pátek 12. srpna 2011

Radosti i trampoty Slovinska a Chorvatska

Cesta z Eisekappel Bad přes Jezesko byla alpsky nádherně malebná. Na rakouské straně povrch cest dokonalý, ve Slovinku to bylo malinku horší. Na hrad Predjama jsme dorazili v čase mínus třicet minut, tedy 14:30. Hlavní část výpravy Felicií dorazila asi o čtvrt hodiny později. Plánování se tedy zdařilo. Autem chlapci přijeli po krásném asfaltu, my
na motrkách jsme posledních šest kilometrů jeli po šolotině, ač navigace byla přesvědčená, že se jedná o zpevněnou cestu. Asi pod vrstvou kamene byl asfalt, my jsme ho ale neviděli. Jel jsem první, FFF a Karlos v prachu za mnou. Karlos se nadřel nejvíc, protože jel s nohama na zemi a opravdu mu to plavalo, holt silniční stroj.
Predjama je hrad, pěkný.
Pak jsme jeli spolu směr Rijeka, trošku jsme si pobloudili. Hraniční přechod mezi Slovinskem a Chorvatskem co jsme chtěli použít není mezinárodní, ale jen pro místní a tak nás místní Policija vrátila. Použili jsme přechod běžný, ale museli jsme asi 2km po dálnici a sjet na prvním exitu. Podle paní z informací se to tady neřeší a jezdí tak všichni.
Pak už jenom klidná cesta letovisky kolem pobřeží od Rijeky do Moščeničky. Kemp jsme našli hned, je docela velký a společně jsme se usnesli, že se nám líbí a že tady zůstaneme. Mají tady WIFI, takže dobře že tu jsme.
Zaregistrovali jsme se jako dvě skupiny auto, pět lidí a jeden stan a pak my čtyři, tři motorky a dva stany. Stany se právě staví. Je kolem osmé hodiny večerní a po večeři vyrazíme prohlédnout moře a místní život.
Ještě musím zmínit drobné trampoty, krom bloudění, že nás navigace neustále hnala z asfaltu na šotolinu se stala jestě drobnost, která dobře vyškolila Fildu na jeho Rebelu, aby to do zatáček tak nehnal. Jel do zatáčky, vracečka 180 stupňů, nezvládl náklon, lekl se, chvilku to vypadalo, že všechno zvládne, ale pak přebrzdil přední kolo, které se mu zablokovalo a motorku položil. Klekl na koleno a ruku, bez problémů pád v minimální rychlosti ustál - nejel víc jak 30km/h. Morotorku zbrzila svodidla. Jedeme po nefrektovaných cestách, takže naštěští nikde nikdo. Filda hned vstával a hulákal, že je v pohodě, ale hlavně, aby se nestalo něco motorce. Trošku potrhal pravou brašnu, zrcátka i značku jsme srovnali na místě a bez problémů pokračoval. Sám hlásil, že se nejhoří bylo to leknutí. Nemá sedřenou ani korduru na koleně ani rukavici, takže opravdu jel pomalu. Hlavně to byla cenná zkušenost, protože teď už ví na co si dát pozor.
Druhá drobná nepříjemnost je, že si Ábi utrhla interkom, takže si nepovykládáme, protože nemáme pájku, ač jsme ji vzít mohli. Holt příště.
Jsme ubytovaní a spokojení. Dali jsme si cílové pivko a veselíme se.

[trasa] Eisenkappel - Predjama -Pivka
[trasa] Pivka - Moščenička Draga