pátek 31. srpna 2012

FFF a první OFF

Shrnutí úpravy V-Strom pro lehkou offroad jízdu

– pro Céčkové gumy byl vyměněn přední blatník za zvýšený[1] (změna oproti fotografii)
– zvětšení světlé výšky – prodloužení předních teleskopů[2] a změna přepákování[3]
– rozšířené padací rámy[4]
– zubaté stupačky přední[5] i zadní[6]
– sklápěcí řadící páka[7] a sklápěcí páka zadní brzdy[8]
– ochrana předních teleskopů[9]
– ochrana rukou a páček – „blástry[10]“
– na opravdový offroad montujeme krom céčkových gum[11] také ochranu tyčky spojky[12] a menší řetězové kolečko[13] pro poměr převodu 13/47.
– instalována univerzální sklopná zrcátka[14] (změna)

– přibyly úpravy pro ostřejší enduro jízdu[15]

středa 29. srpna 2012

Tečka za prázdninami


Byl uspořádán nábor rekrutů do Městské hlídky. Každý, kdo prošel branou hvězdárny, byl odveden. Malý i velký. Dostavilo se nejméně šedesát osob všech pohlaví i ras (lidé, trpaslíci, trollové, skřeti a jeden golem). Na středeční večer byli nad Ankh-Brodem hlášeni draci.
Odvedenci byli nejdříve vyškoleni Rostislavem Rajchlem v umění kterak správně rozpoznati draka na obloze, pak všichni prošli výcvikem ve zbrani, školením vypisování pokutových bločků kopím, školou lukostřelby, strojením se do zbrojí etc.
Drak opravdu přiletěl - z Prakšic - byl ubit a Brod byl ubráněn. Nakonec si každý opekl dračí klobás.

[fotky] [reportáž TV Slovácko]

pátek 24. srpna 2012

Mikrobrigáda na Lomu

V plné síle, sedmi lidí, tří motocyklů a naší krásné Felicie jsme vyrazili na malou brigádu na Lom. Začali jsme docela nevesele, protože motoparta po cestě namokla a naše auto bouralo už v Brně při popojíždění v koloně. Nic vážného, trochu pomačkaný přední kufr, vysypané levé světlo a SPZetka se pak vezla na palubní desce za čelním sklem.
Úkolů na Lomu nebylo ke splnění mnoho, ale o to byly zábavnější. Věc první a nejvíce nutná se začala řešit už ve středu k večeru. Výměna sací hadice k čerpadlu ve studni. Ježek, zkušený skautský horolezec, uvázal horolezecké lano horolezeckou smyčkou ke stromu, nasadil si horolezecký sedák a provlékl lano skrz slaňovací osmičku. Na opasku měl uvázané na špagátech nářadí, šroubovák, baterku a jiné nezbytnosti. Na kolena si nasadil motokrosové chrániče a spustil se do studny. Jistili jsme ho a vydatně spolupracovali. Aby mohl novou tuhou sací hadici nasadit, bylo nutné máčet konec v horké vodě, tak jsme mu do studny spustili varnou konvici plnou vřící vody. Rukavice, které měl původně na rukou se ocitly s postupujícími pracemi na dně studny a bylo nutné je odlovit. Po výměně hadice se Ježek spustil těsně nad hladinu vody, aby mohl, visíce v sedě, smaltovaným cezákem na špagety vylovit všechny živé i mrtvé žáby a zbytky listí na hladině.
Zatímco se jeden ráchal ve studni, Jelen zdatně posekl trávník a tím splnil druhý ze čtyř zadaných úkolů.
Na čtvrtek zůstala příprava dřeva na zimu. Dvě stěny dřeva v garáži vydržely na dvě zimy. Všichni se stali lomberjacky a se dvěmi řetězovými pilami a dvěma stanovišti na sekání bylo za sedm hodin hotovo.
FFF každý den řádně vyvětral svého Dakara a najel určitě alespoň sto kilometrů po okolních okreskách. Také našel a dofouknul dětský bazének, napustil ho ledovou vodnou ze studny a se pak se dva dny odhodlával smočit G. Výročí chorvatského smočení je výročí a tak musel.
V pátek nám zbylo už jen odkopání a obnažení septiku, který má být v průběhu příštího týdne vyvezen. Dokud septik Véna neotevřel panovala veselá a voňavá pracovní nálada. Pak už se všichni rozprchli.
Akce dobrá. Za dva roky zopakujeme.

[fotky]

čtvrtek 23. srpna 2012

středa 22. srpna 2012

Ťukaneček


viz. [1]

přidáno 15.9.2012

Had

...ssss

pondělí 20. srpna 2012

Drobné opravičky a vylepšení Dakara

Výměna tlačítka startéru.
Namontován držák kufrů, zatím sloužící jen jako zadní padací rám.
Namontován centrální stojan SW-Motech.

neděle 19. srpna 2012

Itálie 2012 - Rekapitulace výletu


Cestovní kancelář Hyzdil a Pizdil, dvanáct dnů na výletě. Čtyři motocykly, čtyři řidiči, dvě spolujezdkyně. Tři dny na pláži a ve vlnách. Celkem najeto 3500 kilometrů.
Fotky z výletu z mého mobilu E90 [1] a fotky od Karlose [2] a fotky od Vény [3].
Trasa na Sporttrackeru po jednotlivých dnech [4] čísla 149-160.
Kompletní trasa na mapách Google [5].
Podrobný deník z cesty viz. [6].

Itálie 2012 - Dolomity a domů

Ráno v sedm nás vzbudila kostelní zvonkohra. Ihned jsem vyrazil zjistit, kdy je mše. Večer jsme s Karlosem bloudili kolem kostela, ale nikde nebyla žádná informační cedule ani nástěnka. Mše je dnes o půl osmé. Tedy to nejdůležitější z dnešního dne jsme stihli hned ráno, zatímco Karlos s Erikou mohou ještě vyspávat a Anubis vyrazil hledat nějaký obchod.
Naše ležení na parkovišti a přilehlé louce, asi dvě stovky metrů od kostela bylo příjemné a nikým nerušené. Až na kompresor, zcela zničujícího neustále vyjícího a štěkajícího psa, pouliční osvětlení a půlhodinový interval kostelního zvonu.
Hned z rána nám to pěkně a vesela začíná - toaleta pod věží s vyhlídkou nefunguje, tak nás hodná paní zavedla do kostela. Bylo už mši, šel jsem poslední. Ábi šla čekat ven a vzala mně k sobě bundu. A odjela s Vénou. To že mně nechají zamčít v kostele jsem trochu čekal, ale že mně odjede s klíčema od motorky a já se po ránu projdu pro klíče a zpět, to už mě trošku překvapilo.
Včerejší zápisek z výletu jsem smolil až těsně před usnutím někdy po půlnoci a podle toho je také kvalitní. Dnešní hodlám psát průběžně. Aktuáně jsme kousek od města Cittadela, žel z časových důvodů prohlídku vynecháme. Dnešní den nás čeká pouze cesta. Projedee Dolomity a potřebujeme dojet ještě i kus v Rakousku, ať nám na pondělí nezůstane nesplnitelný kus cesty.
Erice bylo v noci nevolno, moc se nevyspala, ale říkala, že cestu zvládne. Přesunuli jsme se kousek do vedlejší obce, k otevřené pekárně, naproti kostela. Ábi nabrala zásoby vody, koupili jsme nějaké sladké pečivo a startujeme na dnešní cestu.
Tak jsme Dolomity nakonec vypustili. Míříme do Villachu a pak to máme po dálnici domů šest hodin. Někdy v noci budeme v Uherském Brodě.

[fotky] [trasa1] [trasa2]

sobota 18. srpna 2012

Itálie 2012 - směr Dolomity

Z viničního městečka jsme z kempu vyrazili na cestu až po poledni, řádně dospaní a na cestu připravení. Původní plán byl čtyři a půl hodiny po rychlostní silnici. Když jsme na autostrádu přes mýtnou bránu najeli, zjistili jsme, že se platí od kilometru a celá cesta by vyšla na cca 40€. Tak jsme projeli jeden tunel a z autostrády vypadli na prvním sjezdu. Najeli jsme 4km a každý zaplatil 0,40€. Byl to moc pěkný, třípruhový a dlouhý tunel.
Pak už jsme vyrazili směr Boloň přes Passo della Futa, kde jsme přejeli bludný kořen a celé passo projeli v obou směrech nejméně čtyřikrát. Vénovi docházel benzín, pak mu motorka při otáčení na cestě upadla - jak říkáme - "nachipa", tedy při otáčení mu zdechl motor a motorka upadla. Opět doleva, opět ohnuté již dvakrát ohnuté řídítko opět narovnal a pořád drží.
S večerem jsme se stáhli do města Santa Anna Mosione, kde spíme u motorek, kousek od kostela. Vlak tady nejezdí, ale v dáli hučí nepřetržitě velký kompresor nějaké klimatizace a zvon kostela odbíjí každou půlhodinu.
Ráno nás čeká mše, pak pokračujeme směrem k Dolomitů, kam nám zbývá nejméně 140km, pak 100km přes passa v Dolomitech a k večeru už vyrazíme směrem k domovu.
V původním plánu byl návrat v neděli, teď je jasné, že i když jsme zcela vypustili Benátky, vrátíme se domů v pondělí s pozdním večerem.

[trasa]

pátek 17. srpna 2012

Itálie 2012 - Assisi, Opatství Monte Oliveti, Siena, vinice San Gimignano

Dopoledne jsme se přesunuli do Assisi, navštívili jsme baziliku svatého Františka včetně jeho hrobky. Ábi měla jenom kraťasy, tak při vstupu od ostrahy dostala černý hadr, který jí uvázali jako sukni pod kolena. Assisi je malebné místo, horko k zalknutí, úzké uličky, voňavé pizzerie a ristorante i nevoňavá místa s odpadky. Turistů až tma, v kostele bylo místo k soukromé adoraci, tam bylo volno a příjemně. Do hrobky se stála fronta po schodech do podzemí, ke hrobce samotné i ven. Trička z Assisi stojí 130€, tak jsme si je, k pousmání, alespoň vyfotili.
Následoval dálniční přesun do opatství Monte Oliveti, prošli jsme klášter i zahradu, nakůpili nějaké hlůpotiny děckám, svaté obrázky, Panenku Máriu ze sklem aj s rámem, brůsek na kosu a novů laterňu... z výše uvedeného máme jen svaté obrázky od benediktínů. U kašny Kateřiny Sienské jsme se řádně omyli a pokračovali. Neparkovali jsme na placeném parkovišti, ale zůstali někde vchodu, tím jsme vytvořili nové parkoviště pro motocykly a než jsme po dvou hodinách odjížděli, stálo tam s námi mnoho dalších strojů a pěkných. Velkého Triumph Tygra jsme si vyfotili.
Další zastavení bylo město Siena. Náměstí ve tvaru škeble, kolem náměstí dostihový okruh, mezi podloubím, kde jsou zahrádky a dlážděným náměstím je široká cesta a tam se dnes běžely dostihy. Siena je krásné město, historické, náměstí vévodí radnice s vysokou věží, uličky úzké a všude visí kované kruhy, něco jako klepadla na zdi. Věc, které se kdys používala k natažení řetězů přes cestu, aby nemohli projet jezdci a pohodlně projít pikenýři.
S večerem jsme se posunuli o čtyřicet kilometrů dál do vinic kolem Sam Gimingano, kde jsme zakempovali. Kemp je nějaký převelice drahý, ale Anubis zmizel na hodinku do recepce a dobře si povykládal s recepčním o motorkách a nakonec nám účtují jenom jeden stan, jedno místo a jednu motorku. Šikovný chlapec.
V Sieně to bylo pěkné, devadesátiminutový rozchod nám přišel dlouhý. Véna vtipně poznamenal, že kdo viděl jedno staré italské město, viděl všechna. Je to tady hodně podobné, s průvodcem by to asi bylo jiné. Jsme spokojení a veselí.
Zítra bychom měli absolvovat 450km přesun do Dolomitů a pomalounku se vracíme domů.

[fotky] [trasa]

čtvrtek 16. srpna 2012

Itálie 2012 - Motcchiello a Transimenské jezero

Dopoledne jsme se vybatolili z kempu. V 11:53 jsme zaplatili za ubytování. Povinnost je opustit kemp do 12:00 jinak účtují další den. Tak jsme to stihli. Další zastavení byl vjezd do národního parku, kam jsme jezdili na pláž, protože včera systém chybně identifikoval Karlosovu a Vénovu motorku jako automobil a podle SPZ chtěl zaplatit 16€, tak se nějak domluvili s ostrahou a zaplatili polovinu. I tak to bylo dvakrát dražší než je běžné, ale nebudeme riskovat, že k Vánocům přijde nějaké pokuta.
Po cestě jsme opět ztratili kapitána Štístka, který se ozval telefonicky po dvaceti minutách, že mu došel benzín. Máme smluveno, že po 250km berou chlapci do svých motorech palivo, tak jsme nepochopili, proč Anubis najel 314km a zůstal stát na cestě. šlauch máme, PETku taky, tak jsem mu vyrazil na pomoc, ostatní svorně čekali na místě, kam všichnni místní jezdí z dalekého okolí na vynikající pitnou vodu. Něž jsem se vrátil, vyrobili oběd. Ač jsem měl v nádrži nejméně dvanáct litrů benzínu, nenacuci jsme hadicí ani deci. Nádrž V-Stromu je velká a profilovaná. Jako facehugger ve skoku. Tak jsem musel deset kilometrů k nejbližsí pumpě, zpět k Anubisovi, který ač stál celou dobu na slunci neusedl do stínu a kom helmy a rukavic neodložil ničeho. Boční kufry zůstaly u zbytku skupiny, tak jsem si zatáčky parádně užil. Chápu proč do těchto klikatých cest jezdí tolik motorkářů.
Monticchiello, které Karlos v mapě cesty pojmenoval jako kotáry bylo krásné malinké městečko na kopci, kde se kolem do nekonečna vlní vinice a pole. Krajina je zvlněná velmi a místní neorají traktory, ale vozítky na pásech co vypadají jako malý buldozer. Zem je tady svěle šedá až bílá. Horko příšerné, městečka daleko od sebe a sem tam samota na kopci, vždy velká kamenná stavba a malými okny a kolem vinice.
Prošli jsme si městečko a pokračovali k Tansimenskému jezeru, kde jsme pro dnešek zakempovali. Na místě jsem byli se šestou hodinou večerní a stihli jsme i "koupání." Jezero vysychá a několik set metrů od břehu je pořád po stehna vody. Taková příjemná vzpomínka na Balaton. Včetně vlaku, který co chvíli profičí kolem kempu. Voda smrdutá a na dně písek a bláto. Ábi si moc pochvalovala místní luxustní sprchy, s naším předhozím ubytováním nesrovnatelné. Táboříme až u rákosí u vody, vedle postarší motorkářské dvojice na Hondě Shadow, mají u stanu vyvěšenou velkou pirátskou vlajku.
Po cestě k jezeru jsme jeli v po úzké cestě, plná čára, omezení rychlosti na šedesát. Jeli jsme asi osmdesát, když nás přes plnou čáru předjelo auto Carabinierů, jedoucí nejméně sto a za ním další štrůdl aut. Holt italští řidiči jezdí jinak. Všude v horách, když je středové značení, tak je značená vždy plná čára a předjíždí se běžně, když je výhled nebo někdo jede moc pomalu a nikomu to nevadí. Hlavně tyto zlozvyky nesmíme s sebou vzít při cestě zpět přes Rakousko, tam by to mohlo být velmi drahé.
Dnes jsme měli v plánu ještě návštěvu města Asisi, ale je to tam z kempu dalších devadesát kilometrů, tak to necháme na zítra. Zase jednou vstaneme časně a k devátě hodině bychom už měli být na cestě. Navigace hlásí mimo dálnice a placené cesty čas cesty do Asisi sto minut a včetně dálnic a placených cest jen čtyřicet minut. Anžto cesta tam a zpět je pro nás vlastně zajížďka, pravděpodobně okusíme místní autostrádu.

[fotky] [trasa]

úterý 14. srpna 2012

Itálie 2012 - shopping a moře

Dopoledne jsme se přesunuli do města Grosseto. Po cestě doplnili benzín, ale na druhé benzínce, kde akceptovali bezhotovostní platby. Anubis alias kapitán Štístko zůstal v kempu, vzal si nářadí a hodlá opravit brzdu. Podle velkého učitele Drchlíka je vhodné sundat brzový třmen, zkusit jak brzda chodí mimo kotouč, problém bude buď na pojezdu čelistí nebo v některém pístku. Pak očistit a odvzdušnit.
Grosetto je velké asi jako Zlín. Ábi v recepci v kempu vyzjistila, že je tady velké nákupní centrum Aurelia Antica. Takový náš Čepkov. Tak jsme si dali na hodinu a půl rozchod. Véna chodí s Ábi po obchůdcích, prý chce zjistit, jak vlastně holky nakupují. Jsou skvěle oblečené dvojka, Abi má ožižlané žlutobíle pruhované triko a černé legíny vyhrnuté ke kolenům a sešlapané sandály. Véna je oděn ve svůj večern společenský šat, tedy khaki nátělník, bermudy s havajským vzorem a naboso obuté nazavázané a ledabyle udržované kanady vzor devadesát. Myslím, že jim při nákupech snad i dají slevu.
Já jsem zamířil do posezení v nákupním centru na kávu a něco přečíst. Holka co tady pracuje je zo Slovenska, šest let v Itálii, svobodná a spokojeně žijící se svými třemi československými vlčáky. Moc nikdo tady není a tak kecáme o psech a ona chce vědět, jaké to bylo na motorce ve Stelviu.
Karlos s Erikou zjistili, že tady v nákupním centru nefunguje bankomat a potřebují vybrat éčka v hotovosti, tak odjeli do centra.
Odpolední pláž a jak říká Véna s Karlosem - planktonování - čili houpání se ve vlnách bylo skvělé, protože vlny byly výrazně větší než včera. Na pláži se povali tři ogaři ze Senegalu, černí jak viks, velmi komunikativní a veselí.
Chtěl jsem vyjet někam na motorce po národním parku, ale motorvá vozidla mohou jenom pět kilometrů po asfaltu k moři a zpět. Zastavil jsem se na stanici stážců parku, kde jsem se snažil zjistit, zda se dá koupit povolení k vjezdu do míst, kam vedou cesty, ale je tam omezený vjezd. Lze to. Na kopci je kancelář parku, kde se za asi za 60€ koupit karta na vjezd po celém parku. Být tady víc lidí na neúplně silničních motorkách, mohl by to být zajímavý tip jak strávit den.
K pozdnímu odpoledni přišel nějaký francouzky mluvící černý muž a nabízel náramky, šaty a jiné drobnosti. Erika vyjednával, smlouvala a koupila hromadu náramků.
Na malý offroad nakonec došlo, kdy jsme se soumrakem přesunuli s motorkami nan focení k pláži a v písku, jak jinak, jsem Stromíka zcela zahrabal. Jediné místo, kde se dá po pláži jet, je mokrý písek kde písek omývají vlny. Když jsem tam zastavil na focení, tak po chvíli, co vlny podemlely boční stojan Erika hlásila - ta motorka padá - doběhli jsme, nespadla. Věneček zůstává.
Zítra nás čeká poslednáí den u moře, pak Toskánko, Dolomity a domů.

[fotky]

V-Strom na pláži


pondělí 13. srpna 2012

Itálie 2012 - na pláž

Dopoledne jsme prošli městečko Talamone u naší kempingové vesničky. Pekárna a vůbec všechny obchůdky voní. Pečivo vynikající, všechno chutná jako kynutá buchta, toskánské pečivo jsme zatím nenašli. Oblékli jsme se nalehko, jako na skůtry, a vyrazili na první seznámení s mořem.
Cestovní kancelář Hyzdil a Pizdil nás vzala na moc pěkné místo, je to nejdelší přírodní písečná pláž v Itálii, údajně je dlouhá asi čtyřicet kilometrů. Je u ní velký národní park, vjezd vede přes automatickou bránu, platí se při odjezdu 0.80€ za motocykl. Z našeho kempu, který je nejblíž, to máme k místu nakoupání necelých třicet kilometrů, celý přírodní park se musí objet. Parkování je asi padesát metrů od vody. Nesmí se tady přespávat, nejsou tady žádná plážová lehátka a jiné podivnosti. Místní si nosí slunečníky s sebou a nebo jenom plachtu, kterou vážou na konstrukci ze sušin posbíraných kolem v řídkém lese. Je tady koutek s pitnou vodou, což je skvělé a kousek je tady malinký restaurant v pojízdném autě. Lidí velmi málo, na parkovišti asi padesát aut a sto motorek. Pláž nekonečná. Písek rozpálený, vypadá jako křemičitý písek smíchaný napůl s mákem.
Moře je naprosto skvělé, vlny vysoké, celý den jsme strávili houpáním ve vlnách. Véna pravil, že si připadá jako plankton.
Radim, alias kapitán Štístko se vykoupal v moři, pojedl jablíčko a odjel někam do nejbližšího města, potkáme se až večer. Pravděpodobně se na opravdové mořské dobrodružství chystá až zítra.
Viděli jsme tady na pláži sojky, co si přišly zaštěbetat z lesíka, a s blížím se soumrakem přišla liška zkontrolovat, zda tady nejsou nějaké zbytky po lidech.
Véna nás seznámil se slovem "vyšošŕňat," které používala jeho maminka, když posílala děti na nočník. Docela se ujalo.
Na pláži jsme setrvali až do večera a povečeřeli. Se soumrakem se místní lidé z pláže začali vytrácet, my jsme také velmi pomalu začali balit. Pak najednou, kde se vzali, tu se vzali, přiletěli komáři, hromady komárů a začali žrát. Moc. To už jsme na pláži byli naprosto poslední.
Při odjezdu jsme museli na bráně u závory napsat svoji SPZ, automat nám ukázal fotku, my jsme potvrdili, že jsme to my, naházeli do automatu 2.80€ a mohli jsme odjet přes dvě závory, kde při zastavení mezi nimi jsme byli opět kamerou vyfoceni.
S Anubisem jsme se potkali v kempu. Potvrdil svoji přezdívku kapitán Štístko. Kdesi po cestě spadl! Začala mu chybně brzdit přední brzda, nebrzdí, nebrzdí a pak najednou zabere naplno. Tak na mokré cestě spadl. Jak jsem psal, že jsme jeli na skůtrech, tak tím se myslí, že v sandálech a bez chráničů. Jediná Erika vždy jezdív kominéze a rukavicích a kanadách i kdyby měla horkem padnout. Takže má Anubis lehce odřený loket a kotník. Ulomil levé zrcátko a zítra bude řešit opravičku hlavně té brzdy. Poslal jsem SMSku velkému učiteli Drchlíkovi, třeba poradí, čím by mohlo být, že se brzda chová takto. Jesti je brzdový systém zavzdušněný nebo jestli je třeba v pístku nějaká nečistota.
Tak to máme druhý ztracený věneček.

[fotky][trasa]

neděle 12. srpna 2012

Itálie 2012 - Lucca, Pisa a k moři

Na desátou hodinu ranní jsme vyrazili na mši do kostelíku v horské vesničce Roccapelago. Lidí na mši se sešlo snad ke stovce. Krom Anubise jsme kostel navštívili všichni.
Další zastávka byla obědová, spojená s procházkou historickým centrem města Lucca. S Ábi jsme ochutnali zmrzlinu a v ... pizzerie dělá pizzu, a tady je i místo specializované na těstoviny, jak se to jmenuje to si teď nevzpomenu. Nechali jsme si zabalit balíček na cestu, Ábi si dala v Lucce boloňské lasagne a já konečně dostal pravé troteliny. Celý oběd jsme pohodili nahoru na topcase pod síťku a po vydatné zmrzlině pojedli až mnohem později.
Šikmá věž v Pise stojí opravdu šikmo a navigace nás napodruhé dovedla až přímo k ní, pravděpodobně jsme vjeli tam, kam mohou jenom auta taxi a vjezd je na povolení. Moc jsme chtěli věž vyfotit za strany, ze které nevypadá šikmá a to snad podařilo.
V plánu dnešního nedělního dne bylo dorazit k moři, navigace nás vedla po rychlostní silnici, mimo dálnici - autosradu, ale potkali jsme jednu mýtnou bránu, kde od nás vybrali po 0.6€ Těšili jsme se na pěknou dálnici a byla. Asi dva kilometry. Co bychom také chtěli za půl éčka.
Benzinky tady jsou samoobslužné, automat sežere hotovost v papírových penězích, zvolíme si stojan a načerpáme. Spotřeba se ustálila pro Vénův Hornet a Karlosovu kawu na 5.8 litru a pro V-Strom a Anubisovu SV650 na 4.5 litru.
Erika dala Radimovi Anubisovi novou přezdívku - kapitán Štístko - je štěstí, že ho máme s sebou. Jenom dneska se nám ztratil dvakrát.
Ábi říká, že Itálie voní. Důchodci tady voní, všechno podle ní tady voní. Je radost mít s sebou takového spolujezdce.
K moři jsme dorazili, je tady kousek národní park. V něm by mělo být dvacet kilometrů písečných pláží, kam se jezdí místní koupat, ale nesmí se tam tábořit a nejsou tam kempy. My jsme se ubytovali v obrovské kempingové vesnici, je tady všechno velké a hrozně daleko a do kopce. Když večer Ábi vyrazila do sprchy, vrátila se za hodinu, udýchaná a zmožená hledáním a kopcem a Véna jí doporučil, že je upocený a měla by si dát sprchu.
Zítra nás čeká první koupání v moři. Máme v plánu tady strávit tři dny, ať spočneme, konečně na chvíli odpadne dosavadní ranní trénink balení stanu a všecho potřebenstva do kufrů.

[fotky][trasa1][trasa2]

sobota 11. srpna 2012

Bologna a Apuánské Alpy

Dnešní den byl naplněn nekonečně úmornou cestou do města Boloň. Mám pocit, že dopravní omezení jsme respektovali jako jediní. Všude jsou omezení na padesát nebo sedmdesát kilometrů v hodině a všichni řidiči jednou nejméně dvakrát tak rychle včetně motoristů na skůtrech.
V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo.
Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem.
Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na "božoláka." Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo.
V cestě jsme pokračovali směrem k Apuánským Alpám, čekal nás jeden průsmyk a čtyřicet kilometrů klikatých cest. Krajina mění svůj ráz od vysokohorské se skalnatými štíty na pozadí k hornatým kopcům plným vypasených luk se zalesněnými vrcholy.
Po příjezdu do kempu, při pojíždení a hledání místa k parkování nám Erika předvedla nádherný pád s motorky v náklonu a s přilbou přes ruku. Ráno máme v plánu vyrazit s devátou hodinou ranní, čeká nás necelých třistapadesát kilometrů k moři. Možná stihneme dojet, ale chceme se vyfotit u šikmé věže v Pise a taktéž pamatujeme den sváteční světit a hledání vhodného kostela nás pravěpodobně pozdrží.
Večer v kempu pravila Ábi, že je ještě najedená od vydatného a pozdního oběda a že by si dala "jenom tak něco za škraň." Tak jí Véna poradil - dej si tam kámen - vydří a neubude.
Kéž by se nám zítra podařilo dorazit k moři na večerní koupel...

 [fotky] [trasa]

pátek 10. srpna 2012

Itálie 2012 - Passo Stelvio, Gavio, Tonale a Campo Carlo Magna

Dnešní den by se dal bagatelizovat slovy - dnes se nic zvláštního nestalo. Až na těch pár průsmyků...
Na cestu jsme vyrazili v pravé poledne, Passo Stelvio je údajně nejkrásnější a je to pravda. Serpentinám se tady říká "tornale" a trvalo hodně dlouho, než jsme zjistili, jak projet vracečku tak, abychom nevjíděli do protisměru jako všichni ostatní řidiči aut a většiny motorek. Ale jde to a už to všichni umíme. Pod vrcholem Stelvia je pořízena přiložená fotka "yolo" pro Ježka.
Většina zatáček je bez svodilel, při sjezdech do údolí je na jedné straně skála a na druhé buď hlubina nebo neprostupná bílá mlha. Cesty jsou tak úzké, že širší obytná auta a dodávky před zatáčkou troubí a nezřídka se stalo, že se potkali dva obyčejné osobáky v zatáčce a jeden musel kus couvat někam, kde byla silnice širší.
Všechny krávy mají na krku zvonce.
Cesta před Passo Gavio byla výrazně méně kvalitní, na vrcholu byly na cestě už jen zbytky asfaltu a kdejaký zhýčkaný biker by ji vyhodnotil místy téměř jako offroad.
V záznamech tras je vidět převýšení, které jsme absolvovali. Ujeli jsme pocitově obrovský kus cesty, kluci jsou ztahní jak koťata, ale ve skutečnosti to byl vlastně jenom kousek. Průsmyky jsou romantické, zajímavé, technicky náročné a plné cyklistů, aut a motorek. Není problém zastavit a vyrazit na procházku nebo jen tak odpočívat. Krom noclehu je dovoleno vše.
Passo Tornale byla široká cesta vedoucí na vrcholu přes vysokohorské středisko, nabízí se srovnání - jako cesta přes buchlovské hory. O hodně vyšší buchlovské hory.
Passo Campo Carlo Magna byl poslední průsmyk, který jsme museli absolvovat, abychom dorazili do cíle k obrovskému jezeru Garda. Je jako moře. Na Balatonu člověk dohlédne na druhý břeh, tady ne. Asi hodinu jsme kroužili a hledali místo na spaní "někde," ale nakonec jsme zakotvili v kempu. Erika už stihla i pláž a večerní koupání.
Ceny kempů jsou všude srovnatelné, takže pro naši šestici 10€ na hlavu za noc.

[fotky] [trasa]

fotky z webu fotostelvio.com
[1] [2] [3]

čtvrtek 9. srpna 2012

Itálie 2012 - Grossglockner a Giovo

Vstávali jsme v sedm, posnídali, zabalili se a o půl jedenácté jsme vyrazili na cestu. Přes Zell am See k mýtné bráně na vstupu horské cesty Hochalpenstraße Glockglockner. Motorka na den stojí 22€, vzpomínkovou motonálepku jsem nalepil ihned, aby se snad někde neztratila.
Cesta byla klikatá a příjemná a vedla opravdu až do mraků, motocyklistů nepočítaně, taktéž jsme kličkovali mezi pomalu jedoucími auty a autobusy. Naši skupinu jsme vtipně rozdělili hned na začátku a to tak, že Véna se ztratil zcela a potkali jsme se až u oběda. Anubis se nadchnul tak, že zajímavé části trasy projel několikrát. Když jsme s Karlosem stáli někde kousek od vrcholu, přijel za námi V-Strom s německou značkou. Napřed nás míjel a pak se vrátil, přijel, zastavil a položil stroj. Úplně stejně jak to umí jenom Chip. Spadl motorkou na Karlosovu kawu a nakřápl mu přední blatník. Pak mu motorka upadla ještě jednou. Tak jsme se s ním vyfotili. Vracel se proto, že ho zajalo, jak je můj Strom vysoký...
Z Grossglockneru jsme vyrazili do Itálie směrem k průsmyku Stelvio, docela dlouho jsme se zdželi v koloně, která se moc nedala objet. Navigace nás vedla přes Via pass Giovo. Serpentiny vydatné, ale povrch cesty špatný, asflat vypraskaný a na cestě štěrk a kameny. Vénovi v zatáčce ustřelilo zadní kolo, ale vycvičený z Grossglockenu to ustál bez problémů. dlužno podotknout, že právě Grossglocker je cesta téměř bez svodidel. Nahoře ve 2200m mrholilo, pak se nám déšť vyhnul a někde v údolí nás zastihla průtrž naprostá, zastavili jsme v parku, za deště oblékli nepromoky a ihned přestalo pršet. Trocha vlhka zůstala a tak budeme ráno sušit.
Až kolem deváté hodiny večerní jsme začali hledat místo, kde hlavu složit a až o hodinu a půl později jsme našli kemp, kde jsme teď. Pro šest lidí, tři stany a čtyři motorky za luxusní cenu 9.5€ na hlavu. Je to tady jako příjemná vzpomínka na pobyt na Balatonu, protože kolem kempu jezdí co dvacet minut vlak!
Dnešní plán cesty jsme nesplnili, k průsmyku Stelvio nám zbývá asi třicet kilometrů a to jsme měli ještě jet dalších sto třicet k dalšímu pasu. Plán zůstává, body trasy jsou vytyčeny, jenom dny se posunjí. Zítra projedeme Stelvio a měli bychom snad dorazit až do Boloně, kde máme navštívit motocyklové muzeum Ducati.

Pripisuji rano: krom dvacetiminutoveho intervalu vlaku se v 6:00 ozval Andel Pane. Ke kostelu mame padesat metru. Zvon zustal aktivni a hbite odbiji ctvrt, pul, tri ctvrte a ctyri udery oznami celou a nasleduje cela sada. Vstavali jsme, kdyz se zvon ozval 13x, tedy v 9:00.

[fotky] [trasa]

středa 8. srpna 2012

Itálie 2012 - podhůří Grossglockneru

Časně zrána, po deváté, sešli jsme se, sbalení a nadšení, abychom vyrazili směr Toskánsko. Šest lidí a čtyři motocykly. Anubis na své Suzuki SV650, Venóš na Hondě Hornet 900, Karlos s Erikou na Kawasaki GPZ 1100 a já s Ábi na Suzuki DL 650 V-Strom.
Jedeme zcela mimo dálnice prozkoumat Alpské průsmyky a zjistit, zda toskánské pečivo z Kauflandu chutná jako pravé pečivo z Toskánska, zda nám v Boloni udělají špagety s boloňskou omáčkou a ochutnat pravou italskou pizzu pod šikmou věží v Pise.
Po cestě jsme ladili interval zastávek na tankování PHM, postupně jsme se od 200km dopracovali ke konečným 250-270km. Přec jen dojezd našich různorodých motorek na jednu nádrž je opravdu rozmanitý. Podle V-Stromu by stačilo brát benzín po 400km a to by se nikomu ze zúčastněných nelíbilo.
Počasí nám dopřálo příjemné podmračno. První neplánovaná zastávka přišla po 200km, kolem poledního, kdy se Venóšovi utrhlo lanko spojky. Opravu jsme spojili s obědem. Domácí rajčatový salát a v troubě dopékaný schnitzel byl vynikající. Véna s sebou měl lanko spojky náhradní a výměna nezabrala víc jak dvacet minut.
Vjezd do Alp s klikatými silnicemi lemovanými v mracích se rýsujícími skalnatými vrcholy byl - jak později Véna pravil - přímo epochální. Jediná nemilá věc se přihodila, když právě Venóš, coby náš motocyklový newbie, nezvládl zatáčku a motorku v minimální rychlosti odložil na štěrku u svodidel v krásné a přehledné levotočivé zatáčce. Lehce ohnul řídítka a podřel si levé víko motoru. Provoz žádný, nikde nikdo, teprve až motorku postavil, přihnul zpátky řídítka, nabalil brašny, které i se sedlem zůstaly někde na pů cesty ke svodidlům, začaly jezdit jeden za druhým zástupy kamionů. Během půl hodinky jsme pokračovali.
Tento den výletu by se dal pojmenovat - kterak Véna přišel o věneček - kdo neví, tak o věneček se přichází tak, že jezdec motocyklu v rámci jednoho výletu spadne. Kéž by Véna byl v tomto výletu jediný.
S blížícím se večerem, směrem ke slunci západu, jsme dorazili do cílového místa dnešního dne, pár kilometrů od Zell am See, kde započne naše zítřejší cesta klikatým průsmykem Grossglocker. Ubytovali jsme se ve stanech na asfaltu, na odpočívadle přes louku od nějaké rychlostí komunikace.
Krom večeře a kávy jsme ještě absolvovali polizei kontrol, kdy přijelo policejní auto a dva hodní strýci nám pohovořili o tom, že ke Grossglockneru to máme kousek, že nocovat tady není problém, když se hned ráno zabalíme a zmizíme a když jim dáme své doklady ke kontrole.
Teď se ukládáme ke spánku a ráno, snad k hodině desáté budeme pokračovat dál.
Svatý Kryštofe, díky ti za ochranu na cestách.

[fotky] [trasa]

pondělí 6. srpna 2012

Žehnání „našich“ dopravních prostředků

Otče Pavle, děkujeme. Kéž dojedeme šťastně až do cíle.

sobota 4. srpna 2012

Žofie a Saša

Malá motoškola

Před odjezdem do Toskánska proběhl malý trénink. Vyhýbací manévr, brždění, slalom...

pátek 3. srpna 2012

Kleofáš R.I.P.

Třetího srpna dostal Kleofáš svůj poslední piškot. Devatenáct let to byl dobrý Pan domácí...

Rebel - oprava motoru

Servis Moto Trávníček eliminoval spotřebu oleje. Bylo potřeba vyměnit pístní kroužky. Opotřebení válců a pístů je minimální, výbrus nebyl třeba řešit. Výměna gufer ventilů. Výměna rozvodového řetězu. Výměna svíček. Repas přední vidlice. Výměna rozety - byla opotřebována jízdou za zlomenou kyvnou vidlicí. Oprava proběhla při stavu 41000km na tachometru.

Aktuálně je místo minerálního v motoru olej syntetický 20W50. Vydrží vyšší teploty a je méně náchylný k odpařování. Probíhá jízdní test. Uvidíme jaká bude spotřeba oleje na 1000km.

přidáno 24.10.2012:
Motor bez problémů, šlape jako hodinky. Spotřeba oleje pominula. Teď když se olej nebude dolévat, bude třeba sledovat nájezd a po nějakých ?km (6tis? 8tis) olej vyměnit. Filtr Rebel nemá.

přidáno  22.7.2013:
Spotřeba oleje žádná, motor olej nežere. Aktuálně najeto 44000km.