátek v  pravé poledne na šestihodinový přesun na sever, žel na „céčkových“ gumách s maximální rychlostí do sto kilometrů v hodině to bylo opravdu velice klidný přesun. Se soumrakem přišel déšť, který vydržel až do půlnoci a tím bylo jasně určeno, že ráno bude měkko.
Během pátečního večera se nic zvláštního nestalo – tedy až na míchaný drink „vichr z hor[1]“.
Na sobotu byla naplánovaná vyjížďka. Skupiny zhruba po deseti až patnácti lidech vždy vedené někým, kdo měl trasu najetou v hlavě i v navigaci. Část trasy vedla po polské straně a obecně to byl lehký a pohodový offroad ve slunečném a teplém počasí.
Můj start byl malinko náročnější. Ráno jsem přišel k motorce, nastartoval, přesunul jsem se dvě stě metrů k hlavní budově, postavil motorku na boční stojan s tím, že ji nechám zahřát a všiml jsem si, že můj Strom krvácí olej a hodně, během chvilky byla pod motorkou už pěkná loužička. Stav oleje pod spodní ryskou. Takto se vyjet nedalo.
Zatímco má skupina již dávno vyrazila, já jsem sundal kryt řetězového kolečka a zjistil, že olej teče přes gufero tyčky od spojky. Ale pořádně. Když jsem tyčku vyndal, bylo jasné, kde je problém. Tyčka je ohnutá a tím ohnutím roztahovala gumové gufero. Stačilo tyčku otočit, dolít chybějícího půl litru oleje, který s sebou měli kluci z klubu Suzuki Dr.Big z Mostu. Tím je problém dočasně vyřešen, během dne až do návratu se olej neztratil a stejně tak jsem dojel i domů. Servis s výměnou toho těsnění bude nezbytný.
Na vyjížďku jsem s sebou olej pro jistotu vzal a nemaje místa, kam ho uložit, vezl jsem v levé kapse na stehně celý den plochou litrovou láhev, docela jsme si na sebe zvykli.
Vyjel jsem v čase mínus čtyřicet pět minut a počkal svoji skupinu na benzínové pumpě, kolem které trasa vedla. Když přijeli, měli za sebou už asi dvacet kilometrů z trasy, které jsem já musel oželet. Přijeli jako tucet špinavců, od bláta až po kolena. Pak jsme konečně vyrazili.
Lesní cesty, trocha bláta, vyjeté koleje hluboké tak, že Afrikám mizela přední kola pod úrovní. Nepříjemností nebylo mnoho. Barvajs potkal kámen, který mu urazil čidlo zavření bočního stojanu. Stačilo dráty uříznout, propojit a opět nás zachránila lepící páska 3M. Pak kdosi po cestě zjistil, že při sundání topcase opomněl přišroubovat držák zpět, tak jsem mu věnoval šestku šroubek s matkou a mohli jsme pokračovat.
Mnozí padali mnoho, Barvajs vůbec a já kdybych dodržel bezpečnou vzdálenost, tak bych věneček přivezl taky. V nějakém táhlém sjezdu přede mnou B. zastavil a jak jsem sáhl po brzdách, mokré klacky pod koly vykonaly své a já skončil v kopřivách. Rychlost nula, škody nula, prostě smůla. Pardál hrdinně položil své KTM Super enduro 950 R na dvorku v hospodě, kde jsme obědvali, jak my v Brodě říkáme „na chipa.“ Taky jsme viděli, že před námi jedoucí GéeSo trefilo pařízek stojící zcela mimo trasu, řidič šel přes řídítka, hrudníkem si utrhl čelní štítek a když jsme to s ním tahali zpátky, tak říkal, že se koukal na své krásné budíky místo na cestu. V naší skupině vedené Super endurem byly dva Stromy, velká GéeSa, Dakar, jedna Afrika a víc si nepametám.
Pravdou je, že jsme nepodcenili přípravu a na „ostrých“ pneu se jelo dobře. Ti, co měli obuté silniční špunty jako jsou nejvíc rozšířené E-09 nebo TKC80 měli v mokru daleko víc starostí. Někteří jeli i na E-07 nebo K60 a dojeli taky. Možná se jenom víc zapotili. Osobně si myslím, že na jiných než „céčkových“ nebo jak praví moudrý Lobo – řídkých – gumách si to člověk tak neužije. Vím to. Jarní off akce jsem jel na E-10 a E-09 a již nikdy více.
Ke konci trasy byl dlouhý výjezd, kteří mnozí překonali, my jsme přijeli v době, kdy už byl velmi rozrytý. Kluci dostali asi do poloviny velké GéeSo, prakticky jenom pálil gumu i spojku, nakonec se otočil a pomalu se vrátil, přední blatník měl zcela ucpaný blátem. Ve výjezdu bylo mokro, mokré kameny, kořeny a když jsme si to prošli, tak jsme zhodnotili, že by bylo snadnější motorky vynést, než se snažil výjezd vyjet. Místo výjezdu jsme si užili pěkný freeride lesem po jehličí.
Na chvíli jsme zbloudili, pak jsme našli kolegu s ležícím GéeSem, když už mu od svodů začínalo hořel listí a to v něm zas tak dlouho neležel.
Akci hodnotím jako vydařenou, náročnost vyjížďky nebyla v technicky složitějších úsecích, ale v délce. Ke konci si už Barvajs stěžoval, že má od „spojkování“ křeč v ruce; tady jsem si pochválil své, o dva zuby menší řetězové kolečko.
Na jaře se budeme těšit znovu. Organizační zajištění bezkonkurenční, jídlo luxusní. Pardálovi třikrát zdar!

trasa: cesta tam [2] vyjížďka [3][4] a domů [5]
video přesně charakterizující vyjížďku viz. [6]
pak fotky moje [7] a daleko lepší fotky a videa od jiných [8] [9] [10] [11]


Je dobré mít pod sedlem pár drobností, co mohou na vyjížďce bez dalších zavazadel dobře posloužit. U mě pod sedlem najdete: lepící pásku 3M, opravnou sadu na lanka, kontaktní lepidlo, lepení na cykloduše, náhradní ventilek, horolezecké vázací lanko, nůž, náhradní žárovky a pojistky, krabičku šroubků a matek, krabičku solviny na umytí rukou, originální nářadí plus klíč na osu zadního kola, základní sadu imbusů, dvě upínací gumy, měřič tlaku v pneu, minikompresor[12], startovací kabely, reflexní vestu, povinnou lékárničku a EU formulář o nehodě.